Autor: Martin Holas Publikováno: 22.ledna 2007 | Verze hry: finální/anglická/PC Doba recenzování: 1 týden |
![]() ![]() ![]() TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Během pár hodin hraní mi dochází první problém... Logika v řešení kombinování předmětů tu sice patrná je, ale popravdě řečeno, zdaleka ne vždy je jasné, co přesně a kde máte dělat. Nejsem ani zdaleka ten typ hráče, který by potřeboval vodit za ručičku. Dobrá hra by ovšem podle mého názoru měla přiměřeným způsobem hráče nasměrovat ke kýženému cíli, tedy skoro něco opačného k designerským manýrům viděným v Secrets of Atlantis. Neurčitá zadání typu "oprav motory" nebo "hele Brooksi, ja si stoupnu semhle a ty osvoboď tamtu paní z její klece a trochu to tu prošmejdi" zanechávají v člověku konstantní pocit zmatenosti a frustrace, že nemá představu, co si počít. Jehly v kupkách sena ![]() Hra se navíc vyžívá v dosti podivuhodných principech příčiny a následku, tzn. některé předměty se aktivují až po vykonání některé události, takže procházení rozlehlých míst několikrát za sebou se nevyhnete i kdybyste byli sebepečlivější. A to už je, dámy a pánové, na oprátku. Stačila by nějaká forma napovědy, zvýraznění aktivních bodů na obrazovce po stisknutí určité klávesy jako tomu bylo například v Tunguzka: Přísně tajné. Dobrá adventura přece není o hledání předmětů, ale jejich používání, tak proč nás designer takto zbytečně trápí. ![]() ![]() ![]() Technikem v Empire State Building Secrets of Atlantis je mimo standardního adventurního předmětaření prolezlý logickými hádankami, ke kterým už, je-li potřeba, patřičnou nápovědu k řešení obdržíte. Často formou šifry, zdánlivě náhodné řady čísel, slovní hříčky nebo něčeho podobného, což samozřejmě za chybu nepovažuji. Naopak! Toto lze na rozdíl od výše zmiňovaných nedostatků v designu hry považovat za součást řešení rébusu. Samotná náplň těchto hádanek už bohužel natolik zajímavá není, odhadem dvě třetiny z nich přinášejí minimální invenci a zkušenější adventuristé je řešili stokrát předtím. Zbytek je již hodnější pozornosti, jmenovitě vypíchnu třeba hraní si s propojkami ve výtahovém systému Empire State Building nebo hádání kombinace k zámku z letmých indicií v poznámkovém bloku. ![]() Nebo další příklad - v druhé polovině hry vás hlavní záporňák zavře do kamenného sarkofágu a jde si po svém. Jaké štěstí! Vaše vězení je zevnitř (?) otevíratelné pomocí jakési prehistorické obdoby Sudoku. Z předchozích dílů série Atlantis sice jsme zvyklí na slušně psychedelické úlety, ale nyní jsem současně s realističtějším scénářem téměř předpokládal, že se podaří autorům svoji fantazii ukočírovat vhodnějším, méně houbičkovým směrem. Snad příště. ![]() ![]() ![]() Příběh je zřejmě nejděsivějším kostlivcem ve skříni, protože jestliže bychom ještě mohli hádanky hodnotit s jistou shovívavostí, tento element už své světlé stránky nemá. Což je u adventury zlé, velmi zlé, protože co jiného vás má udržet ve hře během celkem častých záseků? Dobové zasazení tak špatné není, dá se dokonce i tvrdit, že je v mnohém atraktivní, přestože řada paralel s Indiana Jonesem tu obsažena je. Dejme tomu, že teď prominu i lacinou berličku v podobě rozčlenění scénáře do samostatných kapitol ve vzájemně velmi exotických prostředích (Empire State Building, Asie, Indie, ...) a účelově zdůvodněné absence většího počtu charakterů na nich. P(r)ominout ovšem už nelze hrubou neoriginalitu a kostrbaté poskládání děje s opravdovou plejádou nelogičností. Máme tu ty dobré - morálně statného chlapíka se zásobníkem cynického humoru (hráč), sexy archeoložku a válkou poznamenaného veterána. ![]() Máme tu i ty špatné - tajuplný kult a uhlazeného mizeru. Dokonce se nevyhnete ani všeobjímajícímu proroctví, které jasně dá najevo, že nakonec to všechno nebyla jen náhoda, bla, bla... ani nemusím prozrazovat konec. Paskvil na místě děje úspěšně eliminuje hrozbu, že by se hráč měl šanci jakkoliv ztotožnit s kteroukoliv postavou a nedovedu si představit nikoho, kdo by Secrets of Atlantis dohrál jedním dechem. V úvahu přicházejí spíše dvouhodinová sezení každý den, to než se dostaví intenzivní pocity nudy. Ohledně technického zpracování toho Secrets of Atlantis moc nenabízí - jen pravěký engine ve srovnání s kompletním spektrem "áčkových" adventur několik let zpátky tone ve vlastní zastaralosti. Lokace jsou až na výjimky vyloženě chudé, neostré, bez života a animací. A to se odvážím tvrdit jakožto člověk, kterému nedávno vydaný Broken Sword 4 vůbec sterilní nepřišel, ač za to byl velmi kritizován. Konkrétně stereotyp vyvěrá na povrch například v Empire State Building, kdy se prokousáváte téměř identické patro po patru ke kýženému cíli. ![]() ![]() ![]() další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii ![]() Stáhněte si: Trailer, Německé demo Související články: Novinky, Atlantis Evolution recenze, Atlantis III recenze |
Martin Holas | |
autorovi je 19 let, studuje na Masarykově univerzitě v Brně; na hrách si cení originality a kvalitního příběhu, upřednostňuje dobré RPG, adventuru či strategii; rád se uchyluje do dob dávno minulých, především co se týče hudebního a filmového vkusu :-) |