Real War - recenze |
Autor: Ondřej Malý Publikováno: 16.října 2001 |
Těžím-vyrábím-ničím V Real War můžete hrát za dvě strany - jednak jsou tu staří dobří Američané, tedy armáda Spojených států se svými letadlovými loděmi, letouny A-10 a F-15, tanky Abrams a další hi-tech technikou, jednak ILA neboli Independent Liberation Army, teroristická organizace disponující sebevražednými fanatiky a ruskou technologií. Kdo by čekal boje vyvážených stran s odlišnou technologií podobně jako ve Starcraftu, bude zklamán - jednotky jsou prakticky stejné, pouze vypadají trochu jinak a například s Su-22 (či co je to v Real War vlastně za letadlo, skrývající se pod názvem ILA Bomber) dosáhnete téhož, jako s americkým F-16. Real War je v jádru klasickou realitimovou strategií, kterých už se objevily stovky a další stovky nás ještě zřejmě čekají. Natěžíte zdroje, zde vám je do stavby zvané "supply depot", tedy něčeho jako je skladiště, dovážejí vrtulníky ze zázemí, takže se o nic nemusíte po postavení této stavby starat, což je jedna z mála dobrých vlastností hry. Z nich za deset vteřin vyrobíte armádu tanků či artilerie a hurá na nepřítele. Hra tento klasický model ztěžuje pouze tak, že proti vám občas pošle pár letadel či pozemních jednotek - tento problém ale rychle a efektivně vyřeší několik protiletadlových baterií. Teoreticky je možné dokonce i vyrábět jednotky námořní, letecké a pozemní a pak s nimi provést koordinovaný útok, praxe ale vypadá značně odlišně. Úděsná AI Důvodem, proč tuto hru bez rozpaků označím za jednu z nejhorších realtimových strategií tohoto roku, je naprosto zoufalá umělá inteligence. Nad tím, že nepřátelské jednotky jsou sotva s to rozumným způsobem (tedy nikoli sebevražedně) zaútočit, bych se zvlášť nepozastavoval, ostatně je jen málo realtimových strategií, ve kterých se počítač chová alespoň trochu rozumněji než šimpanz, čiré zoufalství je ale chování vašich vlastních jednotek. Nejsem proti tomu, aby měly jednotky pod mým velením určitou autonomii, která jim například povolí zaútočit na nepřítele střílejícího do jejich kolegy o pár pixelů dál, ale to, co předvádějí prakticky všechny jednotky v Real War, by ve skutečné válce vedlo zřejmě k několika rychlým polním soudům za dezerci. Malý příklad za všechny: Protože počítač začal otravovat s leteckými útoky, řekl jsem si, že mu do cesty postavím pár vcelku levných, ale poměrně účinných protiletadlových kanónů - a protože se letadla objevovala vždy z jednoho směru, pracně jsem je seřadil do něčeho připomínající linii za sebou, takže by útočníka zasáhli zcela jistě všichni. Ještě jsem ale netušil, jaký nastane při náletu neuvěřitelný mumraj. V Real War totiž nemůžete dát jednotkám příkaz "neopouštěj pozici" nebo podobný rozkaz, který je jednoduše udrží na místě, takže se všichni protiletadloví hoši rozeběhli vesele za letadlem a linie byla v pytli. S úžasem jsem zíral na tančíky kličkující základnou a snažící se chytit letadlo nad nimi a znovu a znovu si opakoval název hry - Real War, Real, Real, Real... "Reálná" válka A to není zdaleka všechno - po objevení nepřátelských lodí (sám jsem žádné neměl) jsem se logicky rozhodl na ně zaútočit letadly, jenže ouha! Po urputném pětiminutovém bombardování jsem zjistil, že lodě jsou proti letadlům imunní a padající bomby je nikterakt nevzrušují. Reálná válka tím vzala definitivně za své - ne-li v tomto momentě, pak o pár chvil později, kdy jsem již dosti vztekle poslal ke břehu samohybná děla, která si s nepřátelskou letadlovou lodí poradila rychle a efektivně. Real War! Jen více takových Wittmannů! Při této logice by v druhé světové u Midwaye musela americká flotila japonskou zahákovat a provést na paluby Nagumových letadlových lodí tankový výsadek. To, že potřebujete pět raket z vrtulníku pro zastřelení jeepu či osm pro zlikvidování tanku už ani nemá cenu jakkoli komentovat, stejně jako naprostou neschopnost jednotek srovnat se alespoň do náznaku jakékoli formace. A ještě horší ovládání Předpokládejme ale, že překonáte příšernou umělou inteligenci a chcete postoupit stejné mučení, jako já v minulých pár dnech (tedy hrát tuhle věc) ve víře, že nic horšího už nemůže následovat. Tato domněnka je bohužel zcela mylná. Real War má v rukávě přímo trumfové eso odpornosti, a to ovládání. Hra je totiž úděsně rychlá i na realtimovou strategii a NEDOVOLUJE rychlost nijak regulovat. Zkuste si jenom představit, jaká sranda je zkusit zaměřit nepřátelský letoun, svištící si to rychlostí dvě herní obrazovky za vteřinu či utíkajícího vojáčka, který má ve hře velikost asi 2x2 pixely - nic moc. Autoři ale zřejmě kupodivu zjistili sami, že něco takového je velmi obtížné, proto připravili okénko, kde je seznam cílů. V takovém případě se frustrace z neschopnosti na cíl kliknout pomalu mění ve frustraci z neschopnosti z několika stejných letadel vybrat právě to, které vás momentálně otravuje. Už jenom ze setrvačnosti zmíním fakt, že všechny budovy vypadají prakticky stejně, takže není vůbec jednoduché od sebe odlišit fabriku na vozítka a na letadla. Docela dobrý nápad je jednotlivé budovy přenést na dolní lištu pomocí ikonek (podobně jako v Command & Conqueru), bohužel, ikonky mají asi tak 10x20 pixelů, takže na nich opět není poznat vůbec nic... Mimochodem, firma Rival Interactive, která Real War vyvíjela, má za sebou několik vojenských strategických simulací pro americkou armádu. Jsou-li kvalitní tak, jako tahle hra, pak začínám chápat, proč Američané všude raději útočí především letadly.... Stáhněte si: Real War demo (61 MB) a Real War intro (4-8 MB)
|