Real War - recenze |
Autor: Ondřej Malý Publikováno: 16.října 2001 |
![]() ![]() ![]() Těžím-vyrábím-ničím V Real War můžete hrát za dvě strany - jednak jsou tu staří dobří Američané, tedy armáda Spojených států se svými letadlovými loděmi, letouny A-10 a F-15, tanky Abrams a další hi-tech technikou, jednak ILA neboli Independent Liberation Army, teroristická organizace disponující sebevražednými fanatiky a ruskou technologií. Kdo by čekal boje vyvážených stran s odlišnou technologií podobně jako ve Starcraftu, bude zklamán - jednotky jsou prakticky stejné, pouze vypadají trochu jinak a například s Su-22 (či co je to v Real War vlastně za letadlo, skrývající se pod názvem ILA Bomber) dosáhnete téhož, jako s americkým F-16. ![]() Úděsná AI Důvodem, proč tuto hru bez rozpaků označím za jednu z nejhorších realtimových strategií tohoto roku, je naprosto zoufalá umělá inteligence. Nad tím, že nepřátelské jednotky jsou sotva s to rozumným způsobem (tedy nikoli sebevražedně) zaútočit, bych se zvlášť nepozastavoval, ostatně je jen málo realtimových strategií, ve kterých se počítač chová alespoň trochu rozumněji než šimpanz, čiré zoufalství je ale chování vašich vlastních jednotek. Nejsem proti tomu, aby měly jednotky pod mým velením určitou autonomii, která jim například povolí zaútočit na nepřítele střílejícího do jejich kolegy o pár pixelů dál, ale to, co předvádějí prakticky všechny jednotky v Real War, by ve skutečné válce vedlo zřejmě k několika rychlým polním soudům za dezerci. ![]() ![]() ![]() Malý příklad za všechny: Protože počítač začal otravovat s leteckými útoky, řekl jsem si, že mu do cesty postavím pár vcelku levných, ale poměrně účinných protiletadlových kanónů - a protože se letadla objevovala vždy z jednoho směru, pracně jsem je seřadil do něčeho připomínající linii za sebou, takže by útočníka zasáhli zcela jistě všichni. Ještě jsem ale netušil, jaký nastane při náletu neuvěřitelný mumraj. V Real War totiž nemůžete dát jednotkám příkaz "neopouštěj pozici" nebo podobný rozkaz, který je jednoduše udrží na místě, takže se všichni protiletadloví hoši rozeběhli vesele za letadlem a linie byla v pytli. S úžasem jsem zíral na tančíky kličkující základnou a snažící se chytit letadlo nad nimi a znovu a znovu si opakoval název hry - Real War, Real, Real, Real... "Reálná" válka ![]() A ještě horší ovládání Předpokládejme ale, že překonáte příšernou umělou inteligenci a chcete postoupit stejné mučení, jako já v minulých pár dnech (tedy hrát tuhle věc) ve víře, že nic horšího už nemůže následovat. Tato domněnka je bohužel zcela mylná. Real War má v rukávě přímo trumfové eso odpornosti, a to ovládání. Hra je totiž úděsně rychlá i na realtimovou strategii a NEDOVOLUJE rychlost nijak regulovat. Zkuste si jenom představit, jaká sranda je zkusit zaměřit nepřátelský letoun, svištící si to rychlostí dvě herní obrazovky za vteřinu či utíkajícího vojáčka, který má ve hře velikost asi 2x2 pixely - nic moc. ![]() ![]() ![]() Autoři ale zřejmě kupodivu zjistili sami, že něco takového je velmi obtížné, proto připravili okénko, kde je seznam cílů. V takovém případě se frustrace z neschopnosti na cíl kliknout pomalu mění ve frustraci z neschopnosti z několika stejných letadel vybrat právě to, které vás momentálně otravuje. Už jenom ze setrvačnosti zmíním fakt, že všechny budovy vypadají prakticky stejně, takže není vůbec jednoduché od sebe odlišit fabriku na vozítka a na letadla. Docela dobrý nápad je jednotlivé budovy přenést na dolní lištu pomocí ikonek (podobně jako v Command & Conqueru), bohužel, ikonky mají asi tak 10x20 pixelů, takže na nich opět není poznat vůbec nic... ![]() Stáhněte si: Real War demo (61 MB) a Real War intro (4-8 MB)
|