• 7. prosince, 1941
zdroj: tisková zpráva Je brzy ráno, podobné to mnoha předešlým. Nikdo ještě netuší, k jakým mimořádným událostem dnes dojde. V tu chvíli 370 km od Pearl Harboru vydává japonský admirál Nagumo příkaz k vypuštění první vlny ničivých úderů na americkou základnu. Obrovská a zdrcující japonská síla, čítající na 141 bombardérů a 42 stíhačů, se vydává směrem na Pearl Harbor. Zhruba v sedm hodin ráno americký radar zaměřuje skupinu letounů vzdálených 250 km. Nešťastnou shodou okolností je však tato skupina považována za americké letouny B-17, vracející se z Kalifornie a nedojde tak k žádnému vyhlášení poplachu.

V 7:50 začínají na Pearl Harbor dopadat první bomby z japonských bombardérů, o tři minuty později je japonský útok oficiálně potvrzen. Výsledkem zdrcujícího útoků Japonců bylo nejen pobořené americké vědomí své vojenské převahy, ale i 2403 mrtvých a 1178 raněných američanů. Válka v Tichomoří začíná...

Letos je to přesně šedesát let, co došlo k tragickým událostem v Pearl Harboru. Na počest tohoto výročí vznikl nejen nejnovější a nejdražší americký film všech dob, bežící právě teď po celém světě, ale i spousta článků a knih na toto téma a neposledně i mnohé počítačové hry, snažící se hráče vtáhnout do dějů, které se odehráli v oblasti Tichomoří v období druhé světové války. Dnes máme, díky nové hře Pearl Harbor: Strike At Dawn (PH-SAD), možnost zůčastnit se významných bitev v Tichomoří v období let 1941-1945. Hra je založena na skutečných událostech, lokací bitev, modelů letounů a lodí, stejně tak jako vojenských objektů. To vše by mohlo nechat vzniknout výjimečně kvalitnímu titulu, kterým však, bohužel, PH-SAD není. Pojďme se spolu nyní podívat na hru samotnou.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Pochybnosti už od začátku
Již fakt, že hra na CD nezabírá ani 200 MB, dává tušit, že zde nepůjde o nějaký velký projekt. Po krátkém nainstalování a nedočkavém spuštění jsem se však dočkal pouze nemilých hlášek v podobě chyb týkajících se jakéhosi D3D modulu. Vědom si doposud bezchybného chodu své GeForce 2 MX, zkusil jsem nainstalovat nejnovější detonatory a vida, hra se konečně spustila :-) Je zajímavé, že mnoha kvalitním titulům dneška stačí pár měsíců staré ovladače grafické karty, zatímco jakýsi PH-SAD vyžaduje pouze ty nejaktuálnější.

zdroj: tisková zpráva Po spuštění na mě doslova zaútočilo sice vcelku stylové, ale velmi krátké intro. Nu což, intro ještě hru nedělá, řekl jsem si a začal nastavovat parametry grafiky. Ačkoliv jsem si vybral rozlišení 1024x768 v 32bit barvách, hra si stále běžela ve svých 16bitech při 800x600, prostě tvrdá ignorace. Nechápu. O podpoře 3D zvuku jsem si rovněž mohl nechat zdát a při pohledu na možnost výběru 8bitového zvuku při 22 KHz jsem se musel jen pousmát. Nu což, řekl jsem si a zalogoval se jakožto pilot Ladis. Po výběru první mise a letadla spolu s jeho vybavením jsem se konečně pustil do boje proti krvelačným japončíkům. Prvních pár vteřin hry vypadalo zajímavě, grafika sice jaksi chudá, ale vida, vidím první japonské stíhačky, rychle na ně. Ale pozor, co se to děje? Hra se téměř nedá ovládat, vše je nějaké pochybné...

Ano, celá hra PH-SAD je jaksi pochybná, v podstatě už od základu.

• Letecká arkáda
PH-SAD je akční arkáda. Může se sice tvářit jakožto mírně laděný simulátor, ale bohužel, jde jen a jen o čistou arkádu. Koncepce hry je taková, že se svým letounem musíte, podle náplně mise, sestřelovat buď nalétávající japonské stíhačky, či ničit japonské bombardéry, stejně tak japonské bitevní lodě a vojenské základny. Toť vše. Je třeba zdůraznit, že celá hra je sice zabalena do relativně slušivého 3D kabátu, ovšem minimálně využívajíc moderní finesy, které nám 3D grafika nabízí. Arkádovému pojetí hry rovněž dává za pravdu fakt, že se svým letounem nemůžete provést looping, prostě v určité pozici se zasekne a výše se nedostanete, ani kdybyste prosili hru na kolenou. Stejně tak se nejde otočit směrem dolů, po "čumáku". To je však zcela zásadní problém, neboť jakmile na vás začnou útočit japonské stíhačky, bez loopingu nemáte nejmenší šanci dostat se jim za záda. Než se stačíte otočit a dostat se za nepřítele, jste napůl mrtví a to máte před sebou ještě pěkných pár cílů na sestřelení.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Katastrofální herní engine
Herní engine je vůbec katastrofálně provedený. Nejen, že grafika hry je na velmi nízké úrovni, vůbec nevyužívající efektů, které rozhraní D3D nabízí, rovněž i ozvučení hry je slabé - pouze sem tam slyšíte nějaký ten zvuk letadla, případně jakési nedůležité zmatené výkřiky v rádiu, vše je korunováno velmi mizernou hratelností a naprosto nepoužitelným ovládáním. Pokud nemáte joystick, prakticky je nemožné hru ovládat. Vaše letadlo se bude křečovitě zmítat ze strany na stranu a nebudete mít sebemenší možnost zaměřit cíl. S použitím joysticku se ovládání sice zlepší, ale ne o mnoho a stále budete muset používat klávesu CTRL, zpomalující otáčení letounu. Mizerné hratelnosti "napomáhá" rovněž naprosto stupidní umělá inteligence hry a neúměrně vysoká obtížnost. Ta se sice dá v nastavení hry snížit, ale i na minimu je až přehnaně vysoká. Vaším cílem je ničit japonské cíle v podobě bombardérů, lodí a základen. Překážkou vám budou dotěrní japonští stíhači, neustále na vás útočící a snižující vám "život" - v této hře představený procenty, případně vybuchující granáty nad základnami a loděmi.

zdroj: tisková zpráva Hratelnost "zvyšuje" nejen omezený život, ale i omezené palivo, tudíž si musíte pospíšit a nezůstat nad jednou lokací půl dne, což by vlastně ani nešlo, neboť další specialitou hry je neustálé zamrzání a padání do Windows. Kdybych si nebyl jist svým kvalitně postaveným počítačem, na kterém jsem hrál bez problémů již spoustu nejnovějších her, svedl bych padání na něj. Takto musím smutně konstatovat, že z programátorského hlediska je hra naprostým fiaskem. Perličkou, dokládající "kvalitu" 3D enginu hry, je fakt, že v jedné lokaci se mi najednou naprosto zhroutila grafika a polygony, představující zemi, se mi začaly nechutně zmítat po monitoru stále dokola. To jsem ještě nezažil.

• Nabídka letounů
Hra nabízí celkem 11 misí, rozdělených na několik částí - například v jedné části je vaším úkolem zničit japonské bombardéry, samozřejmě za dotěrného náletu stíhačů, v další části mise již budete bombardovat japonské bitevní lodě, či základnu. Každý nepřátelský objekt se vám zaměří do rámečku, nad kterým vidíte jeho vzdálenost od vás a jeho procentuální poškození. Tudíž nad takovou základnou je třeba přelétnout i dvakrát, než ji zcela zničíte. Před vstupem do samotné mise si můžete vybrat jedno z nabízených 9 letadel - zhruba půl z nich tvoří stíhače a druhou půlku bombardéry.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

U každého letounu se můžete dočíst spoustu technických parametrů (ve hře bohužel nesimulovaných). Specialitou je třeba takový bombardér Boeing B29 Superfortress, vážící přes 63 tun, či klasický B17 Flying Fortress. K vybranému letounu je rovněž třeba vybrat i jeho vybavení - tedy kanón a bomby. V rámci užitečného zatížení toho kterého letounu jste však při výběru omezeni - zatímco superničivé bomby AN-M56, vážící 4000 liber si na takový B17 můžete naložit jen čtyři, bomb AN-M65, vážící jen 250 liber si můžete do B17 "naskládat" až 17. Vybavení je možno kombinovat, což je vzhledem k odlišné náplni misí vcelku užitečné.

zdroj: tisková zpráva U historicky koncipované hry by člověk čekal alespoň pořádně provedenou galerii modelů letadel, lodí apod., ovšem nemastné neslané 2D obrázky, které nám namísto precizně provedených 3D objektů hra prezentuje, jsou v podstatě posledním hřebíkem do rakve této zcela nepovedené hry. Zde již nepomůže ani možnost nastavit si podmínky počasí, jako oblačnost, rychlost větru, den či noc, období v roce.