Odyssea - něco nám to říká, asi všem bez rozdílu. Je to učivo počátků dějepisu na základní škole, patří to do otázek z literatury k maturitě, velmi často se setkáváme s různými postavami z Odyssey, vždyť v kdejaké hře potkáváme medúzy a kyklopy, víme co je to Styx a víme, že musíme zaplatit Charónovi, abychom se dostali přes Řeku duší... Kdo z nás ale skutečně četl a zná Homérův příběh?

• Epický příběh
Král Ithacký (tedy vládce Ithaky) vedl téměř desetiletou válku proti Tróje. Válku vyhrál, ale nějak se mu podařilo pořádně naštvat bohy a tito následně vedli svou válku proti tomuto králi. Ve škole jsme se učili, že se král jmenoval Odysseus (proto Odyssea), ale později se člověk dovídá, že to vlastně nebyl Odysseus, alebrž Ulysseus. Není to nic mimořádného. Nejznámější světové jméno je Ježíš (Jesus), ale ten se také údajně správně hebrejsky jmenoval Jošua. Ale vraťme se zpátky k příběhu: snad nejvíce pil krev (rozuměj Ulysseus) bohu moří Poseidonu. A tak se stalo, že mu tento bůh položil do cesty "bludnou vlnu" (nevím jestli něco takového existuje, ale když je bludný kořen, proč by nemohla být bludná vlna) a Ithacký král zabloudil a bloudil a bojoval a zažíval dobrodružství.

Tím by mohl být příběh u konce kdyby ...KDYBY!!! (A máme zde klasickou situaci - "Cherchez la femme - za vším hledej ženu") tak tedy: KDYBY NEBYL ŽENATÝ. Ale Ulysseus ženatý byl a měl dokonce naprostou skvělou manželku, která se od té doby stala symbolem věrnosti, měl krásnou královnu Penelopé. Královna Penelopa svého muže upřímně milovala, protože ačkoliv ji její rádcové po nějakém tom roce královy nezvěstnosti nutili do další svatby, královna nepovolila a přestože riskovala ztrátu koruny prohlásila, že pokud nebude naprosto jasné, že její manžel je mrtev, bude na něj čekat. A nejen trpně čekat, dokonce vyšle "hledače". (Holky, to je láska, co?). Tím hledačem byl jistý pan Heritius, přítel krále Ulyssea. Právě tady nám začíná příběh adventury od Crya pod názvem: Odyssey - The search for Ulysses.

A nyní menší test inteligence: Hádejte, kterou postavu budete ve této hře hrát vy? a) krále Ulyssea - budete trpělivě čekat, až vás Heritius najde, b) Heritia, hezky si hru užijete, c) naši kočku Džínu, budete netrpělivě přešlapovat u misky a čekat, až si panička přestane hrát a dá vám konečně nažrat. Kdo odpověděl jinak než za b) je sice mimořádně inteligentní, ale doporučuji mu vynakládat inteligenci jiným směrem. Ano, je tomu skutečně tak. Jste hrdina Heritius a jdete po stopách vašeho krále a přítele. Velmi se vám vyplatí, znáte-li příběh Odyssey alespoň fragmentově, což nemusí být nic mimořádného, protože v různých filmech se poměrně zhusta objevují jednotlivé pasáže z tohoto úžasného díla. Vaše putování začíná v Tróji, kde samozřejmě Ulyssea nenajdete, ale odstartujete pouť světem antických bohů, příšer a hrdinů.

• Grafické zpracování a ovládání
Hra má naprosto skvělý design. Uchvátily mne především úžasné dynamické kamery, které sledují vašeho hrdinu z několika úhlů, dokonce i z ptačí perspektivy a vám se běžně stává, že jedno místo vidíte pokaždé jinak. Je vhodné se snažit si každé místečko opravdu prohlédnout ze všech možných stran, protože některé věci, vhodné k sebrání, jsou vidět třeba jen z jednoho konkrétního úhlu. Hra má předrenderované pozadí a postavy jsou polygonové v 3D. Občas máte pocit, že sestoupily z gotických obrazů - jakoby neměly klouby. Jinak proti grafice není možné mít výtky. Je to naprosto a jednoznačně nejsilnější stránka celé hry.

Váš hrdina je mužný, svalnatý blonďák s vlásky po ramena, jenž sice disponuje mečem, ale tuto zbraň využívá zřídka a já doporučuji to ani moc nezkoušet. V drtivé většině situací se z nebezpečí dostanete zcela jinou cestou než za použití hrubé síly. Co se týče zvuků, nemám výhrad. Snad jen trošku málo podkreslující hudby, která by občas mohla více umocňovat atmosféru, ale na druhé straně jistě známe všichni okamžik, kdy jsme třeba v zákysu a zběsile hudbu vypínáme, protože nám leze na nervy naprosto neuvěřitelným způsobem. Tak taková situace vám v této hře myslím nehrozí. Ovládání je z klávesnice. Klasiciky šipkami určujeme směr, spacem sbíráme, entrem používáme různé předměty včetně meče, přes shift utíkáme, F1 vyvoláme inventář, F2 uložíme do inventáře a F3 tasíme meč. No... je fakt, že se teď už většina adventur ovládá z klávesnice, ale já se musím přiznat, že mám daleko raději ovládání myší. To byla pohodička, když jste přejeli myšičkou po obrazovce a vypsaly se vám všechny interaktivní nebo důležité předměty. V této hře to ale, bohužel, nefunguje :( Přitom právě tady by se to docela uživilo, protože někdy nejde přiliš poznat, které předměty je možné sebrat. Hodně splývají s okolím. Zase je fakt, že to dobře vypadá :o)

• Neustálé ohrožení života
A nyní k tomu nejdůležitějšímu, co nás v případě her zajímá - hratelnost. Musím říct, že ač je tato hra vskutku vydařená graficky, tak hratelnost má velké mezery. Úplně to první, co mě dožralo, byla skutečnost, že jste stále v ohrožení života, které se vyklube i ze zcela nevinných situací. Doporučuju "sejfovat a sejfovat". Umřít totiž můžete skutečně kdykoliv a kdekoliv. Třeba jen proto, že vyhrajete v nějaké hře nad dvěma profesionálními hráči, nebo prostě jen někam spadnete, nebo při přechodu přes most zafouká vítr a vás shodí nějaká divná vlajka. A to už vůbec nemluvím o situacích, kdyby se i dalo nebezpečí očekávat, jakou je třeba kontrola pasu, ale zaplatit za potřebu se někam dostat bez pasu životem se mi zdá přece jen trošíčku "ulítlé".

• Hádanky versus logika
Dalším vopruzem je nesmyslnost některých úkolů a hádanek. Myslím si, že hra by měla být hratelná pro co možná největší počet hráčů a úměrná jejich inteligenci. Přitom by měla být postavena tak, aby ti inteligentnější se mohli k řešení propracovat logickou cestou. Ti méně zkušení třeba jen metodou pokus-omyl. Zde nás autoři nutí používat systém pokus-omyl apriori (ačkoliv ne vždy - abych jim nekřivdila). Nepochopila jsem, jestli nás to má za úkol otrávit, nebo co je tím sledováno, ale k nějaké radosti z vlastních schopností to vskutku nevede. Spíš si řeknete: "díky bohu, už je to za mnou". Jako příklad bych chtěla uvést (a zároveň varovat) moment hned zpočátku hry, kdy máte uvařit jakýsi Osirisův lektvar, "kterým budete přeneseni do jiných světů" (nikam přeneseni nebudete, jen oživíte do té doby mrtvé město). Vy se z návodu v Osirisově chrámu sice dozvíte, kterak lektvar vařiti, ve smyslu: "nic není takové jak se zdá", ale není vám to nic platné, protože stejně budete muset hledat tu pravou nádobu, ten pravý filtr a tu pravou vodu a zkoušet a zkoušet ... Tato situace mi vyvolává asociaci podobného problému s vařením lektvaru ve hře Kyrandie od Westwoodu. Pamětníci si jiste vzpomenou, že jsme měli plný inventář věcí a museli jsme uvařit tři různé lektvary. Čistě empirickou metodou bychom to snad vařili ještě dnes, ale logicky to šlo velmi rychle - stačilo použít klíč, kterým byla barva jednotlivých ingrediencí. Ovšem tady je vám logika na nic. Snad jedinou pomůckou, ktará by se dala použít nejen v tomto případě: - nedejte se znechutit, řešení to má a v některých případech je jím řešení nejjednodušší. Takových "vychytávaček" je ve hře celá spousta a časem vás to může docela slušně znechutit.

• Možnosti konverzace
Mezi méně závažné nedostatky bych si dovolila zařadit způsob komunikace s ostatními osobami ve hře. Mimochodem, zatím je celá hra v angličtině, ale měla by být už brzy i v české verzi - snad už na Invexu bude v prodeji. Komunikace probíhá tak, že se vám v levé časti obrazovky objeví NĚCO, co vypadá jako parním válcem přejetý antický básník, nebo jen chlapík v noční košili (premedikace parním válcem zůstává) na kterém jsou napsány možnosti vašeho rozhovoru - většinou jich není moc, ale alespoň si můžete vybrat. Zpravidla se jedná o možnosti: mluvit pravdu, lhát, představit se, ptát se na Ulyssea a ještě nějaká speciální možnost, odpovídající dané situaci. Vadí mi především to, že ta slisovaná, herbářovitě upravená postava zabírá poměrně dost místa, které navíc není ani efektivně využito. Ale každý nemusí mít stejné esteticko-ekonomické myšlení jako já, proto je tato výhrada uvozena jako méně závažná :)

Celkově se dá říct, ze hratelnost zůstala hodně dlužná grafice i nosnoti příběhu. Vždyť tak nádherné téma si určitě zasloužilo lepší zpracování. Doufejme ale, že není všem dnům konec a tahle studnice námětů, jakým Homérův příběh (a vůbec antická literatura) bezpochyby je, se dočká dalšího preciznějšího uvedení. Tímto v žádném případě nechci říct, že to nestojí za nic. Jsem si jistá, že adventuristé si Odysseu nenechají ujít a udělají dobře. Ve hře potkáte celou řadu bájných postav, jako jsou obři, kyklopové, medúza (zde Gorgona), bohy a některé problémy je možné označit za originalitku, kterou si vychutnáte. Jen je mi to trošičku líto, protože jsem čekala víc.

• Hodnocení aneb miska kočky Džíny :)
Co se týče hodnocení: nejlepším hodnotitelem her, které hraju, je obsah a stav misky naší kočky. Pokud má Džína na misce granule, nestojí hra za nic, pokud má masové konzervy, dá se dobře hrát a pokud má syrová kuřecí játra je ta hra fakt skvělá. Probíhá to totiž tak, že kočka mě přichází otravovat s nároky na stravu k počítači... nestojí-li hra za nic, trestám ji granulema, protože je nesnáší a protože si říkám, proč by si ona měla užívat, když jsem já naštvaná :o) Jsem-li naopak já spokojená, tak si říkám, ať si dá taky do nosu, holka naše chlupatá. No a při této hře byla anabáze misky naší kočičky asi taková: začínaly jsme na játýrkách (skvělá grafika), pak jsme spadly na granule (při vaření Osirisova lektvaru) a dále jsme střídaly konzery a granule zhruba ve stejném poměru. Džínuška už se ke konci nervově hroutila, třískala příborem o misku a sháněla se po papíru a tužce, že napíše Kubišový.

Pro konzervativce, technicky založené, nepřátele koček a našeho pana šéfredaktora (čímž v žádném případě nechci říct, že by náš pan šéfredaktor byl snad příslušníkem některé z výše uvedených komunit) hodnotím tuto hru 7/10. Takže ahojky a užijte si to.