| Autor: Ondřej Broukal Publikováno: 22.prosince 2004 | 
zdroj:
tisková zpráva
Verze: anglická review & česká finálníDoba recenzování: 1 měsíc |
• Škola volá Obscure je debutem francouzského studia Hydravision, jež dal dohromady v roce 1999 Denis Potentier. Téměř dva roky spolkl jenom vývoj technologií - grafického enginu, systému umělé inteligence a fyzikálního modelu a teprve pak začala vznikat konkrétní hra ve výsledku notně inspirovaná obsahem hororových filmů pro -náctileté. Ústředím veškerého dění je obyčejná střední škola v USA. Znáte to, reprezentativní vzorky americké populace, čili nádherné štíhlé holky se silikonovým poprsím a vytrénovaní svalovci s nagelovanými vlasy baští na školním dvoře hamburgery, filozofují o sexu a hrají basket. Vzdělávací ústav však záhy odhalí i méně přívětivou tvář, to když milého Joshe (Kennyho kamarád) nenapadne nic lepšího, než svolat na jeho půdu krizový štáb v čele s Ashley (Kennyho dívka) a Shannon (Kennyho sestra). Zrovna v době, kdy místní školník (Kennyho školník) obchází s hustým svazkem klíčů únikové cesty a postupným „cvak“ pro ně vyrábí dočasné vězení. Ale na druhou stranu, kde jinde a kdy jindy začít pátrat, než na místě kámošova posledního výskytu a v čase, kdy i notoričtí šprti upalují ze studovny domů? Nehledě na to, jaká asi nebezpečí tak na vás ve zdejších opuštěných prostorách mohou číhat... Uklízečkou nastražený kýbl se saponátem nad dveřmi WC? Použité žvýkačky na zaplivané podlaze natěšené na hluboké podrážky vašich bot?? Nebo snad umělohmotný kostlivec strašící v přírodovědném kabinetu??? 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek • Hlásí se dobrovolník? Ve skutečnosti by to nemohl být horor, aby se vyšetřování na vlastní pěst velmi rychle nezvrtlo na vyšetřování na vlastní baseballovou pálku, pistoli či brokovnici, s nimiž každý ze studentů zachází lépe než lecjaký příslušník zásahové jednotky. Všudypřítomná temná zákoutí totiž poskytují azyl roztodivným zrůdám, které mají za úkol zabrnkat na napjaté struny vašich nervů co nejdivočejší melodie a při té příležitosti vás pozřít. Do terénu ovšem nevyráží všichni hrdinové, nýbrž párek dle vašeho výběru. Zatímco dva vyvolení pročesávají třídy, kanceláře, sborovny a další nedílné součásti zdejšího komplexu budov, který čítá například i divadlo, tělocvičnu nebo starobylou knihovnu, zbytek týmu si kouše nehty nudou na předem určeném místě, tzv. shromaždišti, jehož umístění se s postupem hrou mění a kam se v případě potřeby můžete nechat automaticky přenést. 
zdroj:
tisková zpráva
Určující pro výběr postav nejsou ani tak speciální individuální dovednosti, jako spíš vaše sympatie a především stav ukazatele zdraví konfrontovaný s počtem lékárniček a hojivých nápojů v kapsách. Shromaždiště tak vlastně plní roli zásobárny „čerstvé krve“ a není problém zde zaměnit krvácející a kulhající trosku za postavičku plnou elánu, byť tak nelze činit do nekonečna vzhledem k omezenému počtu studentů na skladě (úvodní trojici ještě doplnil záškolák Stanley). Jako v jedné z mála her můžete dokonce všechny hlavní hrdiny, tedy až na jednoho, nechat zemřít strašlivou smrtí. Ale raději než simulovat stav českého zdravotnictví, doporučuji tu a tam nějakou tu léčbu přeci jen poskytnout a udržet je všechny na živu co možná nejdéle. Ale pojďme dojíst dovednosti, které jsem před chvílí nakousl. V jedné písni se zpívá, že ten umí to a ten zas tohle. Osazenstvo Obscure není výjimkou a každý váš svěřenec má monopol na nějakou tu specialitku aktivovanou příslušnou klávesou. Intelektuál Josh mile rád prozradí, jestli je v dané místnosti ještě něco k sebrání. Stan si zas poradí s většinou běžných zámků. Shannon napoví, když nevíte jak dál. No a Ashley umí zajímavý kousek s baseballkou a jako jediná zvládá dvojitý výstřel. Nuže jak vidno, žádné terno, ale vybrat si musíte. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• A o tom to je Nemá cenu dál tajit, že recenzovaný titul patří mezi hry kombinující nekomplikované adventuření (sbírání předmětů a jejich nošení z místa A na místo B, kde budou použity) s likvidací nočních můr hlavního designéra neboli mezi akční adventury. Vše sledujete s nadhledem třetí osoby a samozřejmě ve 3D. Pod přímou kontrolou máte jen jednoho z dvojice odvážlivců, o druhého se stará počítač. Nicméně mezi oběma lze libovolně přepínat a nechybí ani jednoduché příkazy pro kolegiální usměrňování. Můžete nakázat, aby zůstal stát, aby vás sledoval, přispěchal na pomoc a nebo tasil jinou zbraň. V praxi se to má ovšem tak, že buď necháte umělou inteligenci, ať si dělá co chce a maximálně ovlivňujete typ používané zbraně nebo svého druha raději někde odstavíte, aby se při soubojích s nepřátelskou havětí raději nepletl pod nohy. 
zdroj:
tisková zpráva
Co se týče zbraní, musíte si vystačit s železnou tyčí, dvěma druhy baseballových pálek či brokovnic a třemi druhy pistolí, přičemž každá postava má vlastní bojový inventář. Zbraně lze tedy mezi nimi měnit, avšak způsob jakým se to provádí má k intuitivnosti hodně daleko. Nebo vám snad situace, kdy musíte k dotyčnému nejprve dojít a teprve pak obdarovat, připadá user-friendly? Připouštím ale, že ve skutečnosti by to nebylo jinak. Pak je tu ještě společný inventář, kam se automaticky ukládají všechny ostatní předměty jako klíče k zamčeným dveřím či věci nezbytné pro další postup. No a nechybí ani složka, kde si lze pročítat do aleluja všechny sebrané spisy a dokumenty vrhající trochu světla na zdejší záhady. • Příběh s velkým B 
zdroj:
tisková zpráva
Vlastní příběh je bohužel jedno velké béčko, obsahově i co se týče způsobu vyprávění. K překvapivosti má stejně daleko jako Duke Nukem Forever do data vydání. Časem se ukáže, že zdejší ředitel je tak trochu vědec, že experimenty se mu tak trochu vymkly z rukou, a že... zbytek si snadno domyslíte. Víte tedy, kdo za vším stojí, proč zatím stojí a také, kdo tomu všemu udělá přítrž. Informace z občasných neinteraktivních rozhovorů a nalezených záznamů už jenom konkretizují základní představu.Nějaké emoce zde vůbec nehrají roli, takže až na úvodní „WOW!“ pronesené při prvotním setkání s věcí, která vám jde po krku, se s vámi naši studenti nijak blíže nepodělí o pocity strachu a zmaru, které by logicky mít měli. Srovnání se Silent Hillem je proto zcela neopodstatněné, byť okolní screenshoty mohou mluvit jinak. Jediné, v čem je Obscure doslova srostlá se slavnou sérií od Konami, je systém mapování. V každé budově se dá najít plánek, do něhož se posléze v závislosti na vašem postupu zakreslují všechny zamčené i otevřené dveře, případně důležitá místa. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Budiž světlo Střety s nepřítelem nejsou nijak zvlášť časté a v kombinaci s několika málo naskriptovanými „lekavkami“ na začátku hry umně masírují vaši psychiku, takže méně odolní jedinci, pozor! Jak ovšem bývá dnes častým zvykem, zásoby invence dochází hned zkraje a pak už je to jen a jen přímočaré chození či sbírání bez bázně a hany smíchané s rutinními souboji. Svůj díl viny na tom má nepochybně nepříliš pestré složení vašich soupeřů čítající kromě tří, čtyř typů „běžných“ příšerek i dva „skoro“ bosse (vypasený červ a vypasená ženská vyvrhávající červy) a jednoho závěrečného mega soupeře, který jako jediný má šanci vás alespoň trochu zaměstnat. V ostatních případech totiž stačí držet tlačítko automatického zaměření, ustupovat vzad a střílet, co to dá. Tedy, abych nezapomněl, musíte si na to nejprve pořádně posvítit! 
zdroj:
tisková zpráva
Jako věrní synové a dcery temnoty nemají protivníci pochopitelně v lásce světlo, a proto když zkombinujete lepicí pásku, střelnou zbraň a baterku, můžete je pak zabíjet mnohem snáz. Někdy je to dokonce nutnost, protože ochrannou auru některých z nich jinak, než intenzivním paprskem z baterky neodbouráte a zbytečně byste plýtvali náboji. Tzv. boosting mód ovšem nelze používat do nekonečna a i sebelepší baterka se po čase přehřeje a musí si dát na chvilku pohov. Svítilny existují ve trojím provedení a liší se hlavně rychlostí přehřívání a intenzitou emitovaného světla. Je proto vcelku legrační, když s nálezem lepší zbraně (nebo naopak lepší baterky) musíte typicky konzolově neohrabaným způsobem sejmout lepicí pásku a s její pomocí dávat dohromady nové a lepší díly.Ale přeci je tu jen ještě jeden sok, který vám nadělá docela slušné potíže. Paradoxně to ale není žádný polygonový panák, nýbrž kamera. V řadě situací je zvolen naprosto nevyhovující úhel pohledu, takže některé boje jsou skutečně o infarkt. Vrcholem všeho je situace, kdy vás (zřejmě pro zvýšení napětí) zabírá zepředu, takže sotva vidíte svou postavičku a když přitom máte bojovat s něčím, co ani není v obraze, tak potěš pánbůh. Celkově vzato však není hra na střední obtížnost těžká a přispívá k tomu i systém ukládání. Sejvovat sice nelze, jak se vám zlíbí, musíte sebrat k tomu určený disk, jenže těch je dostatek a pokud nejste strašpytlové a vyloženě s nimi neplýtváte, můžete být v klidu. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Okamžik pravdy Grafika je myslím vcelku slušná a detailní, okolí působí věrohodně. S postavami je to poněkud horší, zejména nepřátelům by pár polygonů navíc určitě prospělo a možná že i nějaká ta plastika, protože ať už vypadají jakkoliv, hrozivě to určitě není. Díky nadprůměrnému výskytu míst trpících nedostatkem světla se ovšem podobné nedostatky lehce přehlédnou. Naopak scénám, kdy s baterkou v ruce zkoumáte omšelé dámské záchodky, motáte se v místním parku a nebo obdivujete baňky v podzemních laboratořích, půvab nechybí a rozhodně nelze říct, že by hra po vizuální stránce kdovíjak strádala. 
zdroj:
tisková zpráva
Taktéž přítomnost fyzikálního enginu se do výsledného skóre počítá. Předměty jako třeba židle, počítače nebo plechovky nejsou jen napevno přidělanou dekorací a chovají se skoro tak jako ve skutečnosti. Sklo se po úderu pálkou vysype a takový automat na pití zásah tupým předmětem nebo projektilem rovněž nepřežije. Zvuky jsou na tom s kvalitou podobně, tedy dobře. S hudbou se to má tak, že byť se snaží tvářit orchestrálně, my jí to nevěříme, neboť to zní spíše jako MIDI syntéza než opravdové hudební těleso. O vokály se naštěstí postaraly skutečné děti ze sboru Národní opery v Paříži, takže nakonec i s touto složkou panuje spokojenost. Nehledě na podpis punkových kapel SUM41 a SPAN pod intrem a závěrečnými titulky.• Ve dvou se to lépe táhne Ve hře sice není mnoho textů, přesto vychází s českými titulky a to je rozhodně plus. Překlad od Cenegy má navíc slušnou úroveň a až na pár výjimek, kdy některá slovní spojení nepůsobí v daném kontextu přirozeně a šlo by volit vhodnější, méně prkenné formulace, k anglickému originálu naprosto pasuje. Stejné početní znaménko si zaslouží i zcela ojedinělá věc, a tou je kooperativní multiplayer. Stačí vlastnit gamepad (to se asi netýká většiny PCčkářů, že?) a váš oblíbený známý může vykopnout počítač z pozice druhého parťáka, neboť jak známo, ve dvou lidech se to lépe táhne. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Velké minus si naopak zcela zaslouženě přisvojuje položka s názvem Ovládání. Vzhledem k cílení na konzolový trh můžete poslat svého hlodavce na zaslouženou dovolenou a urychleně si zvykat na ovládání klávesnicí oběma rukama, nemáte-li připojen nějaký lepší ovladač. Veškeré operace s předměty jsou zbytečně komplikované a zdlouhavé, přitom by stačila jedna přehledná tabulka s inventáři všech postav, funkční kurzor myši a bylo by po problémech. Přesto je tu ještě jeden podstatnější nešvar, který musím zmínit a tím je délka. Hru jsem na normální obtížnost prošel za necelých pět hodin, což je zatraceně a neuvěřitelně málo. Nezachrání to ani zvláštní režim, který se odemkne po dohrání a jenž umožní vybrat všem hlavním charakterům nové svršky a přidává dvě nové zbraně: pálku pobitou hřeby a laser. Škoda, škoda, škoda. 
zdroj:
tisková zpráva
Au! Moje břicho... Nic necítím, pachuť krve mi leze na jazyk. Jak jsem mohl být jenom tak naivní. Zlo přece nikdy neprohrává. Umírám...Stáhněte si: Demo, Trailer, Videa, Patch... Související články: Novinky... |
| Ondřej Broukal | |
| autorovi je 27 let, studuje na VŠE v Praze, je redaktorem televizního pořadu GamePage a externistou magazínu Gamestar; orientuje se především na 3D akce, ale nepohrdne ani pořádným RPGčkem či adventurou |
