Autor: Marek Beniač Publikováno: 15.září 2009 |
S čerstvě stvořeným hráčem naskočíte do série klasických výukových lekcí, známých už z dřívějška. Základy bruslení, trocha toho bránění, střelba na branku z nápřahu, přesné střely zápěstím a sestřelování terčů zavěšených v rozích svatyně… nechybí ani tradiční nájezdy s blafáky. Velmi brzo však přijdou ke slovu také novinky, v podobě přepracovaných pěstních soubojů a inovativně také hry u mantinelu. Obojí má v sérii NHL vlastně premiéru, takže výuka „jak na to“ se rozhodně hodí, bez ní by vás každý zmlátil a přišli byste o všechny puky. Boxerská škola v žádném případě neleze do zelí titulu Fight Night, ačkoliv se mu v mnohém podobá. Tentokrát sledujeme všechny bitky z pohledu první osoby, jako bychom se zápasnické hokejové mezihry opravdu účastnili. Jednou páčkou uhýbáte a vykrýváte údery soupeře, druhá ovládá vaše pěsti a směr i razance jejího vychýlení jsou určující. Dokonce je možno chytit soupeře i za dres a trochu taktizovat, lze také nabrat sílu k finálnímu extra silnému direktu. Souboje popravdě nepůsobí tak špatně, jak se jevily z prvních videí, ovšem pořád jsou jen zpestřením a něčím navíc. Obligátní jedna-dvě bitky na zápas tu zůstaly a leckoho možná brzy omrzí, stejně jako vcelku omezené možnosti jak se poprat. Konkurence je v tomhle směru mnohem dál (NHL 2k si opravdu nezadá s reálným klipem z NHL) a kromě strategického faktoru „zkuste vyprovokovat specifického hráče soupeře a dopřejte mu pět minut na trestné lavici“ postrádají bitky hlubší smysl, jakkoliv se teď tváří atraktivně. Tlačenice u mantinelu Naproti tomu hru u mantinelu vítám s otevřenou náručí, přestože doposud nevycházím z údivu, že si jí EA Sports všimli až po dlouhých šestnácti letech. NHL 10 na ní dá se říct hodně staví, když je co chvíli příležitost přitlačit soupeře na hrazení a svést s ním souboj o kotouč. Po stránce herní je to vyřešeno hodně elegantně, stačí jen tlačítkem Y narazit protihráče na plexisklo a pak se i desítky vteřin přetahovat o puk mezi bruslemi. Můžete se snažit kotouč vypíchnout holí, můžete manévrovat podél mantinelu… nebo naopak jste-li v pozici bráněného, přikopnout puk spoluhráči. Svoboda konání je věru maximální, pravý analog dokáže kopnout touš jakýmkoliv směrem, klidně i dozadu, obvyklejší jsou ale pasy po mantinelech. Tomuhle prvku jinak nezbývá než zatleskat, vypadá dobře, ovládá se intuitivně a během hry se sakra hodí. Zápasy teď díky němu působí mnohem lépe, když se hra v obranném i útočném pásmu podobným počínáním kouskuje. Škoda jen, že puk asi nelze zašlápnout a vynutit si tak hvizd rozhodčího. Já alespoň takovou situaci nezažil. Přesto výborná práce, tahle vymoženost posouvá NHL 10 zase o něco blíže ke skutečnému hokeji a dění před oběma brankami se díky ní dramaticky změnilo. Herní módy Teprve po patřičném proškolení a až po několika tréninkových sezeních, se vůbec poprvé ocitnete v hlavní nabídce hry. Většina hráčů se patrně hned vrhne na průzkum všech menu, aby zjistila jaké nové ligy si může zahrát, potažmo které herní módy připravili tvůrci tentokrát. Ušetřím vám čas, ostatně velké zemětřesení se nekoná. Obligátní volby jako rychlý zápas, Be A Pro, trénink, turnaj nebo nájezdy nechybí, stejně jako obsáhlá nabídka multiplayeru. Manažerský mód byl definitivně přejmenován na Be A GM a dobrá zpráva na níž všichni čekali, kromě něj je tu také „obyčejná“ sezóna, bez nutnosti řídit celý klub. A jelikož NHL 10 znovu obsahuje i naši domácí O2 Extraligu, klidně si v ní můžete střihnout kompletní ročník, za kterýkoliv tým. Jenom upozorním, že jde o sezónu 08/09, takže tu stále řádí znojemští Orli, namísto brněnské Komety. Kromě tuzemských klubů máte pochopitelně znovu možnost dopřát si také NHL, farmářskou AHL, nejvyšší soutěže Finska, Švédska, Německa… a samozřejmě se nezapomnělo ani na reprezentační mužstva, pár hvězdných týmů z NHL a historický „stoletý“ výběr montrealských Canadiens. Co jsem naopak nenašel, je vloni zařazená ruská liga, namísto ní je letos ve hře nejvyšší soutěž Švýcarska. Bitva o hokejový svatý grál Záměrně jsem vynechal novinkový Play-off režim a takzvanou Bitvu o pohár. EA Sports byli zjevně uchváceni každoročními lítými boji o hokejový svatý grál, bájný Stanley Cup… a rozhodli se proto atmosféru vyřazovacích bojů řádně přenést také do hry. Od teď tak už nemusíte válčit celou sezónu a tvrdě dřít o postup do závěrečné části soutěže, stačí si jen navolit postupující týmy a rozehrát čistě play-off zápasy. Nastavení pravidel, jakož i postupového klíče či určení domácího/venkovního ledu je samozřejmostí, dokonce lze přeskočit až na samotný závěr a zvolit si až bitvu o pohár. Ať už by to byla celá finálová série, nebo vyloženě sedmý rozhodující zápas o všechno. Vypjatá atmosféra vyřazovacích bojů se výrazně promítla také do zpracování. Minimálně hlediště je teď mnohem živější a zápasy play-off rozpoznáte kromě čerstvě namalovaného loga u modré čáry i podle chování fanoušků. Jsou hlučnější, pravidelně skandují, mnohem více vnímají dění na ledě a ženou svůj tým vpřed. Při úvodním nástupu obou týmů je na nohou snad celá aréna a každý z diváků točí nad hlavou klubovým ručníkem. Tohle se docela povedlo, ono obecenstvo bylo vůbec vylepšeno a chová se reálněji - i při běžných ligových zápasech nebo přátelácích, kde zase až o tolik nejde. Obecenstvo kouká doblba Přestože jsou diváci pořád tak trochu robo-masa, znají vícero druhů fandění. Někdo stojí, jiný mává, na EA hokej už dokonce chodí i ženy. Pěkné jsou také reakce při gólech, většina přítomných hned vyskočí a aplauduje střelci, při soubojích kolem mantinelu zase neváhají návštěvníci v prvních řadách vstát a bušit na hráče zápasící o kotouč přes plexisklo. Tohle všechno pochopitelně vylepšuje atmosféru a zpočátku se na to moc pěkně dívá, po čase ovšem odhalíte i řadu neduhů. Diváci například vůbec nesledují puk, potažmo vlastní hru a řada z nich kouká úplně jinam, přestože jejich soused z vedlejšího sedadla je v tranzu a mydlí do plexi. Dva metry od nich soupeř napadá hvězdu týmu, ale oni raději hledí do prázdného rohu. Na to, jak se EA Sports kasali, to zkrátka pořád není kdovíjaká sláva – asi by si měli někdy pustit sportovní hry od konkurenčních 2k Sports, jejichž arény, hlediště plná diváků a bouřící davy (reagující přesně podle dění na hrací ploše) jsou takřka nedostižné a vypadají málem skutečně. O tom, že tamějším hráčům rostou v play-off i vousy, ani nemluvě. Popravdě NHL 10 v prezentaci vůbec trochu zaostává, protože hra používá už léta stále stejné animace, prostřihy v přerušení i začátky zápasů… a ono se to vážně rychle okouká. Prakticky totéž ale můžeme říct o grafice a ozvučení, na modely hráčů, arén nebo textury snad nikdo tři roky pořádně nesáhnul, podobně jako na většinu motion-capture dat a zvuků. Těžko se tedy můžeme divit hráčům, že už také u konzolových verzí pomalu pociťují jistou stagnaci a mluví o předražených datadiscích. Malou náplastí může být třeba příběhové pojetí sezóny a vlastně i vyřazovací části, kdy hra více sleduje některé události a informuje kupříkladu o vzájemné rivalitě, nebo formě hvězdných hráčů. Podobnou „story linku“ již série NHL kdysi měla, tentokrát jde ovšem více do hloubky. Obecenstvo může bučet na hráče soupeře, který zranil jejich miláčka, režie zase dokáže připravit sestřih momentů a připomenout vývoj celé série. Pozadu pochopitelně nezůstávají ani komentátoři, kteří vše vtipně glosují, osobně jsem ocenil i návrat jejich poznámek a statistických údajů o hráčích v přerušení. Když se zrovna nehraje NHL 10 je plná rivality a věčného pošťuchování. Na tohle tvůrci přišli také až letos a možná i v důsledku přepracovaných bitek, ale hra teď vlastně nekončí ani po odpískání. Stále máte možnost atakovat soupeře, jít mu do těla nebo provokovat. Hodně často jsou vidět i rukavice v obličeji, kteréžto bývají startérem pro ruční výměnu názorů a končí boxerskou vložkou. Zrovna tak střela na brankáře po odpískání, snad pokaždé vám hned někdo přijede rázně vysvětlit, že tohle se vážně nedělá. Rozhodčí pochopitelně nic z toho nevidí rádi a letos tak mají více práce, jsou ale rázní a za podobné prohřešky udělují tresty. Reakce sudích vůbec stojí za pozornost, jelikož tentokrát disponují o moc pestřejší rozhodovací škálou. Ročníky v nichž znali snad jen jeden-dva prohřešky mohou být směle zapomenuty, NHL 10 totiž rozpoznává hromadu (staro)nových vyloučení a co víc, ty fauly se na ledě opravdu dějí. Vážně už si nevzpomínám na podobně rozmanitý hokej od EA, ve kterém by muži v pruhovaném udělovali pravidelně i vyšší tresty typu 2+2 minuty a odpískali také prohřešky jako nedovolené bránění. Navíc každý faul hned přiblíží opakovačka a všechna ta sekání, podražení či nedovolené hry vysokou holí jsou skutečně ukázkové. Šikovně řešený systém zranění Občas si pochroumaného hráče všimnete hned po zákroku, občas na něj upozorní až komentátoři, velmi často však jen režie přenosu zařadí záběr, na kterém hokejista mizí s doprovodem v útrobách stadionu. Komentátoři pochopitelně ihned řeší co se asi stalo a o jak vážné zranění může jít. Po čase dokonce mohou dostat čerstvé zprávy z kabiny a v průběhu utkání tak informují tu o nějaké zhmožděnině, tu o nataženém svalu. Na každý pád potěší také reakce trenéra, který musí rozhodovat co udělá se sestavou a co se zraněným hráčem dál. Dle verdiktu lékaře je možno poslat maroda odpočívat a poupravit nějak soupisku, stejně tak si ale lze vyžádat pochroumanou hvězdu zpět. Záleží přirozeně na povaze zranění i důležitosti zápasu. Pakliže něčí absence příliš nevadí a jsme teprve v půlce sezóny, rozhodnutí bude asi jiné, než v zápase play-off, při kterém jde o všechno a zranění se týká klíčového obránce nebo borce z první pětky. Buď jak buď, takovému hráči jsou hned po návratu patřičně sníženy atributy a z jeho výkonu na ledě poznáte, že není zcela fit. Jakou obtížnost je libo? Jak vidno, některé aspekty posunují nový hokej až k nevídanému realismu a to jsem ještě nezmínil nově pojatou volbu obtížnosti, respektive škálovatelnou řadu pomocníků. Kromě obligátního kvarteta nastavení Nováček, Profesionál, All-star a Superstar (určujícího kvality umělé inteligence a bystrosti počítačem řízených hráčů) je dále možné poupravit si řadu posuvníků, jež mají vliv na rychlost vlastní hry, intenzitu únavy a zotavení, intenzitu s jakou bude puk přilepený k hokejce a tak dále. Šíře těchto nabídek je na poměry EA Sports až nevídaná a pomalu se blíží hokejům od rivalů z 2k Sports. EA jakoby konečně vyslyšeli přání hráčů, volajících po větší simulaci, a nabízejí jim tedy hromadu „hejblátek“ s možností nastavit si vše individuálně. Několik přednastavených profilů už NHL 10 pochopitelně má a kupříkladu ten pojmenovaný jako Hardcore, vypíná prakticky jakoukoliv pomoc počítače hráči. Třeba přihrávky potom máte plně ve své režii a CPU už je nikdy více nebude směřovat přímo na čepele holí spoluhráčů. Naopak bude to váš palec a levý analog, který určí směr, délka stisku tlačítka zase razanci. Nemusím asi říkat, jak moc se pak hra změní, kolika nepřesností a ztráty puků jste svědky, či jak se dramaticky sníží rychlost hry. Každý hráč totiž věnuje více času zpracování touše na holi a přihrávka zpět z ní také nevyletí bleskurychle. další obrázky v galerii Je chvályhodné, jak moc se dá teď hra proměnit, prakticky od rychlé arkády, až po rozvážný a pomalejší skoro-simulátor. Navíc všechny ty posuvníky, které mají pod palcem záležitosti typu rychlost učení počítače, obtížnost buly, obtížnost bitek, přesnost střel z nápřahu, zápěstím či rány z první, intenzitu napadání, agresivitu, účinnost nadzvedávání hokejky nebo vypichování puků, jsou tu povětšinou ve dvojím provedení, zvlášť pro hráče a zvlášť pro počítač. A s takovým řešením už se dají dělat divy. Navíc i konzolové verze NHL umožňují stahovat a používat různé konfigurační sady, konečně první bonusový oficiální „setup“ se objevil ještě před vydáním hry a je reakcí na nedávno vypuštěnou demoverzi. Co dodat závěrem? Předchozí odstavce vlastně vysvětlují důvod, proč se tentokrát nebudu zaobírat záležitostmi jako „NHL je pořád docela arkádová“ nebo „rychlost hry se zdá nižší, brankáři schopnější… k reálu je však pořád hodně daleko“. Takhle jednoduše NHL 10 soudit nelze, ona bude prostě taková, jakou si ji nastavíte. Už jenom zmínění gólmani – skutečně znají řadu nových pohybů a mají lepší schopnost řešit specifické situace. Ostatně množství posuvníků vyčlenila hra i pro ně, takže jestli se vám nezdá jak jsou přesní, jak mají rychlé reakce, jak moc (nebo naopak málo) rozehrávají kotouče, jak si poradí se cloněním útočníka nebo intenzita s jakou zalehávají puky, klidně jim někde přidejte nebo uberte. Na první pohled by se mohlo zdát, že NHL 10 se téměř neliší od předchozího ročníku. Tady nastupují oni škarohlídi a kolovrátkové hlášky o stagnaci a předražených datadiscích. Už po pár odehraných zápasech ale začněte vnímat jednotlivé odlišnosti, pozměněnou AI a vůbec počínání hráčů na ledě, odlišné strategie nebo výraznou hru u mantinelů. A když se pak ponoříte do obrazovek s nastavením a vyladíte si nový hokej podle vlastních preferencí, je téměř vyhráno. Přesto ale kroťme přílišný optimismus, ať zase naopak nejsme za nadšence, kteří už tradičně po týdnu-dvou jásají a vyzdvihují NHL 10 do nebes. Pravda bude nakonec znovu asi někde uprostřed a teprve další měsíce či start serverů pro online zápasy napoví, jak moc se tentokrát EA Sports vytáhli. Stáhněte si: Demo, Trailery... Související články: Novinky, NHL 09 konzolová recenze a PC recenze, NHL 2K9 recenze, 3 on 3 NHL Arcade recenze |
Marek Beniač | |
autorovi je 27 let, dříve psal pro GamePort, pracuje v IT, nejraději má hry sportovní a závodní, případně akce všeho druhu, ostatní žánry ale též vyloženě nezavrhuje |