| Autor: Agarwel Idiriz Publikováno: 19. srpna 2010 | Verze: X360/anglická/stáhnutelná Doba recenzování: 1 týden |
Příběh v každé kapitole tu sice na efekt je, ale pouze aby ukázal důvod, proč Naghty zase nervačí. Jednotlivé zápletky nemají zakončení, pokud nepočítáme vymlácení všeho živého. A ani na sebe pořádně nenavazují. • Plyšově heboučký Manhunt Samotná hratelnost a atmosféra tvoří poměrně unikátní kombinaci, kterou lze připodobnit k epizodám Happy Tree Friends, nebo když si představíte filmovou sérii SAW s postavičkami z Teletubbies. Na první pohled přeslazeně roztomilá grafika hýřící barvami a rozchechtanými plyšáky, které si zamiluje každé dítě na první pohled. Ale pod nevinnou skořápkou se skrývá jedna z nejbrutálnějších her, která se v prováděných činnostech může měřit s klasikami jako Manhunt nebo Mad World. Pouze v kreslené grafice to nikomu nepřijde tak kontroverzní, a to ani když plyš stříká všemi směry. Každá zbraň ve hře má, krom klasického útoku, navíc unikátní smrtící fatalitu, kterou lze použít na vysíleného protivníka. Každý předmět, který plyšáci dokážou používat, lze obrátit proti nim brutální cestou. A když se budete hodně snažit, lze spatřit i mnoho sebevražedných animací. 
• Přesto hra není výhradně o zabíjení Naopak, pokud chcete dosáhnout nejlepších výsledků, musíte button-mashingové souboje odložit na co nejpozději, nebo i úplně vynechat. Body získáváte zejména za nervování a psychické deptání nevděčných kamarádů. Za pouhé utlučení sice bodíky dostanete, ale zdaleka ne všechny, které lze z daného chudáka vyždímat. Zkuste jim raději v nepřítomnosti rozbít nábytek, pokazit telefony, chytit někoho do pasti na medvědy, nebo na ně vybafnout ze skříně. Každé vylekání přináší body. A to i za nepřímé akce. Jeden medvídek si může všimnout rozbitého okna, dostane strach a přinese pár bodů. O chvíli později potká kamaráda, ten si všimne jeho ustaraného pohledu, také zapochybuje a máte na kontě dalších pár bodíků. Další méďa se chytí do pasti, ale body přisypou i všichni vyděšení přihlížející. Panika se šíří rychle a je nutno zkusit vytvořit co nejděsivější komba. Za každou provedenou špatnost vám narůstá bonus, který násobí získané body, ale jeho hodnota časem klesá. Klíčem k úspěchu je tedy trýznit co nejvíce plyšáků najednou a nejrychleji bez zbytečných přestávek. Samotné zabíjení je již pouhou třešničkou na závěr, kdy se daný medvěd pomátne hrůzou a více bodů z něj nedostanete. Ač se to tedy nezdá, hra hodně přesahuje do stealth žánru. V mnoha úkolech strávíte více času přikrčení v lese a opuštěných místnostech, než tváří v tvář protivníkům. 
další obrázky v galerii • Demoverze za cenu plné hry? Naughty Bear není v zásadě vůbec špatnou hrou a opravdu dobře jsem se u ní bavil. A to přes potíže s neposlušnou kamerou a hůře zpracované souboje. Za neodpustitelnou ovšem považuji jeho rozsáhlost. Podezřele již vypadá plná instalace zabírající jen 800 MB. Po spuštění se možná na chvíli zaradujete. Čeká na vás sedm kapitol, každá s pěti misemi. Ale bohužel jde o pouhou iluzi a všech 35 úkolů se odehrává všeho všudy ve čtyřech nevelkých lokacích. Pod jednou lokací si představte plochu s třemi domky, pár cestami okolo a zhruba deseti medvídky. To je bohužel vše a celá herní doba, která pro plné dohrání zabere klidně osm hodin, je natažena neustálým ždímáním stejného obsahu s drobnými úpravami. Každá ze sedmi kapitol obsahuje jiný příběh, s tím spojené jiné protivníky, zbraně a lokace některých předmětů. Každý z pěti úkolů v dané kapitole pouze mění speciální pravidla. Jednou jste omezeni na čas, podruhé nesmíte být spatřeni, potřetí musíte všechny přivést k šílenství apod. Ale vždy na stejné mapě. Hra je tedy určena výhradně lidem, kteří rádi nahánějí co nejvyšší skóre a odemykají bonusové oblečky zlepšující některé vlastnosti. Ostatní hru možná odloží po dvou hodinách, protože další mise, které pouze vymění některé plyšáky za robomedvědy, je omrzí dříve, než se k nim vůbec dostanou. Pokud jde o množství obsahu, mám pocit, že i některé demoverze velkých her jsou bohatší. Související články: Novinky... |
| Agarwel Idiriz | |
| autorovi je 25 let, pracuje v IT odvětví, volný čas tráví hraním her, o nichž pak píše na svém blogu; nejvíce si potrpí na kvalitní příběh a herní svobodu, RPG, budovatelské strategie, případně propracovanější simulátor |
