Monster Madness - recenze
5/10
zdroj: Archiv
Recenze

Monster Madness - recenze

15. 6. 2007 0:00 | autor: Redakce Games.cz |

Tisíce monster vylézají z úkrytů a valí se zpustošit ulice zapadlého amerického městečka. Hrdinové jak vystřihlí z Beverly Hills 90210 si však umí vyrobit zbraně a jdou neřádům nakopnout zadek v řežbě na Unreal Enginu 3.

Autor: Dick
Publikováno: 15.června 2007
První česká recenze této hry zdroj: Archiv Verze hry: finální/anglická/PC
Doba recenzování: 1 týden


Tisíce monster vylézají z úkrytů a valí se zpustošit ulice zapadlého amerického městečka. Hrdinové jak vystřihlí z Beverly Hills 90210 si však umí vyrobit improvizované zbraně a jdou neřádům nakopnout zadek v akci na Unreal Enginu 3. Zvednete hozenou rukavici?
Obrázek zdroj: Archiv
Monstra, všude samá monstra. Na první pohled to sice vypadá jako ta nejhorší noční můra, ale přitom je s nimi docela zábava. Přesně taková je nová akční hra Monster Madness od SouthPeak Games a Artificial Studios. Tyto firmy se rozhodly vzdát hold osmdesátkovým hororům a způsobem sobě vlastním nám představují hru, u které oko jednoho teenagera nezůstane suché. Kromě toho se svým dílkem snaží oživit slávu kdysi nesmírně populárních kooperativních titulů, jako byla například mlátička Fighting Force. Povede se jim to?

 Zápletka jako v 90210
Úvodní minuty hry se nesou ve více než slibném duchu. Prostřednictvím skvělého komiksového intra se seznamujete se všemi čtyřmi hlavními hrdiny této povedené taškařice. Prvním z nich je patnáctiletý introvert Zack, který nadevše miluje vědu a videohry. Tedy nadevše úplně ne – středobodem jeho života je o rok starší Carrie, která svými cynickými poznámkami a gothickým vzhledem učaruje každému. Ovšem lásku k Zackovi opětovat odmítá a raději jej nihilisticky přehlíží a ignoruje.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Dalším z naší party je věčný pohodář Andy, který většinu času tráví ve skateparku se svými kumpány. Zaručeně jej poznáte podle kulicha naraženého do očí a spojení „jasně, vole“ v každé druhé větě. Poslední členkou je školní kráska Jenniffer, která se sice povětšinou chová jako snob, ale občas z výšek musí zavítat na zemi mezi obyčejné smrtelníky, zvlášť když chce po lidech jako je Zack vypracovat domácí úkol. Tihle čtyři se jednoho pošmourného pátečního večera sešli náhodou u Zacka v domě, když tu někdo zabouchal na dveře…

…a dovnitř se začaly řítit hordy zombií! Na nic tak nečekáte, vyberete jednoho ze čtyř hrdinů a vrháte se přímo do hry. Volba hrdiny na vlastní hratelnost žádný dopad nemá, takže je úplně jedno, zda si vyberete křehkou Jenniffer či urostlého Andyho. Liší se jen a pouze jejich výchozí zbraň, kterou stejně po čase vyměníte za jiné, lepší.

 Prvotní problémy mladistvých
Zatímco intro solidně navnadí, úvodní kontakt se hrou ve vás zanechá dojmy zcela opačné. Vůbec jako první začnete spílat na problematickou kameru, která sice všechno zabírá pěkně shora, ale nepohybuje se zrovna tak, jak byste si představovali. Často kvůli tomu bude ve vašem hledáčku něco zcela jiného, než potřebujete, což vás v praxi nutí neustále pobíhat v kruzích z místa na místo s cílem mít co možná největší přehled. V mnoha případech by rozhodně nebylo na škodu mít možnost si dění na obrazovce více oddálit, ovšem tato možnost zde naprosto chybí.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Druhým zásadním nedostatkem je ovládání, kdy pomocí klávesnice kontrolujete chůzi a myší se snažíte zaměřit svůj cíl. Napsané to vypadá jednoduše a použitelně, nicméně jak se do toho přidá nevypočitatelná kamera, máte co dělat, abyste hru nezahodili a nešli se ven radši zahrát fotbal. Je docela možné, že za to může xboxový původ, každopádně zvykat si na to budete dlouho.

 Řež s velkým „Ř“
Náplň samotné hry se nedá s odstupem označit jinak než monotónní. To ovšem neznamená, že hra je nezáživná, ba naopak! Překousnete-li výše naznačené problémy, můžete se vcelku dobře bavit. Titul nabízí zhruba 18 úrovní, ve kterých se musíte popasovat s nejrůznějšími potvorami. A nejsou to jen zombíci – postupně se k nim přidává několik desítek typů dalších monster jako jsou třeba roztomilí klauni s jedovatými balonky, agresivní psi, krvelační piráti nebo třeba ostří motorkáři. Většinou procházíte daným levelem a po cestě se na vás valí hromady těchto neřádů a vy je musíte pěkně jednoho po druhém ničit. Často nevíte, kam dřív skočit, jelikož si vás podávají ze všech stran, takže se musíte pořádně ohánět, abyste zůstali mezi živými déle než průměrná jepice.

Jednotlivá prostředí, v nichž se pohybujete, jsou do značné míry interaktivní. Jinými slovy obsahují spoustu předmětů, které si můžete přivlastnit a použít je v boji s nepřítelem. Vidíte stolek po své levici? Není nic snazšího, než jej popadnout a bacit s ním protivníka po hlavě. Takových příkladů bych mohl popsat stovky, opravdu stačí mít oči otevřené a téměř všude je něco po ruce.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Kromě obyčejných druhů nepřátel tvoří speciální kategorii bossové, s nimiž si autoři pořádně vyhráli. Sem spadají například šamani z džungle, tlustí několikametroví mutanti, vlkodlaci nebo šašci s obrovskými botami. Všechny tyto prvky činí z jinak stereotypní rubanice zajímavou podívanou, kdy se doslova těšíte na další úroveň a dychtíte po poznání nového prostředí, nových nepřátel a jejich bossů.

 Variabilita zbraní
Stejně jako úrovně podobné pocity rozmanitosti zanechávají zbraně. Na úplném začátku máte jednu kontaktní zbraň (např. meč), ale postupem času se můžete propracovat k mnohem zajímavějšímu arzenálu, jehož získání je na rozdíl od mnoha konkurenčních her značně originální. Nové vybavení (pušky, bomby, zápalné lahve atp.) si totiž můžete nakupovat u chlapíka jménem Larry, který jezdí ve svém karavanu po městě za vámi a dělá vám podporu.

U každé ze zbraní vidíte součástky, které na ni jsou potřeba a ty pak musíte najít různě po městě a následně vám kutil Larry danou zbraň vyrobí. Kupříkladu brokovnici můžete sestavit z pěti ocelových trubek, několika tub lepidla, drátu a pár dalších věcí. Podobné je to se všemi zbraněmi, kterých je tu ve výsledku kolem sedmi a jdou všechny postupně různě vylepšovat.

 Jako na horské dráze
Ačkoliv postupem času zapomenete na všechny úvodní problémy a hra vás svou atmosférou místy pohltí, nestane se to tak zcela. Monster Madness zkrátka není typ hry, u kterého byste seděli od začátku do konce jedno odpoledne s cílem ji projít celou. Byť se asi autoři snažili tento dojem možná co nejvíce nabudit – stále pořád objevujete něco nového, tu vás hra překvapí možností ovládat rybářskou bárku a zápasit s piráty, jinde zas máte možnost osedlat našlapaný vehikl a rozdat si to s monstry při jízdě po dálnici. Slovy klasika se mění pouze slupka, ale jádro zůstává stejné. Tudíž hráči zhýčkaní brilantními hrami s vybroušenou hratelností můžou vše lehce prokouknout a začít se brzy nudit.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Kooperativní šílenství
Jak jsem vypozoroval, Monster Madness chutná nejlépe po dávkách, kdy se ke hře postupně vracíte s cílem se odreagovat, jelikož bezhlavé ničení nepřátel se stále stisknutou spouští totiž nějaký nevšední zážitek skutečně nepřináší. Kolik jsme tu podobných her v minulosti měli? Stovky? Tisíce?

Pravé kouzlo Monster Madness poznáte až v multiplayeru. Sem můžete přizvat další tři přátele a spolu s nimi si projít celou singleplayerovou kampaň. Netřeba ani dodávat, že zážitek z takové hry je pak zcela někde jinde. Vedle toho je zde k dispozici tzv. Arcade mód, kdy si jednoduše můžete vybrat libovolnou arénu, zvolit jeden ze tří typů hry (deatchmatch, team deathmatch, capture the flag) a pustit se do bezhlavých bitek s nepřáteli na život a na smrt. Samozřejmostí je pak hra přes lokální síť či internet.

 Komiks do morku kosti
Zatím tu o tom nepadlo ani slovo, ale celé Monster Madness pohání Unreal Engine 3 a je na něj opravdu radost pohledět. Někteří možná namítnou, že je to celé až nezdravě barevné, ale neměli bychom zapomenout, že jde primárně o komiksový titul určený mladým hráčům. Ti si myslím vizuální stránku hry zamilují, stejně jako předělové komiksové stripy, které posouvají děj pomalými krůčky kupředu. Příjemné pocity bohužel lehce kazí poměrně časté zasekávání se o objekty, kdy s postavou nemůžete jít do míst, kde není žádná viditelná bariéra. Tohle vám dokáže značně pocuchat nervovou soustavu!

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii

Stránkou samou o sobě je zvuk a hudba, jelikož tento aspekt vás pozitivně překvapí ihned po spuštění hry. Ať už je to povedený dabing nebo skvělé zvukové efekty, této věci snad není co vytknout. Tedy možná jedna věc – jednotliví hrdinové mají poměrně málo hlášek a ty se velmi často opakují.

 Nohy na ramena?
Nemusíte zrovna číst mezi řádky, abyste poznali, že Monster Madness není kdovíjak zásadní titul. Může za to snad nepříliš atraktivní námět o krvežíznivém nájezdu monster na zapadlé americké městečko, který nemusí oslovit každého. Autoři se s ním popasovali způsobem sobě vlastním a vykřesali z něj pravděpodobně maximum, co mohli. Ačkoliv hra zpočátku odradí problematickou kamerou a ovládáním, postupem času si svou pošramocenou reputaci vylepší, pokud u ní vydržíte. Potom byste se mohli dočkat i ucházející hratelnosti, ovšem jen za předpokladu, že u hry nebudete trávit dlouhé hodiny. To byste se jí totiž hodně rychle přejedli a asi by vás přestala bavit.


Stáhněte si: Trailery, Demo je na Xbox Live

Související články: TEST, Novinky
 
Dick
autorovi je 25 let a již od útlého dětství se zajímá o hry, hudbu a vše krásné; vedle dlouhých hodin před monitorem rád jezdí na horském kole a ulítává na gumových medvídcích






 
 
Dick

Verdikt:

Průměrná akční rubačka s několika zajímavými nápady (sestavování zbraní, interaktivní prostředí) a se slušnou grafikou, které však kazí problematická kamera i ovládání. Jestliže hledáte vhodnou hru pro více hráčů na nějakou domácí párty, klidně si k hodnocení přičtěte pár desítek procent.

Nejnovější články