Midnight Nowhere - recenze české verze
6/10
zdroj: Archiv

Midnight Nowhere - recenze české verze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

16. 4. 2005 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Uzavřeni do černého pytle procitáte na pitevně městské nemocnice. Nevzpomínáte si na nic, co bylo, kým vlastně jste a co se tu děje... Tak začíná hororová adventura přístupná od 18 let, jejíž lokalizaci jsme posoudili.

Autor: Nukem
Publikováno: 16.dubna 2005
První česká recenze této hry zdroj: Archiv Verze hry: anglická+česká/finální
Doba recenzování: 3 dny


Pod recenzí anglické verze hry z jara 2004 naleznete nové zhodnocení české lokalizace.

Zvětšit zdroj: Archiv Tak jako jsme si již dávno zvykli na hvězdičku v televizních pořadech, či na věkové hranice v kinech, i počítačové a konzolové hry jsou škatulkovány do několika kategorií, které více či méně jasně naznačují minimální výši věku, v němž by dítě mělo být schopno snést obsah hry bez větší újmy. Přestože vnímání násilí, sexu a vulgárností dětmi a mládeží je dnes určitě zcela jiné, než tomu bylo třeba před dvaceti lety, i nadále se setkáme s hrami, které se honosí tím nejvyšším puncem 18+. Do této kategorie bude patrně zařazena i dnes recenzovaná hororová adventura Midnight Nowhere od ruské společnosti Saturn Plus (tvůrci Jazz & Faust).

 Nepříjemné vyhlídky na budoucnost
Je zřejmé, že ostřílení hoši z Voroněži vsadili hned na několik témat, která by podle nich měla vzbudit pozornost. Předně jde o hororově laděný příběh odehrávající se v budoucnosti ve městě Chernoduisk, jehož nechvalná pověst počala nabývat na proslulosti poté, co počet vražd přesáhl obvyklý průměr, jaký by se dal i v tak prohnilém koutu světa očekávat. Přestože ve městě hlídkují stovky policistů, vojáků a zvláštních agentů a obyvatelé jej opouští po tisících, množství obětí brutálních vražd stále roste.

V té době náš bezejmenný hrdina procitá, uzavřen do černého pytle, na pitevně v městské nemocnici. A protože si nevzpomíná na nic, co bylo před tím, kým vlastně je a co se tu děje, stává se jeho cílem toto všechno co nejrychleji zjistit. Záhy, když společně s hrdinou přijdete na to, že krvavé šmouhy se neomezují pouze na pitevnu a kolem není živáčka, začíná atmosféra hry pomalu houstnout a první mrtvola na sebe nenechá dlouho čekat. Od té doby se podvědomě obáváte okamžiku, kdy na vás z právě odemčených dveří vyskočí něco velmi nepříjemného.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Bez obalu...
Druhým lákadlem pro hráčovo oko by měly být všudypřítomné fotky a plakáty spoře nebo zcela neoděných dívek. Hra je jimi doslova prošpikována a není snad místnosti, kde byste na nějakou takovou slečinku nenarazili. Je jich tu kupodivu mnohokrát více, než mrtvých těl. A je jedno, zda jde o vězení (tam by to člověk chápal) nebo o nemocnici. Ovšem pokud byste hledali nějakou souvislost mezi pokleslou morálkou obyvatelstva a naším příběhem, budete pátrat marně. Jde maximálně jen o symbol.

Na povrchu jde o „čisté“ prostředí nemocnice, kde na chodbách visí velmi sugestivní plakáty varující před alkoholem, drogami či pohlavními chorobami. Avšak za dveřmi, kam normální člověk nevkročí, nacházíte plakáty, časopisy a knihy, jejichž obsah stojí v kontrastu s morálním poselstvím všudypřítomných vývěsek.

 .. a bez skrupulí
Takže jediné, co tu ještě chybí, tedy vlastně nechybí, je obhroublá mluva. Hlavní hrdina je sice inteligentní člověk, ale občas nechodí pro slovo daleko. Oproti mému očekávání byla však frekvence neslušných výrazů docela nízká. V porovnání s některými americkými válečnými filmy (Četa, Apokalypsa, Bratrstvo neohrožených apod.), je náš hrdina chodícím slovníkem spisovné angličtiny. Také obscénní texty, slibované v jedné z našich dřívějších novinek, se zde nějak nekonají. Tedy alespoň mně to tak nepřišlo, a to už je co říct ;-) Patrně byly nahrazeny jen větší dávkou hrdinova smyslu pro drsný humor či, chcete-li, cynismus.
Zvětšit zdroj: Archiv

Možná to někomu připadne ohavné, ale celkem jsem se zasmál, když jsem jen tak ze zvědavosti použil sekyrku na ruku mrtvoly mladé ženy v pitevně, načež hrdina situaci komentoval slovy: „Je libo manikúru, madam?“, tónem seriózního zaměstnance pařížského salónu krásy. Mimochodem, jeden prstík je třeba utnout, ale ne této nebohé ženě.

 Grafika boduje
To, co hře opravu sluší je grafika, byť vyvedená jen v jediném rozlišení 1024×768. Předrenderované interiéry nepostrádající smysl pro detail a velmi věrně navozují atmosféru paniky, jaká tu musela panovat možná ještě před pár hodinami. Věci poházené po zemi, neuklizená sociální zařízení, všechno opuštěné ve spěchu. Do toho krvavé stopy, ale jen málo skutečných mrtvol a ani ty nejsou zase tak příliš zohavené. Asi nejvíce sugestivně působí nebožák, visící v tmavé chodbě zavěšen za paže proti oslnivě bílému světlu. Bohužel mnoho místností je hodně tmavých, což má sice dobrý vliv na atmosféru, ale špatný vliv na hratelnost.

Ozvučení hry již tak perfektní není. Hudba není většinou hudbou, ale jde pouze o hluboké táhlé tóny. Blízké okolí se pak vyznačuje mrtvolným tichem, které občas naruší třeba tekoucí voda, prskající vypínač apod. Dabing hlavní postavy je dobrý, jakož i většiny ostatních, několika málo živých jedinců.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Co se to tu k čertu děje?
Pokud vám dosavadní odstavce připadly v jádru pozitivní, pak se nyní nacházíme ve zlomu, neboť se na následujících řádcích, popisujících především hratelnost, chvály už asi nedočkáte. Jak jsem uvedl na počátku, cílem hry je pomoci hlavní postavě rozpomenout se na to, kdo je a proč se všichni kolem válí po zemi a nechtějí se s ním bavit. Veškeré tyto informace budete nacházet v poznámkách, úředních lejstrech, v počítačích a později i od živých lidí.

Obrázek zdroj: Archiv Cesta k těmto informačním zdrojům je však blokována množstvím zamčených dveří (také byste při panickém úprku z místnosti za sebou zamknuli?), kódových zámků a hesel. Celá hra vlastně stojí na tom, jak najít klíč či heslo, dostat se do zamčené místnosti a tam najít klíč od jiných dveří. K tomu vám samozřejmě poslouží nevelké množství předmětů, jež se ale utápí mezi klikatelným balastem, který má za úkol pouze komplikovat pátrání. Navíc aktivní místa či předměty nejsou nijak odlišitelná od neaktivního pozadí, což ve spojení s tmavými scénami ústí v nepříjemný pixelhunting, tedy šmejdění kurzorem myši po obrazovce a hledání něčeho, na co se dá kliknout.

 Trucovitý kurzor
To ovšem není všechno. Navíc je totiž často nutné mít připraven ten správný typ kurzoru. Tedy buď prohlížení, mluvení, braní nebo používání. Tak například, chcete-li sjet výtahem do pitevny, je třeba stisknutím knoflíku jej přivolat. Jenže pokud zrovna nemáte navolen kurzor pro používání předmětu, potom se najetí myši nad knoflík vůbec neprojeví. Normálně jsme zvyklí, že najedeme-li myší nad aktivní místo, kurzor se změní na nejvhodnější akci nebo alespoň na prohlížení. V Midnight Nowhere tomu tak občas prostě není.

Druhou nepříjemnou vlastnost kurzoru popíšu na dalším příkladu. Chcete prohledat mrtvolu, která na sobě může mít i více aktivních míst, a to někdy těsně u sebe. Kliknete tedy na jedno místo prohlížecím kurzorem, který se po hrdinově komentáři změní, ale taky nemusí, na kurzor pro sbírání. Po kliknutí kurzorem sbírání hrdina buď něco sebere nebo jen situaci okomentuje, ale neprovede nic. Pak se tedy dá usoudit, že šlo jen o další falešné aktivní místo. Ale ouha! Stačí změnit kurzor na používání, kliknout na dané místo znovu a najednou hrdina odstrčí ruku mrtvoly a pod ní najde klíč nebo něco jiného. Takových míst tu je hodně a věřte mi, že i když jsem se snažil na to pamatovat, stejně mi občas někdy něco uniklo.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Sbírání neviditelného
Co se týče logičnosti úkolů, tak je na tom hra dobře. Teď si nevzpomínám na nic, po čem bych se musel udeřit čelem o stůl a mělo to souvislost s podivným vyřešením nějaké hádanky. Zhusta se mi to ale stávalo, když jsem po půl hodině bezradného bloumání po místnosti čirou náhodou narazil na aktivní místo, ačkoliv bych přísahal, že jsem tam už hledal. Občas za to mohla asi má nedůslednost nebo snad únava, jindy zase hodně tmavé kouty či celé místnosti. Sice lze ve velmi chudých nastaveních hry zvýšit jas, avšak ten má neblahý vliv na čitelnost obrazovek několika počítačů, se kterými musíte pracovat. Tady je třeba jas opět snížit.

Zvětšit zdroj: Archiv Práce s inventářem je snadná a hlavně z něj většina dále nepotřebných předmětů mizí. Ačkoliv je obvykle jasné, co jste sebrali, určitě by neškodil podrobnější komentář při prohlížení předmětů v inventáři. Pokud jste bezradní, zkuste otevřít inventář, navolit kurzor pro akci a proklikat všechny předměty, možná se některý z nich změní. Kombinovat lze tak, že uchopíte jeden předmět, pak zvolíte kurzor pro akci a kliknete na jiný předmět. Naštěstí je aktuální množství předmětů v inventáři střídmé a, jak už jsem řekl, hádanky jsou logické, takže metodu pokusu všeho na vše nebudete asi příliš často používat.

 Nevěřte technice
Jedním ze stálých předmětů hrdiny je kapesní počítač (dá-li se tak ono zařízení s monochromatickým dotykovým displejem nazvat), který najdete asi po první třetině hry. Do něj si pak hrdina ručně psaným textem ukládá některá hesla, jež jsou ale občas špatně čitelná (kdo zkoušel prvně psát na PDA v režimu graffiti, ten ví, o čem mluvím). V jednom případě je heslo dokonce chybné, když si místo čísla tři zapsal jedničku. A jen tak na okraj - pokud vám nepůjde vkládat heslo do některého z počítačů, není to tím, že by to nemělo jít, to jen se hra tak momentálně rozhodla. V takovém případě doporučuji se od počítače vzdálit a zase k němu přisednout.

 I pro slabší stroje
Ač by výše zmíněné chyby a nedodělky implikovaly i možnou nestabilitu hry, není tomu tak. Hra se chovala až na výjimky slušně a ani jednou nespadla. Jen asi ve třech případech jsem se dostal do situace, kdy kurzorem sice šlo hýbat, rovněž i vyvolat inventář a vybírat z něj předměty, postavou jsem ale pohnout nemohl, ani měnit typ kurzoru. Ve dvou případech pomohlo jen nahrání současné pozice, v jednom bohužel nepomohl ani restart hry a nahrání inkriminované pozice. Musel jsem použít jednu z předchozích pozic a kousek dohrát.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Když už mluvíme o ukládání, to je kupodivu neomezené. Lze využít rychlé ukládání do jedné pozice, jehož průběh ani nepostřehnete nebo ukládat přes menu zvlášť. Hra se navíc ukládá sama do pozice autosave za každými dveřmi. Nahrání pozice i celé hry je otázkou několika sekund a celková náročnost na hardware je nízká. Vždyť jsou také všechna pozadí předrenderována a polygonové jsou jen postavy a několik pohyblivých předmětů.

 O čem to vlastně bylo?
Co je na hře ale asi nejsmutnější, je její rozuzlení. Pokud neuvažuji nestandardní, ale o to asi reálnější konec příběhu, musím konstatovat, že ani po závěrečném filmečku nemám až tak úplně jasno. Mohu se pouze dohadovat, co se vlastně přihodilo, ale jistý si tedy nejsem. Stejně tak nejasná je pravá totožnost hrdiny. Je skutečně tím, kým se na konci zdál být? Nebo je pravda ještě trochu jiná? Dokonce si nejsem úplně jistý rokem, kdy se příběh odehrává. V intru se hovoří o roce 2019, všude ve hře se válejí lejstra s rokem 2015 a v jedné místnosti visí plakát s dívkou roku 2025. Takže buď jsem málo chápavý nebo je chyba jinde, v nedostatečném množství konkrétních informací.

Zvětšit zdroj: Archiv Hra na svém počátku možná slibuje zajímavý příběh, ale bohužel velmi rychle je celé pátrání degradováno pouze na hledání klíčů a hesel, s jejichž pomocí se nejprve dostanete z nemocnice, aby vás záhy nato zavřeli do vězení. Následuje opakování celého scénáře, jen v jiném prostředí. Nakonec nemohu ani říci, zda jsem záhadu vyřešil nebo mi bylo dopřáno jen jistých iluzí o skutečném pozadí příběhu. Jen kvůli pixelhuntingu mi dokončení hry trvalo asi dva dny.

Zhodnocení české verze hry
Původně měla česká verze této adventury vyjít na jaře 2004, ale dočkali jsme se ji od Cenegy až o třičtvrtěroku později. Musím přiznat, že v době ohlášení prací na lokalizaci jsem si dokázal představit řadu zajímavějších her, které by si spíše zasloužily překlad než tento počin z Ruska. Je ale potěšitelné, že ačkoliv Midnight Nowhere je průměrnou adventurní hrou, na kvalitě lokalizace se tento fakt neprojevil.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Petr Ticháček se tradičně dobře popral s mnoha někdy až záludnými monology hlavního hrdiny, které tak neztratily nic z osobitého černého humoru originálu. Avšak pouze monology a několik dialogů tvoří asi jen třetinu z toho, co bylo třeba upravit. Midnight Nowhere CZ muselo být překladatelskou noční můrou - velké úsilí totiž bylo třeba vynaložit na překlad a především úpravu nespočetného množství různých bizardních plakátů, novinových útržků, knih, varovných cedulek, hlášení počítačových terminálů, nápisů na zdech apod.

Samozřejmě nechybí ani titulky k několika animovaným sekvencím. Sice se najdou nápisy, které zůstaly beze změny, je jich ale zanedbatelné množství a navíc nemají vůbec žádný význam - většinou jsou malé a špatně čitelné, případně se po jejich nakliknutí překlopí do české podoby.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Vzhled plakátů je prakticky shodný s jejich předlohami, lokalizační tým měl patrně přístup k neotextovaným předlohám, takže asi nebylo třeba originální texty nějak retušovat (a pokud snad ano, pak to není poznat). Použito bylo velké množství fontů a to jak těch „tiskařských“, tak i „ručního písma“. Během hraní jsem si kromě záměny „mi“ v „my“ nevšiml žádných dalších chyb a ani stabilita hry nebyla lokalizací porušena.

Součástí Midnight Nowhere za budgetovou cenu 559 Kč je přeložený 50ti-stránkový manuál, jehož první polovina je česky, druhá pak slovensky. Jeho obsahem je krátký úvod do příběhu, popis ovládání a upozornění, že jak manuál, tak hra samotná podléhá autorskému zákonu. Na upozornění pro osoby citlivé na blikání se tak už nedostalo.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z české verze hry najdete v naší sekci screenshotů

Celkově jde tedy o profesionálně provedenou práci, přičemž vynaložené úsilí a investice na lokalizaci přesáhly míru, kterou by si tato hra zasloužila. Jenomže, kdo to tehdy při podpisu smlouvy s ruskou Bukou mohl tušit...

Stáhněte si: Demo, Video, Trailer...

Související články: Novinky

Nukem
autorovi je 30 let, je vědeckým pracovníkem na Západočeské univerzitě v Plzni, specializuje se na adventury, RPG a FPS, ty však již pomalu opouští :-) (všechny články autora)


 
 
Nukem

Verdikt:

Jedinými klady jsou pečlivě vytvořené interiéry, dobrý dabing a někteří ocení i nekonvenční černý humor.

Nejnovější články