Autor: Kate Publikováno: 3.listopadu 2004 |
Hra je rozdělena do několika skutečných operací, před jejichž začátky vždy proběhne malé historické okénko s dobovými záznamy a naučným výkladem o pozadí a průběhu vietnamského konfliktu. Koho takové věci nezajímají, může je samozřejmě přeskočit a soustředit se pouze na hlavní příběh, nebo lépe řečeno dějovou linii. Hlavní postavou Men of Valor je Afroameričan Dean Shephard, kterého se vám tvůrci snaží během celé hry přiblížit pomocí různých osobních dopisů. Jednou píše Dean domů, co se ve Vietnamu děje, podruhé čtete odpověď od jeho rodičů. ![]() ![]() ![]() TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Jinak jsou to ale právě četné cut-scény, díky kterým dávají jednotlivé akce přece jen trochu větší smysl, i když většinou v nich stejně vidíte jen mluvící kolegy a se tam nějaký výbuch. Ačkoliv se ve hře objevují postavy a situace, které mají vyvolávat emoce (prolhaný a nevděčný reportér, přítomnost bratra, smrt kamaráda atd.), celkově se nedá říct, že by byl příběh Men of Valor kdovíjak výrazný. Intenzivní lineární akce s kamarády za zády ![]() Většinu misí absolvujete bok po boku svých parťáků, i když se najdou i části, kdy vám zadek nikdo krýt nebude. Vaši lidé se v Men of Valor chovají naprosto samostatně a vy je tak narozdíl třeba od Pacific Assault nemáte nejmenší šanci ovlivnit. Popravdě řečeno to ale ani příliš nevadí, i když se našlo pár případů, kdy bych opravdu ocenila, aby tým postupoval odlišně. Obvykle se totiž klasicky čeká na vaše akce - dokud se nehnete, parťáci prostě také postupovat nebudou. Klíčové úkoly (např. zničit bunkr) jsou pochopitelně hlavně na vás, ačkoliv je sympatické, že občas nějaká povinnost (položit nálože) padne i na ostatní a vaším úkolem je pak v takovém případě „pouze“ dotyčnému pomoci nebo jej krýt. ![]() ![]() ![]() Arkáda s konzolovým nádechem Věcí, kterou si musíme hned na začátku otevřeně přiznat, je arkádovost celé hry. Men of Valor je prostě střílečka s ambicemi oslovit co nejširší hráčskou veřejnost, což se ji dle všeho bude nejspíš i dařit. Ovládání není nijak náročné, lehce se do něj dostane i začátečník a možná mu přitom narozdíl od většiny z nás nebude ani vadit, že Dean neumí skákat. Přikleknutí nebo zalehnutí lehce zvládne, ovšem skoky v Men of Valor prostě neexistují, takže i sebemenší překážka (byť jen kláda) se zde stává skutečným omezením herního ![]() Mířidlo zbraně je poměrně velké a navíc kurzor při přesném míření (pravé tlačítko myši) zčervená vždy, když najedete na nepřítele, což především v zarostlé džungli hraní značně usnadňuje. Jednoduše pak můžete sejmout i toho, koho ještě nevidíte a kdo především ještě nemůže vidět vás. Pravda, tento prvek lze změnit a obrovský kurzor vyměnit za elegantnější mířidlo v podobě bodu, ovšem ani v tomto případě se nic nezmění v označování vlastních lidí. Pokud totiž zaměříte na člena americké armády, speciální symbol vám naznačí, že sice střílet můžete jak chcete, ovšem s dotyčnou postavou to prostě vůbec nic neudělá, o nějakém zranění ani nemluvě. O konzolovém (konkrétně xboxovém) původu Men of Valor pak svědčí i poměrně omezené úseky hry, které se mohou najednou natáhnout do paměti. Nahrávací doby navíc nejsou nejkratší, a tak oceníte, že vám je zpříjemní alespoň řada náhodně generovaných citátů významných osobností doby nebo různá „fakta & mýty“ či zajímavosti o této válce. Boje v džungli i ve městě Co se týče prostředí, nemají tvůrci her z vietnamského konfliktu zrovna extrémně velký výběr, ačkoliv i s touto omezenou nabídkou se při troše snahy dají vytvořit rozmanité mapy, čehož jsou Men of Valor jasným důkazem. Většina bojů se sice odehrává v džungli, ale jednou tu máme dobývání méně či více zarostlých svahů, podruhé intenzivní akci v rýžovém poli, pokládání náloží v v korytu řeky nebo ostřelování Vietnamčíků z člunu. Několikrát si pročistíte nepřátelské vesničky, jednou dokonce s kulometem z helikoptéry. ![]() ![]() ![]() Zajímavé je i prolézání podzemních nepřátelských bunkrů nebo obrana v ruinách chrámu. Samostatnou kapitolu pak tvoří boje v napadeném městě, a to jak v jeho ulicích tak i přímo v interiérech budov. Snaha o různorodost se tedy tvůrcům upřít nedá, i když hlavně úkoly začnou být po čase stejně poměrně repetetivní. Zpestřením by mohla být třeba ovladatelná vozidla, jejichž přítomnost mně v Men of Valor docela chyběla. Přece jen, pouze se vozit není vždy ono. Zbraně a systém uzdravování Arkádovému pojetí hry odpovídají zbraně a hlavně pak systém nábojů, kdy vše americké získáváte formou blíže nespecifikovaných univerzálních „krabic“, přes které stačí přeběhnout. Z typických zbraní můžu jmenovat neodmyslitelný kulomet M60, útočnou pušku M16, karabinu M1 nebo granátomet M79. Obvykle si s sebou do akce ponesete i nějaké ty střepinové granáty. Pokud vám dojde munice, můžete vyměnit své zbraně za ty od mrtvých členů NVA nebo Vietcongu. Prohledávání těl probíhá tak, že nad postavou určitou dobu podržíte mezerník a ono z ní prostě už něco vypadne (a nebo také ne :). Dost často se tímto způsobem dostanete k munici, občas ke zbraním nebo čutoře (= částečná obnova zdraví) a sem tam i k lékárničce. ![]() Pokud jste v boji zraněni, o část zdraví z health-meteru, či spíše health značky, přijdete, ovšem jste-li dostatečně rychlí, lze alespoň něco vrátit zpátky rychlým podržením klávesy pro „obvazy“ (bandage). Při tomto pomyslném uzdravování se můžete pohybovat i střílet, ale nemůžete přesně mířit, což je při intenzivních přestřelkách poměrně odpovídající daň. Zdraví holt není zadarmo. Po každé odehrané misi se vám navíc zobrazí statistiky, kolikrát jste byli zasaženi i kolik nepřátel jste sejmuli. Umělá... <dosaďte si sami> Chování vašich kolegů nemáte ve hře příliš čas sledovat, ale když se na něj náhodou zaměříte, zjistíte, že tihle chlapíci by ve skutečné válce asi dlouho nepřežili. Obvykle se dokáží soustředit jen na jednoho nepřítele, o zmateném vybíhání a nesmyslném přesouvání ani nemluvě. V džungli se sice tváří jako ti nejprotřelejší mariňáci na světě a „na efekt“ se pokouší krýt, ovšem když přijde na opravdovou akci, jdou všechny umělé návyky stranou a klidně se zády vystaví před nepřítele. Ještě, že je hra kromě několika naskriptovaných událostí vždy předurčila k přežití, jinak by s vámi nedošli ani do druhé mise. ![]() ![]() ![]() Největším kamenem úrazu je ale neuvěřitelná nepozornost, kterou oplývají obě herní strany. V mnoha případech si vás Vietnamci prostě vůbec nevšímají, a to i přesto, že jste třeba jen kousek od nich. Pokud najdete „bezpečné“ místo, můžete jich pak bez problémů za sebou vystřílet třeba dvacet, aniž by vám kterýkoliv palbu oplatil. ![]() Obecně proti automatickému ukládání pozic nic nemám, pokud je provedeno alespoň trochu rozumně. To ale není případ Men of Valorí, což pro hráče znamená spoustu procházení již prošlého a zabíjení již zabitého. Hra pak není ani zábavná, ani výzvou ("challenge"), čímž se často použití tohoto systému odůvodňuje. Zbude vám jen vztek a frustrace, jelikož vaše zásekové místo bývá podle zákonu schválnosti obvykle až na samém konci daného neuloženého intervalu. Aby toho nebylo málo, začíná hra při opětovném spuštění vždy ne na posledním savu, ale na začátku poslední uložené mapy. Grafika a HW nároky Men of Valor běží na Unreal enginu (2.0), což bývá někdy uváděno i jako důvod, proč vývoj hry trval tak dlouho. Studio 2015 mělo totiž předtím zkušenosti spíš s konkurenční technologií Quake II/III, takže jim přechod na nový engine chvíli zabral. Na výsledku to ale nic nemění, prostředí hry vypadá opravdu velice přesvědčivě a detailně, i když vykreslovací vzdálenosti jsou docela malé. Narozdíl od Pacific Assault, který jinak vypadá celkově lépe (ačkoliv obsahuje více grafických bugů), se ovšem v Men of Valor můžete pokochat i přesvědčivě zpracovanou vodou (obrázek). Bohužel ani tady není úplně dokonalá - kazí ji občasná chyba s nepřirozeně ostře zeleným zčeřením hladiny, pokud se například řekou brodí postava (měla jsem hru s patchem 1.2). Zatímco herní svět i různé efekty výbuchů jsou v otázce vizuálních kvalit na docela slušné úrovni, o animacích postav se už totéž říct nedá. Ve většině případů totiž působí jejich pohyby nejen v cut-scénách opravdu nepřirozeně a křečovitě. ![]() ![]() ![]() Minimální sestava pro rozběhání hry je procesor 1,3 GHz, 256 MB RAM a 64 MB grafická karta. Doporučeno je ovšem 2,8 GHz CPU, 512+ MB RAM a 128 MB grafická karta jako Radeon 9600 nebo GeForce 5700. Na mojí sestavě Athlon XP 2800+, 512 MB RAM a GeForce FX 5900 tedy běžela hra v rozlišení 1024x768 s plnými detaily bez větších problémů, o čemž bych si v případě náročného a nepříliš dobře optimalizovaného Pacific Assaultu mohla nechat asi jen zdát. Zpracování všech herních zvuků víceméně odpovídá obvyklým standardům a nadabování postav také působí v anglické verzi celkem přesvědčivě, ačkoliv se mi nepodařilo zjistit, kde se ve hře dají zapnout anglické titulky. Podle všeho tam prostě nic takového není, což mně osobně hlavně v dlouhých a „kecavých“ v cut-scénách docela chybělo. Pokud jde o hudbu, té ve hře až na pár melodií příliš není, takže svým soundtrackem Men of Valor rozhodně ![]() Klasický multiplayer? Pro síťovou hru jsou připraveny módy Deathmatch, Team Deathmatch, Search&Destroy, Recover the Documents (a la CTF), Mission a exkluzivní PCčkový Frontline (každý z týmů se snaží obsadit určená místa na mapě), který v xboxové verzi nebyl. Na jedné mapě může přitom hrát až 24 hráčů oproti tuctu na Xboxu. Pokud jde o styl a hratelnost, mnohé už napovědělo říjnové MP demo s dvěma mapami (ruiny stavby v džungli a ulice zničeného města). Jednoduše řečeno, multiplayer v Men of Valor neurazí, ale ani nenadchne. Do boje se můžete vydat buď za USA nebo NVA/Vietcong, přičemž u obou stran je na výběr 7 herních tříd s nadefinovanými zbraněmi, jež nejde měnit. Plná verze hry pak obsahuje 13 map s různými druhy prostředí od americké ambasády až po citadelu s pěknými parky okolo. Hraní je omezeno na klasické schovávání, střílení, případně plnění daných úkolů, takže specializovaným síťovým hrám s obrovskými mapami a množstvím nejrůznějších dopravních i bojových prostředků nemůže Men of Valor příliš konkurovat. ![]() ![]() ![]() další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Docela tedy zamrzí, že na Xboxu kooperativní hra je, zatímco PC tímto stále populárnějším stylem hry nedisponuje. Multiplayer Men of Valor vás tedy může na chvíli docela slušně zabavit, ale na to, aby zaujal dlouhodobě, prostě nemá. Závěrečné rozpaky Názory na Men of Valor se velice různí, ale své příznivce si asi najde, koneckonců nejedná se o úplně špatný titul, i když náročnější hráče patrně neosloví. Největším nedostatkem je asi systém ukládání, který hru dělá uměle náročnou a kazí herní požitek. Doba dohrání se u Men of Valor pohybuje kolem 15 až 17 hodin, ovšem dost dobře si dokážu představit, že to u řady hráčů může být spolu s veškerým opakováním a zdržováním klidně i dvakrát tolik. ![]() Stáhněte si: Dema, Patch, Trailery, Videa... Související články: Novinky |
Kate | |
autorce je 19 let, kromě studia a psaní pro Tiscali Games občas příspívá i do časopisu LEVEL, dříve se také podílela na televizním pořadu GamePage. Nejspolehlivěji ji k počítači připoutá akce s promakaným příběhem nebo vojenské simulace, volný čas ale tráví i jinak |