• Už jsou tu zase
zdroj: tisková zpráva „Zas to někdo podělal…“ slyším Jeny ve sluchátkách a nezbývá mi než souhlasit. Podle průzkumu jsme měli vyčistit tenhle kus planety od zbytků obrany. Měli jsme narazit jen na slabý odpor v podobě pěchoty a nějakých těch transportérů. O tom, že na nás pár minut po přistání zaútočí jednotka 4 mechů nikdo nic neříkal. „Beru si tu Novu, vy se postarejte o ty dva menší.“ Rozděluji rychle cíle a ještě než se stačím otočit proti svému protivníkovi, vidím jak sebou Julesův Mad Cat trhl při odpálení dvojice LRM10. Vím, že stojím proti 70ti tunovému Nova Catu, což je v boji na dálku opravdu nebezpečný stroj, proto se k němu musím dostat blíž, čímž ztratí svou hlavní výhodu. Využívám tedy jako krytu skupinu opuštěných budov a širokým obloukem se snažím dostat protivníkovy do zad. Nepřátelský pilot si mě už všiml a začal pálit za všech raketometů, s trochou štěstí se mi podařilo před salvou raket uhnout. V plné rychlosti zaměřuji dvojici vrhačů částic a mačkám spoušť, Nova Cat dostal plný zásah do levé nohy a viditelně zpomalil. Otáčím se, přepínám na autokanony a opět pálím, znovu zasahuji protivníka. Já i nepřítel znovu a znovu pálíme ze všech zbraní, které naše stroje nesou a je jasné že během několika málo minut se musí rozhodnout. Buď já nebo on…

Není tomu ani rok co se po našich monitorech naposledy proháněly obří bojové stroje - Mechy, a už jsou zase tady. Ano, čtvrté pokračování oblíbeného Mechwarriora právě dorazilo na naše monitory.

zdroj: tisková zpráva Oproti minulým dílům je kladen větší důraz na příběh, což hře přidává hodně na atmosféře a hráč do hraní snáz ponoří. Jako Ian Dresari musíte pomstít smrt všech svých příbuzných, kteří zahynuli při útoku vojsk Kathriny Steinerové na Vaši rodnou planetu - Kentares IV. Vaším úkolem je porazit okupující vojska a osvobodit planetu. Příběh je vyprávěn především prostřednictvím rozhovorů mezi jednotlivými postavami a in-game animací na začátku a konci každé mise. Nicméně zde mě hra trošičku zklamala, protože po výborném intru ve stylu Red Alerta a hlavně po množství animací v podobně laděné hry od Microsoftu - Crimson Skies, jsem čekal od animací trochu víc. Zajímavý příběh, tak trochu připomínající i u nás vydanou Roklinu hromu z prostředí Battletechu, však rozhodně nikoho neurazí a hru skvěle dotváří.

• Výborně navržené mise
… přepínám zpět na vrhače částic a mačkám spoušť. Ničivá salva zasahuje protivníkův poškozený stroj a ten se v okamžiku mění v hromadu šrotu. Kontroluji stav svého stroje a s uspokojením zjišťuji, že kromě lehkého poškození pancíře na pravé noze a jednoho utrženého chladiče je stroj v naprostém pořádku. Munice mám zatím také dostatek, takže dokončení mise by už měla být hračka. Tedy pokud se nestane opět něco neočekávaného…

Jednotlivé mise, které na Vás čekají jsou skvěle navržené a je na nich znát, že s jejich přípravou si dali autoři hodně práce. Zdaleka se nebude jednat jen o hlídkové mise, kdy je Vaším úkolem zničit všechny nepřátele, na které narazíte při cestě přes několik waypointů. V počátečních fázích hry dostáváte úkoly především sabotážního charakteru. Jednou je potřeba zničit komunikační zařízení, jindy transport vezoucí zásoby na protivníkovu základnu. Postupem času si začnete budovat vlastní základnu a přijdou na řadu mise, ve kterých budete eskortovat vlastní transporty, chránit bázi před útokem nepřítele a podobně. S blížícím se koncem hry budou boje stále tužší a vy začnete útočit i na silně chráněné základny nepřítele, unášet jeho konvoje, případně ničit transportní lodě přivážející posily. Mise jsou variabilní a jejich dokončení je většinou možné několika postupy.

zdroj: tisková zpráva V jedné misi je například Vaším úkolem unést nepřátelský konvoj dříve, než dosáhne základny. Vyrazil jsem tedy za transportéry podle daných waypointů a narazil na poměrně silný odpor v podobě asi 5 nepřátelských mechů. Bojem s nimi jsem ztratil cenný čas a už jsem nestihl konvoj včas dohnat. Zkusil jsem si tedy vzít slabšího, ale rychlého mecha a vyrazit přes vysoké hory rovnou k poslednímu waypointu, kde jsem si na konvoj počkal. Za pár minut dorazil konvoj chráněný pouze dvěma slabšími tanky, na které stačilo párkrát vystřelit a mise byla úspěšně dokončena.

Misí v kampani je celkem 25 a jsou rozděleny do 7 odlišných sektorů. Boje se odehrávají nejdříve na měsíci Kantaresu IV, pak se přesunou na arktické pláně, do oblasti rozsáhlých močálů, bojovat se bude i na poušti, v horách a v rozlehlém městě. Závěrečná bitva se odehrává v okolí rozsáhlého paláce kde sídlí velení Steinerovců.

• Ještě lepší zpracování než vloni
…k místu setkání s výsadkovou lodí zbývá necelý kilometr, takže už by se snad nic nemuselo stát říkám si, když počítač hlásí „enemy detected“. Rychle kontroluji, s kým máme tu čest. „Je to Daishi - tak to jsme pěkně v pr…“ hlásí Jules, jehož stroj už drží pohromadě jen silou vůle. „Držte se zpátky, já to snad nějak zvládnu.“ Velím, protože poškozené stroje mých spolubojovníků by proti tomuto 100tunovému monstru neměly sebemenší šanci. Vyrážím plnou rychlostí proti novému nepříteli a modlím se, aby mě nerozstřílel na kousky ještě dříve, než se k němu dostanu na dostřel…

zdroj: tisková zpráva Rok odstupu od minulého dílu je samozřejmě znát i na grafickém zpracování. Hra sice běží na vylepšeném enginu minulého dílu, ale vypadá o dost lépe. Terén je členitější a i když jsou na něm občas patrné trojúhelníky, ze kterých je vyskládán, působí poměrně věrohodným dojmem, zejména díky jeho kvalitnímu otexturování. K dojmu reálného prostředí přispívá i množství 3D objektů, na které narazíte. Všude je spousta budov, stromů, transportérů a dalších objektů, které je možné všechny bez výjimky zničit. Modely jednotlivých mechů vypadají také o něco lépe než minule. Grafika se zkrátka zase o něco zlepšila a hra vypadá opravdu výborně. Se zlepšením grafiky se ovšem logicky zvýšily i nároky na hardware, ale není to nijak přehnané. S nějakou slušnější 3D kartou a PII si zahrajete naprosto v pohodě. Pokud si však budete chtít vychutnat plynule hru v maximálních detailech na 1024x768x32 (maximum co hra umí), počítejte alespoň s PIII 600 a GeForce DDR. Velice nepříjemné bylo občasné zastavení hry na cca 1 vteřinu, se kterým jsem se setkal tak 2x během mise, ale to může být konkrétním testovacím počítačem a jinde se to nemusí projevovat.

Zlepšení je patrné i na fyzikálním modelu hry, který působí reálnějším dojmem (pokud se o nějaké realitě dá u podobné hry vůbec mluvit). Mohutné stroje se pohybují trochu těžkopádněji, než tomu bylo v předchozích dílech. Rozdíl mezi lehčími a těžšími stroji není pouze v maximální rychlosti, ale i v rychlosti jakou se otáčejí a v akceleraci. Rovněž exploze mají větší dosah a tak pokud zničíte nepřátelský stroj pár metrů od sebe, počítejte s tím, že exploze poničí i Váš stroj a problémy budete mít i s náhlým nárůstem teploty. Tepla z explozí, které přehřívá stroje, se dá poměrně efektivně využívat i při boji, protože často narazíte na cisterny s benzinem, případně na rafinérie, které když odstřelíte blízko protivníka, dosáhnete přehřátí až následného odpojení jeho stroje.

• Nové "nádobíčko"
zdroj: tisková zpráva …Jenny a Jules zatím pálí ze svých dalekonosných zbraní, ale i přes několik zásahů nejeví Daishi žádné výraznější známky poškození. Jsem asi 500 metrů od nepřítele, když zahájil palbu, dvojice vrhačů částic mě minula ani ne o 10 metrů a následná salva čtyř velkých laserů zbořila ten barák, kterým jsem se na chvilku kryl. Jsme od sebe asi 300 metrů, když odpaluji skokové trysky a zbylou vzdálenost překonávám jedním dlouhým skokem. Na zem dopadám těsně za Daishiho záda, rychle se otáčím a pálím ze všech zbraní. Nepřítelův stroj sebou zazmítal a pak vyrazil vpřed ve snaze dostat mě do palebného úhlu. Vím, že pokud se mu to podaří, je se mnou konec. Další salva laserů lízla mého Thanatose přes levou nohu a stále mě to skoro polovinu zbylého pancíře. Protivník preferuje energetické zbraně a vzhledem k tomu jak rychle pálí bude mít asi brzy problémy s teplem. To je moje šance, přepínám na plamenomety a pálím…

MW4 samozřejmě přináší i některé nové stroje a zbraně. Z nových mechů lze vybrat například novou varintu Mad Cat mk.2, 40ti tunovou Chimeru, nebo 75ti tunového Thanatose. Další kousky už jsou většinou známě z předchozích dílů, paleta sahá od nejmenšího 30ti tunového Osirise až po největšího 100 tunového Daishiho. Z nových zbraní zaujme třeba 20ti tunová Long Tom artilery - superničivé dělo, velmi účinný střední raketomet MRM40, nebo zařízení pro přivolání dělostřeleckého bombardování. Velkou změnou je ovšem systém rozdělení hardpointů (míst určených pro montáž zbraní), ty jsou nyní určeny pro energetické, hlavňové, nebo raketové zbraně.

V předchozích dílech byla možnost namontování zbraní limitována pouze velikostí hardpointů a celkovou hmotností stroje. V praxi si tak mohl kdokoliv namontovat například dvojici těžkých laserů do ramenních raketometných pouzder a vytvořit si tak zcela libovolně vyzbrojený stroj. Ve čtvrtém díle už to nejde, hardpointy jsou rozděleny podle druhu zbraní a nic jiného do nich nenamontujete. Z počátku si je na tento systém třeba zvyknout, ale hra působí věrohodnějším dojmem, protože s výběrem zbraní musíte respektovat specifikace stroje.

• Ovládání a HUD
zdroj: tisková zpráva Pseudo-simulátory jako je MW jsou ne ovládání o dost komplikovanější než klasické 3d akční hry a jeho nevhodné navržení může hru dokonale pohřbít. U takových her nestačí pouze mířit myší a mačkat spoušť, musíte rozdělovat úkoly několika wingmanům, neustále přepínat mezi zbraňovými systémy, zaměřovat různé nepřátele, používat skokové trysky, kontrolovat pozici svých i nepřátelských strojů, a k tomu se ještě přidává nezávislé ovládání pohybu stroje a jeho torsa (pro neznalé - horní část mecha se otáčí v pase nezávisle na směru chůze). Autorům MW4 se naštěstí podařilo ideálně vyvážit komplexnost a jednoduchost ovládání, takže můžete ovládat vše co potřebujete a není přitom třeba se učit nazpaměť desítky klávesových zkratek.

Pro dobrý výsledek bojů je potřebný ještě přehled o dění okolo, o poškození nepřátelského stroje, poškození vlastního stroje, natočení torsa, stavu munice atd. K tomu je potřeba přehledný HUD, na kterém vše potřebné zjistíte. I v tomto ohledu je MW4 povedenou hrou a všechny informace máte přehledně k dispozici. Zde mám snad jednu jedinou výtku k ovládání, při střelbě jednotlivými zbraněmi máte zbraň, kterou budete zrovna střílet označenou, ale v případě střelby celými zbraňovými skupinami ne. Zdánlivá drobnost, pokud si nechtěně vystřelíte laserem, nic se neděje, ale pokud vystřelíte třeba takovým MRM40 na jeden slaboučký transportér, a vypotřebujete si tak jednu ze sedmi salv, které do něj máte, může to být důvod proč, nebudete schopni v závěru mise porazit nějakého těžšího nepřítele.

• Wingmani vs nepřátelé
…po dalších dvou salvách z plamenometů se nepřítelův stroj zastavuje a z jeho chladičů stoupají oblaka páry - reaktor jeho stroje se přehřál a počítač ho odpojil. Pálím ze všech zbraní do nehybného stroje a modlím se, abych ho stačil udolat, než stačí opět nahodit reaktor. Po chvilce se nepřítelův stroj opět dává do pohybu, ale je na něm vidět silné poškození a je jasné, že už moc nevydrží. Mířím na poškozený zadní pancíř Daishiho trupu a mačkám spoušť, mohutná salva zasáhla naprosto přesně a 100tunový stroj vybuchuje v ohromné explozi. Povedlo se, tentokrát jsme to zvládli, ale co příště ?…

zdroj: tisková zpráva V boji nebudete přirozeně osamoceni a ve většině misí budou stát po vašem boku 1-3 wingmani. Tyto své spolubojovníky můžete ovládat pomocí jednoduchých příkazů, jako třeba útoč na můj cíl, nestřílej, do formace (k noze :) a podobně. Do propracovanosti ovládání v Battlezone 2 to má sice daleko, ale dané hře zcela postačuje. Pokud jde o inteligenci chování wingmanů a vlastně i nepřátel, je na tom hra také celkem slušně. Počítač vybírá nejvhodnější zbraně a vůbec bojuje poměrně účinným způsobem. Pokud si nedáte pozor, může i souboj se slabším protivníkem skončit dost špatně. Počítač celkem rád útočí ve skupinách a to jde pak teprve do tuhého a ukáže se, jak jste zdatní v ovládání svého mecha. Obtížnost však není nijak přehnaná a i ty těžší mise se dají na druhý třetí pokus bezproblémově dokončit.

Pokud jste nikdy žádný mech simulátor nehráli, ale máte rádi akční hry a líbilo se Vám třeba Crimson Skies, zkuste si MW4 zahrát, dost možná mu přijdete na chuť. No a pokud akční hry vůbec nehrajete, tak se divím, proč čtete až do konce recenzi na hru, která Vás vůbec nezajímá - ruce pryč :)