14. 9. 2007 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Hrát monopoly u stolu pomalu vychází z módy a proč ostatně vytahovat ošuntělou desku, když si s přáteli můžete zablbnout u telky? Kompilace ztřeštěných miniher, resp. spíš mikroher pro Wii to umožňuje.

Autor: Pavel Oreški Publikováno: 14.září 2007

Verze hry: anglická/prodávaná/Wii Doba recenzování: 2 týdny

Hrát monopoly u stolu pomalu vychází z módy a proč ostatně vytahovat ošuntělou desku, když si s přáteli můžete zablbnout u telky? Kompilace ztřeštěných miniher pro Wii to umožňuje. zdroj: tisková zpráva Takzvané party-hry jsou na Wii velmi rozšířeným žánrem. Už v první vlně to byly hned tři tituly – Wii Sports, Wii Play a Rayman: Raving Rabbids, následované zimním WarioWare Smooth Moves. V současné době je doplňuje Mario Party 8, která je vlastně duchovním otcem všech zmíněných, vždyť už má v názvu číslovku osm. To značí, že autoři mají dost zkušeností na to, aby z trůnu sesadili krále těchto her pro Wii – Raymana prvního. Pravda je, že Rayman byl pouhou sbírkou miniher, kdežto Mario Party je využívá jen jako jednu svou část, nikoliv jako hlavní náplň. • Člověče, nezlob se! Předchozích sedm inkarnací jsem sice pod joypadem neměl, ale dle videí povalujících se na internetu a několika recenzí jde od prvního po sedmý díl stále o to samé. Základ je v hracím poli, po kterém se pohybujete se svou figurkou, reprezentovanou například Mariem, Peach nebo Luigim. Stejně jako v deskových hrách mají různá políčka různý význam. Vaším hlavním cílem je získat více zlatých hvězdiček než ostatní hráči. Hvězdy se dají koupit na určitém místě za určitý obnos. zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva Každá hrací deska má jiný cíl. Například se procházíte se po ulicích města a získáváte hvězdy investováním do hotelů, což evokuje Monopoly. Často je nutné přeplatit majitele hotelu (jiného hráče) a pokud celková investovaná částka přesáhne určitou mez, hotel povýší a vy jeho nákupem nezískáte hvězdu jednu, ale dvě a více. Pak jsou tu hrací desky s motivem Dokney Kong džungle, která je pouze variací na Člověče, nezlob se. Následuje bludiště v tajemném hradě, v němž zpočátku nevidíte cestu vedoucí k hvězdě a z množství odboček musíte vybrat ty správné. Celkem je tu šest prostředí a každé má svá lehce odlišná pravidla. Jedna se hodí pro rychlou hru ve dvou (např. vlak), jiná najdou uplatnění ve více hráčích. • Peníze a bonusy Je mnoho způsobů, jak se dostat k penězům. Každý hráč začíná s deseti zlaťáky. Nejjednodušší je došlápnout na modrá pole, která vám tři korunky přidají, naopak červená stejný počet uzmou. Další jsou prémiová pole, která obsahují kostku, na níž si vyházíte jeden, pět nebo deset zlaťáků. Jindy získáte nebo ztratíte peníze na poli s otazníkem. Tam se může stát cokoliv, nicméně vy to ovlivnit nemůžete. Následující možnosti jsou už mnohem zábavnější. Předně se dá hotovost vybojovat v minihrách. Těch je nepřeberné množství a aktivují se po šlápnutí na správnou plochu. Protože se dá Mario Party hrát až ve čtyřech lidech, jsou zastoupeny minihry pro jednoho až čtyři osoby. Existují totiž pole, které dají možnost vyhrát peníze jen tomu, kdo je obsadil. V tom případě buď peníze získáte nebo ne. zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva Zajímavější jsou minihry pro více osob, kdy dá každý do banku nějaký obnos a o ten se pak bojuje. Speciálních polí je ještě více druhů, ale základní obrázek jsme si načrtly a zmíním už jen bonusové předměty. Jde o bonbóny, které se jen tak povalují na hrací desce nebo si je můžete koupit v obchodě. Mají různé účinky: házíte kostkou třikrát za sebou, vyměníte si pozici se soupeřem, oberete ho o drobáky a tak dále. Bonbóny mají důležitou roli a správným načasováním jejich použití získáte obrovskou výhodu. • Tuny mini(mikro)her Kromě hraní na šesti rozdílných deskách obsahuje Mario Party tuny miniher a bonusového materiálu. Najdeme tu i singleplayerovou část. Ta ale slouží spíše k odemčení veškerého obsahu a seznámení se s pravidly. I když s nimi nebude mít alespoň trochu angličtinou vybavený hráč problémy, protože každá akce je krátce a srozumitelně vysvětlena. Co se miniher týče, tak své uplatnění sice najdou i v plnohodnotné hře, ale zejména při nevázaném multiplayerovém klání. Hříčky jsou velmi krátké, dalo by se říci, že jde o mikrohry, na druhou stranu je jich opravdu ohromný počet. Trochu mě překvapilo, že zde pohybové senzory ustupují a velké množství her se ovládá pomocí směrového kříže a tlačítka 2, s Wii-mote otočeným naležato. Skoro jako kdyby měl Mario Party 8 původně vyjít na GameCube a až na poslední chvíli bylo přidáno pár úrovní s podporou Wii ovladačů. zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva Smutné je, že ty nejzábavnější hříčky, jako ping-pong, jednoduchý baseball nebo bowling musíte nejprve odemknout, vlastně koupit za žetony, které získáte postupem ve hře. Navíc jsou minihry jako celek podstatně slabší než v již zmíněném Raymanovi a sporty jsou oproti Wii sports osekány na kost. V baseballu jde jen o to švihnout Wii-mote ve správnou chvíli. Nějaké nastavení pálky, jako u Wii sports se nekoná. Jednoduchost byla pravděpodobně záměrem, protože veškeré zpracování Mario Party působí značně dětsky a těm mladším je hra primárně určena. Což je ale v našem případě trochu skřípe, protože lokalizací se vzhledem k rozšířenosti v ČR asi nedočkáme. S dětmi u konzole alespoň prvních několik hodin musíte sedět a překládat jim, o co ve hře jde a jak se ovládá. • Pocity Z Mario Party 8 mám značně smíšené pocity a přičítám to právě jejímu zaměření na mladší publikum. Koncept je velmi jednoduchý a na pár her s přáteli zaujme, ale po delší době zjistíte, že je lepší vytáhnout Dostihy a sázky, sednout ke stolu a zábava to bude stejná. A pravděpodobně i pro více hráčů, protože málokdo má doma čtyři ovladače, které jsou k hraní ve čtyřech nezbytně nutné, nelze si je vyměňovat. A pokud budete chtít předvést svou elektronickou hračku a její pohybové senzory, jsou určitě lepší alternativy, využívající ovládání Wii kvalitněji – třeba WarioWare. zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva Ku prospěchu není Mario Party ani zpracování. Grafika je sice roztomilá, nicméně lze na Wii vykouzlit mnohem lepší. Do ruda mě rozpálilo, že minihry nefungují v širokoúhlém zobrazení. Jednoduše je hrací plocha po stranách oseknutá jakýmsi rámečkem a hotovo. Dalším problém jsou neustále se opakující přelety nad hrací plochou a hlášky různých herních postav a moderátorů, které většinou nejdou přeskočit. Když spustíte Mario Party po desáté a vždy musíte přežít infantilní monolog jakéhosi létajícího klobouku, dochází vám trpělivost. Hra se díky tomu neskutečně vleče a zábava upadá. • Pro koho vhodné? Mario Party 8 jsem hrál docela dlouho a s poměrně širokou škálou přátel, ale výsledek byl stále stejný. Nejdříve se všichni náramně bavili, ale po jedné dvou hrách je to přestalo bavit a kdykoliv se potom vrátili, chtěli hrát něco jiného a ne Mario Party. Rovněž singleplayer je nemastný neslaný a to hlavně pro svou rozvláčnost. Opravdu se vám nechce neustále čekat, až se někdo vykecá a pustí vás k hraní. zdroj: tisková zpráva Jde o hru určenou pro děti, které ji pro svou jednoduchost budou milovat a drobné problémy se zpracováním mrknutím oka přejdou. Jenže to je u nás ztíženo chybějící lokalizací. Z toho vychází, že pokud už máte jinou sbírku miniher, která na Wii vyšla, tak se nemusíte vůbec vzrušovat a Mario Party 8 lze doporučit zejména rodinám s dětmi. Pravda je, že takových zákazníků je mezi majiteli Wii asi početná skupina a ti si k hodnocení mohou s klidem dva bodíky přidat.

Pavel Oreški
autorovi je 25 let, hraní her se věnuje téměř patnáct let a nepohrdne jakýmkoli žánrem

---

Pavel Oreški