| Autor: Jiří Sládek Publikováno: 25.září 2009 | Verze hry: finální/anglická/PC Doba recenzování: pár dnů |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Hrdinové nejsou loutky Stateční bijci totiž nejsou vašimi přímými podřízenými, které můžete nahánět, kam se vám zachce. Sami si putují po krajině a mydlí vlky, démony, minotaury a další příšery, nebo hledají poklady. Ptáte se, jak je donutit ke splnění požadovaných úkolů? Jednoduše, tak jak by to nejspíš ve fantasy světě pobíhalo: vypsáním odměny. Po krajině totiž můžete rozmisťovat různé vlajky – průzkumné, obranné, útočné nebo varovné – a vypsat na ně tučnou odměnu ve zlaťácích. Pokud nebudete lakomí, tak si pište, že se na vámi požadované místo hrdinové jen pohrnou, aby splnili vaší prosbu a ulehčili královské pokladně. Tenhle systém docela funguje, jen občas berou hrdinové úkol moc přímočaře, takže pokud třeba fláknete průzkumnou vlajku mezi truhlice s pokladem, může se stát, že milý rytíř přiběhne k vlajce (a shrábne tučnou odměnu), truhly nechá bez povšimnutí a šupajdí zas zpátky do své gildy. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Od zelenáče po mistra Jinak se ale hrdinové chovají celkem realisticky. Třeba zloději často prchnou z boje, klerici léčí nebohé vesničany potrhané vlky nebo spolubojovníky bojující třeba s nemrtvými, a všichni bez výjimky rádi odpočívají v hospodě nebo nakupují zbraně či lektvary u kováře nebo na tržišti (tedy aspoň od chvíle, kdy je vynaleznete). Rekové získávají bojem zkušenosti, levelují a zlepšují si dovednosti; leccos je také můžete naučit upgradem jejich rodné gildy. Zprvu budete mít k dispozici jen bojovníky, zvědy, zloděje a kleriky, ale v pozdějších misích přijdou ke slovu i mágové, elfí střelci, paladini, barbarší válečníci, trpaslíci a další pokročilejší postavy. Je fajn, že na konci každé mise můžete jednoho z hrdinů z daného scénáře jmenovat lordem – a ten vám bude k dispozici v dalších misích, po postavení speciální budovy a za nemalý verbovací poplatek. Pokud vám některý hrdina zemře, nezoufejte. Nově, na rozdíl od prvního dílu, jej na hřbitově můžete (opět za tučný obnos) vesele oživit. • Magické věže S gildami – respektive konkrétně s věží čarodějů – souvisí další zajímavá taktická vychytávka, a sice magické věže. Ty můžete rozmísťovat podobně jako klasické obranné vížky, ale jejich hlavní přínos tkví v tom, že můžete v jejich blízkosti levněji sesílat globální kouzla vynalezené v kouzelnické gildě. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Cíl mise obvykle není jen vybít havěť na mapě (to obvykle ani není stoprocentně možné, jelikož nepřátelé se rodí v doupatech jako jsou jeskyně, stoky nebo hřbitovy – a ne všechna taková místa je možné nadobro zničit). Musíte vždy splnit hlavní úkol, jako je třeba obsazení místa pro obchodní stanici, zabití speciálního nepřítele nebo získání nějakého artefaktu. • Peníze až na prvním místě Ekonomický systém je velice jednoduchý. Vše totiž stojí na penězích. Za zlaťáky stavíte budovy (každá stejná budova stojí při každém postavení víc a víc, čili musíte trochu taktizovat). A také je upgradujete nebo v nich vymýšlíte vylepšení pro hrdiny. A samozřejmě za ně verbujete i samotné reky. Za peníze dokonce sesíláte i globální kouzla, kterými třeba vyléčíte zvolenou postavu nebo usmažíte extra silného protivníka. O výběr peněz se přitom nemusíte nijak zvlášť přímo starat; vaši výběrčí neustále obíhají chalupy i obchody a dřou z lidí daně. Hrdinové střádají do vlastní kapsy a když mají dost peněz, koupí si sami něco užitečného. A z jejich útraty třeba u kováře vám zas zpět do pokladnice proudí zlaťáky v podobě daní... Slušně vydělává i tržiště, zvláště poté, co postavíte na speciálních místech obchodní stanice, ze kterých vyjíždějí výnosné karavany. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Hlavně zábavně Hlavní devizou hry je výborná hratelnost a slušný spád. Cestou k úspěchu je vybalancovat výdaje mezi rozvojem království a vedením bojů, stejně jako udržet rovnováhu mezi expanzí (tedy vybíjením doupat na vzdálených koncích mapy a stavění obranných věží či obchodních stanic dál od centrálního hradu) a obranou srdce říše. Obtížnost není zrovna nízká, v pokročilejších scénářích se můžete pěkně zapotit. Třeba i proto, že s růstem vašeho impéria se mezi budovami náhodně objevují východy ze stok, které nelze zničit a z nichž vám do města proudí různá havěť. A není samozřejmě nic nepříjemnějšího, než když se vám záplava krysodlaků vyrojí do města zrovna ve chvíli, kdy se většina vašich hrdinů pachtí za vypsanou tučnou odměnou na druhém konci mapy... Hra je v tomto ohledu trochu nevypočitatelná, na druhou stranu vyloženě frustrujících momentů jsem zažil jen pár. Šestnáctka misí vám na pár dní vydrží, a navíc i po jejich dohrání můžete mydlit multiplayer. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky v galerii •"Jen" remake, ale povedený Objektivně vzato, Majesty 2 vděčí za relativní originalitu na poli fantasy strategií hlavně svému předchůdci. První díl série totiž bezostyšně kopíruje a přidává vlastně dost málo novinek, navíc nikterak zásadních. Ale vadí to vlastně? Myslím, že ne. 
zdroj:
tisková zpráva
Jde vlastně spíš o remake s novými mapami než o pokračování, ale... jen kdyby takových remaků bylo víc! Devět let stará strategie v novém pohodovém kabátě se opět dobře hraje a pobaví jak méně náročné příznivce rytířských bitev a magie, tak zkušenější stratégy.Stáhněte si: Demo, Trailery... Související články: Novinky, Recenze prvního dílu (2000) |
| Jiří Sládek | |
| autor je šéfeditorem portálu TN.cz |
