Autor: Nukem Publikováno: 19.března 2002 |
Když společně dorazí do Jeruzaléma, setkávají se s guvernérem, či správcem města. Od něj se dozvídají, že nedávno nalezená Abrahamova dýka (dýka, kterou měl Abraham obětovat svého prvorozeného syna na důkaz jeho oddanosti k Bohu) byla ukradena a navíc byla zlodějem unesena i správcova dcera Hykmah. Správce oba muže tedy požádá o pomoc při pátrání po obou pokladech. Fakta o náboženství na každém kroku Sami můžete vidět, že prvotní zápletka není nijak složitá a ani příběh samotný vám nepřichystá žádná nečekaná překvapení, ani velké dějové zvraty. V této hře totiž jde o něco jiného. Příběh, tedy pátrání po zloději dýky a únosci guvernérovy dcery, je zde prostředkem, který spojuje zábavu a odpočinek na jedné straně a studium historie na straně druhé. Těžiště hry tedy stojí na poznání, kdy se během vyšetřování seznamujete se základy třech hlavních monoteistických náboženství - islámu, judaismu a křesťanství. Přitažlivou formou jsou hráči podávány informace o počátcích každého náboženství, o prorocích a posvátných textech, z nichž jednotlivé víry vycházejí. Hráč by měl poznat, že víry mají hodně společných rysů (židé čerpají ze Starého zákona, křesťané ze Starého a především z Nového zákona, islám pak navazuje na judaismus a východní křesťanství) a stojí tak na podobných základech. Podtitul hry - Three Roads to The Holy Land - je vlastně jakousi symbolikou, kde vás tři cesty - tři víry, dovedou do jednoho místa, do Jeruzaléma. Procházka Jeruzalémem Myslím si, že hlavní myšlenkou hry je ukázat na společné prvky, které ze stoupenců jednotlivých náboženství, při troše tolerance a respektu, dělají když už ne bratry, tak alespoň bližší příbuzné, kteří mohou vedle sebe existovat v dobré shodě. Tato myšlenka je pak zvýrazněna v závěru hry, kdy sami sjednotíte nejvyšší představitele jednotlivých náboženství ve městě. Během pátrání k vám promlouvají moudří muži, váš průvodce Ozdemir, sečtělý knihovník a záhy i představení hlavních svatostánků jednotlivých náboženství. Dostanete tak možnost nahlédnout dovnitř chrámu Božího hrobu, Omarovy mešity či Šalamounova chrámu, zastavíte se i u Zdi nářků a ke každé stavbě se vám vždy dostane krátkého výkladu. Kromě vědomostí, které budete čerpat postupně s odhalováním nových stop, se v hlavním menu hry nabízí ještě encyklopedie obsahující téměř 90 pojmů rozdělených do několika celků. Každý pojem je stručně popsán alespoň jedním, či dvěma odstavci s doprovodným obrázkem. Zde tedy naleznete o něco bližší údaje o termínech či jménech, která zazněla ve hře a určitě ještě mnohé další. Nakonec, nezávisle na postupu ve hře, si můžete projít čtyři hlavní stavby Jeruzaléma. Grafika asi už jiná nebude Přestože se jedná spíše o naučný titul, rozhodně to nijak zvlášť nesnižuje kvality hry jako takové. Nejde sice o žádnou extra třídu, takové ambice do ní asi ani výrobci nevkládali, na druhou stranu hra dokáže bavit, byť po ne příliš dlouhou dobu. Sběhlí hráči ji dohrají za necelý den. Zkrátka, takový "Cryo-standard" ;-) a to ve více směrech. Především v engine, kde jsme si už dávno zvykli na pohled první osoby s možností natáčet se kolem sebe bez omezení. Jeden malý rozdíl tu však oproti např. Atlantis 3 je, že tentokrát je kurzor pohyblivý a natočení pohledu vyvoláte až když jím najedete ke kraji obrazovky. Pohyb je velmi rychlý, takže to chce cit, ale hodně často zkrátka přejedete. Stejně standardní je i samotná grafika, stejná jako v již dříve zmiňovaných dílech. Neměnných 640x480 nedává hře příliš velký prostor velkolepým grafickým scenériím, avšak díky vyhlazování je výsledný dojem celkem dobrý. Průměrná je i zvuková stránka hry. Tiché, nepříliš výrazné a opakující se melodie, které během hraní vlastně ani nebudete příliš vnímat už jen proto, že budou často přerušovány dialogy. Snad jen melodie hrající v intru, u titulků a při opouštění hry se dá poslouchat. A když už mluvím o intru, musím pochválit jednu věc a to, že po prvním spuštění hry a krátkém intru se další spouštění obejdou bez zbytečně zdržujících filmečků s logy distributora a výrobce. Stejně svižné je i ukládání či nahrávání pozic jakož vlastně i celá hra, která určitě půjde plynule i na starších strojích. Krátce o hratelnosti Pokud bych se měl opírat pouze o náročnost hry na mozkové závity, pak bych ji mohl doporučit především začínajícím hráčům adventur. Úkoly jsou velmi, velmi jednoduché a drtivá většina řešení je vždy nasnadě. Předmětů v inventáři nebudete mít nikdy příliš mnoho, takže ačkoliv inventář obsahuje šipky pro rolování, patrně je nebudete potřebovat. Díky vysoké logičnosti úkolů víceméně nehrozí žádný zákys. Pokud se však do něj přece jenom dostanete, pak jste s největší pravděpodobností přehlédli nějaký předmět či aktivní místo. Těch není sice tolik, leč během hry se aktivní místa mění, resp. přibývají nová. Nešlo-li tedy ze stolu ve vězení na začátku hry nic sebrat, později na něm naleznete spoustu užitečných pomůcek. Co by ale mohlo začátečníka od hry odradit, jsou dlouhé dialogy. Musíme si však uvědomit účel hry, který nestojí na vyřešení nějaké hádanky, ale především na čerpání vědomostí. Pokud tedy hráče zaujme téma, bude mu vidina dalších nových informací dostatečnou motivací pro další postup ve hře. Tady je jasné, že se předpokládá určitá znalost angličtiny, i když jsou věty dialogů obvykle jednoduché. Samozřejmě, že zde nechybí titulky, ale někdy hráči může chvíli trvat, než si správně přebere vyřčenou větu, takže snadno přijde o zbytek souvětí. Občas se stane, že titulky utečou ještě dřív, než postava domluví. Proto bych tu určitě uvítal logování dialogů (přístupné třeba z hlavního menu jako tomu bylo např. ve hře Grim Fandango), kde bych si mohl v klidu znovu přečíst to, co jsem během konverzace ne příliš dobře pochopil nebo to, co mi zcela uniklo. Hodnocení Ty z vás, které zaujaly tituly jako Atlantis 3, Road To India či The Messenger, Jerusalem určitě příliš nezklame a s klidem mu necelý den hrají věnujete. Pro pokořitele naučných her jako Versailles, Aztec a především Pompei, přinese hra při dobré hratelnosti další cenné informace. |
Nukem připravil: jd |