Inquisition CZ - recenze
4/10
zdroj: Archiv

Inquisition CZ - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

6. 6. 2003 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Středověká akční adventura inspirovaná stylem Thiefa a románem slavného autora měla poměrně značný potenciál, který však zůstal nevyužit a k hraní by vás Inkvizice nepřinutila ani mučením.

Autor: David Ducháček
Publikováno: 6.května 2003


Zvětšit zdroj: Archiv Dalo by se říct, že Inkvizice je příběhovým splácancem knihy Jméno Růže (U. Ecco) s „bohatou příměsí“ herních designérů. Tato varianta na první pohled dává tušit hutný a propracovaný příběh na mystickém pozadí středověku. Jenže, ono je to ve skutečnosti trošku jinak. Příběh zaujme tak jednoho z tisíce (nepočítám rodinné příslušníky tvůrců) dnešních hráčů a to se dívám přes optimistické hledí. Příběh je nám servírován pomocí ubohých video-sekvencí, jež bych směle zařadil do kategorie „hardcore-movies“ a doporučil je vysílat na Fox Kids.

Hlavní postavou plytké středověké ságy je nebohý zlodějíček Mathew (brzy ho však překřtíte), jehož hlavním problémem je, že neumí krást, loupit a chodit. I přes tyto zjevně nepodstatné nedostatky upoutal svým komicky prznitelským talentem spoustu naivních vesničanů, jejichž váčky se znenadání začali objevovat v jeho kapsách (inventáři). Náhoda? Možná. Občas si sedne štěstí…… znáte to. Mathewa však štěstí opustilo velmi brzo, protože byl při jednom ze svých „výkonů“ zachycen a vržen do žaláře. Tady hra začíná. Prvním (velmi snadným) úkolem bude jako v miliardě podobných případů útěk z vězení. Během něj se Mathew setká s jedním z nejvýše „postavených“ templářských floutků, od něhož se dozví vše podstatné a jako bonus získá úkol. Donést Svatý Grál do pařížského podsvětí. Víc vám neřeknu, ani kdybyste mne mučili sebevíc.

 Nevyužití značného potenciálu
Smutnou zprávou pro valnou většinu z vás nepochybně bude konstatování, že Inquisition je hrubě odfláknutý projekt s dostatečně vysokým počtem chyb na to, abyste ho prohodili zavřeným oknem. Pokud jste technicky zakrnělý intelektuál se slabostí pro fešné dobové kostýmky a rekvizity, je možné, že vás Inkvizice na pár vteřin chytne a nepustí (dokud nespadne do systému). Zanechme ale nekonkrétního kibicování. Inkvizice měla poměrně značný potenciál, který zůstal nevyužit. Za prvé: námět vychází, resp. inspiroval se slavným románem vynikajícího autora. Za druhé: zájem o 3D akční adventury ve stylu Thiefa je neustále velký. Za třetí: děj je situován do působivého a mýty opředeného středověku. Ačkoliv jsou všechny složky ve hře přítomny, jejich poměr i kvalita je extrémně bídná.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

O příběhu jsem se již zmiňoval. Středověk sice nepatří mezi moje nejoblíbenější historické epochy, ovšem jistou dávku přitažlivosti mu nelze upřít. Mnohem víc mne vždy fascinovaly zbraně než nefunkční kanalizace, chaotická infrastruktura a nefungující telemarketing. Bohužel zbraní je zde žalostně málo - dýky, sekyra, kuš, meč a pravítko nesplňuje zrovna moji představu. Pomocnými artefakty jsou nášlapné smrtící hřebíky (testováno), pískání (naláká havěť) a pár dalších nudných hloupostí, jejichž pravý význam nikdo nezná.

 Náplň hry
Zvětšit zdroj: Archiv Inquisition nepřichází s ničím novým. Akčních adventur je spousta a Thiefovské mise se běžně objevují i v 3D akcích. Inquisition vám dává na výběr, zda zvolit cestu vybíjení všeho živého nebo se vydat stylem Metal Gear Solid - opatrné našlapování, plazení po zdech a kolem nich. Ono to ze začátku funguje, jenže později zjistíte, jak to s tím výběrem vlastně je. Dvě volby se smrští do jediné možné, protože tak to předepsali páni stvořitelé. Kromě zabíjení, loupení a desintegrace všeho druhu, musí Mathew několikrát zapojit svého čvachtajícího kamaráda, předoucího v lebeční slupce.

Úkoly jsou na úrovni „logických rébusů“ z Teletubbies - odsuň bednu, posuň soudky, odemkni dveře, vysvoboď draka ze spárů princezny atd. Zkrátka, s adventurními prvky si moc práce nedáte. Když přijde na řadu boj, nemáte mnoho možností. Útočné klávesy jsou tři, přičemž jedna odkopává nepřátele a zbylé dvě vytvářejí sečné údery. Málem bych zapomněl, že jednou klávesou se bráníte - pokud ji během napadení držíte, nepřítel vás nemůže zranit …..ehm.

 Vizuální pohroma
Temné uličky se spoustou pečlivě propracovaných mrtvol, realistické nasvícení a detailní textury uvidíte v Alone in the Dark IV, nikoliv v Inquisition. Jestli jsem vás v úvodu naladil a pak hodně zklamal, dostali jste se do stejného stavu jako já během hraní této „hry“. Ovšem s tím rozdílem, že Inkvizice mne zklamala už v ranném počátku. Vždyť i menu je vizuálně odpudivé a rozmazané až hrůza.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Tvůrci enginu jistě mají velmi vytříbený smysl pro humor, když se jejich výtvor se všemi zapnutými stíny v 1024×768 trhá (na Athlonu 2600+, 512MB RAM, GF4) víc než Unreal 2 v rozlišení 1600×1200. Stíny sice vypadají slušně a nebál bych se je označit jako „realistické“, jenže na to může většina z nás zapomenout. Vážně by mne zajímalo, jaký důvod vedl tvůrce k tomu, aby použili ten nejodpornější a nejhůře optimalizovaný engine současnosti - jde o podobnou hrůzu jaké jsme čelili u Simona the Sorcerera 3D. Textury jsou většinou nekvalitní, nevýrazné a v nízkém rozlišení.

Zvětšit zdroj: Archiv Celkový vizuální dojem středověk připomíná velmi vzdáleně - vyjma ošacení, zbroje a počtu krys. Prostředí je plytké se stále se opakujícími objekty (kupka sena, bedna, sud), města působí jako filmové kulisy - skoro většina dveří nikam nevede. Sterilní a fádní motivy vás provází od začátku do konce. Nejsem si jistý, zda designéři nezaměnili středověk za nějakou jinou éru nebo si nespletli planetu. Lidé nejrůznějšího charakteru jsou hranatí, ztuhlí a polygonu by se v nich nedořezal. A já si myslel, že od vydání Thiefa2 uběhlo několik let a objevila se řada nových technologií - zejména v oblasti grafiky.

Zatím jsem jen kritizoval, teď přišel čas na pochvaly. A že jich bude. Engine je pravěkou záležitostí, přesto se celkem povedlo dynamické osvětlení - louč postupně prosvětluje tmavé chodby. Pozice i velikost stínů se mění souběžně se vzdáleností od světelného zdroje, což je v pořádku. Dokonce si lze všimnout i drobných deformací stínů při pohybu postaviček.

 Špatný pokus o umělou inteligenci
Dostáváme se k nejdůležitější fázi recenze. V titulu, jehož inspirace Thiefem není náhodná, ale zcela úmyslná, je umělá inteligence velmi podstatným faktorem. Bohužel, právě k tomuto prvku mám nejvíce výhrad. Enormní výskyt fatálních chyb mi celou hru natolik znechutil, že jsem v duchu proklínal celý vývojářský tým včetně (doufejme) nevinné uklizečky. Zpět k hlavnímu problému. Jestli jste s Thiefem strávili alespoň hodinku života, víte, co by měl žánrově podobný kolega zvládat. Inkvizice však staví na zcela odlišných principech, známých z Commandos. Protivníci sledují jen vymezený úsek v rozsahu zorného pole. To je zvýrazněno zelenou nebo červenou barvou (v případě, že vás zaregistrují) - originální to není, ale existují i horší varianty.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Inteligence strážců a zbylé havěti (žebráci, zloději, leprotici a další) je tak nízká, že ji nelze ani matematicky vyjádřit. Všechno mají na starost automatické skripty, spouštějící pohyb v přesně daných trajektoriích. Jakmile do ní vstoupíte je zle a začíná boj nebo zběsilý úprk a smrt. Nepřátelstvo reaguje mnohdy tak nesmyslně a nelogicky, až sem měl pocit, že si ze mne tvůrci dělají legraci. Mnohdy vás totiž žoldák zaregistruje, aniž byste způsobili sebemenší hluk nebo byli spatřeni. Podotýkám, že podobné laskominky se objevují pouze v případech, kdy to nejméně čekáte a výsledkem nemůže být nic jiného než totální nas….naštvání.

Pozor si dejte na kaluže (vody, vína, krve, čehokoli). Stačí jen podpatkem lehce podráždit rozlitou tekutinu a rázem vás překvapí tlupa podezřele hbitých stráží. Až s obdivem hodným společenského uznání jsem se přímo před zraky svých dementních pronásledovatelů několikrát pokoušel způsobit rozruch chrastěním, dupáním či mlácením, ale zbytečně. Absentující A.I. se snažili vývojáři nahradit počtem figurín, což je zajímavý způsob, jež se v praxi ukázal zcela nezajímavým a nesmyslným - statující nepřítel není nepřítel. Nebo snad máte strach z vycpaných hlodavců a figurín ve výlohách? Dokud jsem nepoužil kameny nebo píšťalku, nikdo si mne nevšímal, jakoby byl můj Mathew jen mlžný opar. Jenže mlžný opar se obvykle nepohybuje jako nosorožec na bruslích.

 Zvuk na úrovni mladší doby kamenné
Zvětšit zdroj: Archiv Zkuste uhodnout jaký bude zvuk. Dám vám dvě možnosti: A) příšerný, B) ještě horší. Popravdě řečeno, pravda je někde uprostřed. Nikoliv venku, jak se nám snažili nenásilnou formou vnucovat Akta-X. Zvuková stránka patři mezi ty opravdu hodně slabé odvary. Efektů je hrozně málo a kvalita se pohybuje na hranici výsměchu a absurdna. Nejlegračnější jsou sténající pazvuky vaší postavy. Zájemci o alternativní hudební pseudo-kulisu s výraznými psychedelickými prvky si přijdou na své. Hudební motivy s Inquisition hezky vhodně sekundují zbylým herním prvků, přičemž kvalita je taktéž záchodová. Doporučuji vám hudbu buď úplně vypnout, ušetříte si nervy a zachráníte se před sebedestrukcí.

Klidně bych se vsadil ze zvukařem, jenž spáchal ozvučení k Inquisition, že by ho po zvukové stránce předčil i stařičký Doom. Hladina šumu obsažená v nízkofrekvenčních samplech je na můj vkus až příliš vysoká, navíc mnohdy přehlušuje samotný (pa)zvuk. Samostatnou kategorií jsou namluvené dialogy. Něco tak otřesného sem neslyšel od dob němého filmu. I amatérské namluvení skupinkou švýcarských traktoristů by dodalo hře větší šťávu než anglo-francouzské švitoření (zjevně přeplacených) ochotníků.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

 Chyby ve hře
Abyste si hru opravdu užili, připravili vám tvůrci pár roztomilých technických oříšků, jejichž rozlousknutí vás nepochybně „potěší“. Měl jsem k dispozici českou verzi hry s patchem, takže jsem logicky předpokládal menší výskyt fatálních chyb a větší stabilitu. Opak je pravdou. Zákeřná Inkvizice velice ráda předčasně navštěvuje Windows po načtení nové rozehrávky. Uložená pozice navíc projde autodestrukčním mechanizmem a stane se nepoužitelnou (tj. pokaždé vás eskortuje do operačního systému).

Pokud byste čirou náhodou Inquisition přece jen chtěli vyzkoušet, zálohujte si často rozehrávky. Save slotů je pouze pět a nervy máte jen jedny. Krom „nevyladěného“ ukládání se celkem běžně zabité postavy probouzí k životu, útočníci přestávají útočit, kamerový systém zabírá něco úplně jiného než by měl atd. Vrcholem všeho byla za jiných okolností dětsky snadná situace - můj úkol byl proplížit se sklípkem, nikoho nevzbudit, otevřít a utéct dveřmi. Bojový plán skončil v momentě, kdy jsem měl projít dveřmi. Ani s využitím nejmodernější techniky (kladivo + FPS pohled) a nadlidského úsilí nedokázal Matěj projít (otevřenými) dveřmi. To už bylo moc i na mne.

Zvětšit zdroj: Archiv Jediným zdánlivě kladným faktorem by mohla být lokalizace textem do češtiny, pokud by byla kvalitní, což není. Překlad je hodně doslovný a místy dokonce nepřesný (špatná volba slovnebo nepochopení původní myšlenky). Titulky kvalitou bohužel připomínají tragické překlady kino-trailerů, což je poměrně smutné. I přesto je však text příjemným "adrenalinovým" zážitkem v porovnání s dabingem, o jehož kvalitách už jsem se zmiňoval.

Stáhněte si: Cheaty

Související články: Novinky

David Ducháček
autorovi je 23 let, dříve psal pro GamePort a nyní působí i v Levelu, pracuje jako správce sítě, nejraději má akční hry všeho druhu a mezi jeho nejoblíbenější tituly patří Dungeon Master, Shadowman a Half-Life (všechny články autora)



 
 
David Ducháček

Verdikt:

Inquisition je tragická, nudná, špatně provedená hra s tunou chyb. Její šance se umístit mezi áčkové tituly je absolutně nulová. Vřele doporučuji několikakilometrovou objížďku, popřípadě posun v čase (bez obrazu).

Nejnovější články