Imperial Glory CZ - recenze
8/10
zdroj: tisková zpráva

Imperial Glory CZ - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

25. 5. 2005 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Historických strategií si na nás vývojáři vymysleli už tolik, že by nám měly lézt i ušima. Pokud byste však chtěli natrhnout kabátec největšímu vojenskému géniovi novověku, vedle této hry vám už moc možností nezbývá.

Autor: Gef
Publikováno: 25.května 2005
Verze hry: česká review 1.0
Doba recenzování: 3 týdny

Obrázek zdroj: tisková zpráva
Pryč jsou časy, kdy si vývojáři vystačili s realtimovým režimem pro celou velkou strategii. Pokud dnes chce někdo zhýčkané hráčstvo zaujmout na delší dobu i v singleplayeru, musí buď sáhnout k epické kampani notně okořeněné RPG prvky, nebo vlézt do zelí tahovkám. Podobně jako série Total War, se i Imperial Glory snaží skloubit obchod a politiku na obsáhlé 2D mapě s efektními 3D bitvami v reálném čase.

 Kupčení, budování a spousta grafů
Mohlo by se zdát, že Imperial Glory je jedna velká mapa rozdělená na několik desítek území, kde se vyrábějí suroviny, generuje zlato či populace a především válčí. Vcelku tomu tak je, ale ona jedna velká mapa je jen jedním z mnoha pohledů na Evropu přelomu 18. a 19. století.

Potřebujete vědět, jak je na tom některé z pěti hratelných impérií (Anglie, Rusko, Francie, Rakousko, Prusko) nebo někdo z přibližně desítky dalších národů se vztahy s ostatními? Stačí kliknout, a hned odhalí barvu svých duší. Nevíte, jestli třeba v poměru k surovinám neprodukujete zbytečně mnoho zlata? Stačí kliknout, a na všech územíčkách naskáčí vše vypovídající grafíky. Takto bychom mohli pokračovat přes obchodní trasy, výzkum nebo vojenský potenciál a vyjmenovali bychom něco kolem patnácti pohledů. Ne, že by to v téhle hře bylo nějak nadbytečné.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Tahová část totiž nabízí nepřeberně možností, jak i bez mávání mečem přidělat svým sousedům kopu starostí. Kromě obvyklého stavění budov na vlastním državách tu můžete budovací orgie provozovat i na území cizím. A ačkoli to může vypadat na nezajímavou charitu, rozhodně se vám vaše investice vyplatí. Obchodní pobočky vám přinesou peníze, kulturní centra a novinové redakce zase potřebnou propagandu. Anexe médii Zvětšit zdroj: tisková zpráva zmanipulovaného národa je pak už jen otázkou času.

 Věda, základ pašování
Ale nejen budováním živ jest tahový stratég. Lze tu provádět mezinárodní obchod (i když absolutně nevyhovující ovládání, kdy nabídky přihazujete po desítkách, abyste se dostali na čtyřmístnou sumu, může nadchnout snad jen numerické masochisty), najímat obchodní lodě, uzavírat politické dohody a především zkoumat.

Vynalézt se toho dá mnoho a rozhodně se nemusí jednat jen o nejčistší pohnutky. Třeba takové pašování. Nepřítel s oblibou blokuje vaše obchodní trasy, ale stačí civilizaci vylepšit o černý trh a pirátství, a jeho snahy přijdou vniveč. Cesty podsvětí jen tak někdo nevyčmuchá.

Nezanedbávat výzkum a obchodní trasy se tu vyplácí ještě z jednoho důvodu - kvůli plnění misí. Pokud se vám podaří dosáhnout určitých podmínek, můžete si vybrat sladkou odměnu. Například Rusákům splatit ty jejich nepříjemné fregaty u vašich obchodních přístavů a nechat jim zablokovat všechny pozemní obchodní trasy. Nebo taková kartografie - odkrytí celé mapy za tu trochu námahy s otevřením námořních cest s Afrikou a Blízkým východem rozhodně stojí.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Ale trochu odbíháme od válčení. To se v tahové části nijak neliší od zaběhlého standardu - nejdřív musíte najmout velitele a k němu pár necivilů ochotných vsadit na vaše taktické schopnosti vlastní hlavu. Pak už stačí jen opustit přehlednost 2D mapy a vrhnout se do víru tří dimenzí bitevního režimu.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva  Vzhůru do bitvy
Tak nám zabili husara. Jednoho. A k tomu ještě odřeli lak na dvou kanónech. Jejich původně třísethlavé vojsko zanechalo počítání hlav ve chvíli, kdy zjistilo, že bude lepší vzít na ramena místo objektu jejich matematických hrátek raději nohy. Inu opouštění bojiště jim šlo rozhodně lépe než zaujímání pozic. A tohle prý byl Napoleon. No, mohl být, my jsme právě bojovali u Waterloo. Ale toho francouzského skrčka jsme potkali už ve Švýcarsku...

Tam se taky vyznamenal. Štrádoval si to s třemi prapory pěchoty pěkně vyrovnané do linií proti mé hrstce opevněných střelců a úplně přehlédl, že mu moji pětihvězdičkoví husaři právě odřezávají dělostřelce od těch jeho nablýskaných houfnic. Pěkně až u ramen. Dobře udělal, když si vzal červenou košili, aby v případě zranění jeho vojáci neviděli krev a zbytečně neztratili odvahu.

A v Champagne taky zaválel. Jak zmerčil moje kanóny, okamžitě se na mě vrhnul v houfném chumlu všech svých sedmi praporů a jal se testovat přilnavost obsahu močálu, který se rozprostíral mezi našimi vojsky. Aby se u těch zápasů v bahně jeho chlapi nenudili, poslali jsme jim na hraní pár řádsky zahřátých dělových koulí. Polovina jich to nerozdýchala, a druhá si vysvětlila smysl své přítomnosti na bojišti jako účast v orientačním běhu v plné polní. Kdo doběhne dál od nepřítele, vyhrál. Budiž Napoleonovi přičteno k dobru, že tentokrát si vzal hnědé kalhoty.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Formace, barabizny a hlupáci
Bojiště tu skýtají i jiné záludnosti než zmíněné mokřady. Třeba takové řeky - bez problémů je překoná jízda, dokonce ani pěchotě při troše šikovnosti nenateče voda do mušket. Ale pro děla jsou nepřekonatelnou překážkou. Ostatně nic světoborného, stejně jako takticky výhodné kopce. Dokonce ani formace neskýtají nic nového, taktikovo srdce zaplesá až u možnosti obsazení objektů. Opevnit se tu dá téměř ve všem, budovami počínaje, přes remízky až po skály. Tahle bohulibá činnost nejenže zvyšuje obranné číslo, ale také dostřel. Jen umělá inteligence o tom asi neví. S oblibou se nechává zlákat do absurdních pozic a slepě pochoduje střelcům zašitým v bezpečí přírodních i civilizačních úkrytů přímo před ústí pušek.

Pokud si říkáte, že režim více hráčů vás té nepříjemné demence zbaví, máte pravdu. Jenže sice přijdete o hloupě čitelného protivníka, ovšem jako bonus zase obdržíte kopu nádherných lagů. Hra pravděpodobně přítomnost inteligence na obou stranách (vlastně ji lze zatížit až čtyřmi inteligentními stranami) nedokáže rozdýchat, a tak počítá, počítá a nezobrazuje.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

Ani v tahové části se počítač rozhodně nechová tak, aby dělal čest svému jménu. Leda, že by jeho „vypočítavost“ spočívala v tom, jak vás nechat co nejjednodušeji vyhrát. Charitativně vám nabídne vykoupení konce války, aby ji v přespříštím tahu opět vyhlásil a mohl své velkorysé gesto zase zopakovat. Velkodušně posílá tah za tahem své šalupy do pobřežních vod křižovaných stádem vašich elitních fregat a zřejmě doufá, že vám ty jeho kocábky nebudou stát za pozornost. Šeredně se plete. A plete se pořád. Třeba v tom, že budete mít s jeho inteligenční nedostatečností nějaké slitování.

 Hezky s tebou na těžkou úroveň, kašpare
Nutno podotknout, že ta tam byla na vysokou obtížnost jeho obliba v uzavírání míru. Dokonce mi kvůli tomu i přestal vyhlašovat válku. Ale i jinak se umělá inteligence začala konečně chovat jako inteligence, nikoli jako demence. Najednou máte před sebou protivníka schopného vypůjčit si od spojenců vojsko nebo si vymoci právo průchodu přes neutrální území, aby se dostal na pozici včas. Co víc, s oblibou mírově anektuje země ve chvíli, kdy jste do nich vy sami investovali hříšné peníze a vaše vlastní anexe je na spadnutí.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

I na bojišti se začal projevovat jako velitel s taktikou alespoň lehce odlišnou od exhibice metod totální sebedestrukce. Bitvy označované jako těžké (a při automatickém vyhodnocení neomylně končící tvrdou porážkou) se sice stále dají vyhrát, ale tentokrát to už opravdu žádná procházka růžovým sadem není. Počítač nespouští své dělostřelce z očí, pěšáky formuje do obranných čtverců, a nastavuje tak vašim kopytníkům nepříjemně pichlavou tvář. Zkrátka teprve na těžkou úroveň se tahle hra stává pořádnou strategií.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva
 Eidos na pranýř
Leč přechodem na těžkou úroveň se zbavíte jen části programových záludností. Hra se v komunikaci s Radeonem chová jako protřelá pavlačová klepna. Hádají se spolu o všem, kdykoli a navíc s nezměrným elánem. Pokud jim k tomu ještě navíc bláhově poskytnete nejnovější ovladače (Catalyst 5.4 a 5.5), budou pravidelně s každým pokusem o načtení jakékoli bitevní lokace se škodolibou pohotovostí posílat váš systém na výlet do říše bezvědomí.

Nicméně starší ovladače bere hra jen jako příležitost exhibovat svou nestabilitu během bitev. I když popravdě se jí občas nebylo co divit. Kombinace zcela mimózních hlášek, které vycházejí pouze z počtu vojáků na bojišti a vůbec nereflektují aktuální stav průběhu řežby, s unikátním českým dabingem v podání upištěného ochotníka, je doslova smrtelná. Ani se nedivím, že se hra tak často poroučela do „nouzového chodu“ (s absencí zvuku i obrazu a ignorací jakýchkoli příkazů) poté, co si musela vyslechnout, že moji muži vyhrávají bitvu, když ještě ani nestačili napochodovat na určené pozice

To, že se Eidos tak dlouho topil ve finančních potížích, až nakonec před několika dny definitivně utonul v laskavé náruči SCi, zůstane nesmazatelně, písmem trestuhodného spěchu, zapsáno v duších všech stratégů. Hra potřebovala delší betatest jako vepřík drbání, nicméně firemní pokladna očividně bez příjmů z prodeje už dlouho přežívat nemohla. No, když odejít, tak s pompou.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Nuda v moři
Námořní bitvy bohužel odnesly eidosovský spěch asi nejvíce. Chybí tady téměř vše, co by je mohlo činit nejen dlouhodobě zábavnými, ale při větším počtu lodí i ovladatelnými. Zbývá jen grafická podívaná a obligátní výběr ze tří typů munice či možnost nepřítele zahákovat a rozdat si to s ním pěkně z šavlí do očí. Přestože se totiž na mapě povaluje něco kolem dvaceti mořských lokací, jsou všechny stejné, jako by autoři nikdy neslyšeli o mělčinách, útesech a ostrovech; o rozbouřeném moři nebo přístavních dělech ani nemluvě.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Pravá ovládací šikana nastává ve chvíli, kdy se rozhodnete bojovat proti živému nepříteli, a neprozřetelně se tak zřeknete možnosti pauzy. Lodím jsou čísla přiřazena počítačem a nelze to změnit, nelze dokonce ani vytvářet skupiny či nechat některá plavidla bojovat automaticky. Co je však nejhorší, chybí přehledné zobrazení rozmístění nepřátelských plavidel. Pokud tedy nedisponujete minimálně třemi páry očí, jejichž výstupy koordinuje velmi citlivý gyroskop, můžete v klidu na nějaké účinné manévrování ve velkých bitvách zapomenout.

 Tak co konkurence
Ač se Imperial Glory topí v technických chybách, ještě stále jí zbývá tolik sil, aby na téměř tři týdny vykolejila recenzentův život z běžných rituálů (včetně takových maličkostí, jako alespoň jedno jídlo denně nebo minimálně čtyřhodinový spánek). Může za to jednoduše to, co se Total War nepovedlo: skloubit realtimové bitvy s tahovou částí tak, aniž by obě složky postupem času ztrácely na své zábavnosti.

Vezměme si takovou volbu politického režimu. Pokud si nechcete nechat ujít nahánění vlastních potomků do sňatků z rozumu a léčení svých zdecimovaných armád ve vojenských lazaretech, zapomeňte na demokracii. Jestli ovšem dáváte přednost hospodářskému rozvoji před zbrojením, bude lepší ponechat svým občanům alespoň nějakou svobodu, a pak je odřít na daních.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte v sekci screenshotů

Lehce nekonvenčně jsem v konzervativní Anglii spáchala revoluci a nastolila republiku. Abych si to vynahradila, v příští kampani za Francii jsem zase kolébku lidových vlád ponechala v rukou monarchy. Která z těch dvou zemí měla z mého pojetí psaní dějin větší radost, netuším. Co je však důležité, díky odlišnostem v dostupných objevech i možnostech politických rozhodnutí je Imperial Glory pořád stejně zábavná i po druhém, třetím dohrání kampaně. To se o jinak výborné konkurenční sérii Total War, fanoušci prominou, rozhodně tvrdit nedá.

 (Re)kapitulace
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Přes všechna zjednodušení, kdy ve hře chybí morálka, vojáci mají nevyčerpatelné zásoby munice a ani se tu nemění počasí, si troufám tvrdit, že i zdejší bitvy jsou větším lákadlem než třeba v Rome. Důvodem je, že se negenerují náhodně, ale všech přibližně třicet lokací bylo ručně navrženo. Autoři si tak kromě různých kombinací nerovností terénu s budovami nebo částmi opevnění mohli dovolit i takové libůstky jako farmy obklopené těžko prostupnou bažinou či bojiště na zamrzlém rybníce, který lze několika zásahy s děla proměnit v nepříjemně tekutou překážku pro vlezlé, leč neplovací nepřátele. Na rozdíl od Total War, kde je pátá bitva prakticky stejná jako desátá, vás tady válčení nepřestane bavit snad nikdy.

Stáhněte si: Demo, Trailery, Patch...

Související články: Novinky...

 
Gef
autorce je 28 let, pracuje jako redaktorka populárně vědeckého časopisu a z her na ní mají smůlu hlavně strategie a RPG






 
 
Gef
Smarty.cz

Verdikt:

Ač je Imperial Glory velmi chytlavou záležitostí a v dlouhodobé hratelnosti strčí konkurenční sérii Total War do kapsy, nelze přehlížet, že je jedním velkým líhništěm bugů a prvků masochistického ovládání. Pokud však patříte k zarytým odpůrcům ATI kombinovaným s nadšenými elektronickými entomology, přičtěte si k výslednému verdiktu klidně dalších patnáct procent.

Nejnovější články