Autor: Gef Publikováno: 25.května 2005 | Verze hry: česká review 1.0 Doba recenzování: 3 týdny |
![]() ![]() ![]() TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek ![]() Ale nejen budováním živ jest tahový stratég. Lze tu provádět mezinárodní obchod (i když absolutně nevyhovující ovládání, kdy nabídky přihazujete po desítkách, abyste se dostali na čtyřmístnou sumu, může nadchnout snad jen numerické masochisty), najímat obchodní lodě, uzavírat politické dohody a především zkoumat. Vynalézt se toho dá mnoho a rozhodně se nemusí jednat jen o nejčistší pohnutky. Třeba takové pašování. Nepřítel s oblibou blokuje vaše obchodní trasy, ale stačí civilizaci vylepšit o černý trh a pirátství, a jeho snahy přijdou vniveč. Cesty podsvětí jen tak někdo nevyčmuchá. Nezanedbávat výzkum a obchodní trasy se tu vyplácí ještě z jednoho důvodu - kvůli plnění misí. Pokud se vám podaří dosáhnout určitých podmínek, můžete si vybrat sladkou odměnu. Například Rusákům splatit ty jejich nepříjemné fregaty u vašich obchodních přístavů a nechat jim zablokovat všechny pozemní obchodní trasy. Nebo taková kartografie - odkrytí celé mapy za tu trochu námahy s otevřením námořních cest s Afrikou a Blízkým východem rozhodně stojí. ![]() ![]() ![]() Ale trochu odbíháme od válčení. To se v tahové části nijak neliší od zaběhlého standardu - nejdřív musíte najmout velitele a k němu pár necivilů ochotných vsadit na vaše taktické schopnosti vlastní hlavu. Pak už stačí jen opustit přehlednost 2D mapy a vrhnout se do víru tří dimenzí bitevního režimu. ![]() Tak nám zabili husara. Jednoho. A k tomu ještě odřeli lak na dvou kanónech. Jejich původně třísethlavé vojsko zanechalo počítání hlav ve chvíli, kdy zjistilo, že bude lepší vzít na ramena místo objektu jejich matematických hrátek raději nohy. Inu opouštění bojiště jim šlo rozhodně lépe než zaujímání pozic. A tohle prý byl Napoleon. No, mohl být, my jsme právě bojovali u Waterloo. Ale toho francouzského skrčka jsme potkali už ve Švýcarsku... Tam se taky vyznamenal. Štrádoval si to s třemi prapory pěchoty pěkně vyrovnané do linií proti mé hrstce opevněných střelců a úplně přehlédl, že mu moji pětihvězdičkoví husaři právě odřezávají dělostřelce od těch jeho nablýskaných houfnic. Pěkně až u ramen. Dobře udělal, když si vzal červenou košili, aby v případě zranění jeho vojáci neviděli krev a zbytečně neztratili odvahu. A v Champagne taky zaválel. Jak zmerčil moje kanóny, okamžitě se na mě vrhnul v houfném chumlu všech svých sedmi praporů a jal se testovat přilnavost obsahu močálu, který se rozprostíral mezi našimi vojsky. Aby se u těch zápasů v bahně jeho chlapi nenudili, poslali jsme jim na hraní pár řádsky zahřátých dělových koulí. Polovina jich to nerozdýchala, a druhá si vysvětlila smysl své přítomnosti na bojišti jako účast v orientačním běhu v plné polní. Kdo doběhne dál od nepřítele, vyhrál. Budiž Napoleonovi přičteno k dobru, že tentokrát si vzal hnědé kalhoty. ![]() ![]() ![]() Bojiště tu skýtají i jiné záludnosti než zmíněné mokřady. Třeba takové řeky - bez problémů je překoná jízda, dokonce ani pěchotě při troše šikovnosti nenateče voda do mušket. Ale pro děla jsou nepřekonatelnou překážkou. Ostatně nic světoborného, stejně jako takticky výhodné kopce. Dokonce ani formace neskýtají nic nového, taktikovo srdce zaplesá až u možnosti obsazení objektů. Opevnit se tu dá téměř ve všem, budovami počínaje, přes remízky až po skály. Tahle bohulibá činnost nejenže zvyšuje obranné číslo, ale také dostřel. Jen umělá inteligence o tom asi neví. S oblibou se nechává zlákat do absurdních pozic a slepě pochoduje střelcům zašitým v bezpečí přírodních i civilizačních úkrytů přímo před ústí pušek. Pokud si říkáte, že režim více hráčů vás té nepříjemné demence zbaví, máte pravdu. Jenže sice přijdete o hloupě čitelného protivníka, ovšem jako bonus zase obdržíte kopu nádherných lagů. Hra pravděpodobně přítomnost inteligence na obou stranách (vlastně ji lze zatížit až čtyřmi inteligentními stranami) nedokáže rozdýchat, a tak počítá, počítá a nezobrazuje. ![]() Ani v tahové části se počítač rozhodně nechová tak, aby dělal čest svému jménu. Leda, že by jeho „vypočítavost“ spočívala v tom, jak vás nechat co nejjednodušeji vyhrát. Charitativně vám nabídne vykoupení konce války, aby ji v přespříštím tahu opět vyhlásil a mohl své velkorysé gesto zase zopakovat. Velkodušně posílá tah za tahem své šalupy do pobřežních vod křižovaných stádem vašich elitních fregat a zřejmě doufá, že vám ty jeho kocábky nebudou stát za pozornost. Šeredně se plete. A plete se pořád. Třeba v tom, že budete mít s jeho inteligenční nedostatečností nějaké slitování. Nutno podotknout, že ta tam byla na vysokou obtížnost jeho obliba v uzavírání míru. Dokonce mi kvůli tomu i přestal vyhlašovat válku. Ale i jinak se umělá inteligence začala konečně chovat jako inteligence, nikoli jako demence. Najednou máte před sebou protivníka schopného vypůjčit si od spojenců vojsko nebo si vymoci právo průchodu přes neutrální území, aby se dostal na pozici včas. Co víc, s oblibou mírově anektuje země ve chvíli, kdy jste do nich vy sami investovali hříšné peníze a vaše vlastní anexe je na spadnutí. ![]() ![]() ![]() I na bojišti se začal projevovat jako velitel s taktikou alespoň lehce odlišnou od exhibice metod totální sebedestrukce. Bitvy označované jako těžké (a při automatickém vyhodnocení neomylně končící tvrdou porážkou) se sice stále dají vyhrát, ale tentokrát to už opravdu žádná procházka růžovým sadem není. Počítač nespouští své dělostřelce z očí, pěšáky formuje do obranných čtverců, a nastavuje tak vašim kopytníkům nepříjemně pichlavou tvář. Zkrátka teprve na těžkou úroveň se tahle hra stává pořádnou strategií. ![]() Leč přechodem na těžkou úroveň se zbavíte jen části programových záludností. Hra se v komunikaci s Radeonem chová jako protřelá pavlačová klepna. Hádají se spolu o všem, kdykoli a navíc s nezměrným elánem. Pokud jim k tomu ještě navíc bláhově poskytnete nejnovější ovladače (Catalyst 5.4 a 5.5), budou pravidelně s každým pokusem o načtení jakékoli bitevní lokace se škodolibou pohotovostí posílat váš systém na výlet do říše bezvědomí. Nicméně starší ovladače bere hra jen jako příležitost exhibovat svou nestabilitu během bitev. I když popravdě se jí občas nebylo co divit. Kombinace zcela mimózních hlášek, které vycházejí pouze z počtu vojáků na bojišti a vůbec nereflektují aktuální stav průběhu řežby, s unikátním českým dabingem v podání upištěného ochotníka, je doslova smrtelná. Ani se nedivím, že se hra tak často poroučela do „nouzového chodu“ (s absencí zvuku i obrazu a ignorací jakýchkoli příkazů) poté, co si musela vyslechnout, že moji muži vyhrávají bitvu, když ještě ani nestačili napochodovat na určené pozice To, že se Eidos tak dlouho topil ve finančních potížích, až nakonec před několika dny definitivně utonul v laskavé náruči SCi, zůstane nesmazatelně, písmem trestuhodného spěchu, zapsáno v duších všech stratégů. Hra potřebovala delší betatest jako vepřík drbání, nicméně firemní pokladna očividně bez příjmů z prodeje už dlouho přežívat nemohla. No, když odejít, tak s pompou. ![]() ![]() ![]() Námořní bitvy bohužel odnesly eidosovský spěch asi nejvíce. Chybí tady téměř vše, co by je mohlo činit nejen dlouhodobě zábavnými, ale při větším počtu lodí i ovladatelnými. Zbývá jen grafická podívaná a obligátní výběr ze tří typů munice či možnost nepřítele zahákovat a rozdat si to s ním pěkně z šavlí do očí. Přestože se totiž na mapě povaluje něco kolem dvaceti mořských lokací, jsou všechny stejné, jako by autoři nikdy neslyšeli o mělčinách, útesech a ostrovech; o rozbouřeném moři nebo přístavních dělech ani nemluvě. ![]() Ač se Imperial Glory topí v technických chybách, ještě stále jí zbývá tolik sil, aby na téměř tři týdny vykolejila recenzentův život z běžných rituálů (včetně takových maličkostí, jako alespoň jedno jídlo denně nebo minimálně čtyřhodinový spánek). Může za to jednoduše to, co se Total War nepovedlo: skloubit realtimové bitvy s tahovou částí tak, aniž by obě složky postupem času ztrácely na své zábavnosti. Vezměme si takovou volbu politického režimu. Pokud si nechcete nechat ujít nahánění vlastních potomků do sňatků z rozumu a léčení svých zdecimovaných armád ve vojenských lazaretech, zapomeňte na demokracii. Jestli ovšem dáváte přednost hospodářskému rozvoji před zbrojením, bude lepší ponechat svým občanům alespoň nějakou svobodu, a pak je odřít na daních. ![]() ![]() ![]() další obrázky z této hry si prohlédněte v sekci screenshotů Lehce nekonvenčně jsem v konzervativní Anglii spáchala revoluci a nastolila republiku. Abych si to vynahradila, v příští kampani za Francii jsem zase kolébku lidových vlád ponechala v rukou monarchy. Která z těch dvou zemí měla z mého pojetí psaní dějin větší radost, netuším. Co je však důležité, díky odlišnostem v dostupných objevech i možnostech politických rozhodnutí je Imperial Glory pořád stejně zábavná i po druhém, třetím dohrání kampaně. To se o jinak výborné konkurenční sérii Total War, fanoušci prominou, rozhodně tvrdit nedá. (Re)kapitulace ![]() Stáhněte si: Demo, Trailery, Patch... Související články: Novinky... |
Gef | |
autorce je 28 let, pracuje jako redaktorka populárně vědeckého časopisu a z her na ní mají smůlu hlavně strategie a RPG |