zavřít

Heavy Rain - recenze

Vychází na platformách: PS4, Windows, PS3

Verdikt: Nebývalé nádherná grafika postav i prostředí, chytrý příběh s mnoha postavami, vrstvami a možnými konci, špičkové herecké výkony a nádherná hudba, odvážné pojetí hratelnosti, díky kterému je hra na první dotek jiná, než všechny ostatní. Potřebujete vědět něco víc? Pokud patříte k náročnějším a dospělým hráčům, tenhle zážitek vás nesmí minout. I za cenu, že si právě kvůli němu pořídíte PlayStation 3. Citlivější povahy si k hraní povinně nachystají kapesník.

Hodnocení redakce 9/10

Jak hodnotíme

metacritic 78/100

- Recenze autor: Redakce Games.cz Komentáře: 0

Jednou za čas se taková objeví. Výjimečná formou i uměleckými kvalitami. Zážitek není snadné někomu zprostředkovat nebo vysvětlit. Přesto se o to pokusíme.

Autor: Martin Zavřel
Publikováno: 10. března 2010
Verze: PS3/review/anglická
Doba recenzování: 2 týdny


Heavy Rain (dále jen HR) dokonale zapadá do skupiny her, které se nazývají uměleckými. Všechny spojuje unikátní herní koncept, výjimečně kvalitní zpracování a také důraz na emoce. Jako kdyby si jejich tvůrci vytkli za cíl chytnout hráče za srdce. Z ústředních témat hry (smrt v rodině, vraždy malých dětí, oběti z lásky…) i zcela konkrétních herních situací (postarání se o naříkající miminko, záchrana zoufalého člověka před sebevraždou, milostné či rodinné chvilky…) doslova sálá snaha tvůrců o vyvolání silných emocí u hráče. Obzvláště rodiče mezi vámi budou tuhle hru prožívat.

 Prameny osudu
Do hry vstupujete jako šťastný otec Ethan Mars. Kromě dvou skvělých chlapců máte báječnou manželku a příjemnou práci úspěšného architekta na volné noze. Vše se rázem změní, když jeden z vašich synů zahyne při autonehodě. Rozvod, odcizení druhého syna, pocity bezúčelnosti další existence… Jenže z depresí a sebevražedné letargie vás brutálně probere únos vašeho zbývajícího syna, za kterým podle všeho stojí nechvalně proslulý sériový vrah, přezdívaný Origami zabiják.



oficiální obrázky od výrobce

Zoufalé Ethanovo pátrání je ovšem pouze jednou z os příběhu. Kromě nich hrou procházíte po dalších, zprvu oddělených liniích, hrajíce za jiné postavy: mladého agenta FBI se specializací na profilování vrahů, sympatického soukromého detektiva ze staré školy (najatého rodinami přeživších) a neklidnou půvabnou novinářku s talentem dostávat se do nebezpečných situací.

Jak asi tušíte, zprvu oddělené příběhové linie se začnou postupně sbližovat a dříve nebo později se protnou. Pokud vám předtím některá z postav nezemře, což se může stát a samozřejmě to má odpovídající dopad na vývoj dalších událostí. Navíc mistrně napsaný scénář na vás chystá několik překvapení, včetně sekvencí, které odehrajete ještě za další postavy kromě zmíněné čtveřice. Napínavá ústřední zápletka, vypjaté situace a dramatické zvraty patří k důvodům, proč se od hry těžko odchází. A když už od ní odejdete, garantuji vám, že nad ní budete alespoň přemýšlet a podobně jako já se celý den v práci těšit, až večer dojdete domů, hru zapnete a dozvíte se, co se stane dál.

Jelikož jde v zásadě o detektivku (zjistit totožnost vraha je cílem prakticky všech postav příběhu), budete navíc neustále promýšlet důkazy, náznaky a podezření. Hra vás zcela záměrně čas od času postaví do situace, kdy musíte okamžitě vsadit na odhad, zda člověk před vámi je nebo není tím, koho hledáte.


 Dilema volby
Rozhodování je nejsilnější vlastností hratelnosti HR. Jelikož jde v zásadě o adventuru (byť se spoustou akčních miniher), rozhodování během hraní i rozhovorů tvoří základ vaší interakce. Může přitom jít o zdánlivé drobnosti – zda dovolíte vašemu synkovi dívat se na televizi ještě chvíli po večerníčku nebo zda přiznáte vyslýchajícímu policistovi občasné výpadky paměti. Maličkosti ovšem mohou mít v následujícím běhu událostí velké důsledky. O to radikálnější jsou pak rozhodnutí během vypjatých situací – jestliže k vám do bytu vtrhne vrah, skočíte po telefonu, nebo ke dveřím? Pokud na vás někdo míří pistolí, zkusíte po něm skočit, nebo na něj mluvit? A pokud mluvit, budete hrát na city nebo zkusíte vyhrožovat? Vše je o to pestřejší a zajímavější, že většinu situací lze řešit několika způsoby.

Bývá spíše doménou RPG, že se snaží nechat hráče důkladně pocítit následky jeho voleb. HR je v tomto ohledu snad ještě dál. Prakticky každou minutu během hraní uděláte nějakou větší či menší volbu, která něco ovlivní. Hra je přitom natolik přizpůsobivá, že umožňuje dokonce spoustu těchto voleb a situací úplně vynechat, aniž by se příběhová linie rozpadla. Snadno se tak může stát, že nenajdete naprosto zásadní důkaz, ale hra na to nezareaguje křečovitým „nemůžeš odejít, ještě tady musíš něco udělat“. Právě naopak – danou věc vaše postava prostě nebude mít nebo o ní vědět a podle toho se také bude dál vyvíjet její příběh.

Všechny tyto situace a volby jsou o to silnější, že jsou realistické. HR není Fahrenheit, nemusíte se bát, že příběh náhle sklouzne k nějakému nadpřirozenému vysvětlení. Právě naopak, vše je syrově realistické. Přesto si tvůrci našli způsob, jak zakomponovat několik nápaditých nereálných sekvencí - za pomoci nočních můr vašich postav.



 Žánrové předsudky
Pro nezasvěceného vypadá HR na první pohled jako typická akční agentura z pohledu třetí osoby. Jakmile ale vezmete do rukou ovladač, rychle zjistíte, že je něco jinak. Chůzi postavy neovládáte analogovou páčkou (tou ovládáte pouze směr), ale stiskem tlačítka L2, což se podobá spíše závodní hře a sešlápnutí plynu. Hlavním důvodem je ponechání druhé analogové páčky pro interakci ve stylu akčních kontextových miniher – zavadíte například o předmět na poličce a musíte rychle trhnout páčkou směrem k němu, abyste jej zachytili, než spadne na zem.

Podobně prakticky všechny aktivity vašich postav ovládáte stisknutím správného tlačítka ve správnou chvíli, případně podržením několika tlačítek zároveň v určitém pořadí nebo jejich zběsilým mačkáním. Jakožto exkluzivní PS3 hra využívá HR samozřejmě také pohybového senzoru v ovladači.

Kvůli ovládacímu systému a filmové kameře bývá HR neprávem označována za snůšku tlačítkových miniher na pozadí interaktivního filmu. Chápu, odkud se tyto obvinění berou, ale považuji je za nefér. Velmi často se jimi ohánějí lidé, kteří hru viděli, ale nehráli. Pokud si totiž HR zahrajete, rychle přijdete na to, že navzdory zdánlivě omezenému ovládacímu mechanismu je hra mnohem akčnější a náročnější na vaši pozornost i přesnost, než lecjaký akční titul!



Stejně tak celkový animační systém je natolik komplexní a přecpaný obsahem, že téměř každá scéna se může odehrát jinak a není tedy na místě označovat hru za interaktivní film. Ano, HR má filmovou kameru a vypravěčské kvality, nicméně je to hra a navíc taková, která si je převelice vědoma silných stránek herního média a neustále staví na interakci s hráčem. Budete mít pocit, že vás hra „vnímá“ a testuje mnohem silněji, než většina lineárních titulů posledních let.

 Nová generace
Skutečnost, že hra vypadá tak filmově, je samozřejmě do značné míry také zásluhou mimořádně kvalitní grafiky. Není žádné tajemství, že tvůrcům šlo od začátku o průlom v „digitálním herectví“ a stvoření těch nejuvěřitelnějších lidských bytostí z jedniček a nul. Osobně znám vynikajícího grafika postav, který opustil skvělé místo v jiné firmě jen proto, aby se mohl podílet na tvorbě postav do HR, kde se neustále překonávaly hranice.

Detailnost a lidskost postav v HR dalece přesahuje cokoliv včetně renderovaných (!) animací z Final Fantasy. Tvůrci přitom šli ve své honbě za realismem tak daleko, že hlavní ženskou postavu udělali záměrně „méně krásnou“ než je ve skutečnosti herečka, která postavu namluvila a stála jí modelem. Schválně posuďte sami, až se vám během procházení hry budou v hlavním menu postupně odemykat filmové pohledy do zákulisí tvorby.


další obrázky v galerii

Vedle úžasných modelů postav byla mimořádná péče věnována také tvorbě jednotlivých herních prostředí i rekvizit. V tomto ohledu byla hra opravdu uchopena jako filmové dílo, ve kterém je každá scéna vystavěna a nasvícena na maximální efekt – ať už to je efekt uklidňující, znepokojující nebo prostě jen syrově realistický. Výsledný dojem završují excelentní herecké výkony bez jediného slabého článku a překrásná orchestrální hudba. Obzvláště melodie pro Madison mě dokázala pokaždé znovu dojmout.

Součet všech těchto uměleckých kvalit dává dohromady dílo, které je na první i poslední dojem zcela mimo pomyslné šablony. Jistě, elaborovaný nelineární interaktivní příběh lze napadnout kvůli nějakému tomu klišé nebo logickému problému tady a támhle, nicméně jako celek stále patří k tomu nejdospělejšímu, nejchytřejšímu a nejpůsobivějšímu v herním světě. Kdesi jsem četl článek jiného novináře, který vypočítával „logické chyby“ v HR. Téměř všechny jeho příklady přitom vycházely z toho, že danou věc jednoduše nepochopil.

Stáhněte si: Videa, Trailery, Demo z PlayStation Network

Související články: Video-recenze, Dojmy z dema, Preview, Novinky...


Martin Zavřel
autorovi je 29 let, pracuje v 2K Czech, v minulosti sedm let vedl konzolovou sekci Doupěte; nejraději má akční, RPG a hororové hry (plus cokoliv s dobrým příběhem); neobejde se bez kvalitní filmové a herní hudby, relaxuje při tenisu, cestování, plavání a na srazech brněnských Otaku



 
 
Martin Zavřel

Novinky na CZC.CZ

Související videa

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PlayStation 4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Nintendo Siwtch, 3DS, DS, PS Vita, Android a iOS. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i pravidelné testy a novinky z oblasti hardwaru, podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Kingdom Come: Deliverance, Red Dead Redemption, Call of Duty, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield, nebo FIFA.