zavřít

Harry Potter & Sorcerers Stone recenze

Vychází na platformách: Windows

Verdikt: Harry Potter and the Sorcerer's Stone je výbornou oddychovkou pro patnáct let a výše, vynikající hopsačkou pro patnáct let a níže. Bez filmu a knih by sice hra jako samostatný produkt neobstála, ale jako součásti trojlístku se jí dá vytknout opravdu jen málo věcí. Příběh poskytuje dobrou zábavu, na nic si nehraje a kouzelná atmosféra knih je zachována - co chtít víc? Možná simulátor létání na koštěti: máte ho mít.

Hodnocení redakce 8/10

Jak hodnotíme

metacritic 65/100

- Recenze autor: Redakce Games.cz Komentáře: 0

Po čtyřech knihách a filmu útočí potter-mánie i na počítačovou školu čar a kouzel v Bradavicích. Tato hra podle Harryho Pottera má teoreticky zajištěno 43 miliónů hráčů - zvýšíte jejich počet?

Autor: Pavel Dobrovský
Publikováno: 21.listopadu 2001


„Harry byl hubený v obličeji, měl vyčnělá kolena, černé vlasy a zářivě jasné oči. Nosil kulaté brýle, které držely pohromadě jen spousta izolepy.“

Vědět o existenci Harryho Pottera patří po několika málo letech od jeho uvedení na knižní trh k všeobecnému kulturnímu povědomí inteligentního člověka, stejně jako nutnost akceptovat Pokémony, Prattcheta, Star Trek nebo Micka Jaggera. Fenomenální chytře napsané knihy JK Rowlingové daly podobu potterovskému kultu, zejména mezi mladšími čtenáři, podobně jako by to svého času udělala Neználkova dobrodružství s přispěním cílené propagandy a medializace. Potter totiž není přímočará mělká fantasy nebo scifi, jak se mnozí domnívají, ale kouzelné dobrodružství ve světě lidsky jednajících mágů a čarodějek, který existuje souběžně s civilním světem, jen využívá principu „co oko nechce vidět, to nevidí,“ aby zůstal utajen.

 Vítejte ve Škole čar a kouzel
Normálním lidem se v kouzelnické hantýrce říká „mudlové“ a jsou to právě adoptivní rodiče-mudlové, co se s nevelkým nadšením starají o Harryho Pottera. Potter u nich prožívá mnohá příkoří a ani se nedozví, že jeho genetičtí rodiče byli velcí kouzelníci, kteří zahynuli při souboji s lordem Voldemortem. Proto je pozvání do Školy čar a kouzel v Bradavicích nejen překvapením, ale hlavně vysvobozením od nesnesitelné tíže bytí.

„Vážený pane Pottere, s potěšením Vám oznamujeme, že ve Škole čar a kouzel v Bradavicích počítáme se studijním místem pro vás. V příloze vám zasíláme seznam všech potřebných knih a vybavení. Školní rok začíná 1. září. Očekáváme Vaši sovu nejpozději 31. července.“

Ano, sovu. V Bradavicích se žije tak trochu jinak: pošta se posílá poštovními sovami, v lese pochodují olbřímí pavouci a samotný bradavický hrad je plný tajemství, hádanek a roztomilých kouzel. Harry nachází nerozlučné přátele a neústupné nepřátele, podloudné obyvatele tajných chodeb a sympatické šery a příšery, otázky a odpovědi a přitom Harryho osobnost skutečně prochází vývojem.



Během čtení knihy objeví pozorný čtenář nejeden historický a mytologický odkaz, který je vtipně a malebně zakomponován do literárního obrazu. Snažil jsem se následující text psát pro čtenáře, který s knihami nikdy nepřišel do kontaktu, přesto dobře uděláte, když si knihy přečtete. Hra pak bude mnohem jasnější.

S Harry Potterem do světa kouzel - aneb vše, co jste o něm chtěli vědět

 Trojlístek kniha - film - hra
Přes ověřené pravidlo o počítačových hrách, které filmu nikdy nesahají ani po paty, se společnost Warner Bros rozhodla vydat společně s Electronic Arts potterovskou hru při příležitosti premiéry prvního potterovského filmu (16. listopadu 2001 USA/14. února 2002 ČR) - samozřejmě podle první potterovské knihy. Hry podle filmů musí dodat do filmového prostředí větší dávku interaktivity, než je zapotřebí při pasivním sledování filmu, a na tom si obvykle návrháři vylámou zuby, protože mají ruce spoutané filmovými provazy a nemohou si dovolit popustit uzdu své vlastní kreativitě. Hry proto v marketingovém orloji zastávají funkci spíše propagační, jako dobrá vůle manažerů, kteří dokazují svoji schopnost myslet i na nové odvětví zábavního průmyslu.

U Harryho Pottera se situace navíc komplikuje svébytným literárním světem, který je už natolik zavedený, že by jeho fanoušci vybuchli vztekem při nalezení nějaké nesrovnalosti. Kvůli těmto a dalším snadno představitelným důvodům, jako je například věková hranice, není počítačový Harry Potter adventurou nebo logickým parostrojem, ale naprosto jednoduchou tombraiderovskou skákačkou s vynikající dramatizací příběhu a několika naprosto nenadálými nápady.

Harry Potter - film

 Kouzelnická drezúra
Děj knihy, hledání kamene mudrců, je smrštěn do pětadvaceti úrovní, ve kterých Harry prochází kouzelnickou drezúrou pod dohledem bradavických učitelů. Při „hodině“ se naučí kouzlo, následně ho v jedné úrovni testuje a finální levely prochází již plně vybaven pěti kouzly.


Kromě kouzlení Harry skáče a šplhá po knihovnách, dokonce se umí zachytit za převis a vytáhnout nahoru, což je schopnost hodná Lary Croftové a ne desetiletého kloučka. V průběhu hry je postavička vidět zezadu, s tím, že se Potter občas ohlédne, aby mu hráč viděl do tváře a nepředstavoval si jen pobíhající kouzelnický plášť. Spojující sekvence mezi levely jsou vyprávěny prostřednictvím vypravěče, který dodává hraní pocit divadelního rozměru.

 I pár levelů ve stylu Thiefa
Návaznost jednotlivých úkolů je opravdu strhující a pro počítačovou hru filmového ražení naprosto neuvěřitelná. Mírně repetitivní učení (naučit/vyzkoušet) není příliš zábavné, ale jakmile se děj dostane do obrátek, je jen velmi malá šance od něj utéci. Harry sleduje zlomové knižní okamžiky a tím se levelům dodává stylová různorodost. Kromě klasických hopsaček po plošinkách se objeví vynikající útěk před trolem, ještě lepší levely ve stylu Thief nebo puzzloidní zádrhele, akční úskoky a samozřejmě Famfrpálové utkání, připravené k hraní i ve formě zápasu.

Co je to Famrpál?
V podstatě čistě kouzelnický fotbal. Hraje se na stadionu, na létajících košťatech. Nad hřištěm poletuje několik míčů: nestranné Potlouky, které se snaží sejmout hráče bez rozdílu z košťat. Proti těm má každý tým odpalovače. Camrál je hlavní míč, který se hráči snaží donést do soupeřovi kulaté branky. Nejdůležitější je Zlatěnka, téměř neviditelný zlatý míček, jehož uchopení se rovná automatickému vítězství. Úkol Harryho Pottera v týmu je chytat právě Zlatěnku:“...chytači bývají obvykle ti nejmenší a nejrychlejší z mužstva, a ty nejtěžší úrazy při famrpálu se zřejmě stávají právě jim.“


Co level - to jiný styl. To neznamená, že by hra byla roztříštěná, jednotícím prvkem je grafika vystavěná v unrealovském enginu. Není sice detailní (textury obličejů jsou hrozivé), ale je barevná, kouzelná, zároveň lehce gotická lomenými oblouky, chrámovými vzpěrami a mozaikovými okny. Tajné dveře nejednou vedou do úplně jiného prostředí, asi jako když Alenka projde v zahradě zrcadlem a ocitne se na mrtvé poušti. Na zcela nepravděpodobných místech se nachází komnaty s fantaskním surrealistickým pocitem, že přecházíte z jednoho snu do druhého.


Na návrhu prostředí spolupracovali s grafiky také designéři filmu a jestli znáte trailery, tak vám finty se sklápěcími schody přijdou povědomé. Magie Newtona prostě přepere. Škoda, že už si moc nepamatuji, jaké to bylo být dítětem - možná bych se hry bál.

Vydavatelství Albatros - nové stránky vypadají hrozně, ale naleznete na nich několik užitečných informací

 Lentilky a kouzelnické karty
Harryho bojová výbava se skládá z několika kouzel (výuka probíhá formou kreslení symbolů myší, podobně jako v Black & White), víceméně mírového zaměření. Nejčastěji posouvá kamenné krychle nebo levituje kameny na plošinky, proti nečetným potvorám má v zásobě dvě omračující nárazová kouzla. Dokonce finální zloduch se musí porazit spíše inteligencí než samotným kouzlením. Při pobíhání hradními chodbami, sbírá Harry „Bertovi lentilky tisíckrát jinak“ (magic beans) a z nepříliš jasného důvodu je odvádí bratrům Weasleyovým jako dobrovolnou „daň“. Lentilky se válejí v každé truhle a není proto problém jich nasbírat několik set. Teprve finální sekvence ukazuje, na co je bratříčci-taškáři potřebovali.

Krom lentilek má Harry jednu - příšerně komerční - slabost. Sbírá kouzelnické karty, podobně jako někteří nešťastníci sbírají Magic: The Gathering, s portréty významných osobností kouzelnické historie. Karet je několik sérií a v každé úrovni se jich několik nachází za tajnými dveřmi. V albu mimo herní okno, se pak dají prohlížet zvlášť - a velké zklamání: jsou statické! Znalci Pottera ví, že nejen karty, ale i obrazy na stěnách jsou zcela autonomní a prochází se kolem, povídají si se studenty a navštěvují jiné obrazy. Hra bohužel tento výborný nápad nevyužila (jen brnění na chodbách hýbe hlavou).

Je JK Rowlinogvá zlodějkou? Autorka Harryho Pottera se tvrdě brání - není. Jak ale vysvětlit Larryho Pottera?!

 Nelogičnosti v bodování
Harry jako člen nebelvírské koleje získává body, a to je jedna z nedopracovaností herního systému, protože není dost dobře jasné, co by se stalo, kdyby žádný nezískal. Na konci knihy stejnak vyhrává a hra si nemůže dovolit odchylky. Body kupodivu v jedné chvíli rozdává i studentka Hermiona - druhá nesrovnalost. Třetí: po chodbách hradu putují gnómové a kradou lentilky. Nevím přesně, zda se v knize vyskytovali, ale možná paměť vynechává. Potter celkem beztrestně v honbě za lentilkami ruší inventář hradu (vázy a ozdobná keramika), což jde trochu proti logice bodování, protože za to by mu měly být body strhávány.


Výborný dabing připomíná opravdu hlasy herců (v jedné chvíli jsem poznal Johna Cleese) a roztomilá drnkací hudba Jeremy Souleho je plnohodnotnou náhradou za filmovou Johna Williamse.

Dá se předpokládat, že o hru projeví zájem především čtenáři, kterých je po světě přes 43 miliónů... tohle prostě nemůže být neúspěšná hra. Electronic Arts jsou si toho vědomi a připravují konverze pro PSX a GameBoy Advance, každou v jiné grafice a s trochu jinými vlastnostmi (více informací).

Na závěr bych rád zmínil, čím se projevuje „profesionalita“ v herní branži našich luhů a hájů. Když vydává distribuční společnost hru podle slavné, a do češtiny přeložené knihy, tak by si měla dávat pozor na věrný překlad názvů lokací a jmen postav. JRC ve svém press pamfletu ignoruje zavedené termíny Vladimíra Medka (překladatel knih) a tím jen dokazuje neschopnost myslet na jiné úrovni než je ta herní. To samé se bohužel týká herních časopisů, kde si evidentně nikdo nebere s překládáním servítky. Dají se pak hry popularizovat? Velmi těžko.

Uvedené citáty jsou z knihy Harry Potter a kámen mudrců, překlad Vladimír Medek, Albatros.

 
Pavel Dobrovský
připravil: jd




 
 

Novinky na CZC.CZ

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PlayStation 4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Nintendo Siwtch, 3DS, DS, PS Vita, Android a iOS. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i pravidelné testy a novinky z oblasti hardwaru, podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Kingdom Come: Deliverance, Red Dead Redemption, Call of Duty, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield, nebo FIFA.