Guitar Hero IV: World Tour - recenze
8/10
zdroj: Tisková zpráva

Guitar Hero IV: World Tour - recenze

12. 2. 2009 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Jedna z nejúspěšnějších her loňského roku obohacuje vesměs tradiční prvky série o nové hudební nástroje a koncerty celé kapely najednou, což přemění váš obývák v koncertní síň až do pozdních nočních hodin. + FOTKY

Autor: Michal Jonáš
Publikováno: 12.února 2009
Verze: PS2/anglická/prodávaná
Doba recenzování: pár týdnů


Hudební hry zažívají v poslední době velký boom, však se v jejich případě dá mluvit o hříčkách pro celou rodinu, takže se u nich zabaví každý. Zatímco duchovní strůjci kytarového šílenství z Harmonixu přešli k nové značce Rock Band, původní sérii odkoupivší Activision pověřili jiné studio Neversoft, aby kontrovalo také hrou pro celý ansámbl. Z toho vznikl již čtvrtý řadový díl nejproslulejší hudební hry na trhu, který vesměs tradiční prvky série obohacuje o nové hudební nástroje a koncerty celé kapely najednou.

Zvětšit zdroj: Tisková zpráva

 Bubínek a mikrofon
Zatímco samotná hra doznala pouze dílčích vylepšení a hlavně citelně rozšířeného setlistu, do bedýnky tvůrci v případě nejdražšího balení přibalili ke kytaře navíc mikrofon a soupravu bicích. Ale stará známá kytarka byla také vylepšena. Nyní je bezdrátová, což je pro jančení po pokoji příjemné, jde rozložit na dva díly pro snazší skladování, a na hmatníku níže má navíc další sadu dotykových tlačítek pro zahrání vybraných not. Oproti starším nástrojům je tato kytara nejen citelně větší a dospělejší, ale hlavně robustnější a trojhranný spínač pro brnkání již není tolik hlučný. Celkově je tak nová kytarka rozhodně nejpovedenější ze všech nástrojů a sama tak může být motivem pro nákup nového dílu, i když máte kytarku starší. Je totiž kompatibilní i se všemi staršími díly Guitar Hero.

Obrázek zdroj: Tisková zpráva

Mikrofon je též příjemně robustní, ale je škoda, že je pouze kabelový. Nějaký stojánek by se také hodil. Na využití mikrofonu je bohužel vidět, že byl do hry přidán spíše jen pro počet, protože hra trestuhodně nenabízí žádný mix a volbu citlivosti zachytávání hlasu. Těšil jsem se, jak si krásně zazpíváme s kamarády karaoke, ale v tom se právě skrývá největší zklamání hry. Vždy se totiž pouští zpěvákův hlas a do toho máte zpívat jako druhý part. Kvůli nemožnosti nastavit poměr obou hlasů, nebo jeden vypnout, nemáte vůbec žádný odposlech a slyšíte se velmi potichu, takže vás originální zpěvák většinou zcela přehluší.

Zvětšit zdroj: Tisková zpráva

Zbrusu nová souprava bicích je ale již bezdrátová, stejně jako kytara komunikuje skrze USB přijímač a konstrukce z pevných plastů působí solidním dojmem. Výhrady bych ale měl k citlivosti činelů, protože ty dosti často reagovaly až na silný poklep, což hraní trošku znepříjemňovalo. Jejich citlivost navíc nelze nijak nastavit. I když jsou úderné plošky silně pogumovány a utlumeny, i tak dřevěné paličky dělají při bubnování docela velký hluk, takže musí být hudba vždy hlasitá, aby nezanikla v kakofonii bubeníka.

Obrázek zdroj: Tisková zpráva

 Nohy a ruce všude kolem
Hra na bubny je i přesto úžasná věc, člověk si opravdu připadá jako bubeník na pódiu. Nicméně dobré zvládnutí bubínku je velmi náročné na synchronizaci rukou a nohou, protože v těžších obtížnostech již nechybí lechtání hi-hat a pravidelný kopák. Ne každý, který se za bubny posadil, dokázal ihned dobře hrát. Na nejnižší obtížnosti to sice není nic těžkého, ale v jejich rámci se bubnuje mimo skutečné údery (některé jsou vynechávány), takže to radši člověk vytrvale zkouší těžší nastavení, kde je bubínek již více blízký skutečnosti.

Zvětšit zdroj: Tisková zpráva

Byť to ze začátku vypadá jako nemožné, vytrvalým cvičením té samé skladby lze dosáhnout viditelných pokroků. Však to bylo v našem případě pěkně vidět, když jsme s kapelou každým opakováním té samé písně dosáhli lepšího skóre, až jsme se třeba na šestý-sedmý pokus probubnovali až do konce. Pokud se vám podaří získat ještě jednu kytaru navíc, máte vlastně rázem celý band ve složení zpěv, bicí, kytara a basová kytara. Hra na basu ale není nic nového, to už umí i druhý díl. Je to asi nejlehčí part ze všech nástrojů. Hraje se samozřejmě na stále stejnou kytarku, pouze si můžete pro lepší pocit zkrátit popruh.

Zvětšit zdroj: Tisková zpráva

 Dvě sóla pospolu
Absolutní hudební nirvány jsme si ale užili ve dvojici kytar, které obě sólovaly. Kromě méně záživného brnkání celé písně, se můžete v jiném režimu pravidelně střídat během celé skladby, takže vždy hraje jen jeden, přičemž skóre se ale počítá oběma zvlášť. Můžete si tak pár sekund oddechnout, více sledovat parťáka a hraní tak dostane fantastický náboj, kdy se navzájem podporujete a hecujete, kdo zahraje svůj part lépe. I s jedním nástrojem je Guitar Hero znamenitý, ale s více instrumenty je to absolutní požitek! My jsme takto snad dvacetkrát za sebou neustále hráli jedinou skladbu "American Woman" od skupiny The Guess Who, kterou jsme si všichni v kapele neskonale zamilovali.

Zvětšit zdroj: Tisková zpráva

 Zahrajte si klasiku
Nyní opravdu rozsáhlý soundtrack, čítající 86 skladeb většinou v originálním provedení, je doslova nabušený skvělými songy od roku 1967 do dneška. The Doors přispěli "Love me Two Times", Jimi Hendrix mimo baladické "Wind Cries Mary" nabízí „Purple Haze“, navíc v živém provedení! A mohl bych pokračovat: Billy Idol, Blondie, Bon Jovi, Coldplay, Eagles, Lenny Kravitz, Nirvana, Ozzy, R.E.M., Sex Pistols, Van Halen, atd. Sice zařazení Tokio Hotel je možná velký úlet a úlitba puberťákům, ale např. takový Michael Jackson se v "Beat It" hraje kupodivu výborně.

NEJLEPŠÍ SKLADBY V GUITAR HERO IV PODLE TISCALI GAMES
Bon Jovi - "Livin' on a Prayer" (1986)
The Doors - "Love Me Two Times" (1967)
The Eagles - "Hotel California" (1976)
The Guess Who - "American Woman" (1970)
Jimi Hendrix Experience - "The Wind Cries Mary" (1967)
Lenny Kravitz - "Are You Gonna Go My Way" (1993)
Los Lobos - "La Bamba" (1987)
Ozzy Ozzbourne - "Mr. Crowley" (1980)
R.E.M. - "The One I Love" (1987)
Survivor - "Eye of the Tiger" (1982)

 Hrajete jinak, než slyšíte
Je ale vidět, že kluci z Neversoftu nejsou kovaní hudebníci, jako dřívější autoři z Harmonixu. Jinak si nedovedu vysvětlit, že v některých skladbách hraná linka neodpovídá té skutečné a někdy vás hra nutí dokonce zahrát na kytaru překvapivě i klávesový part, což je těžký prohřešek proti rockerovu přesvědčení! Také mě zamrzelo, že si v kariéře pro více hráčů nemůžete zcela svobodně navolit hudební nástroje, resp. vždy jeden musí obsloužit basu. Např. na dvě sólové kytary bohužel nelze hrát.

Obrázek zdroj: Tisková zpráva Obrázek zdroj: Tisková zpráva Obrázek zdroj: Tisková zpráva

Uvítal bych i nějaký volný režim, kde by bylo možné ve více nástrojích jen tak ledabyle "jamovat", tedy brnkat bez nutné předlohy. Při kombinaci dvou kytar a bicích by to mohlo být velmi zajímavé a nabízelo by se i sdílení takovýchto amatérských pokusů na internetu. Z něj si můžete stahovat většinou placené nové skladby, nebo soutěžit o skóre s dalšími kapelami, což ale neplatí pro námi testovanou PS2 edici, ale pro všechny ostatní (PS3, Xbox 360, Wii) již ano. Z dalších možností jmenujme ještě podrobný tutoriál pro začátečníky, nebo možnost volby různé obtížnosti pro každého člena kapely.

 Pro hudební skladatele
Další novinkou kromě nových nástrojů je výborné Music Studio, tedy celkem podrobný editor vlastních skladeb. Jeho ovládání není složité, byť si v něm můžete normálně zahrát na kytaru a výsledek doplnit basou i bicími. Sice to chce trošku talentu, ale po komponování si můžete svojí skladbu ihned zahrát. Je možná škoda, že do výtvorů nelze nahrávat zpěv, což opět potvrzuje spíše sporadické využití mikrofonu v celé hře.

Obrázek zdroj: Tisková zpráva Obrázek zdroj: Tisková zpráva Obrázek zdroj: Tisková zpráva
další obrázky v galerii

A když mluvím o editoru, nelze opomenout také nyní hodně podrobnou tvorbu vlastní postavy, ale já jsem dával vždy přednost hotovým hvězdám. Připravené postavičky jsou totiž totálně úchylné a výborně vymóděné. Např. ortodoxní punker Johny Napalm s metrovým čírem a botami o deset čísel většími, nebo obtloustlý severský rocker Lars Umlaut, obložený hřeby a pyramidkami, patří k úsměvnému folkloru celé hry. Když je pak vidíte, jak skrze vás řádí na pódiu, jen to podtrhuje již tak výbornou zábavu pro jednoho až čtyři kapelníky, ať už dáte přednost jakékoli edici.

Obrázek zdroj: Tisková zpráva
Zvětšit zdroj: Tisková zpráva

Děkujeme obchodu Surtep za zapůjčení kompletního balení hry. Upozornění českého distributora: "Pokud máte problémy s citlivostí bicí soupravy vašeho setu Guitar Hero World Tour, navštivte stránky výrobce RedOctan, kde si můžete zdarma objednat Midi Tuning Kit, který problémy vyřeší."

Související články: Novinky, Preview, Guitar Hero III recenze, Guitar Hero II recenze, Rock Band recenze

Michal Jonáš
autorovi je 30 let, pracuje jako IT specialista v právní firmě a herní novinařině se věnuje skoro 10 let v mnoha internetových i tištěných médiích; vede si www.gamesblog.cz; mezi jeho záliby patří modelářství a deskové hry


 
 
Michal Jonáš

Verdikt:

Světové turné v podání Guitar Hero sice není nejdokonalejší v sérii, ale zato exceluje znamenitým výběrem skladeb a repertoárem pro rozmanité hudební nástroje, což znamená jednu z nejlepších hudebních her na trhu. A pokud si do kapely přizvete pár přátel, váš koncert po dvou hodinách rozhodně jen tak neskončí.

Nejnovější články