Autor: David Ducháček Publikováno: 26.června 2003 |
Důležitým prvkem Gothic II je konverzace. Je asi zbytečné to připomínat, ale mluvte se všemi důležitými postavami (jsou označené jménem), dokud to půjde. Sami poznáte, čeho se v hovoru vyvarovat a s kým jak hovořit - nemá cenu lynčovat nebohé farmáře a znásilňovat jejich ovce. Ačkoliv hra rozhodně neměla a není komediálně pojatá, pár veselých příhod zažijete. Zejména s vojáky je legrace, protože si nedělají z ničeho hlavu a klidně se s vámi do krve porvou - nebo vám nabídnou trávu. Inu, proč ne. Opět nepohodlné ovládání Škoda, že se tvůrci nepoužili z některých chyb obsažených v minulém díle. Řada hráčů si stěžovala na velmi nestandardní ovládání a čeho jsme se dočkali? Ještě hloupějšího ovládání. Ach jo, někdy mám pocit, že si s námi páni vývojáři jen tak hrají a zkoušejí co vydrží náš „duševní hardware“. Takže postupně. Pohyb je klasický, pomocí kurzorových kláves a myšky. K tomu není co dodat. Problém však tradičně přichází s přechodem do bojového režimu. Akční, nebo chcete-li tlačítko pro boj (standardně levé ucho myši) nedělá samo o sobě nic. Údery provádíte stisknutím tlačítka myši za současného stisku klávesy pro úskok nebo pohyb vpřed. Jak bizarní, stupidní a nepohodlné. Tím pádem totiž nelze zároveň uhýbat a bojovat, čímž se vaše bojové schopnosti řítí do hlubin programátorské a designérské duše. Naivně jsem předpokládal, že si za více než týden na tento špatný pokus o originální prvek zvyknu, ale nestalo se. Zbylé ovládání je celkem tradiční. Menu vyvoláte stiskem jedné klávesy a můžete se v něm svižně pohybovat pomocí kurzorových ukazatelů. O něco méně vychytané je ohledávání padlých spojené se sběrem pozůstalostí - mince či jakékoli předměty většího počtu musíte odkikávat po jednom kousku… nic moc. Hardwarová náročnost Většina z vás nepochybně hrála první díl a stejně jako já očekávala značný posun vizuální stránky směrem k současnosti. Musím s radostí konstatovat, že preciznost místy předčila moje očekávání. Než se však pustíte do předem vyhraného souboje s Gothicem II, zkontrolujete svůj systém - je-li na místě 2GHz procesor, alespoň 512 MB RAM (velké množství paměti se bude rozhodně hodit, protože ve hře nejsou klasické loadovací obrazovky, vše se natahuje okamžitě do paměti) a nejlépe Radeon 9700. Pochopitelně hru spustíte i na horších konfiguracích, ale připravte se na nepříjemné a hlavně virtuálně nebezpečné trhání. Zanechme mrhání slovy. Grafika Gothica II trošku připomíná Morrowind. Exteriéry jsou obrovské, členité a velmi slušně zpracované. Právě Gothic II konečně dokonale splnil moji představu lesa. Už mne nudilo sledovat stále stejné nerealisticky naskládané stromořadí. Stromů v G2 je spousta, narazíte na různé druhy jehličnanů, listnatých potvor, keříků a kapradin. Dřevité věci nejsou jen laciným způsobem naházeny v úrovních, ale vytvářejí skutečné pralesy či mýtinky. Bezva. Podobné drobnosti upevňují již tak hutnou atmosféru a hlavně dodávají hře nefalšovaný „živý prvek“. Voda a textury Ovšem i tak pěkná vizuální maska, jakou Gothic II disponuje, není dokonalá. Nevím, proč například tekutiny vypadají jako naleštěné sklo. Ano, mluvím o vodních plochách - jezírkách, říčkách a dalších pochybných neživých formách. Působí vskutku divně, když běžíte vodou a efekt je stejný, jako byste surfovali na pískovišti - voda necáká ani se nevlní, pouze při první setkání s vámi nepříliš realisticky vyšplouchne. Vodopády už jsou na tom trochu lépe, bohužel dopadající voda tvořena jen 2D texturami. No, když už jsme u těch textur, tak by nebylo špatné uvést, jak jsou vlastně kvalitní. Potexturované 3D modely vesničanů, rytířů a další lidské chásky nemají chybu. Stejně tak na budovách a objektech jsou často používány vysoce detailní reflexní textury - brnění se krásně třpytí a vůbec jsem se nedivil hlavnímu hrdinovi, že jednomu paladainovi jeho „kostýmek“ záviděl. Zvěř více či méně kultivovaná rovněž podléhá špičkovému zobrazení. I takovou obyčejnou krysu byste od té skutečné málem nepoznali - tahle je o kousek větší a chytřejší (než vy). Vizuální nářez ještě umocňuje střídání dne, noci a londýnské změny počasí - ve vteřince začnou z neexistujících mračen padat žáby…eh..kapky. Tmy lze i využít, jelikož tma některé nekalé činy zahalí, no však vy víte, o čem je řeč, že? Trošku zvláštní animace Ač jsem se snažil sebevíc, nemohl jsem přijít na to, proč se postavy pohybují jako smutná a notně ožralá sumčí mláďata. Pak mi to došlo. Animátoři místo svojí práce rybařili, chatovali a vůbec se zapomněli věnovat vývoji hry. Neměl bych jim to za zlé, pokud by byli za A) rybáři nebo za B) relaxační fólie. Je tragicky ohavné, když musíte sledovat, jak stokilová tyronosauří mutace ladně poskakuje po skalách, zatímco vaše mužná postava si může zlomit nohu i při skoku přes jitrocel. Asi nejhůře vypadají souboje. Tady už snad ani nelze mluvit bez invektiv a sprostých slov. To, že váš hrdina precizně ovládá asi tři údery, bych ještě pominul, ale způsoby, jakými údery provádí, jsou příšerné. Nebojte se, ani lidští protivníci na tom nejsou lépe, spíš naopak. Je však podivné, že boje beze zbraně vypadají docela reálně - kopy, údery pěstmi. Jenže to je na nic. Zkuste jít na třímetrového trolla se svojí pěstičkou. Gothic II nemá problémy pouze s animacemi neherních situací - mám na mysli činnosti NPC. Jejich chování je přirozené a pohyby nejsou jinak křečovitě rozvedeny. Design úrovní Klidně mi říkejte pane Magore, ale Gothic II mne okouzlil právě fantastickým designem úrovní. Tak a je to venku a už s tím nikdo nic nenadělá. Mám rád fantastická prostředí zalitá mlžným oparem ponořená do té nejtemnější gotiky. Široká údolí, obrovské chrámy s klenutými stropy, sporým osvětlením a chátrajícím sluhou. Přesně takhle si představuji navození té správné dobové atmosféry. Díky tomu, že se Gothic II převážně odehrává v rozlehlých exteriérech, museli si designéři dát práci, aby vás patřičně zabavili. Úvodní kroky vás provedou nejrychleji postavenou gotickou věží na světě a vyvrhnou vás do zdánlivě pusté přírody. Krajina je opravdu nádherná. Svahy se střídají se skalními soutěskami, jenž plynule přechází v malé jeskyně. Kolem vysokých vrcholků se často line spirálovitá travnatá cestička. Pokud vás ničí vertigo (ne to od Hitche či Brookse), nedoporučuji vám zkoumat skalisté útesy. V některých extrémně nebezpečných oblastech je dokonce zábradlí. Volnost pohybu... ... je úžasná. Tvůrci se holedbali obrovskou rozlohou a nádhernými scenériemi a měli pravdu. Neexistují zde moc teleportů či jiných magických urychlovátek. Splnění některých úkolů vám bude možná činit drobné potíže, neboť krajina se mění snad ještě víc než v reálu. Cestičky jsou vyšlapány jen někdy a tedy dost pravděpodobné, že se občas ztratíte. Nebo se vám stane to, co mě. Přijdete na to samé místo s měsíčním zpožděním :) Snažte se maximálně sledovat, co se kolem vás děje, jaké jste kde potkali postavy, i když máte (divnou) mapu. Nelze vylézt na skály, ale prakticky neexistují místa, kam byste se nemohli dostat. Průzkum některých lokalit je velmi nebezpečný, za což sem párkrát „zaplatit“ virtuálním životem. To víte, život recenzentského-dobrodruha-sebevraha je vskutku pestrý. Zatím jsem se zmiňoval pouze o venkovních prostorách, proč tedy neuvést, jak je to s těmi gotickými paláci. Zaprvé je dobré si uvědomit, že gotika není baroko. Nehledejte tedy bohatou sbírky Piccasových obrazů z „modrého období“. Chýšky a převážně dřevěně příbytky jsou skromně a docela hezky zařízené. Docela mne pobavila přítomnost klasického vystlaného křesla a gauče. K tankům v Dungeon Siege to má však hodně daleko. Ucházející hudba a zvuky S titulků lze snadno zjistit, jak významnou měrou s na celém projektu podílel jistý Kay Rosenkranz. Tento kreativní a zjevně všestranně nadaný človíček se pustil i do nelehkého úkolu, jakým je zkomponování hudebního doprovodu. Ještě si matně vybavuji mírné zklamání z hudebních pasáží obdobně laděného fantasy Enclave. U syrové gotické fantasy akčňárny bych očekával pestrou paletu jemných sborů v kombinaci s hlubokými tóny basy a bubny. Snaha se cení a je vidět, že Kai rozhodně má talent, jenže moje (náročné) očekávání splnil jen částečně. Některé skladby jsou výraznější, jiné zase trochu zaostávají, jenže délka je velmi neuspokojivá. Při dlouhých putováních je nepříjemné, když i povedený motiv zazní dvacetkrát během půlhodiny. Uvidíme, třeba se Kai přestane „jen“ inspirovat současnými tvůrci filmové hudby a příště nás něčím překvapí. Nepochopte mne špatně, hudba není špatná, jen mohla být o řád lepší. Nasbírané zvukové samply jsou řekněme dostačující. Řinčení zbraní a čvachtání sice trochu připomíná bahenní souboje švadlen s jehelníčky, i když… vlastně proč ne. Mnohem lepší jsou dialogy, profesionálně namluveny západoněmeckými bratry a sestrami (to nemyslím ironicky, jsou opravdu na dobré úrovni, oproti prvnímu dílu Gothicu). Kvalita zvuku je špičková a hlasy perfektně pasují. další obrázky z této hry naleznete v sekci screenshotů Zkušenosti se vždycky hodí Dovednostní systém je obdobný jako v jedničce. Za zabíjení a vyřešení questů získáváte zkušenosti. Čím více jich máte, na tím vyšší úroveň můžete postoupit. Zároveň lze rozdělit 10 bodů (za každou úroveň) mezi tři hlavní kategorie - síla, obratnost, mana. Zkušenosti si lze také za příslušný obnos koupit - řada NPC vám poskytne svoje „služby“. Krom toho není špatné věnovat čas rozvoji dalších kategorií - páčení zámků, neslyšnému plížení, alchymii nebo ovládání zbraní, které jsme podrobněji popisovali zde. Opět vám budou cennými rádci vaši učitelé z řad paladinů, mágů a lučištníků. Gothic II je stabilní a netrpí žádnými výraznými technickými nedostatky. Pár mušek se ale vždycky objeví a obvykle na místech, kde to čekáte (tradičně) nejméně. Pominu-li vyšší hardwarové nároky, musím zmínit jednu legrační věc. Už jsem se zmiňoval o častých soubojích s vojáky, žoldáky a podobnými budižkničemu. Souboje jsou vlastně na život a na smrt, protože do sebe bušíte meči a sekerami, jenže jakmile svého protivníka porazíte, za chvíli vstane a normálně se s vámi baví - i když jeho čára života je na nule. Přitom stačilo na chvíli odložit zbraně a použit vlastní pěsti. Dalším podivným prvkem může být scéna, kdy si opékáte na pánvičce dračí steak. Pánvička a středověk se nemají zrovna v lásce, ale berte to s humorem :) Stáhněte si: Německé demo, E3 trailer, Cheaty Související články: Gothic recenze (2/2002), Novinky, Datadisk a info o (ne)vydání hry v ČR |
David Ducháček | |
autorovi je 23 let, dříve psal pro GamePort a nyní působí i v Levelu, pracuje jako správce sítě, nejraději má akční hry všeho druhu a mezi jeho nejoblíbenější tituly patří Dungeon Master, Shadowman a Half-Life (všechny články autora) |