Jednoho dne, který možná ani nepřijde, tě požádám o službu. Ale do té doby přijmi ode mne spravedlnost jako dar... Jaké to je chytit mafiána pod krkem trhnutím ovladači Wiimote a nunchak k sobě?

Autor: Pavel Oreški
Publikováno: 21.května 2007

Verze hry: anglická/prodávaná/Wii
Doba recenzování: 1 týden

zdroj: tisková zpráva Herní adaptace Kmotra (The Godfather) už vyšla na všechny myslitelné herní systémy: PC, PS2, PSP, Xbox, Xbox 360 a nedávno také PS3. Nakonec se dostalo i na Nintendo Wii ve speciální Blackhand Edition. Název naznačuje, že je v ní věnována mimořádná pozornost pěstním soubojům. Ne že by ze hry vymizely střílecí a jezdící sekvence, nicméně s ohledem na unikátní ovládání se v EA zaměřili právě na ruční práci. Godfatherovi jsme věnovali velkou pozornost (mega-recenze PC verze, s níž jsem neměl tu čest), takže se nebudu tolik rozepisovat o aspektech, které jsou společné pro všechny verze a zaměřím se hlavně na specifika Blackhand Edition.

• Chyťte mafiána pod krkem
Jak určitě víte, Kmotr se dá popsat jako mix GTA, Mafie a klasických konzolových rubaček alá Fantastic Four. Z GTA si bere „otevřený svět“, střelbu a jízdu auty, z Mafie atmosféru a prostředí a to vše je opepřeno pěstními souboji s celou řadou úderů, komb a fatalit. Nejzajímavější jsou z pohledu Wii hráče právě bitky, kterým Electronic Arts dali ten správný říz. Chytnete mafiána pod krkem a chcete mu dát hlavičku? Není nic jednoduššího než trhnout Wiimote a nunchakem k sobě, tak, jako byste ho opravdu drželi za flígr. Nebo se mydlíte u zdi a stejným způsobem fláknete protivníkem o cihly nebo o prodejní pult vedle vás. Tvůrci odvedli dobrou práci a využití pohybových senzorů je snad nejlepší ze všech dosavadních konverzí, které se na Wii dostaly.

Z videa výše si uděláte mnohem lepší představu o tom, jakými pohyby nepřátele eliminujete. Ovládání se dá přirovnat k boxu ve Wii Sports, zejména co se přesnosti přenesení pohybu na vaši virtuální postavu týče. Sice nemáte takovou kontrolu nad umístěním úderů, ale zase jich je mnohem více - včetně kopaček, hlaviček, otloukaček, úderů baseballovou pálkou a dorážeček. Při pohledu nezaujatého diváka vypadají pohyby hráče u obou titulů velmi podobně a často na tvářích ostatních vykouzlí široký úsměv. Velmi dobře je vyřešeno i ovládání ostatních činností, včetně střelby (samozřejmě můžete mířit infrasenzorem), ale tak to bylo i v jiných verzích a nemá cenu to nějak rozpitvávat. Novinkou je možnost zasadit údery i pomocí zbraní, třeba pažbou brokovnice.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Zpracování
Grafika nebyla, není a nebude doménou Wii. I přesto mi nepřijde vizuální zpracování nějak extrémně obludné, jak se o tom snaží přesvědčit někteří diskutéři na internetu. Rozhodně není pravda, že byste viděli doskakovat textury na domy o ulici dopředu. Hrál jsem na osmdesáticentimetrové televizi a nic takového jsem nezaznamenal. Vše je nudně šedo-hnědé a hlavně v noci je grafika dost odpudivá, ale není o moc horší než na PS2 nebo prvním Xboxu. Při porovnání některých obrázků jsem měl naopak pocit, že na Wii dohlédnete dál. Také o teleportování automobilů nemůže byt řeč.

Na druhou stranu, na Wii ubylo detailů na tvářích hlavních protagonistů, ale všechny poznáte a ve válečné vřavě vám to bude putna. Hudba je stejná, jako ve všech ostatních verzích, stejně tak dialogy a v tomto směru není co vytknout. Co mě docela nadzvedlo, byl fyzikální model. Zejména automobily drží na vozovce jako přibité a to i v momentě, kdy najedete na skokánek. Pak se ale neopatrně otřete o zábradlí v tunelu a je z toho salto mortále. Další má výtka směřuje k nemožnosti přeskakovat příběhové animace.

• Příběh
Ovládání na jedničku, příjemná atmosféra newyorského podsvětí, filmová licence a oblíbený herní systém je předpokladem vynikajícího herního zážitku. Příběhové mise vám vydrží na dost dlouhou dobu, například mě na cirka patnáct hodin a to je ve srovnání s jinými tituly hodně. Navíc je hratelnost absolutně návyková, zejména díky dokonalému provázání hlavní příběhové linie, kdy jeden úkol stíhá druhý. Je velmi sympatické, že i po zdánlivém splnění úkolu se k němu vracíte po několika misích. Například při ničení byznysu konkurenčního gangu mě vidělo několik svědků. Díky tomu jsem se po pár týdnech dozvěděl, že se uvažuje o mé obžalobě a osobně jsem musel porotcům vysvětlit, že je to špatný nápad.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
S výjimkou začátku se příběh odvíjí dle předlohy, samozřejmě je doplněn o spoustu bokovek, čili misí, které jsou v originálu jen okrajově zmíněny nebo úplně nových dobrodružství, aby byl herní zážitek delší a intenzivnější. Je velmi zábavné být tím, kdo doručí koňskou hlavu do postele filmového producenta nebo pistol na záchod při odplatě za atentát na Dona. Nicméně vyprávění předpokládá, že film nebo knihu znáte a spoustu příběhově důležitých informací vypouští. Například, když jde Luca Brasi vyzvídat ke konkurenční rodině, vypadá to, že chce vaši famílii zradit. Na film jsem se podíval až po cirka šesti hodinách strávených ve hře a až poté pochopil, jak to bylo doopravdy. Avšak znalost předlohy není nezbytná, hra má i tak hutnou mafiánskou atmosféru. Tu doslova hltáte a těžko se od obrazovky odtrhnete, tedy alespoň do doby, dokud plníte mise hlavní příběhové linie.

• Hratelnost
Jakmile se začnete zaobírat i balastem kolem a trávíte s Kmotrem více času, začíná to trochu skřípat. Postupně ubývá rvaček a jejich místo přebírají přestřelky, které sice mají své kouzlo, ale rozhodně nezáří tak jako bitky. Zvyšuje se agresivita, převaha nepřátel a poměrně často umíráte, zejména díky tomu, že za rohem nevidíte chlapíka s brokovnicí a on to do vás kropí i přesto, že jste v „zákrytu“. Brzy mě omrzely cesty autem, které jsou nutným zlem a to včetně honiček s policí. Například při rozkladu drogové sítě musíte vyhodit do povětří čtyři skladiště, každé se nachází v jiné části města a cesta mezi nimi je nechutně dlouhá.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii

Nakonec mě přestalo bavit i vydírání počestných obchodníků, zejména kvůli neustále se opakujícím interiérům budov. Na hledání skrytých bonusů zpřístupňující filmečky se zaměří jen hardcore hráči a válka gangů je sice zběsilá, ale na dlouho také nevydrží. A to je v podstatě vše, co se dá v Kmotrovi dělat. Takže jediné, k čemu se můžete upnout je příběh a vývoj postavy. Což není málo, ale u hry, která se srovnání s GTA nevyhne, to nestačí. Neuškodily by nějaké mise s důležitou rolí aut, závody nebo více rozmanitých postranních úkolů.

• Závěr
zdroj: tisková zpráva Už předešlé podoby herního Godfathera byly rozporuplné a tato není výjimkou. Přesto ji dávám vyšší hodnocení, než dostala na PC, a to za parádní ovládání pomocí Wiimote a nunchaku, které vás ještě více vtáhne do hry. Ostatní pochvaly a nářky zůstávají stejné: vynikající atmosféra a příběh, na druhou stranu docela prázdný herní svět, nudné doplňkové mise, nic moc grafika. Ale i přesto stojí Kmotr za to, jen nesmíte čekat stejnou porci zábavy jako od GTA. Zkrátka vychutnat si příběh a jít dál. Navíc je to první hra tohoto typu pro Wii, alespoň do doby, než přijde Scarface.

Stáhněte si: Češtinu, Trailery, Videa...

Související články: Mega-recenze PC verze, Godfather vs. Mafia speciál, Novinky