| Autor: Marek Beniač Publikováno: 14.května 2009 | Verze: PC/česká/review Doba recenzování: pár týdnů |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Parta detektivů Všechno zlé je pro něco dobré – nebýt nešťastné nehody, která postihla Drápka, domácího hrabáče krále Balderona XIII., neměli by naši neohrožení goblini z detektivní agentury Zvídavá mysl co dělat. Teď je ale čeká závažný úkol: najít zvířátko, které zmizelo úplně beze stopy. Není tu žádný důkaz, žádní podezřelí, žádná naděje. Ale nebojte se! Hejbal toho lumpa nějak polapí. A proč zrovna on? Protože logice hrabáče – pokud nějaká existuje – dokáže porozumět jedině goblin. A co vůbec víme o hrabáčích? “Hrabáč kapský je středně velký noční savec, který žije v norách. Má dlouhý čenich, který se trochu podobá vepřímu, dlouhé uši, jež vypadají jako zaječí, a svalnatý ocas jako klokan.” Prostě takový ušatý a nosatý čuník. Ještěže je poměrně malý. Ale moment, ještě je tu něco: “Hrabáči obvykle obývají savany, lučiny, lesy a buše. V deštných pralesích ani v bažinách se nevyskytují, neboť tam je pro ně vyhrabávání potravy obtížné.” Takže tím pádem víme, že deštný prales můžeme z našeho pátrání vyloučit. To je ale úleva! Toliko zhruba ve zkratce k zápletce Gobliiins 4. Historka možná jak vystřižená z vysílání pro mateřské školy, ale nenechte se mýlit, tahle série byla přece vždycky jaksepatří trhlá. A pověsti nezůstává nic dlužný ani čtvrtý díl, který hráči podstrčí detektiva Hejbala (jen on umí sbírat a používat předměty nebo mluvit s ostatními), siláka Troupa (moc chytrosti nepobral, ale jeho svaly a destruktivní sklony se budou hodit) a kouzelníka Cherubína, jenž vše řeší za pomoci své magické hole. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Závan minulého století Bezprostřední první dojmy ze hry budou dost možná ovlivněny vaším věkem i zkušenostmi, protože Gobliiins 4 vážně fungují jako stroj času. Uplynulá více jak dekáda tu prakticky není znát a pomineme–li rozporuplný (byť v dnešní době asi nevyhnutelný) přechod do třetího rozměru, nezměnilo se vlastně vůbec nic. Stále je zapotřebí řešit logické úkoly a v rámci jedné obrazovky splnit dané zadání. Klíčem k úspěchu je sběr a používání předmětů, tu a tam nějaký rozhovor a samozřejmě neustálá spolupráce kompletní trojice goblinů. Pamětníci na jednu stranu pocítí radost, že se jim oblíbená hra vrací takřka ve stejné kondici, v jaké ji před lety opustili a v jaké si ji se slzou v oku pamatují. Přesto počítačová zábava nám za ty roky prošla nemalým vývojem a co se kdysi zdálo jako dobré, bezchybné a málem dokonalé, obstojí dnes už jenom stěží. Myslím, že Gobliiins 4 osloví jen hráče, kteří se sérií přišli před dávnými časy do kontaktu - mladší ročníky patrně jen nechápavě ohrnou nos. Avšak i ti, kdo na gobliny nedali nikdy dopustit, se pravděpodobně budou nad čtyřkou sami sebe ptát, jestli je tohle zábava hodná roku 2009. • Vrať se do hrobu, gobline Pozvolný rozjezd příběhu, kdy se naše parta teprve schází a poté cestuje ke králi na hrad, dává možnost přivyknout pradávným mechanismům, z nichž většina už téměř vymřela. Ne že by snad bylo problémem ovládání (vystačí si s myší a jedním tlačítkem) či snad obtížnost hry (o ní více později) ale kupříkladu systém „použij všechno na všechno“ a neblaze proslulý pixel hunting, nebyl populární ani v devadesátých letech. Šmejdit myší po obrazovce a hledat kde se co hlásí a s čím se možná dá něco udělat, opravdu není zábavné. Zrovna jako nesmyslné zkoušení předmětů, u nichž dříve nebo později dojde na zoufalou snahu uplatnit je tím nejnemožnějším způsobem. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Potěší vymoženosti typu dvojklik, urychlující pohyb goblinů po levelu, stejně jako nezměněné grafické provedení kurzoru. Otráví naopak popisky předmětů v koutě (při pohybu kurzoru musíte neustále po očku sledovat levý dolní roh) nebo otitulkované rozhovory (všechny postavy jen neurčitě žvatlají) situované pro změnu do horní části obrazovky. O absenci tradičního ukládání, nahrazeného archaickým získáváním přístupových kódů, nemluvě. Docela zvláštně působí i prolínání postav - sice si navzájem nepřekážejí a nikde vám neuvíznou, avšak goblini procházející sami sebou vypadají ošklivě, nehledě na potíže jež to způsobí při jejich výběru. Alespoň, že hra umožňuje komandovat celou trojici nezávisle a naráz. Když stihnete naklikat všechny příkazy, může sledovat v akci hned všechny členy party. Zdržovačkám ale tak jako tak neujdete, jelikož všudypřítomný humor a neutuchající smích co chvíli konsternuje naše hrdiny. Sledovat jak někomu spadne něco na hlavu je zábava poprvé, podruhé a možná i potřetí… postupem času to ovšem začne štvát i největšího smíška. Čekat až se vyděšený goblin po křiku a úprku zase vrátí zpět do obrazu, nebo až se jeho dva kolegové náležitě vysmějí jeho neštěstí, se opravdu okouká a posléze tahle v uvozovkách sranda už jen obtěžuje a zdržuje. • Docházejí peníze.... a také nápady O strastiplném vývoji a problémech s financemi, se kterými se Gobliiins 4 potýkali, jste možná četli v našem zpravodajství. Během hraní jsem se ale nemohl ubránit dojmu, že tvůrcům se nedostávalo také nápadů. Zhruba první třetina hry je pohodě a snese dejme tomu srovnání s předchozími díly. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
V pozdější fázi se ovšem úkoly začnou opakovat, lépe řečeno hodně z hádanek řeší stejné používání stále stejných předmětů. Snad neprozradím moc (přinejhorším přeskočte následujících pár řádků) když zmíním akce se semínky a rozbitými žebříky. Prakticky každý druhý level nabídne kousek měkké půdy a semínko, po jehož zasazení a urychleném růstu květiny (práce kouzelníka) vznikne improvizovaný přístup na vyvýšená místa. Jindy třeba nechybí žebřík, ke vší smůle ale samozřejmě rozbitý - naštěstí v takovém případě leží opodál vždy kus prkna. No a do třetice, není-li k dispozici semínko ani materiál na improvizovanou opravu, hledejte nápadně rovnou plošinku. Naše trojice s sebou totiž pro všechny případy táhne jakési teleskopické schůdky a právě udusaný obdélník v zemi napovídá, že přijde jejich chvíle. Tyhle opakovačky pochopitelně dokážou pěkně zkazit hru, když už předem víte co bude následovat. Autorům to ale zjevně vůbec hloupé nepřijde a popisované postupy opakovaně předkládají vlastně až do samého závěru hry. Jak mi zpočátku Gobliiins 4 přišli vcelku zábavní, konec se změnil ve vyloženou nudu s jediným cílem. Už to jen nějak dohrát. • Myslete jako oni Ještě pár slov k obtížnosti. Není příliš vysoká, respektive hádanky se zdají veskrze logické, avšak musíte se myšlením a uvažováním přiblížit světu goblinů. Lehce se stane, že někde uvíznete – jenom proto, že něco přehlédnete, případně vás nenapadne synchronizovaná akce dvou skřetů. V takové situaci už nepomůže zkoušení všeho na všechno a zákys je na světě. Takže ani lehká, ani obtížná… jako spíše zapeklitá. Někomu nastanou problémy již při vstupu do hradu (čtvrtý level), jiný zatuhne hned v následující královské knihovně a pokoji Drápka… bez komplikací ale není ani krtčí metro. Dále mechanický chameleon, vesnička Hnojetín, obří příšera, kosmodrom… vyloženě bezproblémová úroveň se vlastně hledá jen těžko. ;) 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Celkem se připravte na patnáct levelů a jeden speciální, bonusový. Ten zprostředkuje setkání se samotným stvořitelem. Uzří ho však pouze ti, kdož najdou v každé předchozí obrazovce zlatý zub. Jinak příběh je pochopitelně lineární, dá se říci bez zvratů a překvapení, nu a odhadovaná herní doba by neměla překročit 8-10 hodin. Přirozeně za předpokladu, že svým briskním úsudkem odhalíte záměry autorů. Vzhledem k povaze hry se o opakovaném hraní příliš hovořit nedá (snad jen s cílem najít všechny zuby) nicméně za pokus stojí improvizovaný multiplayer, čím samozřejmě myslím dumání nad hádankami ve dvou či více hráčích. • "Moderní" 3D zpracování O přechodu do třetího rozměru už byla řeč a debata o něm jistě hned tak neustane. Renderované trojrozměrné pozadí, doplněné o polygonové postavičky, totiž působí docela nepatřičně a pamětníkům volajícím po ruční 2D kresbě se nelze příliš divit. I dnes by dozajista měla svoje kouzlo, chápat přesto lze též názory obhajující 3D jako nutné a dnes již nevyhnutelné. Buď jak buď, zavděčit se všem je nemožné a Gobliiins nejsou první sérií, jenž podobnou změnu kabátu musela řešit. Stačí vzpomenout na Monkey Island nebo Gabriela Knighta. Objektivně vzato však Gobliiins 4 zaspaly po technické stránce dobu. Postavy by rozhodně snesly více polygonů a ani fixní rozlišení 1024x768 není zrovna záležitostí na chlubení. Celé to působí jako návštěva z minulosti vzdálené víc jak deset let, právě takhle neuměle umělé rendery tehdy frčely. Kdo by snad čekal směšně nízké HW nároky, bude ale nemile překvapen. Ačkoliv tuhle „nádheru“ by muselo utáhnout Pentium II a grafický čip TNT (hvězdy oné doby) hra si drze řekne o P4 1,8 GHz a GeForce FX, potažmo Radeon 8500. K čemu že jsou vyžadovány shadery věru netuším. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky v galerii Třebaže pěkná grafika patřila u Gobliiins vždy k hlavním trumfům, hráli jsme je i z jiných důvodů, než jen kvůli povedenému zpracování. A jakkoliv se mi čtvrtý díl už z obrázků a videí moc nepozdával, nakonec se tak velký šok nekonal. Člověk si prostě zvykne na všechno, sterilní vymodelované obrazovky nevyjímaje. Humoru možná trochu ubylo, a už to není tak roztomilé a kouzelné jako kdysi, retro nádech ale dělá svoje a spolu s pohodovou hudbou či tradičním ozvučením nakonec funguje čtvrtý díl jako poměrně vyvážený celek.
Stáhněte si: Demo (mirror, 103 MB) Související články: Novinka, připravujeme návod |
| Marek Beniač | |
| autorovi je 27 let, dříve psal pro GamePort, pracuje v IT, nejraději má hry sportovní a závodní, případně akce všeho druhu, ostatní žánry ale též vyloženě nezavrhuje |
