Frontlines - X360/PC mega-recenze
7/10
zdroj: tisková zpráva

Frontlines - X360/PC mega-recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

15. 4. 2008 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Další příspěvek do aktuálně možná až moc dominujícího žánru. Žádná jiná hra však nedisponuje dálkově ovládanými jednotkami, postupným zabíráním frontové linie a zároveň i plnohodnotnou singlovou kampaní.

Autor: Michal Jonáš
Publikováno: 15.dubna 2008
Verze: X360+PC/anglická/prodávaná
Doba recenzování: 2 týdny

Obrázek zdroj: tisková zpráva
Frontlines je další příspěvek do hojného počtu akčních stříleček, tedy aktuálně možná až moc dominujícího žánru. Nicméně to v dnešním případě zas tolik nevadí, protože Frontlines se v současné konkurenci vedle Battlefield Bad Company, Quake Wars nebo Call of Duty 4 jistě neztratí. A to i díky několika novým prvkům hratelnosti, kde prim hrají hlavně dálkově ovládané bojové modely. Vzhledem k popsání základních principů v našem mega-preview a dojmům z bety, se zaměřím spíše na poznatky, které vyplynuly z delšího hraní plné X360 verze.

 Vytlačte je pryč
Základním středobodem hry je postupné zabírání frontové linie (odtud název) a vytlačování nepřítele ze zabraných lokací. Tuto činnost provádíte jak v single kampani, tak i v multiplayerových bitvách. Hned po prvních krůčcích v jednom z těchto režimů budete vlastně ihned vědět, jak na druhou část hry. Já jsem začal přirozeně nejdříve singleplayerem, v jehož úvodu hned musím pochválit vynikající intro, složené ze stylově malovaných statických obrazovek, kde se hýbe pouze jediný prvek v obrazu.

Tento líbivý začátek vás uvede do první ze sedmi úrovní (tedy nikoli původně plánovaných deseti) pro jednoho hráče, ve kterých si obléknete výhradně uniformu Západní koalice. Za Východní alianci si zahrajete pouze v multiplayerové části hry. Každá z úrovní je situována do jiné lokace, takže navštívíte poměrně rozmanitá místa a prostředí vás vždy něčím překvapí.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
oficiální X360 obrázky od výrobce

Postupně projdete několik postsovětských republik (Turkmenistán, Kazachstán, Tádžikistán), abyste se nakonec přímo účastnili finálového dobytí Moskvy a to v poměrně solidní grafice, která ale občas rušivě doskakuje. Právě poslední mise „History Repeats“ v hlavním městě Ruska ale jinak poměrně strhující kampaň nejenže nezavršuje nějakým velkolepým finále, ale spíše stahuje do hlubin zmaru příšerně navržené úrovně. Po několika prvních krůčcích v kampani tak sice oceníte velmi dobrou atmosféru bojů v rozmanitých prostředích, ale toto poslední tažení ve zcela zničené Moskvě dobrý dojem nakonec skoro zničí.

 Sám doma i v Moskvě
Místo závěrečného hromadného útoku na město se totiž ocitnete bez jakékoli spřátelené jednotky na opuštěném náměstí, kde musíte zcela osamoceni postupně zlikvidovat sporadický odpor jen několika samostatně působících tanků a vrtulníků. Po zničení naskriptovaného počtu nepřátel se mise utne a následuje závěrečné video, ukazující najednou davy spojeneckých jednotek, jak slaví na dobytém náměstí. To, že kromě vás a několika málo nepřátel ještě před chvílí nebyla na náměstí ani jedna spojenecká noha, tvůrci nijak neřešili. Díky tomuto příšernému konci jsem si ze singlu odnesl nakonec smíšené pocity, i když je hlavně první polovina kampaně napínavá a hraje se skoro sama. Tomu pomáhá i relativně nižší obtížnost Frontlines, protože se mi běžně nestává, že bych nějakou hru dohrál bez jediného zákysu na nejtěžší ze tří obtížností.

I proto jsem singl naprosto v pohodě dokončil za dva večery, což znamená zhruba 6-7 hodin (dříve tvůrci mluvili min. o 10 hodinách). Pokud zvolíte nižší náročnost, celou kampaň včetně rozporuplného konce dokončíte prakticky za jeden den. Munice je dostatek v bednách hustě rozmístěných po úrovních, ovládání si lze přizpůsobit ve čtyřech předvolbách, a pokud vás zabijí, máte ještě několik šancí na reparát, aniž byste museli opakovat celou úroveň. Frontlines je ale zaměřená na multiplayer, tudíž mi krátkost singlu tolik nevadila. Navíc si můžete znovu střihnout jakoukoli dokončenou úroveň. Velmi oceňuji, že nemusíte vybranou misi nutně začínat od jejího počátku, ale dokonce od libovolného checkpointu, kde se hra automaticky ukládá. Díky tomu se tak teleportujete do vybrané úrovně klidně pár okamžiků před jejím koncem.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Náročnost si zvolte sami
Při opakování dohraných úrovní se bude možná hodit další praktická věc, kterou je svobodná změna obtížnosti. Tato volba je přístupná i v kampani (pokud zemřete), takže hru je možné klidně začít na vyšší obtížnost, protože při každém skonu si dle nálady můžete vybrat klidně jinou. Tento drobný prvek kvituji s povděkem, protože dovoluje hrát i méně zkušeným hráčům na vyšší obtížnost bez toho, aby se báli, že někde v půlce hry budou muset řešit nějakou nepřekonatelnou situaci. K těm by ale stejně nemělo dojít, protože solidní design všech lokací, kromě zmíněné Moskvy, dovoluje použít několika různých cest k nepříteli. V drtivé většině situací tak máte vždy na výběr z několika směrů postupu a navíc je mnohdy k mání dokonce i průchod přes střechy budov, takže zdejší prostředí poskytuje jistou volnost a svobodu.

Často na střechách zahlédnete květináče s rostlinkami, které sice nemají na nic vliv, ale o to lépe se do nich střílí. Na zemi se tradičně povalují výbušné sudy, které už na své okolí jistý vliv mají, ale také barely s vodou, jež se po zásahu také moc pěkně rozstříknou. Ostatně interaktivita bojiště není vůbec špatná, protože i přes absenci zcela zničitelného prostředí jsou lokace plné různých menších či větších předmětů, objektů a nádrží, které efektně vybuchují, nebo se ničí. Mimo sudů se samozřejmě dočkáte i obligátních stacionárních střeleckých věží. Ve Frontlines ale mají poměrně výraznou úlohu a nepřátelé se často rojí přímo před jejich hlavněmi.


video z hraní

 Vždy v obraze
Pochválit musím výborný přehled při střelbě z těchto věží, protože se nabízí pohledy first-person i third-person. V prvním případě se ještě pancéřový štít zprůhlední, aby byl zaručen nerušený výhled. Stejná funkce kamery platí i pro bojová vozidla, do kterých se posadíte ve všech úrovních kampaně i v multiplayeru. Všechny prostředky jsou sice smyšlené, nicméně jsou alespoň podobné svým reálným protějškům. Postupně si vyzkoušíte řízení lehkého obrněného vozu, pásového transportéru, tanku a vrtulníku. Inzerované bitevní letouny v kampani nenajdete, jsou k dispozici pouze na některých multiplayerových mapách.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

V případě lehkého vozu mi dělalo velké problémy jeho řízení, protože vozidlo jezdilo jako splašené a řízení i zatáčení přiřazené dohromady na levý analog mě vůbec nevyhovovalo. Naštěstí ostatní prostředky jsou již pomalejší, takže se řídí v klidu. Vyzdvihnout musím hlavně pásový transportér a tanky, protože mise s nimi jsou velice napínavé a zábavné. Zatímco transportér kromě rychlopalného kanonu umí vystřelovat i velmi efektivní protitankové střely, mnohem pomalejší tanky hrají zase hlavní roli ve velkolepé tankové bitvě zhruba uprostřed kampaně. Je velká škoda, že jsou tyto části pohříchu docela krátké. Třešničkou na dortu je pak možnost zabírání a použití opuštěných vozidel nepřítele, což se může někdy hodit.

 Modelářský koutek
Zvětšit Frontlines se chlubí ovládáním malých bojových modelů či robůtků a musím potvrdit, že spolu s řízením vozidel je jejich nasazení asi nejzábavnější funkcí hry v singlu, i  při hře více hráčů. Rychlé výbušné autíčko je skvělé na tanky a vozidla, protože dojede cokoli a svojí autodestrukcí také cokoli zničí. Pojízdné střelecké věžičky jsou také fajn a mnohdy vám jejich použití zachrání život, nebo pěkně zlikviduje schovanou hlídku před vámi. Zdaleka nejlepší jsou ale R/C vrtulníčky vybavené neřízenými raketami, protože s nimi snadno vletíte i dovnitř baráku a jednou salvou kompletně vyčistíte interiér od molů i nepřátel. Dosah vysílačky sice není neomezený, ale přesto docela daleký. Nicméně při ovládání modelů jste velice zranitelní, protože se nemůžete vůbec hýbat.

Bojové miniatury nejsou ihned dostupné, většinou se povalují blízko jednoho z checkpointů, takže je vždy musíte nejdříve najít. Prozkoumávání terénu vás odmění zpravidla rovnou několika kusy k volnému použití, takže si můžete nabrat do kapes více než jednoho robota. Včetně jich mohou vojáci nést až osm typů zbraní a vybavení - od pistole, přes samopaly, granáty, až k výbušninám.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Demence v bitvě
Inteligence vlastních kolegů i nepřátelských bojovníků je na dnešní poměry hodně špatná a vůbec vyladění potyček je také rozporuplné, naštěstí to díky nízké obtížnosti hry tolik nebolí. Nepřátelé jsou prakticky bystrozrací, protože i na velkou vzdálenost vás okamžitě zmerčí a začnou nepříjemně odstřelovat vaši pozici. Krytí protivníků je ale spíše úsměvné, než účinné. Sice mění pozice a občas se přikrčí za překážkou, ale stejně tak útočí z otevřeného místa, nebo jim stále vykukují čupřiny, takže je sejmete jedním zásahem pěkně do hlavy. I když vyčistíte celou lokaci, stejně se často dočkáte respawnování protivníků za svými zády a podobně i vozidla klidně padnou z oblohy přímo před vás. Naštěstí mi tank nikdy na hlavu nespadl, ale v jednom případě to bylo skoro o fous.

Největší absurditu jsem ale viděl na kazašské základně balistických raket, kde se ke mně přihnal nepřátelský tank, načež se sám na rovině převrátil pásy vzhůru tak, že se mu věž propadla pod povrch. Obrněnec sice škubal pásy, jak brouček na krovkách, ale jinak byl samozřejmě neškodný. I přesto do něj začali umělí spolubojovníci pálit jako o závod svými puškami, což mu samozřejmě nezkřivilo ani vlásek. Pokud bych tank nedodělal raketometem, stříleli by na něj z pistolek dodnes. Pěkně otravní dokážou být i vaši spolubojovníci, protože mumlají stále dokola stejné hlášky a varování, nicméně je dobré se jimi řídit, protože často informují o postavení či útocích protivníka.

Single kampaň si přese všechno určitě užijete, protože jí nechybí napětí a atmosféra moderní války, přičemž v jakékoli situaci neztratíte přehled nad bojištěm. Základním pilířem dobré navigace je škálovatelná mapa s možností roztažení na celou obrazovku, kde jsou přehledně zobrazené a barevně odlišené spojenecké síly, nepřátelé, cíle mise a samozřejmě také průběh frontové linie, která se posunuje vaším postupem vpřed. Praktické jsou také tipy na obrazovce v průběhu hraní.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Boj o ropu na živo
Všechny výtky rázem vezmou za své v multiplayeru, který na X360 nabízí povyražení až 32 hráčům najednou (v lobby jsem ale našel připravené servery i pro 50 účastníků). Map je celkem osm a vycházejí ze stejných lokací jako v singlu, přičemž většina z nich je opravdu rozsáhlých a tak se mi několikrát stalo, že jsem i v maximálním počtu připojených hráčů chvíli bloumal zcela sám, protože se lítý boj vedl na jiné straně země. Stačí si ovšem při každém respawnu zvolit obnovovací bod blíže frontové linii a rázem se opět vrátíte do víru bitvy. Jednou jsem se objevil přímo před hlavní nepřátelského tanku, který mě bleskově poslal zpátky do lobby, ale podruhé jsem zvolil jiné místo pro respawn, kde už na mě nikdo nečíhal. Počet míst pro respawny jednotek je totiž přímo úměrný zabranému území k frontové linii. Jinak řečeno, pokud se vám s týmem bude dařit, body přibývají, v opačném případě, kdy vás druhá armáda vytlačí k okraji mapy, vám zbude jen jediné místo pro respawny.

Výborným taktickým prvkem je zabírání základen pro posun frontové linie, protože musíte po celkem dlouhou dobu stát přímo v centru, než se místo zabarví vaší insignií a stane se dobytým územím. Přitom jste na ráně, takže představujete dobrý cíl. Tyto situace jsme v týmu řešili najetím bojového vozidla, nebo kruhovou obranou perimetru ve více lidech. Znamenitou funkcí v multiplayeru je také svolávání spolubojovníků do dočasné jednotky. Pomocí digitálního kříže může každý z týmu označit určitý cíl pro útok, přičemž jej ostatní uvidí jako ikonku před sebou. Rozkaz může plnit celý tým, nebo jej lze efektivně rozdělit do menších družstev a těmto útvarům pak rozdělit úlohu na bojišti. Po splnění úkolu je možné dočasnou formaci rozpustit a hrát dále normálně.

 Specializujte se a množte se
Samozřejmě, že smysluplné využití je vázané na dobrou komunikaci v týmu a ochotu podřídit se samozvanému veliteli. Takovýto koordinovaný postup funguje daleko lépe, než boj na vlastní pěst. Kupodivu mi ani nepřišlo, že by bylo v multiplayeru důležité věnovat extra pozornost výběru povolání, protože i když jste pěšák, nebo průzkumník, styl hry nemusíte nijak měnit. Všechna povolání si ostatně pěkně vyzkoušíte postupně v single kampani. Daleko lepší volbou jsou specializace, které si volíte nezávisle na svém povolání. Díky nim budete schopni ovládat dálkově řízené modely, přivolávat vzdušnou podporu, nebo opravovat zasažená vozidla. Nicméně lepší dovednosti si musíte napřed zasloužit v boji.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii


Multiplayer tak i přes jediný režim posunu frontové linie považuji za stěžejní část hry, protože boj proti živým protivníkům je mnohem náročnější než kampaň i na nejtěžší nastavení. Z tohoto důvodu často využijete bohatých pohybových možností, kde chybí snad pouze vykukování zpoza rohu. Vojáci umí sprintovat (nelze přitom střílet), poklekávat i plazit a skvělou drobností je okamžitý sprint z lehu i pokleku, což mě mnohdy při objevení nepřítelem zachránilo život. Pouze bych měl výhrady k rozložení tlačítek na X360 ovladači, protože levý trigger neovládá přiblíženou mušku zbraně, jak je většinou obvyklé, nýbrž hází granáty. Trvalo mi delší čas, než jsem si na ovládání zvykl a nepletl si tlačítka.

Za zapůjčení hry děkujeme obchodu Surtep.

V ČEM SE LIŚÍ POČÍTAČOVÁ VERZE OD TÉ KONZOLOVÉ?
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Po dopsání xboxové recenze jsem si ještě zahrál počítačovou verzi Frontlines, která mě překvapila svojí dobrou optimalizací a skvělou grafikou s větší ostrostí a lepšími kouřovými efekty než na Xboxu 360. Při hraní jsem měl na své sestavě (Athlon X2 4600+, GF 7950 GX2, 2GB RAM) hodně starý grafický ovladač 91.27 a Frontlines přes něj šlapala jak víno v 1024x768. Po upgrade na poslední WHQL verzi 169.27 pak byla v pohodě hratelná i na plné detaily a rozlišení 1280x1024. Jako minimum je přitom oficiálně uváděno Pentium 2,8HT/Athlon 2800+, 1GB RAM a GF 6800GT, doporučena je pak sestava Core2 E-6400/AMD X2 5000+, 1,5GB RAM a GF 6800GTX.

Hlavní odlišnosti:

- Zabírá rovnou 2 DVD (X360 verze má pouze jediné) a vyžaduje hutných 15 GB volného místa na disku

- Ochrana Securom a nutnost zadání sériového čísla při instalaci

- Online bitvy až pro 64 hráčů najednou (Xbox jen 32 hráčů)

- Vylepšená grafika vlastní hry se zvýšenou ostrostí, detaily, pěknějšími kouřovými efekty a bez doskakování vzdálenějšího okolí

- Plně konfigurovatelné ovládání (Xbox má jen 4 předvolby), podpora Xbox 360 ovladačů a funkční myš v menu

- Méně kvalitní intro a videa

- Ruční automatické zbraně mají větší rozptyl a více "hází" než na konzoli

- Na trhu dvě prodávané verze: dovezená od CD Projektu s českými titulky (vychází dnes), a importovaná komplet v angličtině.

- Pro online přístup je nutné importovanou ang.PC verzi nejdříve opatchovat na aktuální verzi 1.0.2, ta česká již má v sobě tento update obsažený


sestřih videa z hraní


souvislé video z hraní jiné mapy

Stáhněte si: Trailery, Videa, Demo z Xbox Live Marketplace, Patch pro ang.PC verzi

Související články: Dojmy z multiplayerové bety, Mega-preview, Novinky...

Michal Jonáš
autorovi je 30 let, pracuje jako IT specialista v právní firmě a herní novinařině se věnuje skoro 10 let v mnoha internetových i tištěných médiích; vede si www.gamesblog.cz; mezi jeho záliby patří modelářství a deskové hry


 
 
Michal Jonáš
Smarty.cz

Verdikt:

Nebýt rozporuplného konce singleplayerové kampaně a nefunkční umělé inteligence, zasloužili by si Frontlines ještě o stupínek lepší hodnocení. Nicméně vše vám bohatě vynahradí v zábavném a napínavém multiplayeru. Velkou pochvalu si hra zaslouží za znamenité přizpůsobení obtížnosti pro každého, takže i v záplavě konkurenčních titulů jistě snadno najde své fanoušky. Pokud bych si měl vybrat mezi X360 a PC verzí, zvítězila by ta počítačová.

Nejnovější články