Freedom Force vs. Third Reich - recenze
8/10
zdroj: Archiv

Freedom Force vs. Third Reich - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

28. 2. 2005 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Dobře promíchaný žánrový koktejl strategie a RPG zaujme především spoustou komiksových superhrdinů s osobitými schopnostmi a humorem. Jak se liší od prvního dílu Freedom Force? To zjistíte v první recenzi na světě.

Autor: Frix
Publikováno: 28.února 2005
První česká recenze této hry zdroj: Archiv Verze hry: finální/americká
Doba recenzování: 1 týden


Obrázek zdroj: Archiv První díl Freedom Force z dílny vývojářů Irrational Games (Tribes: Vengeance, System Shock 2, SWAT 4) byl zajímavou hrou z řady různých ohledů. Šlo nejen o netradiční žánrový mix, ale také o jednu z nejlepších adaptací komiksového tématu do podoby počítačové hry, což je na evropském trhu dvojsečnou zbraní. Co Američana rozesměje, poněvadž si představí tunu asociací na hrdiny, kteří se jednou objevili v jeho oblíbeném časopisu před dvaceti lety, to nechá když ne Francouze nebo Němce, tak Čecha rozhodně chladným. Stojí také za zmínku hodnocení hry u nás, kdy se Pavel Dobrovský fenomenálně ustřelil a v recenzi ji udělil 99%, což možná bylo i přes její nesporné kvality přeci jen příliš.

 Kvalitní příběh s někdy nepochopitelným humorem
Po 3 letech přichází na scénu pokračování s názvem Freedom Force vs. The Third Reich, dále jen FFvsTR. Jako správný komiks si zakládá na příběhu, který na mě působil po celou dobu hraní jako sázka na jednu kartu. Rodilí Američani nejspíš budou opět jásat z přehrávaných scének, absurdního humoru a dalších komiksových atribut. V porovnání s jedničkou však zachází nový díl už moc daleko, což mi potvrdilo i několik přátel z různých evropských zemí, kteří se FFvsTR vyhýbají právě z důvodu onoho „cheesy humoru“ (špatně přeložitelný termín pro slabý, lehce trapný humor).

Ale již v k příběhu – Minute Man, Mentor, El Diablo a další členové Freedom Force se po oběti ManBota jen tak poflakují po Patriot City a nemají do čeho píchnout, záporák Nuclear Winter je pryč… nebo alespoň zdánlivě. S časoprostorem se děje něco hodně zvláštního, z ničeho nic se objevují vojáci Třetí říše a prsty v tom má kromě starého známého Nuclear Winter také nová sokyně, Entropy. Freedom Force se musí vydat zpět v čase, kde přibere do party několik dobových hrdinů a musí zastavit nacisty od vítězství ve válce. Přesun v čase je perfektně zpracovaný, z Patriot City je najednou Port Blitzkrieg, vedle parodie na Hitlera je tu i Ital Fortissimo (masivní operní zpěvák, zabíjející jen svými hlasivkami) a Japonec Red Sun.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

 Dobře promíchaný žánrový koktejl
Pokud jste o Freedom Force neslyšeli, neděste se, za fasádou komplikovaného mixu žánrů se v zásadě skrývá dost jednoduchá směs real-time strategie a RPG. Ideálně by šla hra přirovnat třeba k Mythu, UFO nebo WarCraftu III. Na začátku si vyberete čtveřici hrdinů, shlédnete stylově provedený brífink a můžete do akce. V jednotlivých mapách se plní předem dané úkoly, někdy se během mise také dynamicky mění a doplňují.

Zvětšit zdroj: Archiv Prostředky jsou jednoduché - jde o likvidování nepřátel za pomoci speciálních sil vašich hrdinů. Po skončení mise se rozdělí prestiž, tedy body získané za zabité (resp. omráčené, ve světe Freedom Force nemá smrt úplně své místo) nepřátele a hrdinům lze zlepšit účinky jejich sil. Základní schopnosti jako je rychlost nebo energie jsou pevně dané.

Dobrou představu o hratelnosti získáte i pomocí Silent Storm, narozdíl od této hry se však FFvsTR odehrává výhradně v reálném čase s možností kdykoliv udělat pauzu, přidělit hrdinům úkoly a poté znovu čas pustit. Pokud se stane, že některý z hrdinů padne, je možné ho jednou oživit, podruhé však zůstává na zemi až do konce mise. Stačí, aby vydržel jeden hrdina a zbylí se prostě objeví v dalším kole.

Někdy je zapotřebí jednat rychle, protože mise je buď časově omezená, nebo se dlouhým otálením dá prostor nepříteli pro vyvrhnutí nových jednotek, které vám mohou dělat problémy. Prostředí jsou hodně různorodá a rozhodně je na co se koukat - nechybí pouště, kubánské městečko, ledové jeskyně, města a mnoho dalších lokací. Úrovně nejsou příliš rozlehlé, což je dobře, jelikož chybí jakákoliv mapa. Orientaci někdy usnadňují barevné šipky, které navigují k dalšímu cíli, což ve většině případů je hlavní boss v dané misi.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Hoďte po nich auto nebo poštovní schránku
Hodně podstatnou složkou hry je interaktivita prostředí, kterou je nezbytně nutné používat k vlastnímu prospěchu, pokud se hrou nechcete brodit po kolena ve frustraci. Není úplně vhodné prostě jen tak vzít auto nad hlavu a rozsekat jím nejbližší obytný dům, prestiž se vám za to totiž rozhodně nezvýší. Na druhou stranu, třeba nalákat nepřátele k výbušným sudům a poté je v pravý čas na dálku odpálit, to je jiná káva!

Ze země lze sebrat a hodit po protivnících prakticky cokoliv, stejně zábavné je i vytrhnout s některým ze silnějších hrdinů semafor nebo lampu pouličního osvětlení a sejmout s ním létajícího nepřítele, na kterého by jinak nemohli dosáhnout. Čistě ze zvědavosti rozhodně stojí za to čas od času způsobit i trochu zbytečné destrukce, poničené domy jsou krásně vymodelované i zevnitř a jsou vidět různá patra s plně zařízenými byty apod.

UDĚLEJME SI TO SAMI!
Zvětšit zdroj: Archiv Freedom Force vs. The Third Reich popravdě řečeno není klasické pokračování, jako spíše verze „jak to mělo vypadat už napoprvé“, což sympaticky přiznávají i tvůrci v čele se šéfem studia Kenem Levinem. Vydavatel prvního Freedom Force - Electronic Arts - totiž prý dal hru na pulty ještě před tím, než ji stihli tvůrci úplně dopilovat. A tak po nasbírání nezbytných finančních prostředků dospěli Irrational do fáze, kdy si jednoduše na vlastní náklady udělali novou hru. Také se ji jali sami distribuovat a propagovat (Vivendi ji jen rozváží do obchodů), aby předešli obvyklým tlakům od vydavatelů, kteří chtějí stále jednodušší či masovému publiku přístupnější tituly a výsledkem pak často není ani ryba ani rak.

 Staronoví superhrdinové a superschopnosti
Přítomnost velkého množství superhrdinů s různými schopnostmi činí z jinak celkem standardní akční hry solidní strategický oříšek, neboť na každého nepřítele totiž platí něco jiného a nelze si brát na mise pořád ty samé hrdiny, dříve nebo později byste narazili. Schopností je obrovská spousta a všechny vyjmenovat snad ani nejdou - jedná se o různé variace útoků na blízko i na dálku, svojí roli hraje oheň, voda i vzduch, nechybí ani klasická kouzla jako například krátkodobá převzetí kontroly nad nepřítelem nebo jeho uvedení do tranzu.

Možností je přehršel a jednu misi lze dohrát na 100+1 způsob, což krásně zvyšuje šanci na opětovné hraní. Bohužel je na FFvsTR v tomto ohledu znát, že se autoři snažili především vydat kompletní verzi původní hry, než zcela nové pokračování. Drtivá většina schopností je stejná, jako minule a přibylo jich relativně málo.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Zbytečně zdlouhavé mise
Noví superhrdinové někdy přibývají sami od sebe, častěji je však třeba si je najmout za již získanou prestiž. Samozřejmě nechybí ani možnost vytvářet si vlastní hrdiny podle několika připravených šablon, editační nástroje ale umožňují stvořit skutečně cokoliv vás jen napadne. Ostatně, komunita kolem Freedom Force mě překvapila svojí aktivitou a početností, když tisíce hráčů tvoří vlastní hrdiny i mapy. Jestliže stále máte na disku původní hru, můžete jásat, vaše hrdiny je možné importovat do FFvsTR, kde budou o něco Zvětšit zdroj: Archiv vylepšeni.

Ke starým hrdinům se přidala šestice nových, jmenovitě jde o Sky Kinga, Quetzalcoatla, Tricoloure, Green Genie, Blackjacka a Tombstona. Každý z nich disponuje novými silami a rozhodně nejde jen o zbytečný přídavek. Opakuje se skvělý nápad z jedničky, totiž příběhy, kterak se hrdinové dostali ke svým schopnostem. Ke každé z těchto story se váže výborně zpracovaný animovaný filmeček a vzhledem k celkovému počtu hrdinů i nepřátel, který se počítá v desítkách, je rozhodně na co se dívat.

Objevuje se tu řada dobrých nápadů, originálních i klišovitých. Například Tombstone byl nespravedlivě obviněn z vraždy své manželky a během exekuce se stal emisarem smrti ve světě živých. Sky King byl zase hollywoodskou hvězdou, během války však opustil hereckou agendu a šel bojovat s nacisty jako letec, dokud nebyl sestřelen. Další příběhy již nebudu prozrazovat, ale je to opravdu věc, která stojí za to vidět.

 Chytří nepřátelé VS. prachmizerná kamera
Jedním z velkých kladů FFvsTR oproti svému předchůdci je zlepšená umělá inteligence, jak u nepřátel, tak především u vlastního týmu. Přibyly útoky, které nestojí žádnou energii a pokud jim zadáte, aby na nepřátele útočili jednou z těchto sil, zvládnou to sami. Tvůrci napravili předešlé chyby a z práce s týmem se stává skutečně komfortní záležitost, kdy není problém se soustředit s jedním nebo dvěma charaktery na větší boj a zbytek hrdinů ponechat na likvidaci menších oponentů. Energie je oproti dřívějšku vyjádřena nikoliv celistvě, ale pomocí několika proužků, přičemž používání sil stojí fixní počet těchto proužků. Je to nepochybně přehlednější systém.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Slabší je to bohužel z uživatelským rozhraním, které je chvílemi fajn, chvílemi k zešílení. Vybírání hrdinů pomocí číslic a komfortní systém vyvolávání sil a kouzel funguje bez problémů, zato kamera sama o sobě stojí v konečném hodnocení FFvsTR pěkných pár procent. Můžete s ní zkoušet rotovat, přibližovat se, posouvat, nic nepomůže. Získat přehled o situaci je mnohdy nadlidsky těžké, hlavní vinu na tom nese nemožnost kameru zlehka naklonit. Buď krajně nevhodná ptačí perspektiva nebo pohled ze strany, ale zato příliš zblízka. Vyberte si menší zlo.

 Sofistikovaný multiplayer
Vedle hlavní singleplayerové kampaně je tu ještě Rumble Room a multiplayer. Rumble Room je v zásadě jen jiný název pro skirmish mód, kdy proti sobě postavíte různé postavy na jedné z vybraných map. Je to parádní způsob, jak si vyzkoušet třeba boje s nejsilnějšími nepřáteli nanečisto a zjistit, kterak se jim dostat na kobylku. Také je možné vzít pod Zvětšit zdroj: Archiv kontrolu záporňáky a zkusit dát Freedom Force co proto.

Autoři vydatně anoncovali, že vylepšený multiplayer je jedním z jejich hlavních cílů a oproti pouhému deathmatchi z jedničky skutečně bylo co zlepšovat. Konečně je přítomen in-game browser a není třeba se přepínat do GameSpy aplikace. Ještě výraznější změnou je možnost používat vlastnoručně vytvořené hrdiny online, tedy pokud splňují určité limity. Hra vás sama upozorní, pokud byste chtěli na další hráče vytáhnout s příliš silným hrdinou.

Vedle prostého deathmatche je tu příběhový mód, kdy si hráči stvoří vlastní misi ve stylu těch z kampaně a poté v ní společně kooperují proti nepřátelům. 12 těchto misí je přibaleno už rovnou se hrou, další budou Irrational pravidelně přidávat, největší potenciál však drží v rukou fanoušci sami. Dost možná se v brzké době již dočkáme třeba misí s klasickými hrdiny, jako je Spiderman nebo Batman. Postěžuji si trochu na síťový kód, neviděl jsem žádnou hru s pingem pod 300ms, ale většinou se zatím hraje amerických serverech, jelikož hra ještě v EU oficiálně nevyšla.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

 Libivá grafika
Grafika doznala velkého zlepšení, místo NetImmense enginu nastoupila technologie Gamebryo, která zvládá spoustu nových speciálních efektů. O dynamicky měnitelném prostředí jsem již psal, velkou roli hraje osvětlení. Například po vytržení lampy z asfaltu ji můžete použít také jako trochu větší příruční svítilnu. Prostředí je zajímavým mixem reality a komiksu. Ačkoliv po technické stránce není FFvsTR žádný zázrak (což má za následek pohodové hraní i na starých strojích ve vysokém rozlišení), umělecký dojem působí hodně propracovaně, ačkoliv komiksový dojem skutečně nemusí padnout každému do noty.

Prakticky jakýkoliv Evropan je dabován s bolestně přetaženým přízvukem, který nejspíš autoři považují za typický. Chvíli je to vtipné, po pár hodinách hraní spíše už jen otravné. Fortissimo kvičí a trylkuje, britský Blackjack mluví s tak šíleně anglickým přízvukem, že by se asi ani v Londýně nedomluvil a francouzská vražedkyně Tricoloure… raději nekomentovat. Přehnanost tohoto typu je stěží popsatelná slovy. Za většinou dabingu stojí sami zaměstnanci Irrational Games, což má sice za následek bližší vztah k postavám, jenže to nemusí být vždy pozitivum. Zbytek zvuků je na úrovni současného standardu, tedy nic úžasného ani špatného. Hudba mě zklamala svojí monotónností.

 Stojí komiks za hřích?
Zvětšit zdroj: Archiv FFvsTR je bezesporu kvalitní hra, více než o skutečně plnohodnotné pokračování však jde o masivní datadisk a pokud bych vlastnil původní hru, hodně bych uvažoval, jestli mi stojí za to dát podruhé peníze za prakticky to samé. Jestliže jste s prvním dílem Freedom Force neměli tu čest a netrpíte hodně silným odporem vůči komiksům, leckdy podivnému humoru a americkému patriotismu, stojí FFvsTR za vyzkoušení, třeba v demu.

Stáhněte si: Demo, Trailer, Cheaty...

Související články: Freedom Force recenze (3/2002), Novinky...

 
Frix
autorovi je 19 let, píše pro Tiscali Games & Level a dlouhodobě žije ve Finsku, kde studuje helsinskou Open University of Economics; hraje akce všeho druhu, trpí úchylkou pro stealth žánr, GTA a Warrena Spectora (všechny články autora)




 
 
Frix

Verdikt:

Když se vám podaří prokousat se prapodivným prvním dojmem, čeká na vás propracovaná kombinace real-strategie a RPG, která klade velký důraz na smysl pro detail. Podobně jako v případě Silent Storm rozhodně nejde o záležitost pro víkendové hráče.

Nejnovější články