FIFA Football 2002 - recenze
8/10
zdroj: tisková zpráva

FIFA Football 2002 - recenze

31. 10. 2001 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Letos slibovali tvůrci z EA Sports radikální změny v hratelnosti díky novému systému přihrávek a dalším vylepšením. Proto jsme se na všechny aspekty FIFY 2002 podívali poněkud detailněji v aktuální recenzi.

Autor: Mickey Mouse
Publikováno: 31.října 2001


Zvětšit zdroj: tisková zpráva Přelom října a listopadu patří dalšímu pokračování série FIFA s nadčasovým 2002 v názvu. I když se u nás fotbal nehraje zdaleka na takové úrovni jako hokej, je o jeho počítačovou podobu téměř stejný zájem jako o sérii NHL, i přes všechny nedostatky, které s sebou vývoj nebo možná lépe řečeno prodej série FIFA nese. První fotbal z dílny EA Sports jsem měl v rukou už před mnoha lety a v podstatě byl velice podobný všem jeho nástupcům. Tu se něco přidalo, jinde ubylo, ale v jádru se hrál pořád ten stejný ťukec.

 Grafika a ozvučení
Co rostlo rok od roku rapidně, byla vždy grafická stránka hry, která dodnes představuje asi to nejlepší, co můžeme v podobných hrách vidět, především díky velice zdařilým modelům hráčů s nádherně zbarvenými dresy a výbornými skiny. Letos je tomu rovněž tak a po grafické stránce patří hra k tomu nej, co můžeme na počítačích najít. Opět se zlepšily i mimoherní části herní scenérie, k nimž patří hlavně hlediště, jež představuje jásající a neustále skandující davy fanoušků, tu a tam opentlenými klubovými zástavami a povzbuzující své herní bohy. Kolem hřiště nechybí ani členové pořádkového komanda či fotografové a kameramani, bedlivě sledující skrz objektivy dění na hřišti, lépe řečeno míč. Trochu komicky totiž působí, když míč vyletí z trávníku a je neustále sledován všemi zpravodajci, jejichž AI říká jasně - sleduj balón za každou cenu.

Grafického vylepšení doznaly i sítě v brankách. Nejenže jsou pořádně hluboké, ale jsou zase víc sexy. Zmizely kostrbaté textury a nahradily je opravdové provazy. Jak to udělali nevím, ale vypadá to moc fajn. Ke grafice patří i rozlišení, ve kterých si můžete hru spouštět. To je podmíněno grafickou kartou, kterou vlastníte. Nastavuje se mimo vlastní hru a ze zkušenosti musím říci, že optimální je nejvýš 1024 x 768. Dál jsou již některé herní prvky tak titěrné, že nejsou k ničemu (radar, ukazatele síly střely apod.).

Ruku v ruce s grafikou dělá herní atmosféru hudba a zvuky. Komentář je ze stejných hlasivek jako dřív (John Motson a Andy Grey), většinu hlášek také budeme znát, ale je kvalitní a na úrovni. Novinkou jsou hrdelní výkřiky hráčů a jejich vzájemné pokřikování v průběhu hry. To dodává na autentičnosti a připadáte si, jako když stojíte u postranní čáry. Dobré zpestření. No a ještě v této souvislosti zmiňme hudbu, jejíž výběr tentokrát zajistil britský taneční label Ministry of Sound a díky tomu si můžete v přerušení hry nebo menu užívat takové pecky jako DJ Tiesto - Flight 463 nebo Schiller - Das Glockenspiel.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Ani další skladby nepostrádají dynamičnost a jejich tóny pomáhají navodit tu správnou soutěživou atmosféru. Suma sumárum, grafika je zase lepší, modely a pohyby věrnější a zvuky i hudba si také polepšily. Intro hry doprovázené hudbou od Gorrilaz (singl 19:20) není špatné, ale pokračuje v pomalu klesajícím trendu co se týká jeho kvality. Právě EA nám kdysi ukázali, jak pořádné intro má vypadat a my mohli na vlastní kůži pocítit, co to s hráči dokáže udělat. Bohužel, již několik let je vidět klesající tendence. Kdo viděl intro z NHL, jako by viděl i FIFU, možná je to letošní fotbalové o trochu vyvedenější.

 Nový systém přihrávek a střel
Máme za sebou úvod a povinné shrnutí herní omáčky a dostáváme se k tomu, nač asi čekáte nejvíc. Největším průšvihem vývoje FIFY bylo řadu let to, že se s ní nic nedělo. Nastupující ročník se od toho předchozího funkčně lišil minimálně a přes veškeré nářky hráčů jako by tvůrci zůstali k prosbám i výtkám hluší. Problémů bylo dost a dost a téměř všechny hrdě přetrvávaly a už to vypadalo, že zůstanou věčně. Na hře se to projevovalo tím, že její zábavnost se dala měřit na dny, v dalších ročnících už jen na hodiny. Jinými slovy - vyhozené peníze. Letos konečně už asi i tvůrci hry pocítili hanbu a konečně se opřeli do herního enginu, který tak doznal podstatných změn, většinou k lepšímu. Ano, letos konečně přichází fotbal, kde nestačí jen bezduše mačkat klávesy a dívat se, jak se všechno samo odvíjí a gól je otázkou sprintu po lajně a centru do vápna na nůžky posílající míč neomylně do sítě.

Nejdůležitější změnou je vlastní systém přihrávek, centrů a střel. Již nestačí stisknout příslušnou klávesu a sledovat, jak míč přistane přesně tam, kam jste chtěli. Nyní jsou všechny tyto činnosti doprovázené stupnicí, která se objeví při stisknutí patřičné klávesy a jejím držením se zvyšuje síla vaší přihrávky, centru či střely. Zároveň se tím určuje i jejich přesnost. Pokud podržíte V případě střely klávesu příliš dlouho, tak minete cíl klidně o deset metrů i víc. Pokud přihráváte či centrujete, je rovněž potřeba zvolit optimální sílu, aby míč našel svůj cíl. Slabá přihrávka nedoletí, silná skončí pravděpodobně v autu, navíc často nepůjde směrem, kterým jít měla.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva A jakoby toho nebylo ještě dost, je třeba při nahrávkách, centrech i střelách mířit kýženým směrem. Stejně jako v reálu jde míč tam, kam směřujete s hráčem. Občas se u hráče objeví i další ukazatel - šmouha za dresem. To znamená, že se hráč snaží sprintovat a jde do úniku. Nové ovládání bude třeba chvíli vstřebávat, ale po pár zápasech už začnete předvádět kombinační akce. Důsledkem tohoto herního vylepšení je větší variabilita hry. Hrajete už opravdový fotbal, plný nepřesností, autových vhazování, spálených šancí a zakopnutých míčů. Konečně hra, která vydrží bavit déle než první tři zápasy. Aspoň tohle jsem si myslel po prvních dnech hraní.

 Jenže...
.. skutečnost je ale trochu jiná. Sice je možné volit sílu střely či přihrávky, ale není to tak, jak se nám autoři snaží vnutit. Ona stupnice síly je pouhým přepínačem poloh málo - akorát - moc. Vše je naskriptované a tak si poté, co toto ovládání dostanete do krve, začnete všímat, že vůbec není pravda, že když ťuknete do míče a úplně stejně ťuknete za chvíli, poletí míč stejně daleko - kdepak. Dá se to popsat asi tak, že když zastavíte ukazatel síly v první třetině, bude přihrávka slabá, když někde cca uprostřed, bude akorát a když dáte větší ránu, vyletí z hřiště. Čili je to rozhodně lepší než dřív, ale není to tak, jak se nám snaží namluvit a jak si v prvních chvílích budete i myslet.

 Narážečky a centry
S novým systémem dále souvisí i vychytávečka v podobě narážeček. Předvolenou klávesou si můžete narazit se spoluhráčem tak, že vy nahrajete jemu a on vám přihrávku ihned vrátí do míst, kam si naběhnete. Výborně se tak dá kombinovat a vytvářet si šikovné příležitosti. A zase - hraje zde velkou roli přesnost a šikovnost hráčů a nedá se vůbec říct, že to vždycky vyjde. Navíc záleží, kam si nabíháte, jak, atd. Další novinka je v podobě centrů a přihrávek do běhu. Systém je vyšperkován tak, že buď můžete sami, když máte míč dát spoluhráčům povel, aby si zkusili naběhnout do volného prostoru anebo se o to často pokouší oni sami. Ve hře se to pak projeví tečkovanou čárou v barvě vašeho či soupeřova týmu (vidíte i soupeřovy pokusy o naběhnutí) směrem od místa, kde se hráč právě nachází tam, kam si nabíhá. Vidíte tak linii, do níž se můžete pokusit nahrát. Klidně si může nabíhat i víc hráčů do různých míst a je na vás, kterému se rozhodnete přihrát.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Tahle vymoženost opět posouvá herní možnosti mnohem dál a dělá z FIFY fotbal. Ruku v ruce s novým systémem hry jde i celkové uvolnění herního napětí. Hra jednak není tak zbytečně zrychlená oproti reálu jako dřív, navíc jsou často hráči ve volnějších pozicích, je prostor pro taktiku, vyhledání volného spoluhráče a není už nutné hrát otrockým ťukecem na jeden dotek. Pokud tedy tuto část hry shrnu, musím FIFU pochválit za velký krok kupředu, který ale není zas tak velký, jak se ozývá z úst tvůrců.

 Rozhodčí
Kromě vlastních hráčů jsou nedílnou součástí každého utkání rozhodčí. I zde došlo konečně k prolomení ledů a hlavní rozhodčí není sporadicky a náhodně pískající individuum. Nyní se píská každý faul a ne jen náhodně vybrané zákroky a již jsou fauly hodnoceny podle toho, jedná-li se třeba o zákrok zezadu a ne podle nálady sudího. I tak není ale ve hře faulů mnoho, počítač hraje dost čistě a sejme vás spíš leda v okamžiku, kdy kličkujete a snažíte se mu tak umýt hlavu. Jiné to ale může být při hře živých protivníků. Když už jsme u faulů, zmíním skutečnost, že i oblíbená metoda skluzů, která dříve fungovala téměř stoprocentně na zastavení kohokoli je nyní již mnohem víc v hráčových rukou. Jednak je opět potřeba sklouznout potřebným směrem, navíc je skluz třeba dobře načasovat, jinak odzbrojíte leda sami sebe. Vzpomeňme v souvislosti s hlavním rozhodčími jeho čárové kolegy, kteří jednak oba stojí na stejné lajně (???) a občas ukážou praporkem nesprávným směrem. Je to jen grafický detail a kope či vhazuje správná strana, ale je to rozhodně zajímavé.

 Ovládání hry
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Po létech došlo i ke změnám v ovládání hry, žel podle mého ne vždy k dobrému. Poprvé máme možnost si sami nastavit ovládácí klávesy podle svého gusta. Na druhou stranu zmizelo ono eskamotérské kličkování s použitím funkčních kláves, čímž pádem zase jaksi odezněl ten hlavní důvod ovládání měnit. Kličky se provádí rozumnějším způsobem (i když některé kombinace jsou neustále prakticky neproveditelné) a k mému potěšení zmizely ony cirkusové prvky v podobě přehozeného míče přes hlavu. Co už mi ale chybí, je to, že zároveň zmizely i velmi praktické kličky do boku. A další věc, která zamrzí a kterou vůbec nechápu, je zrušení možnosti měnit herní strategie. Dříve jste si mohli předvolit tři různé herní varianty, mezi nimiž jste pak v průběhu hry mezerníkem mohli operativně přepínat. Čekal jsem, že uvolněním klávesnice se tento počet třeba ještě zvýší a bude možné každou strategii přiřadit zvláštní klávese, ale světe div se, zmizela tato možnost úplně.

 Zamrzlý příjem centrů
S ovládáním souvisí ještě jeden přežitek, který zůstal, a tím je nemožnost pohybovat hráčem, na nějž jde centrovaný míč. Tento hráč je prostě zaražený na místě a jediné, co můžete udělat, je stisknout třeba hlavičku či nůžky a čekat, jestli se soupeř míče zmocní před vámi. Nepomůže ani přepnutí na jiného hráče a zpět. Příjemce centru je prostě neovladatelný. Škoda. To samé je k vidění, i když si hráč na centr nabíhá. Můžete na něj přepnout, ale on poběží stejně tam, kam má namířeno a nic s tím neuděláte. Rovněž mi vadí, že někdy v klíčových okamžicích selže obránce. Představte si situaci, kdy běží útočník na branku a paralelně s ním jej kryje běžící obránce. No a někdy se stane, že se obránce v klíčový moment zničehonic zasekne asi na vteřinku a tím získá útočník vražedný náskok, který již nedoženete.

 Pokutové kopy
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Připomenu ještě jeden nešvar hry a tím je zahrávání pokutových kopů. Léta nadávám na neschopnost programátorů vymyslet jednoduchý prvek, jenž by přidal do onoho bezduchého kopu něco, čím i hráč bude mít na odkopu nějaký podíl, vždyť i penalta se musí umět proměnit. Jak mé srdce zaplesalo, když jsem při své první penaltě nečekaně spatřil ukazatel síly střely a protože jsem na něj nebyl připraven, šla moje šlupka aspoň o tři metry vedle a já z toho měl nekonečnou radost. Chvíli. Po pár dalších zápasech jsem se dostal po remíze do penaltového rozstřelu, kde jsem si chtěl pokutové kopy pořádně nastudovat. Ach, jak jsem se zase zklamal. Po pár pokusech jsem zjistil, že penaltu nedá jen ten, kdo je blbý a drží tlačítko střely tak dlouho, dokud stupnice síly nedoběhne k svému vrcholu. Jinak je totiž naprosto fuk, zda pustíte střelu v polovině ukazatele či pouze klepnete do klávesy pro střelbu. Výsledek je vždycky stejný a rána jde přesně k tyči do místa, kam míříte šipkami. Tohle je snad ještě stupidnější než dřív. Předchozí systém mě aspoň neurážel, tohle mi přijde, jakoby ze mě dělali úplného pitomce.

 Standardní situace a chybějící trénink
Jinak ve hře zůstává zachován způsob exekuce standardních situací tak, že se vám nad třemi spoluhráči objeví čísla 1, 2 a 3 a příslušnou klávesou pošlete míč k danému hráči, navíc máte možnost zamířit a vyslat míč libovolně do prostoru hřiště. Na tomto místě vzpomenu další nepříjemné překvapení letošního ročníku. Jsou jím zrušené tréninkové módy. Opět jev, který naprosto nechápu. V době, kdy byla hra celá automatizovaná a nebylo v podstatě co trénovat, tak jsme mohli zkoušet penalty, autová vhazování, rohové kopy i hru v poli. Nyní, kdy konečně vidím už víc důvodů si zatrénovat, najednou všechno zmizí. Rovněž zapomeňte na možnost si při standardní situaci měnit rozestavení hráčů, ať už přímo, anebo zvolením některého z taktických rozestavení, což obojí v minulosti šlo a nyní to chybí.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Falšované střely
Pryč je i možnost plynule nastavit faleš střely či centru a objevivší se šipka jde pouze ohnout doleva či doprava. Nicméně možnosti falšovat střely tu jsou a ne zrovna malé. Ve hře si můžete navolit dvě klávesy pro levou a pravou faleš. Pokud tuto klávesu podržíte při střelbě, vykrucují míče v letu vývrtky až oči přecházejí. Pokud pak takovou falšovačku dopravíte do branky, vaše radost nemůže být větší. Netvrdím, že je to snadné, ale jde to. Točeňáky uvidíte ve hře proti počítači hojně na obtížnosti World Class, která je klasicky nejtěžší ze tří úrovní, na nichž se dá FIFA 2002 hrát.

 Kamery
Hru je již tradičně možné sledovat pohledy několika kamer. Letos došlo k jejich předefinování, některé zmizely, některé jsou nové. S rukou na srdci se ale dá klidně tvrdit, že pro hru bude vhodná pouze jedna, která dává největší přehled o situaci na hřišti. Radar sice existuje, ale sledovat jej jsem se nikdy nenaučil, alespoň ne tak, jak bych potřeboval. Co mě mrzí je nemožnost měnit pohled kamery do protilelých stran (klávesa TAB), jako je tomu třeba v NHL. Používáte-li kameru boční (jako že asi určitě), je všechno v podstatě fuk. Ale velice nadějně vypadá například kamera, která vám ukazuje hřiště směrem od jedné branky k druhé. Jenže ouha, ta je použitelná pouze tehdy, když hrajete směrem nahoru. Po změně stran je zhola k ničemu, neboť při útoku nevidíte vůbec před sebe.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva No a zůstává ještě jeden drobný nešvar z dřívějška - nelze uložit doladění kamery. Většinu pohledů jde totiž ještě upravit nastavením jejich zoomu a úhlu záběru. Tohle ale musíte udělat na začátku každého zápasu (záměrně nepíšu „před začátkem“, protože upravit kameru můžete až po úvodním výkopu), což je dost otravné a je spíš otázkou času, kdy vám dojdou nervy a raději se na doladění vykašlete. Podstatnějším neduhem kamer je, že často nestíhají sledovat hru a míč se ocitne mimo jejich dosah. Často netušíte, kam jej odhodil hráč vhazující aut a nezřídka ani nezaznamenáte branku, kterou jste dostali a musíte si počkat na opakovačku. Čili co se týká kamer, je ještě určitě co pilovat. Abych jen nehaněl, pochválím FIFU za možnost mezi kamerami rychle přepínat pomocí kláves.

 Brankáři
Kamenem úrazu počítačového fotbalu byli vždy golmani. Někdy se zachovali přímo heroicky, především ale byli dovedností i rozumem na hony za hráči v poli. Na jejich chování jsem byl tedy obzvlášť zvědavý poté, co mě příjemně překvapila hra v poli. Mno, a jsme zase u toho. Abych byl upřímný, jedná se téměř o stejné blbce jako předtím a v golmanech opět vidím největší slabinu hry, což mě strašně mrzí. Obzvlášť to pocítíte při hře s počítačem, který hlavně na vyšší obtížnosti střílí přesně, což proti živému hráči nemusíte tak markantně pocítit. Jeho chování je obdobně tupé a alibistické jako dřív - stojí většinou na brankové čáře i když je nad slunce jasné, že by měl vyběhnout vstříc útočníkovi či pro centrovaný míč. A odtamtud už se toho ve velké bráně zachránit příliš nedá. Navíc jsem vypozoroval, že se o to brankář ani nijak nesnaží a jeho golmanské pohyby jsou jen alibistickou kamufláží. Nikdy nezůstane stát jako dřevo a vždycky po střele skočí, ale je to většinou jen reakce na jistý gól, jen aby to vypadalo. Dokonce není vůbec potřeba trefit odkrytou část branky, projde i to, co míří na golmana. Takto jsem dal i dostal nesčetně branek třeba z téměř nemožného úhlu. Golman stál u brankové čáry u tyčky, takže ho ani obstřelit nešlo. Koukal směrem na útočníka, ten míč nastřelil rovnou na golmana a ten nijak střelu nevyrazil. Nedobře se mi to říká a jsem z toho sám moc zklamaný, ale čekal jsem mnohem víc. Dokud budou brankáři zevlovat na čáře, není možné je považovat za účinné strážce svatyně.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva A tím ještě nekončím. Střely z takových 18 - 25 metrů jsou téměř jistým gólem, alespoň v podání počítače. Dejte si obtížnost World Class, za soupeře třeba AC Milan a budete koukat. V podstatě každá střela, kterou na vás vyšlou, skončí v brance. Oblíbená počítačová zóna je tak dva až pět metrů za šestnáctkou, a odtud bude padat jeden gól za druhým. Naprosto laciné branky z veliké vzdálenosti a když střelu golman náhodou chytí, byli jste svědky malého zázraku. Můžete namítnout, že AC Milan na World Class je jeden z nejtěžších soupeřů. Ale jde mi o to, jaké branky padají. Ať mi jich nasype klidně za zápas dvacet, když to bude z gólových situací, ale čutat z dvaceti metrů... Účinná obrana proti tomu není, to bych nesměl pustit soupeře za polovinu, což samozřejmě nejde. Golman se stává ryze zbytečným panákem.

A nejen tohle jsou svízele, které s golmany zažijete. Jejich topornost je vidět i tehdy, když se metr před nimi zastaví míč a oni stojí a koukají na něj. Pak přiběhne útočník, klidně si míč před golmanem vezme, obejde ho a skóruje. Na druhou stranu jsem často byl svědkem světlých momentů, kdy golman několikrát za sebou úspěšně vyrazil střelu, vyběhl a lehl do rány či si přišel pro centrovaný míč a sebral jej nad útočníkovou hlavou přesně v duchu svých povinností. Už už jsem si říkal, že mu křivdím a že není takové dřevo. Ale ruku na srdce - byly to výjimky. Musím se na to dívat objektivně a nemohu chválit golmana, který pustí v zápase šest zbytečných branek a pak zázračně pokryje tři střely zblízka.

 Golmani vs obtížnost hry
Při hraní FIFY jsem také nabyl dojmu, že snad s rostoucí obtížností jsou golmani slabší a slabší. Nejvíce dobrých zákroků jsem snad zažil na „amatéra“, kdy jsem se potil při zvládání nového způsobu ovládání. Nejvíce naprosto laciných branek jsem dal i dostal na World Class. Navíc mnohem víc šikovných zákroků vídám při hře průměrných až slabých týmů oproti hře nadupaných fotbalových gigantů. Já jsem nabyl dojmu, že s rostoucí úrovní se zlepšují jen hráči v poli, golmani zůstávají stále stejnými dřevy a čím lepší útok se jim postaví, tím je jejich neschopnost markantnější. Rozhodně nebýt toho, že se často branka přestřelí, byla by výsledná skóre díky golmanům mnohem vyšší. A perla na závěr - už několikrát (což je poměrně často) se mi stalo, že golman pustil do sítě zcela zbloudilý míč, třeba nepřesnou přihrávku po zemi skoro od poloviny hřiště. To je dost průšvih. Co se týká neohrabanosti brankářů, trochu ji nechápu. Přeci jen je vidět z některých zákroků, že účinně zasáhnout umí, že umí střelu vyškrábnout z rožku, reflexivně ji odrazit, vyběhnout si pod centr apod. Proč to ale dělají tak vzácně je mi velkou záhadou. Přijde mi to asi jako kdyby uměli, ale nechtělo se jim.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Herní módy
Konečně se dostáváme po dlouhém rozboru hry k tomu, co si vlastně můžeme ve hře dopřát. Pamětníci zapomenou na sálovku, která zmizela již před lety a už se asi neobjeví. FIFA 2002 nám nabízí toto:

Přátelák neboli utkání mezi libovolně vybranými týmy. Zde nejste nijak omezováni a můžete vyzvat kohokoli kýmkoli, včetně hry stejného celku na obou stranách. Klasika, ke které není co dodávat. Snad jen to, že si můžete vybrané týmy uložit jako výchozí, což je aspoň trochu náplast na to, že nelze nijak zobrazit seznam mužstev či skupin a je potřeba pěkně jednu podruhé proklikat nejprve skupinami a pak dílčími týmy k tomu, abyste našli ten pravý. Lig anebo raději skupin je celkem ve hře 22, což je velice úctyhodné, neboť jejich náplň tvoří několik stovek týmů z celého světa. Naši ligu zde nenajdeme, ale reprezentaci ano a dokonce i ve skupině nazvané „Zbytek světa“ objevíme i naši AC Spartu Praha a Sigmu Olomouc. Zajímavostí budiž takové Holandsko, které má svůj nároďák pojmenovaný No.1, No.2 atd., jelikož se nepodařilo zoficializovat smlouvu a tudíž EA nezískali licenční práva. To bude asi i důvod, proč zde nenajdeme holandskou ligu. Úřední šiml vládne i mimo naše hranice a tím spíš oceňme ty stovky ostatních týmů, za kterými si představme krom jiného smluvní listinu s razítkem. Databázi týmů samozřejmě tvoří jak týmy nejznámějších lig, tak i nároďáky seskupené podle mezinárodních fotbalových federací, k nimž jejich země patří - UEFA, CONCACAF, CONMEBOL, ...

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Kvalifikace na světový pohár je v podstatě vrcholný mód, který FIFA 2002 nabízí. Vyberete si tým a s ním se pokusíte o získání trofeje ve fotbalu nejcennější. Turnaj nabízí sehrát některý z přednastavených turnajů, z nichž je několik skrytých a objeví se vám až poté, co něco dokážete. K tomu si můžete vytvořit turnaje vlastní až pro 32 týmů. Sezóna je další klasikou v podobě odehrání celé patřičné fotbalové sezóny s vybraným týmem.

Multiplayer umožňuje hrát po internetu či po lokální síti, modemu a dokonce i po sériovém kabelu. Trochu zklamáním je, že jediný herní mód, který je možno v multiplayeru odehrát je přátelské utkání - žádný turnaj či sezóna nejsou podporovány. V případě multiplayerových her jsem narazil na další perličku - nemožnost se ze síťové hry vrátit zpět. Vytvořím síťovou hru, zahraji si třeba zápas, ale nikde už nenajdu nic, jak bych se vrátil zpět do základního menu hry. Jediná možnost je vyskočit do Windows. No tohle...

• Další herní možnosti
K dalším místnostem, kam se můžeme podívat, je třeba tzv. Creation Centre. Zde si můžete vytvářet vlastní týmy, vlastní hráče anebo editovat týmy již existující. Ke kladům hry bych přidal, že je při hře patrný fyzický vzhled hráče. Hráči nejsou stejně vysocí a hubení, ale každý má svoji postavu danou výškou a hmotností. Dokonce když jsem pozoroval známé hráče, musel jsem uznat, že si dali autoři práci a ztvárnili je podle skutečnosti. I v naší „repre“ ihned vidíte, kdo je hromotluk Koller i kde se pobíhá subtilní Rosický.

Team Management představuje další známou místnost, kde lze provádět změny v sestavách, nastavovat herní formace a strategie, určovat exekutory standardních situací a vyměňovat hráče mezi kluby. Z dalších vychytávek letošního ročníku je, že v případě, kdy se vám zraní hráč hra automaticky nabídne hráče, kterého doporučuje jako náhradníka (to má na svědomí volba FIFA 2002 Assistant, kterou si můžete zapnout či vypnout).

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Rewards je místnost, něco jako bývalá Síň slávy. Tady se shromažďují trofeje, které jste za svoji kariéru vybojovali a pohled na prázdné rámy od chybějících diplomů by vás měl vyburcovat k tomu vyrazit na cestu získání oněch chybějících skvostů.

• Několik dalších postřehů
Na závěr tohoto sáhodlouhého povídání bych ještě rád zmínil několik drobností, které jsem zaznamenal a kterých bych se rád alespoň zmínkou dotkl. Jednak je to nezvykle vysoký počet tyček a břeven, nastřelovaných hlavně počítačem. Jako příčinu vidím mechanismus počítání střely a její odchylky. Na jednu stranu se takto stává hra atraktivní, ale všeho moc i zde asi škodí a vypadá to trochu nepřirozeně.

Nepodařilo se mi přijít ani na to, jak vypálit pořádnou ránu a zároveň trefit branku. Buď dám neslanou nemastnou střelu, kterou brankář stejně většinou pustí, anebo jde šupa úplně mimo. Počítač někdy zcela zbytečně kličkuje ve vápně a místo střely centruje míč z vápna pryč. Další zmínku bych věnoval zřejmě bugu, který se projevuje tím, že hráči nehrají v pozicích, které jim přiřadíte. Prostě se vám často stane, že ti, kdo mají hrát v útoku, v něm nehrají apod.

Občas zamrzí, že rozhodčí nijak neberou ohled na situaci na hřišti po faulu. Žádné ponechání výhody nečekejte, ani když jste třeba v úniku na prázdnou branku a deset metrů za vámi někdo složil vašeho spoluhráče. Obdobné pravidlo platí i v případě standardní situace před koncem poločasu. Klidně se odpíská konec ihned po kopnutí do míče z přímého kopu, ani se nepočká, až míč dopadne či doletí k brance.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

• Nastavení hry
Za zmínku stojí i dvě položky v herních nastaveních zvané Crossing Model, Passing Model. Pomocí nich si můžete ladit obtížnost hry a míru počítačové asistence. Abych řekl pravdu, nějak jsem zatím nepřišel na to, co se jejich změnou projeví ve hře, přijde mi to pokaždé stejné. Dlouho jsem hrál na standardní nastavení těchto položek. Po čase, když už jsem měl pocit, že ovládání mám v krvi, jsem chtěl „přitvrdit“ a vypnout si asistence počítače při přihrávkách, ale ejhle - nepoznal jsem žádný rozdíl, ať jsem nastavil cokoli.

No a pro všechny tweakery tu mám jednu dobrou zprávu - v adresáři ...\data\cmn\ najdete soubor ini.big. Je to klasický textový konfigurační soubor, který obsahuje spoustu volitelných parametrů hry, včetně komentářů k jednotlivým položkám, z nichž se většinou dá dobře odhadnout, co ta která nastavuje. Pokud máte chuť, můžete se v konfiguraci povrtat a upravit si její chování tak, aby vám co nejlépe vyhovovalo. Důležité ovšem je, že ini.big nesmíte editovat notepadem ve Windows, který soubor poškodí a pak hra nelze spustit, k editaci poslouží dobře např. starý dobrý dosový edit (příkaz "edit ini.big"). Ještě stojí za zmínku, že i když jsou u řady položek udávány i rozsahy „rozumných“ hodnot, někdy hra začne padat, i když použjete hodnotu „povolenou“. Chce to prostě zkoušet a je vidět, že stejně jako celá FIFA má i tohle nějaké ty mouchy.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Pro FIFU 2002 vytvořili její příznivci i malý patch, který vám v 3D Setupu zpřístupní zatrhávací políčko Triple Buffer. Na ten totiž autoři jaksi „opomněli“ a na některých grafických kartách jej setup sám nerozezná. Patch si stáhněte odtud a vychutnejte si grafiku tak, jak ji vaše karta umí zobrazit nejlépe. Osobně jsem ještě narazil na problém, že mi hra někdy při spuštění zápasu vytuhla. Časem jsem zjistil, že to je asi tehdy, když se počítač pokouší o zápas v dešti. Uvědomil jsem si totiž, že ačkoli jsem odehrál už spoustu zápasů (s náhodným počasím), nikdy jsem nehrál v dešti. Tak jsem to zkusil nastavit ručně a opravdu - jak dám déšť, hra mi spadne. Bude to možná problém jen mojí grafické karty (Matrox G400), ale kdybyste něco podobného zažili, zkuste natvrdo nastavit slunečno a může vám to pomoci.

• Závěrečné slovo
Nyní bych se chtěl pokusit hru shrnout a zhodnotit. Není to snadné, protože jednak je zde mnoho nového, ale hlavně ve hře najdeme spoustu rozporuplných prvků. V každém případě mi z toho všeho, co jsem s novou FIFou zažil, vychází, že se jedná konečně o znatelnější vylepšení a krok kupředu, který měl být učiněn už hodně dávno. Pohledem relativním, tedy srovnávacím s minulými ročníky tento jednoznačně vychází jako absolutní vítěz. Pokud ale budu hru hodnotit pohledem absolutním, musím brát zřetel na celkem nezanedbatelný počet slabých míst a bugů, které zde najdeme. Něco může odčinit patch, který doufám vyjde a vychytá drobnosti, nad něčím se dá i přimhouřit oko. Jako podstatné mínus ale pořád beru chování brankářů, kteří hlavně při hře s počítačem budou vaší noční můrou a celkový dojem ze hry hodně degradují. Vadí mi i ono „mrznutí“ hráčů přijímajících centr a některé další prvky v chování hráčů, které mě jen utvrzují v dojmu, že se stále jedná o nascriptované sekvence a vliv hráče na dění je minimální, často žádný. Jediný rozdíl po pár dnech hraní mezi touto FIFOU a předchozími vidím v tom, že nyní můžete minout či přestřelit a nahrát si do běhu. Nic víc, a to je mnohem míň, než jsem po prvních dojmech čekal.

Mnohem lepší pocity mám ze hry proti živým hráčům. Tam mám konečně pocit, že hraju fotbal a hra je nepoměrně zábavnější než kdy dřív. I zde ale platí, že každý laciný gól o to víc mrzí. Mám-li se o hře vyjádřit procentuelně, dám jí cca 75%. Zpočátku mě možná budete mít za škarohlída, ale po pár dnech, kdy vstřebáte ovládání a trefit branku či si narazit se spoluhráčem už pro vás nebude věcí naprosté náhody, začnete vnímat i ty ne zrovna povedené herní aspekty a myslím, že mi dáte nakonec za pravdu. Pro co nejlepší hru doporučuji nevybírat si pro hru celky, které mají nejlepší hodnocení, spíš nějakou tu střední třídu. Pak mi přijde hra o poznání fotbalovější.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Mám-li se vyjádřit o zábavnosti, budete zpočátku nadšeni. Ale pouze do doby, než vstřebáte ovládání a budete se i s novým enginem schopni dostávat do šancí, zjistíte, jak trefit branku, správně si přihrát a udělat kličku. Pak začnete zjišťovat ony herní neduhy. Také zjistíte třeba to, že ona stupnice síly přihrávky či střely není až tak citlivá a že pokud vyloženě nepřepálíte, tak půjde míč tam, kam má, čili i zde je značná míra počítačové asistence, již zpočátku nevnímáte, ale časem ji vidíte všude kolem. Zkoušel jsem přepínat mezi variantami přihrávkového modelu, ale žádné patrné změny jsem v tomto nepocítil. Hra zůstává hodně arkádová a v řadě herních situací automatizovaná. Bude tedy vyhovovat spíš mladším a nenáročným hráčům. Pokud vás zajímá dění kolem hry, můžete se chodit dívat třeba na www.fifa2002.com, kde se shromažďuje vše, co se kolem hry děje.

Stáhněte si: Demo (16 MB), Video (4 MB), Intro (8 MB)

 
Mickey Mouse
připravil: jd




 
 
Mickey Mouse
Smarty.cz

Verdikt:

FIFA 2002 představuje největší posun v její historii. Velký krok kupředu je učiněn především díky novému způsobu přihrávek a střel, kdy vliv na jejich přesnost má i sám hráč. Ne vše se ale nakonec ukáže tak, jak se jeví na začátku a počáteční nadšení opadne. Bohužel ve hře zůstává celá řada negativních prvků z minula a některé klady z ní zcela nepochopitelně zmizely. Největší mínus jsou opět dementní brankáři. Také celkový počet bugů, které ve hře najdete připomíná spíš betaverzi než finální produkt. Hratelnost je mnohem lepší než kdy dřív, ale pořád to ještě není úplně to pravé.

Nejnovější články