zdroj: tisková zpráva Eragon je jméno patnáctiletého farmářského synka, který je zrozen k tomu, aby převrátil svět naruby. Sága amerického fantasy spisovatele Christophera Paoliniho bývá často kritizována pro svou neoriginalitu a využívání klišé z knih J.R.R. Tolkiena. Včetně toho, že Paolini ve svých knihách používá také jakýsi prastarý jazyk, který je velmi podobný tomu z Pána Prstenů. Spousta lidí také poukazuje na velikou podobnost příběhu s Hvězdnými válkami, včetně typizace postav. Draci, jejich vztahy s lidmi, chování a pouta mezi jejich jezdci se zase dají v prakticky shodné podobě nalézt ve starší sérii knih od Anne McCaffrey, Dragonriders of Pem.

Příběh hry je celkem jednoduchý, ale to nelze brát jako zápor - ostatně ve hrách se složité motanice postav a událostí mnohdy těžko spojují tak, aby z toho nebyl zmatek. Ačkoliv žánrové zařazení Eragonu spadá mezi akční adventury, resp. spíš hack&slash mlátičky (není divu, mají ho na svědomí stejní lidé jako např. LOTR: Two Towers / Return of the King) a reálie přímo vybízejí k alespoň nějakým hlubším RPG prvkům, nenaleznete v Eragonovi opravdu ani jeden, což je škoda.

• Vyprávění navzdory
Kdo knihu nečetl, film neviděl (ani v tuto chvíli zatím není jak) a zná celou ságu víceméně jen zpovzdálí, ten asi bude stejně jako já čekat, že hra vás světem provede a alespoň mu naznačí nějaké základní reálie či vykreslí postavy. Avšak její příběhová část je velmi špatně zpracovaná – z kratičkých prostřihů mezi levely se toho opravdu příliš nedozvíte, ani intro není bůhvíjak výpravné a tak většinu času pouze domýšlíte, co, proč a jak.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

• Čáry a kouzla proti mečům a šípům
Eragon v průběhu putování objevuje schopnosti všech dračích jezdců, mezi které po nálezu modrého vejce a výchově vlastního draka patří. Takže vládne nejen mečem, ale i magickou energií a kouzly, kterých je však ve hře jen pár základních. Hrdina si umí očarovat šíp, vytvořit magický štít či strkat protivníky do propastí, případně v pozdějších fázích hry je zapálit apod. Mimo to se ale umí i pěkně ohánět mečem a lukem. Bojový systém je propracovaný - s mečem můžete využít dva útoky, případně několika třítlačítkovými kombinacemi aktivovat různá komba, která vyrazí nepřátelům štít z ruky a podobně. Animace bojů je povedená, mnohdy se stane, že vojákům po zásahu šípem spadne přilba z hlavy a podobně. Na druhou stranu, na normální obtížnost je hra poměrně lehká a stalo se mi snad jednou, že jsem nepřátele podcenil a hrdina padl.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Trivialita
Ve hře vám hrozí jediné nebezpečí – že vás udolají nepřátelští vojáci. Ačkoliv Eragon na každém druhém rohu ručkuje spárou mezi kameny nad propastí, bát se nemusíte, není možné nikam spadnout. Stejně tak při přebíhání různých uzounkých lávek jsou zde prostě neviditelné zdi, které vás bezpečně udrží. Snad jediných několik míst, kde Eragon opatrně našlapuje po trámech zřícených stropů, je jakousi výzvou, nicméně i zde spadnete v nejhorším případě o jedno patro níž. Stejně tak se málokdy stane, že byste zabloudili. Hra je tak strašně lineární, že vám za celou dobu nedá prakticky vůbec na výběr.

Při řešení neprůchodnosti různých staveb, či v samotné přírodě, opět přijde na řadu magie. Ve chvílích, kdy nebudete vědět kudy kam, stačí trošku upravit realitu k obrazu svému a tu a tam si přeskupit hromadu trosek na úhlednou lávku. Či si pohrát s kameny ve zdivu, aby vytvořily epesní bouldrovací stěnu, po které elegantně (žádný strach, spadnout se nedá) přeručkujete nad propastí na druhou stranu, kde cesta pěkně dál pokračuje. Někde je použití magie vcelku pěkné, jindy je ale příliš naivní – třeba ručkovací kláda, která jen tak sama od sebe visí ve vzduchu. Stejně tak lze tuto telekinetickou magii využít v boji, protože v obzvláště náročných místech hlavně zpočátku hry vždy úplnou náhodou naleznete barel plný zapíchaných oštěpů, které se silou Eragonovy vůle proměňují ve smrtící projektily.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii

• Zastaralé pojetí a málo draků
Další věcí, která vás asi trochu vyvede z míry, je dnes již trochu plesnivá koncepce fixní kamery, která dělá z každého přechodu mezi obrazy směrové peklo. Pro orientaci v prostoru je nemožnost otočit kamerou opravdu náročná a podezřívám vývojáře z toho, že se pro ní rozhodli, aby si ušetřili práci s grafikou a celkovou dotažeností prostoru. Jde o takovou raritu, která vám ale připomene staré časy. Otázka je jen, jestli v dobrém či špatném. Pro někoho to může být nezvyk, který mu velmi znepříjemní orientaci. Stává se totiž, že cesta, po níž musíte pokračovat, bývá ukrytá někde v rohu a je celkem špatně viditelná. Navíc v několika větších lokacích mění kamera svou polohu celkem nelogicky a vy tak musíte opravdu přemýšlet a hledat orientační body, abyste se zorientovali. Na druhou stranu, zvyknout se na to dá, otázka je jen, kolik hráčů to odradí.

Velkou část původního příběhu tvoří draci, vlastně se kolem nich točí skoro všechno. Docela mě proto zarazilo, že se počet setkání s drakem za celou hru dá spočítat na prstech jedné ruky. Předem jsem se těšil na nějaké letecké orgie mezi prolétajícími firebally (a nemohl jsem si nevzpomenout na Magic Carpet či Drakan), nicméně jsem se dočkal pouze sporadického zalétání si mezi šípy pozemního vojska, navíc úzkým kaňonem, ze kterého se nedalo vyletět nikam dál. Navíc dračích útoků si také příliš neužijete, Sapphira má totiž svojí hlavu a oheň z ní unikne jen v případě, že se jí zrovna chce (rozumějte „má to naskriptované“). Mimo létání se objeví čas od času, když je situace kritická, aby Eragona zachránila. Zde je jasně vidět nevyužitý potenciál a můžeme jen litovat, že si autoři nedali s draky více práce.

• Konec dobrý, všechno dobré?
zdroj: tisková zpráva Zatím jsem stále kritizoval, takže bych to rád teď trochu napravil. Eragon není úplně špatná hra. Je v ní málo chyb, má spád a docela dobře se hraje. Ve spojitosti s povedenou hudbou dokáže celkem i pohltit a navodit pěknou atmosféru. Hru netrápí příliš hluchých míst, má spád, nicméně záporem je zase krátká herní doba - průměrně zkušený hráč ji zvládne dohrát za šest sedm hodin. Hra tedy není moc dlouhá, má svoje nedostatky především v základním konceptu, nicméně je v ní cítit potenciál, který by se dal v budoucnosti určitě využít.

Stáhněte si: Trailery...

Související články: Dojmy, Novinky, Více o filmu Eragon na Tiscali.Kino a MovieZone