Tým speciálních jednotek určených pro boj v týlu nepřítele v nebezpečných horách Afghánistánu - to je náplň dalšího dílu z taktické série Delta Force, který se až příliš podobá svému předchůdci.

Autor: Nukem
Publikováno: 13.července 2002

zdroj: tisková zpráva Vzpomínám na listopad roku 2000, kdy jsem sepsal první recenzi. Bylo to na třetí část v té době dobře známé takticko-akční hry Delta Force: Land Warrior. Recenze byla obsáhlá, neboť i hra přinesla oproti svým starším sestrám mnoho novinek, které stálo za to popsat. Lepší grafika, více zbraní a dokonce i něco jako příběh, který se během hraní postupně odvíjel. Nyní, po roce a půl vychází čtvrté pokračování legendy nesoucí podtitul Task Force Dagger. Přiznám se, že jsem se na pokračování celkem těšil, už jen kvůli dříve odehraným, nepříliš vydařeným titulům, jako Navy Seals či Shadow Force. Konečně něco ověřeného, říkal jsem si, když CD s hrou konečně vklouzlo do mé CD-ROM mechaniky.

• Land Warrior pokračuje
Asi není třeba příliš popisovat, o čem vlastně hra je. Stručně tedy připomenu, že cílem hry je hráčům přiblížit každodenní těžký život speciálně cvičených mužů i žen, jež patří do skupiny Delta Force. Tato jednotka není smyšlenou partou elitních vojáků, ale jde naopak o skutečnou odnož americké armády, která má potírat všechny projevy teroristických sil a to především tam, kde jde o přímé nasazení vojáků na nepřátelské území, daleko za hranicemi USA. Delta Force je rozdělena na tři části, které jsou dále tvořeny úzce specializovanými skupinami vojáků.

V dosavadních třech vydáních jste tedy mohli zaujmout místo jednoho z vojáků, právě nasazeného do smrtelně nebezpečné akce. V boji jste obvykle nebyli sami, neboť další členové týmu byli rozmístěni na jiná místa. Tak jste buď mohli zahájit společný útok na nepřátelské obležení, či se naopak potichu vplížit do tábora, zmocnit se důležitých dokumentů a opět se potichu vytratit. Jindy zase vaši společníci čekali na váš určitý postup v poli, aby vám pak v další fázi mohli pomoci např. odlákáním pozornosti na sebe, či třeba krycí palbou při ústupu.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Ale již v třetím díle se začal herní styl poněkud měnit. Novinkou tehdy byla možnost výběru z několika vojáků, kde každý měl svoji užší specializaci. První voják si velmi dobře rozuměl se snajperkou, druhý zase unesl v jedné ruce i ten nejtěžší kalibr, třetí byl zase pomalu rychlejší ve vodě než na souši. Tyto rozdíly se pak ve hře projevovaly třeba tak, že ostřelovačův zaměřovací kříž v dalekohledu se nepohnul ani ve stoje, kdežto těžký kulomet mu div nevyskočil z ruky. Každý voják měl pak do mise jinou doporučenou výzbroj, přičemž dle typu mise si bylo možné vybrat vhodný charakter. Bylo-li třeba zakleknout za kopec a postupně likvidovat stráže na hradbách opevnění, sáhli jste po ostřelovači a naopak, čekala-li vás obrana nějakého místa, kdy se na vaše pozice ze všech stran hrnuly hordy nepřátel, bylo více než výhodné vybrat si kulometčíka, který kropil horizont extra rychlými dávkami ze své M249.

• Vojáci všech elitních komand, spojte se!
zdroj: tisková zpráva Výše popisované rozdělení se i v posledním díle zachovalo a navíc i rozrostlo do celkových deseti postav, avšak šlo tak trochu stranou od zavedeného standardu. Nyní nejsou jednotliví specialisté z různých skupin Delta Force, ale každá postava teď zastupuje jednu elitní skupinu a to dokonce i z neamerických vojenských sil. Potkáte zde tedy jednoho specialistu z týmu Delta Force, CIA, zelených baretů, australských SASR, britských SAS, Seal Team, 75. regimentu Rangerů, kanadských JTF-2, amerického námořnictva a amerického letectva.

Stejně jako v předchozím díle, i zde je možné si před každou misí zvolit kteroukoliv z postav, přiřadit jí jakoukoli kombinaci výzbroje a pustit se do akce. Každá postava je ve výběrovém menu stručně popsána, byť mnohdy není její konkrétní specializace příliš zřejmá. Výběr se tedy mnohdy stává tak trochu sázkou do loterie, ovšem do té doby, než zjistíte, že stejně jako v Land Warrioru využijete maximálně dva charaktery - ostřelovače (zde je to agent CIA) nebo kulometčíka (zelený baret).

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Při rozhodování by vám pak měl pomoci stručný popis mise a pokud se zrovna netrefíte (popisy nejsou nijak detailní), nic se prakticky neděje. Dohrát misi lze vlastně s kýmkoliv už jen proto, že v základním nastavení je možné schopnosti postav potlačit, takže pak již nebude mezi nimi vůbec žádný rozdíl a M60ku udrží i naprostý zelenáč právě převelený od zásobovačů. To je pochopitelně velmi škoda, neboť výběr z deseti typů pak ztrácí hlubší význam a je zde posunut do roviny jen jakéhosi zpestření.

• Tvůrčí fantazie vyčerpána?
zdroj: tisková zpráva Přehlédnout ovšem nelze ani ten fakt, že i náplně jednotlivých misí nejsou tak různorodé, jak by každý při tak širokém výběru postav asi očekával. Stejnou nectnost jsem vytýkal i Land Warrioru, přičemž zde je ještě prohloubena tím, že až na nepatrné rozdíly, jsou úkoly ve všech misích prakticky totožné. Vyčistit území od nepřátel, sebrat důležité dokumenty (v každé misi to je jen jedna dvojstránka položená kdesi na stole) a případně zničit zbraňový arzenál. Tento stereotyp pak naruší občasná záchrana rukojmích, bránění pozic či doprovod druhého člena týmu. To je na celkem 26 „ostrých“ misí skutečně hodně omezený repertoár.

Když už jsem se zmínil o spolubojovnících, i těch během jednotlivých dílů Delta Force postupně ubývá. První dva díly jsou na moji paměť již celkem vzdálené, každopádně si troufám tvrdit, že nejméně ve většině misí, jsem nikdy nebyl v poli sám, tak jak to skutečné jednotky Delta Force také dělají. Tady jsem naopak byl na většinu akcí vrtulníkem vysazen sám a po stylu Ramba kosil desítky nepřátel. Žádná spolupráce, žádné rozdělování úkolů. Taktika byla nahrazena prostoduchou akcí. Pravda, ani předchozí díly nebyly až tak taktické, jak bychom čekali. Hodně ze spolubojovníků bylo už na začátku akce zabito, takže to stejně opět zůstalo všechno na hráči.

• Na skutečných bojištích Afghánistánu
zdroj: tisková zpráva Jistě nikoho nepřekvapí, že děj „čtyřky“ se odehrává, kde jinde, než v Afghánistánu. Tady, v samotném středu osy zla, si to po stopětadvacáté rozdáte muž proti desítkám mužů, proti unifikovaným extrémistům s černými turbany na hlavách a AK47 na ramenou. Během jednotlivých misí pak navštívíte několik vojensky atraktivních míst, konkrétně Kandahár, Khananbad, Hadda Farm a Kábul, abyste v samotném závěru vzali útokem samotné doupě teroristů, horu Tora Bora. Přestože nejde o místa smyšlená, váš nepřítel je buď anonymní nebo fiktivní postava. Navíc jde vlastně jen o lokální bosse a celkový zastřešující příběh, jako v případě Land Warrioru, tak nějak chybí a nebo jsem ho možná nepostřehl.

Jednotlivá prostředí detailností příliš nehýří, holé kopce, sem tam smrk (!?), pak několik budov a vstup do podzemí. Interiéry jsou tradičně chudé, stůl s dokumenty nebo dvěma PCčky, nějaká ta knihovna, postele a krabice se zbraněmi či balíčky drog ukryté mezi zrnkovou kávou.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Jádro engine hry zůstalo patrně stejné, nebo nedostálo očividným změnám. Na druhou stranu grafika vypadá uhlazenější, ale to možná bude tím, že od dob Land Warrioru jsem dvakrát vyměnil grafickou kartu ;-) Kromě uhlazenosti ale musím uznat, že se zřejmě rozrostl repertoár textur. Ačkoliv hory a pláně vypadají stále jako kopečky z bramborové kaše (hodně mi to připomíná mé první pokusy ve Vista Pro), co se týče budov, počet textur je už o něco bohatší. I postavy se zdají být o něco detailnější, byť množina typů nepřátel je opět omezená asi na dva prvky. Kromě unifikovaných stanových táborů navštívíte i elektrárnu, letiště, rozsáhlé podzemní bunkry, jednu farmu, kde obilí vypadá jako tenká papírová kulisa, a i menší městečka.

• Amatéři v řadách nepřítele
zdroj: tisková zpráva Samotnou kapitolkou je i „inteligence“ nepřátel, která zjevně zůstala beze změn. Přestože lze během hraní úroveň inteligence měnit, zase tolik to k hratelnosti nepřidá. Pravda, na nejnižší úroveň to je prakticky procházka růžovým sadem, přičemž na tu nejvyšší už je třeba se i krýt a plazit, neboť nepřítelova muška je o poznání lepší a často ani nevíte, odkud smrtící kulka přiletěla. Rainbow Six to sice není, ale aspoň trochu vás to přinutí se rozhlížet kolem sebe a mnohem častěji zaujímat polohu ležmo. Ovšem přesnost střelby je také to poslední, co se s obtížností mění. I nadále si nepřítel počíná stejně amatérsky. Obvykle klečí na místě a čeká, dokud jej nezastřelíte, někdy vám běží naproti, jindy zase obíhá kolečka kolem budov, nebo zůstává na místě zaklíněn ve zdi :) Výjimečně se pak ti nejchytřejší utrhnou z místa a běží vás napadnout zezadu.

Naprosto evidentním důkazem nedotažených skriptů byla situace, kdy jsem měl doběhnout do místa, kde vojáci přeživší havárii vrtulníku čekají na odvoz. Jakmile bych se dostal na místo, z kopců by se na nás vyřítila vlna protivníků, přičemž mým úkolem bylo odrazit jejich útok. Co ale zřejmě žádného programátora kupodivu nenapadlo byla situace, kdy se hráč nedrží daného postupu. I tak se stalo, že jsem namísto k našim šel jsem do hor, kde čekali protivníci na příkaz k útoku. A jelikož jsou to zjevně velmi disciplinovaní vojáci, kteří mají nařízeno střílet až při útoku na naše pozice, mohl jsem mezi nimi zcela bezpečně procházet, postavit se před kteréhokoliv vojáka, projít skrz něj (!), dokonce i vystřelit a přesto jsem se z jejich strany žádné odvetné palby nedočkal.

• Další přírůstky do vitríny
zdroj: tisková zpráva Závěrem bych se zřejmě měl alespoň trochu zmínit o vojenské výbavě, i když ta je prakticky shodná s výbavou z Land Warrioru. Přibylo sice opět několik typů zbraní - je zde např. více ostřelovacích pušek, kulometů i menších automatů - ale nadále platí to, co jsem napsal už před půldruhým rokem. Pokud si nebudete chtít vyloženě jednotlivé zbraně zkoušet, brzy si zvyknete jen na několik z nich. K tomu často užijete noční vidění, nově si budete moci bojiště prohlížet z leteckého pohledu, který vám zprostředkuje systém AVAX, a samozřejmě nechybí ani letecká podpora pro likvidování venkovních cílů. Jinak velikost inventáře zůstala nezměněna, takže si sebou můžete vzít jednu hlavní zbraň, jeden ze tří podružných automatů, pistoli, granáty, miny nebo bazuku a v neposlední řadě je na výběr buď neprůstřelná vesta nebo více munice.

Jak ovšem brzy zjistíte, munici navíc není vůbec nutné brát. A to ne snad z důvodu, že byste ji celou nespotřebovali. U hlavních zbraní možná nespotřebujete, ale třeba rakety nebo dálkově řízené nálože můžete mít jen dvě, ale je tu jedna vlastnost, která vaše starosti o dostatek munice zažene. Stejně jako v Land Warrioru i zde je možné hru kdykoliv uložit do jedné ze tří pozic pro každou misi, přičemž je lze neomezeně přepisovat. Pokud pak uloženou pozici nahrajete, doplní se vám veškerá munice na své maximum.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry naleznete v naší sekci screenshotů
Nevím, zda je to chyba či úmysl, ale někdy to pomůže, když třeba vyplácáte všechny miny na domnělé cíle a pak zjistíte, že vám nezbývá na cíle, které bylo skutečně potřeba odpálit, přičemž ne vždy je letecký útok možný. Pak není třeba začínat misi znova, i když v průměru každá mise zabere tak 10-15 minut, ale stačí hru uložit a v zápětí nahrát. Vím, že odkojenci Flashpointu ukládají jen jednou a bohatě to stačí ;-)

• Nostalgie
zdroj: tisková zpráva Takže jsme opět u konce. Hodnocení nebude asi příjemné. Poslední přírůstek do rodiny Delta Force rozhodně nepřekročil stín svých starších sourozenců a tak legenda pomalu umírá. Co kdysi hráčům připadalo zábavné a originální, nyní již dávno předčil Flashpoint a jiné hry, které díky rozmanitosti náplní misí i možností jejich řešení a především opravdovou taktikou nechávají Delta Force daleko za sebou. A to i co se týče multiplayeru, který je v Delta Force přítomen jen jako možnost navíc.

Stáhněte si: Cheaty
Související články: Delta Force: Land Warrior recenze (11/2000), Novinky