Autor: Michal "TCRaven" Urban Publikováno: 16.března 2005 |
![]() ![]() ![]() TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Je naprosto nezbytné prostudovat si manuál, než se pustíte do samotného hraní. Jednotlivé simulované objekty se poměrně značně liší a na spoustu věcí by člověk asi pouze metodou pokus-omyl nepřišel. Pochopitelně není nutné biflovat celý manuál, stačí pouze část o typu jednotky, které se hodláte věnovat. Vynikajícím doplňkem manuálu jsou tutoriálová videa, proces učení značně usnadňující. Podrobnosti o všech objektech, vojenských i civilních, jsou obsaženy v USNI Reference encyklopedii. ![]() Herní volby jsou podobné jako ve většině simulátorů – samostatná mise, kampaň, rychlá mise, editor misí a multiplayer. Samostatných misí rozdílných obtížností je celkem 25, mohou trvat několik minut, ale také hodin. Jsou vždy určeny pro jedinou jednotku a více se o jejich náplni dočtete zde. Kampaň je k dispozici jedna s názvem Russian Rebellion, kde si můžete vybrat ruskou/americkou ponorku a letoun. Kampaň je tvořena jednotlivými misemi, z nichž jsou přenášeny informace například o plnění úkolů do následující mise. Kampaň tedy má jisté dynamické prvky jako Sub Command. Díky kvalitnímu editoru se dají vytvořit další mise i kampaně. Herní rozhraní misí je stejné jako v Sub Command. V dolní části obrazovky se vpravo nachází ukazatele rychlosti, hloubky a kurzu, s jejichž pomocí lze ovládat vybranou jednotku. Řídit se dá i pomocí waypointů na navigační obrazovce a z kokpitu/můstku přímo můžete ovládat řídící plochy a pohon. ![]() ![]() ![]() Vrtulník a letoun se dá ovládat i joystickem. Je však důležité říci, že DW je simulátorem námořním, nikoli leteckým. Letové modely jsou tedy, v lepším případě, jednoduché. Pravděpodobně nikdo si proto nebude libovat v létání pomocí joye, ale bude řídit pomocí waypointů nebo taskbaru. Toto ovšem nepředkládáme jako zásadní nedostatek, mít špičkové sonary a špičkové letové modely v jednom balení by sice bylo krásné, ale to bychom již chtěli moc. Každá z jednotek je vybavena několika stanovišťmi, mezi kterými je možné se přepínat myší ikonami vlevo dole a nebo funkčními klávesami. Každý druh (ponorky, loď...) má rozdílné typy stanovišť. Pouze kokpit/můstek, radar a pasivní detektor ESM mají všechny. Ponorky ![]() Nově se proto v DW setkáváme s diesel elektrickou ponorkou Kilo, která je naopak určena k činnosti v blízkosti pobřeží. Kilo je oproti svým atomovým kolegyním menší, obratnější a pomalejší. Nedisponuje tak výkonným detekčním a zbraňovým systémem. Její výdrž pod hladinou je omezena kapacitou baterií pro elektromotory, je tudíž nucena se vynořovat na hladinu. Maximální i cestovní rychlost je výrazně nižší než u ponorky atomové. Navíc maximálka vycucne baterie velice rychle, a tak je nutné ji využívat velice uváženě. Přese všechny nevýhody má Kilo vůči atomovým ponorkám jednu zásadní přednost – je schopná vypnout svůj pohonný systém a tím zcela přestat aktivně vydávat hluk. Atomová ponorka nemůže na moři jednoduše vypnout reaktor a musí být v provozu chladící zařízení, které je vždy zdrojem detekovatelného hluku. Přidání Kila rozšířilo spektrum činností s ponorkami v simulátoru, její použití a taktika se liší od ponorek atomových. Je třeba plánovat a předvídat průběh mise, aby se nestalo, že ponorce dojdou baterie. Na druhou stranu Kilo může být mnohem „drzejší“ - např. je reálné vplížit se do silně bráněného nepřátelského přístavu za účelem čehokoli. ![]() ![]() ![]() Lodě Řiditelným plavidlem je fregata třídy Oliver Hazard Perry FFG-7. Jedná se o loď, která je schopna působit proti hladinovým, vzdušným i podhladinovým cílům. K tomuto účelu je vybavena aktivními a pasivními sonary (i sonarem vlečeným) a radarem. Mezi protiponorkové zbraně patří torpéda a hlubinné miny. Pro vlastní ochranu, případně ochranu operačního svazu, před řízenými raketami či letouny disponuje střelami SM-2 a automatickými kanóny. K útokům na hladinové cíle slouží řízené střely, velkorážní kanóny a samozřejmě torpéda. ![]() V simulátoru DW jde o nejsložitější řiditelný objekt, který disponuje celkem 11-ti stanovišťmi. Hladinová loď má zjevnou nevýhodu ve své hlučnosti - na hladině je prostě vždy vyšší úroveň hluku než pod ní, tudíž je velmi obtížné utajit svou přítomnost a taktika musí být odlišná než u ponorek. Je vhodné nespoléhat se na neodhalení a působit aktivně s vědomím, že případná nepřátelská ponorka o vás jistě ví, ale není pro ní jednoduché se k vám přiblížit a zaútočit. K efektivní protiponorkové činnosti může dopomoci aktivní sonar, který se z výše uvedeného důvodu dá používat volněji než ponorka. Pravděpodobně největší výhodou výhodou O. H. Perry je jeho protiponorkový vrtulník. Díky němu se zásadně rozšiřuje sledovaná pokrytá plocha, zvyšuje se bojová hodnota a také snižuje reakční doba celého systému. Pokud si hráč zvolí řízení O.H. Petery, může vrtulník ovládat příkazy, nikoli přímo. DW však nabízí i samostatnou simulaci vrtulníku. Vrtulník Je tu totiž řiditelný vrtulník MH-60R Seahawk, který patří do výzbroje O. H. Perry. Jedná se primárně o protiponorkový stroj, ale je schopen činnosti i proti menším hladinovým lodím. Hladinové a podhladinové cíle vyhledává pomocí aktivního a pasivního sonaru, detektoru magnetických anomálií - MAD a radaru. Sonar a MAD jsou používány ve visu, případně velmi pomalém letu, jejich spuštěním na laně pod hladinu. Anténa radaru je pochopitelně umístěna přímo na vrtulníku. ![]() ![]() ![]() Významným oborem činnosti při vyhledávání nepřátelských plavidel je využívání sonobójí. Vrtulník je může vypustit do vody a poté se na ně naladit a sledovat jimi přijaté signály. Tímto způsobem se významně zvětšuje sledovaný prostor - je totiž možné sledovat signály z více bójí najednou. Sonobóje používá i O. H. Perry. ![]() Na závěr jsem si nechal hlídkový letoun P-3C Orion. Ten je určen k boji proti ponorkám, ale stejně dobře i proti hladinovým cílům. Oproti vrtulníku disponuje mnohem širší skladbou výzbroje, nese i miny a protilodní střely. Stejně jako vrtulník a fregata, využívá letoun sonobóje. Není však vybaven sonarem, létá totiž tak rychle, že nelze cokoli bezpečně spouštět do vody. Spolu s MAD je vybaven i SAD – Submarine Anomaly Detector. MAD/SAD je pasivní detektor sledující poruchy v magnetickém poli Země způsobené velkými kovovými objekty. MAD má univerzální použití, SAD je určen pouze proti podhladinovým cílům. Odlišnost hraní za různé jednotky Loď, ponorka, letadlo a vrtulník každý vyžadují naprosto jiný přístup hraní vycházející z jejich rozdílných vlastností a možností. Hlavním zájmem ponorky je zůstat neodhalena, protože pokud je objevena, útok na ni je již poměrně snadný, i když samozřejmě jeho úspěšnost zůstává otázkou. Síla ponorky spočívá v překvapivém útoku na lodě nebo další ponorky. Hladinová loď má univerzální použití proti všem cílům, ale za cenu oznamování své přítomnosti na všechny strany. Musí více spoléhat na své defenzivní systémy. Samotný vrtulník je nejúčinnější proti ponorkám, pokud se ponorka nevynoří, v podstatě se o přítomnosti vrtulníku dozví až když nad ní šplouchne torpédo. ![]() ![]() ![]() Hlídkový letoun je možno používat proti ponorkám i všem druhům hladinových plavidel. Vůči ponorce je v podstatě v bezpečí, velké hladinové lodě jsou pro něj však hrozbou. Kombinace loď – vrtulník nebo letoun je pro ponorku naprosto smrtící. Ponorka může vrtulník a letoun ohrozit pouze v případě, že se vynoří na hladinu a vyšle na ně IR střelu. Je ale jasné, že vynořování na hladinu je spojeno s velkým rizikem. ![]() Samostatné mise a multiplayer Námořní boj v žádném případě není nekončící akční záležitost. Dlouhé minuty a hodiny se jedná o pečlivé hledání, sledování obrazovek, ale pak nastávají dramatické situace, kdy je třeba jenom pár okamžiků na provedení útoku a nebo jeho odvrácení na nás. Každý typ jednotky má své výhody a nevýhody, hodí se více k jiným činnostem, nebezpečí číhá pokaždé jinde. Efektivní používání všech druhů jednotek je velmi náročné. Umělá inteligence je na slušné úrovni, jako nepřítel je důstojným protivníkem a neodpouští chyby. V případě automatické posádky na vlastní palubě podává výkony, které jsou pro hráče obtížně nedosažitelné, čímž myslím práci se sonary, respektive schopnosti nalézt kontakty. DW umožňují zapojit se do multiplayerových bitev, kdy buď jeden hráč ovládá jednu jednotku nebo více hráčů se podílí na řízení jediné. Na adresu multiplayeru můžeme říci pouze, že funguje, neměli jsme možnost většího testování. V singleplayeru je možné zrychlování času, což je téměř nezbytná věc, mise bývají opravdu dlouhé. V multiplayeru akcelerace času není možná. ![]() ![]() ![]() další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Jedna výhrada k DW je stejná jako v Sub Command. Zdá se těžko pochopitelné, že v době automatizace je posádka v reálu nucena tvořit TMA (Target Motion Analysis) stejně „ručně“ a pracně jak je tomu v DW. Dalším problémem je model poškození. Při najetí na břeh loď dostane poměrně velké poškození, kdy jsou nefunkční např. torpédomety na ponorce. Přesto během plavby pod hladinou se tyto postupně opravují. Poškození trupu nemají vliv na výkony plavidla. Audiovizuální zpracování Cílem Sonalysts bylo především vytvořit realistický simulátor daných zbraňových systémů. Z tohoto hlediska není to, jak vše vypadá, až tak důležité. Řiditelné jednotky jsou zpracované poměrně podrobně, ostatní již hůře. Letouny řízené počítačem jsou dost obludné. Ale z můstku lodě vše vypadá celkem OK. Výhodou DW jsou ale poměrně nízké hardwarové nároky. ![]() Stáhněte si: Demo, Video, Cheaty... Související články: Novinky, Sub Command recenze |
Michal "TCRaven" Urban | |
autorovi je 29 let, pracuje v Hradci Králové jako technik/webmaster, specializuje se na simulátory všeho druhu, kterými se zaobírá od roku 1996 |