Dangerous Waters - recenze
8/10
zdroj: tisková zpráva

Dangerous Waters - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

16. 3. 2005 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Moderních námořních simulátorů se rodí poskrovnu a o to více potěšil příchod hry Dangerous Waters, která je nástupcem Sub Command. Jak těžké je vládnout mořím a oceánům z hlubin, z hladiny i ze vzduchu?

Autor: Michal "TCRaven" Urban
Publikováno: 16.března 2005
První česká recenze této hry zdroj: tisková zpráva Verze hry: finální/anglická
Doba recenzování: 2 týdny


Zvětšit zdroj: tisková zpráva Je to již poměrně dlouho, co jsme se na Tiscali Games věnovali nějaké moderní námořní simulaci. Důvod je jasný, na herním trhu se jedná o velice vzácné zboží a her z tohoto žánru se neprodají miliony kusů. V říjnu roku 2001 jsme recenzi simulátoru Sub Command uzavřeli odhadem doby, kdy se dočkáme dalšího ponorkového simulátoru. Ač Dangerous Waters není pouze simulací ponorek, předpověď tří let byla poměrně přesná. Tato hra (dále jen DW) byla vytvořena společností Sonalysts Combat Simulations, která se jako jediná věnuje modernímu námořnímu boji na PC. Sonalysts jsou nejen tvůrci Sub Command, ale také, nyní již značně vousatých, Jane’s Fleet Command a 688(i).

 Oč se jedná
Co je tedy možné si představit za pojmem moderní námořní simulátor? V pojetí Sonalyst se jedná o samostatné modelace rozdílných zbraňových platforem nabízených v jednom simulátoru. DW přímo vychází ze Sub Command a lze jej chápat jako jeho významné rozšíření. V Sub Command jsme měli k dispozici pouze ponorky. V DW byla řiditelná flotila rozšířena o tři nové platformy – hladinovou loď, letoun a vrtulník. Nabízí se tedy unikátní možnost vládnout mořím a oceánům z hlubin, z hladiny i ze vzduchu. Můžete si zkusit boj z „druhé strany“. V DW sice není funkce jakéhosi vrchního velitele řídícího všechny dostupné jednotky, ale ovládáte vždy pouze jednu konkrétní vybranou jednotku (platformu).

Zbraně dnešní moderní doby jsou velmi složitá zařízení a DW je tudíž také velice komplexní. Simulátor přichází vybaven obrovským 562-stránkovým manuálem dostupným v digitální podobě na CD a nebo, za příplatek, v tištěné podobě. Informace doplňuje menší manuál o mission editoru a popis hlasové komunikace, DW totiž lze ovládat pomocí MS SpeechEngine.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

 Forma přístupu
Je naprosto nezbytné prostudovat si manuál, než se pustíte do samotného hraní. Jednotlivé simulované objekty se poměrně značně liší a na spoustu věcí by člověk asi pouze metodou pokus-omyl nepřišel. Pochopitelně není nutné biflovat celý manuál, stačí pouze část o typu jednotky, které se hodláte věnovat. Vynikajícím doplňkem manuálu jsou tutoriálová videa, proces učení značně usnadňující. Podrobnosti o všech objektech, vojenských i civilních, jsou obsaženy v USNI Reference encyklopedii.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Vzhledem k nepopiratelné obtížnosti DW s nejvyšší úrovní realismu se nabízejí jistá zjednodušení jako jsou kratší nabíjecí časy zbraní, zobrazování všech objektů v prostoru a automatická osádka. Zjednodušené sonary a radary se zde však nenacházejí. DW je z velké části o správném použití dostupných detektorů a zjišťování cílů. Buďto je ovládáte naplno anebo vůbec. Pokud člověk není od začátku rozhodnut DW kompletně zvládnout a jenom to zkouší, má možnost zapnout si automatickou posádku na vybraných stanovištích. Není pak nucen sledovat úplně všechno a může se například zaměřit jenom na boj, zatímco detekci cílů nechá na počítači. Hodí se to zvláště u lodi, kde není snadné vše sám zvládnout. I to je způsob, jak lze DW hrát delší dobu.

 Kampaň, mise a ovládání
Herní volby jsou podobné jako ve většině simulátorů – samostatná mise, kampaň, rychlá mise, editor misí a multiplayer. Samostatných misí rozdílných obtížností je celkem 25, mohou trvat několik minut, ale také hodin. Jsou vždy určeny pro jedinou jednotku a více se o jejich náplni dočtete zde. Kampaň je k dispozici jedna s názvem Russian Rebellion, kde si můžete vybrat ruskou/americkou ponorku a letoun. Kampaň je tvořena jednotlivými misemi, z nichž jsou přenášeny informace například o plnění úkolů do následující mise. Kampaň tedy má jisté dynamické prvky jako Sub Command. Díky kvalitnímu editoru se dají vytvořit další mise i kampaně.

Herní rozhraní misí je stejné jako v Sub Command. V dolní části obrazovky se vpravo nachází ukazatele rychlosti, hloubky a kurzu, s jejichž pomocí lze ovládat vybranou jednotku. Řídit se dá i pomocí waypointů na navigační obrazovce a z kokpitu/můstku přímo můžete ovládat řídící plochy a pohon.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Vrtulník a letoun se dá ovládat i joystickem. Je však důležité říci, že DW je simulátorem námořním, nikoli leteckým. Letové modely jsou tedy, v lepším případě, jednoduché. Pravděpodobně nikdo si proto nebude libovat v létání pomocí joye, ale bude řídit pomocí waypointů nebo taskbaru. Toto ovšem nepředkládáme jako zásadní nedostatek, mít špičkové sonary a špičkové letové modely v jednom balení by sice bylo krásné, ale to bychom již chtěli moc. Každá z jednotek je vybavena několika stanovišťmi, mezi kterými je možné se přepínat myší ikonami vlevo dole a nebo funkčními klávesami. Každý druh (ponorky, loď...) má rozdílné typy stanovišť. Pouze kokpit/můstek, radar a pasivní detektor ESM mají všechny.

 Ponorky
Zvětšit zdroj: tisková zpráva V DW, stejně jako v Sub Command, máte pod kontrolou atomové útočné ponorky tříd Los Angeles, Seawolf a Akula dvou verzí. Bližší informace o atomových ponorkách naleznete v recenzi Sub Command, tato část se v DW nezměnila. Stejně tak tam naleznete popis vyhledávání cílů. Atomové ponorky lze charakterizovat jako velká, výkonná podmořská plavidla schopná plnění velké škály úkolů. Jejich přirozeným prostředím jsou hluboké vody, na hladinu se v podstatě nemusí vůbec vynořovat. Nejsou však zcela ideální pro použití v mělkých pobřežních vodách.

Nově se proto v DW setkáváme s diesel elektrickou ponorkou Kilo, která je naopak určena k činnosti v blízkosti pobřeží. Kilo je oproti svým atomovým kolegyním menší, obratnější a pomalejší. Nedisponuje tak výkonným detekčním a zbraňovým systémem. Její výdrž pod hladinou je omezena kapacitou baterií pro elektromotory, je tudíž nucena se vynořovat na hladinu. Maximální i cestovní rychlost je výrazně nižší než u ponorky atomové. Navíc maximálka vycucne baterie velice rychle, a tak je nutné ji využívat velice uváženě.

Přese všechny nevýhody má Kilo vůči atomovým ponorkám jednu zásadní přednost – je schopná vypnout svůj pohonný systém a tím zcela přestat aktivně vydávat hluk. Atomová ponorka nemůže na moři jednoduše vypnout reaktor a musí být v provozu chladící zařízení, které je vždy zdrojem detekovatelného hluku. Přidání Kila rozšířilo spektrum činností s ponorkami v simulátoru, její použití a taktika se liší od ponorek atomových. Je třeba plánovat a předvídat průběh mise, aby se nestalo, že ponorce dojdou baterie. Na druhou stranu Kilo může být mnohem „drzejší“ - např. je reálné vplížit se do silně bráněného nepřátelského přístavu za účelem čehokoli.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Lodě
Řiditelným plavidlem je fregata třídy Oliver Hazard Perry FFG-7. Jedná se o loď, která je schopna působit proti hladinovým, vzdušným i podhladinovým cílům. K tomuto účelu je vybavena aktivními a pasivními sonary (i sonarem vlečeným) a radarem. Mezi protiponorkové zbraně patří torpéda a hlubinné miny. Pro vlastní ochranu, případně ochranu operačního svazu, před řízenými raketami či letouny disponuje střelami SM-2 a automatickými kanóny. K útokům na hladinové cíle slouží řízené střely, velkorážní kanóny a samozřejmě torpéda.
Zvětšit zdroj: tisková zpráva
V simulátoru DW jde o nejsložitější řiditelný objekt, který disponuje celkem 11-ti stanovišťmi. Hladinová loď má zjevnou nevýhodu ve své hlučnosti - na hladině je prostě vždy vyšší úroveň hluku než pod ní, tudíž je velmi obtížné utajit svou přítomnost a taktika musí být odlišná než u ponorek. Je vhodné nespoléhat se na neodhalení a působit aktivně s vědomím, že případná nepřátelská ponorka o vás jistě ví, ale není pro ní jednoduché se k vám přiblížit a zaútočit. K efektivní protiponorkové činnosti může dopomoci aktivní sonar, který se z výše uvedeného důvodu dá používat volněji než ponorka.

Pravděpodobně největší výhodou výhodou O. H. Perry je jeho protiponorkový vrtulník. Díky němu se zásadně rozšiřuje sledovaná pokrytá plocha, zvyšuje se bojová hodnota a také snižuje reakční doba celého systému. Pokud si hráč zvolí řízení O.H. Petery, může vrtulník ovládat příkazy, nikoli přímo. DW však nabízí i samostatnou simulaci vrtulníku.

 Vrtulník
Je tu totiž řiditelný vrtulník MH-60R Seahawk, který patří do výzbroje O. H. Perry. Jedná se primárně o protiponorkový stroj, ale je schopen činnosti i proti menším hladinovým lodím. Hladinové a podhladinové cíle vyhledává pomocí aktivního a pasivního sonaru, detektoru magnetických anomálií - MAD a radaru. Sonar a MAD jsou používány ve visu, případně velmi pomalém letu, jejich spuštěním na laně pod hladinu. Anténa radaru je pochopitelně umístěna přímo na vrtulníku.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Významným oborem činnosti při vyhledávání nepřátelských plavidel je využívání sonobójí. Vrtulník je může vypustit do vody a poté se na ně naladit a sledovat jimi přijaté signály. Tímto způsobem se významně zvětšuje sledovaný prostor - je totiž možné sledovat signály z více bójí najednou. Sonobóje používá i O. H. Perry.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva  Letoun
Na závěr jsem si nechal hlídkový letoun P-3C Orion. Ten je určen k boji proti ponorkám, ale stejně dobře i proti hladinovým cílům. Oproti vrtulníku disponuje mnohem širší skladbou výzbroje, nese i miny a protilodní střely. Stejně jako vrtulník a fregata, využívá letoun sonobóje. Není však vybaven sonarem, létá totiž tak rychle, že nelze cokoli bezpečně spouštět do vody. Spolu s MAD je vybaven i SAD – Submarine Anomaly Detector. MAD/SAD je pasivní detektor sledující poruchy v magnetickém poli Země způsobené velkými kovovými objekty. MAD má univerzální použití, SAD je určen pouze proti podhladinovým cílům.

 Odlišnost hraní za různé jednotky
Loď, ponorka, letadlo a vrtulník každý vyžadují naprosto jiný přístup hraní vycházející z jejich rozdílných vlastností a možností. Hlavním zájmem ponorky je zůstat neodhalena, protože pokud je objevena, útok na ni je již poměrně snadný, i když samozřejmě jeho úspěšnost zůstává otázkou. Síla ponorky spočívá v překvapivém útoku na lodě nebo další ponorky.

Hladinová loď má univerzální použití proti všem cílům, ale za cenu oznamování své přítomnosti na všechny strany. Musí více spoléhat na své defenzivní systémy. Samotný vrtulník je nejúčinnější proti ponorkám, pokud se ponorka nevynoří, v podstatě se o přítomnosti vrtulníku dozví až když nad ní šplouchne torpédo.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Hlídkový letoun je možno používat proti ponorkám i všem druhům hladinových plavidel. Vůči ponorce je v podstatě v bezpečí, velké hladinové lodě jsou pro něj však hrozbou. Kombinace loď – vrtulník nebo letoun je pro ponorku naprosto smrtící. Ponorka může vrtulník a letoun ohrozit pouze v případě, že se vynoří na hladinu a vyšle na ně IR střelu. Je ale jasné, že vynořování na hladinu je spojeno s velkým rizikem.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Hráč přecházející z jedné jednotky na druhou je nucen zcela změnit své myšlení. Představte si, že v jedné misi hodinu tiše sledujete v ponorce rychlostí nějakých 5 uzlů konvoj, posléze provedete rychlý útok a pak za pomoci preventivních úhybných manévrů se snažíte vytratit. Při tom doufáte, že v blízkosti se nepotlouká protiponorkový vrtulník a vy neuslyšíte hlášení „torpedo in the water bearing…“. Jednoduše nevíte jestli jste sledováni pomocí sonobójí. V další misi usednete do letounu P-3C a hodláte lovit v rychlosti 250 uzlů nepřátelské ponorky. Už jenom ten rozdíl rychlostí a chápání vzdáleností jsou neskutečné.

 Samostatné mise a multiplayer
Námořní boj v žádném případě není nekončící akční záležitost. Dlouhé minuty a hodiny se jedná o pečlivé hledání, sledování obrazovek, ale pak nastávají dramatické situace, kdy je třeba jenom pár okamžiků na provedení útoku a nebo jeho odvrácení na nás. Každý typ jednotky má své výhody a nevýhody, hodí se více k jiným činnostem, nebezpečí číhá pokaždé jinde. Efektivní používání všech druhů jednotek je velmi náročné.

Umělá inteligence je na slušné úrovni, jako nepřítel je důstojným protivníkem a neodpouští chyby. V případě automatické posádky na vlastní palubě podává výkony, které jsou pro hráče obtížně nedosažitelné, čímž myslím práci se sonary, respektive schopnosti nalézt kontakty.

DW umožňují zapojit se do multiplayerových bitev, kdy buď jeden hráč ovládá jednu jednotku nebo více hráčů se podílí na řízení jediné. Na adresu multiplayeru můžeme říci pouze, že funguje, neměli jsme možnost většího testování. V singleplayeru je možné zrychlování času, což je téměř nezbytná věc, mise bývají opravdu dlouhé. V multiplayeru akcelerace času není možná.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

Jedna výhrada k DW je stejná jako v Sub Command. Zdá se těžko pochopitelné, že v době automatizace je posádka v reálu nucena tvořit TMA (Target Motion Analysis) stejně „ručně“ a pracně jak je tomu v DW. Dalším problémem je model poškození. Při najetí na břeh loď dostane poměrně velké poškození, kdy jsou nefunkční např. torpédomety na ponorce. Přesto během plavby pod hladinou se tyto postupně opravují. Poškození trupu nemají vliv na výkony plavidla.

 Audiovizuální zpracování
Cílem Sonalysts bylo především vytvořit realistický simulátor daných zbraňových systémů. Z tohoto hlediska není to, jak vše vypadá, až tak důležité. Řiditelné jednotky jsou zpracované poměrně podrobně, ostatní již hůře. Letouny řízené počítačem jsou dost obludné. Ale z můstku lodě vše vypadá celkem OK. Výhodou DW jsou ale poměrně nízké hardwarové nároky.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Hladina moře se pohybuje a odráží objekty, pod hladinou jsou vidět prosvětlující paprsky slunce, objekty vrhají stíny atd. Pevnina je značně schematická a města či přístavy nevypadají moc věrohodně. Zvuky jsou vynikající, sonarem můžete poslouchat rozdílné zvuky jednotlivých objektů.

Stáhněte si: Demo, Video, Cheaty...

Související články: Novinky, Sub Command recenze

 
Michal "TCRaven" Urban
autorovi je 29 let, pracuje v Hradci Králové jako technik/webmaster, specializuje se na simulátory všeho druhu, kterými se zaobírá od roku 1996




 
 
TC
Smarty.cz

Verdikt:

Zájemce o námořní boj nebude zklamán, ale pozor, je značně jiný než námořní boje II. světové války. Hra má patrný vědomostní kontext, jak už to u simulátorů bývá. Fandové jistě ocení rozšířené možnosti Dangerous Waters oproti Sub Command. Z hlediska běžného hráče s mírným zájmem o dané téma se však jedná o poměrně tvrdý oříšek.

Nejnovější články