Autor: Pavel Oreški Publikováno: 24.ledna 2006 |
Aby bylo jasno: Crazy Frog Racer není žádný áčkový titul. Na pevném disku zabere asi 330 MB a jen málokdo si po jeho ohlášení mohl myslet, že půjde o nějakou hitovku. Autoři si toho byli očividně vědomi a ani se moc nesnaží nám vnutit opak. Po spuštění se dostanete do jednoduchého menu. Na výběr je singleplayer, multiplayer, něco málo nastavení, jukebox a nádherná položka Quit. Takový Jukebox je v herní branži nepříliš obvyklá věc - jde o jednoduchý přehrávač herní muziky, který je vylepšen o taneční kreace „Té věci“. Co je však zarážející, z jukeboxu se mi nepodařilo vyskočit jakoukoliv klávesou. Jako osamělý hráč máte na výběr jeden závod, šampionát, časovku a mód Chase, tedy něco jako honičku. První tři jsou vám jasné, jen dodám, že šampionát obsahuje čtyři poháry po čtyřech tratích. Chase je jakýsi závod o přežití, na startu šest borců a vaším jediným cílem je ujet co nejdelší vzdálenost, než se vám rozbije vehikl, na němž závodíte. Ehm, v případě žabáka sice na ničem nesedíte, tak nechápu, jak se nic může rozbít, ale tuhle hru stejně nikdo nebere vážně, že? TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Taaaram, tam, tam, tam, tam, tam! Ať už si vyberete jakoukoliv možnost, stojíte ještě před volbou svého virtuálního obrazu. K dispozici je deset postaviček (z počátku jsou dvě zamčené), které se neliší kupodivu jenom vzhledem, ale i vlastnostmi. Ty jsou čtyři (maximální rychlost, akcelerace, ovladatelnost a váha) a velmi podstatně ovlivňují jízdní vlastnosti. Důležité jsou zejména poslední dvě jmenované. Protože závodíte na fantasmagorických tratích plných ostrých zákrut, obrovského stoupání a klesání, místy tak trochu na horské dráze, je ovladatelnost velmi důležitá. Není radno podceňovat ani hmotnost, protože jak je i z obrázků vidět, tak skoky jsou podstatnou součástí hry a jestliže máte lehoučké vozítko, tak budou o to delší. Někdy to může pomoci, jindy, zejména následuje-li za skokem zákruta, končí vaše snahy mimo trať a přicházíte tak o cenné vteřiny a umístění. Konečně se dostáváme na start. Ještě před tím ale nesmí chybět rychlý průlet nad tratí s tradičním žabákovským námětěm (dejte si dohromady nadpisy). Naštěstí lze průlet i hrůzný zvukový výlev přeskočit. Jakási létající krabice máchající ručičkami dává pokyn ke startu a už se řítíte vpřed. Prvních pár zatáček v klidu vyberete a už se před vámi objevují penízky. Po jejich sebrání se otevírá možnost používání zbraní: raket, min, bomb, elektrošoků a nezbytných urychlovačů. Jak s nimi naložit, je asi každému jasné. Nepěkné ale je, že z přibližně deseti kousků jsem nakonec sahal jen po třech. Nejlevnější miny jsou zvláště efektivní v posledním kole, pokud se tedy nacházíte na prvním místě. Přiznám se, že žabáka jsem znal pouze díky provařené odrhovačce, jinak jsem s ním do styku nepřišel. Vím, že vyšlo dokonce celé CD s jeho hity a proto jsem se obával, že Crazy Frog Racer bude téhle hudby přeplněný. Naštěstí se jeho přítomnost omezuje jen na úvodní obrazovku, jukebox a ve hře jen na předstartovní průlet nad tratí. A protože se jedná o jeden z nejhorších charakterů ve hře, tak ho ani moc často nepotkáte při závodech. Problémem by tedy mohla být hlavně averze na postavičku žabáka (nebo ji snad někdo miluje?), ale pokud ji překonáte, zjistíte, že hra není zase tak špatná. Jde sice jenom o klasickou budgetovku a u nás se prodává za lidových 299,- Kč, ale za tu cenu přináší docela dost zábavy. Ježdění je vcelku psina, i když nevydrží na dlouho. Ale co potěší, je možnost zahrát si na jednom počítači v módu rozdělené obrazovky (splitscreen). Díky zakomponování jednoduchého systému používání zbraní mi Crazy Frog Racer připomněl klasiku z roku 1993 – Wacky Wheels. A kdo ji pamatuje, dá mi za pravdu, že se jedná o legendu. další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů Hra se výborně hodí k oddychové seanci, když se s kamarády vrátíte domů z hospody, nebo po nějaké mozkově náročnější práci, třeba strategiích nebo adventurách. Prostě se jen snažíte udržet na dráze a vyšachovat soupeře ze hry. S nízkou cenou se ale pojí i negativa. Už zmíněný bug s jukeboxem nebo nemožnost couvat, čehož je sice potřeba jen sporadicky poté, co po dlouhém skoku skončíte čelem ke zdi, ale v těch málo situacích byste z toho vyrostli dříve, než se vám podaří vymanévrovat správným směrem. Za největší zápor ale považuji nemožnost hry přes LAN nebo internet. Jednak jste tak omezeni pouze na hru ve dvou a navíc, pokud doma nemáte vhodného soupeře, v podstatě o tuto možnost přicházíte úplně. Grafické zpracování je silně zastaralé, ale na druhou stranu vcelku dostačuje a ať jsem dělal, co mohl, nedokázal jsem snížit počet snímků pod 60 za sekundu. Už zmíněná hudba zřejmě nepochází z Crazy Frog alba, neb dyndání se v ní nevyskytuje, naopak k hraní se dobře šikne. Jde o elektronické motivy - tu techno, jinde trance a onde zase drum´n´bass, ale na soundtrack k Wipeoutu to samozřejmě nemá. Stáhněte si: Trailer, Cheaty... Související články: Novinky, Powerdrome recenze |
Pavel Oreški | |
autorovi je 25 let, hraní her se věnuje téměř patnáct let a nepohrdne jakýmkoli žánrem |