• Podobnost s Age of Empires
Příval strategických her nepolevuje a tak po kratší pauze, způsobené povánočním herním suchem, začínají světlo světa spatřovat další strategie, o jejichž originalitě by se daly vést dlouhosáhlé debaty. Mluvil jsem o tom sice již nesčetněkrát, ale snad opravdu není jiné herní oblasti, která by tak trpěla nedostatkem nových nápadu. Navíc spousta firem zastává ke vší smůle takovou marketingovou strategii, zdroj: tisková zpráva podle níž se herní vývojáři snaží vyrobit novou hru spíše bez větší námahy, ale zato s vidinou rychlého a tučného zisku. Bohužel tímto stylem vznikla v poslední době velká spousta klonů, úspěšných a ověřených her.

Populární předlohou jsou samozřejmě i Age of Empires, jejichž charakteristický styl je například v CEW více než patrný, ale na druhou stranu nemohu říct, že se jedná o pouhou lacinou kopii. Cossacks jsou strategií, kde se klade největší důraz na boj. Ne že by se tato veličina hojně v AOE nevyskytovala, ale přeci jen, zde je situace odlišná. Rozhodující už není vybudovat co nejvíc jednotek a pak hurá na protivníka. Daleko více se cení dobré strategické postavení, vhodně zvolená bojová formace a hlavně správně načasované přeskupování zbraní. To sice rovněž není nic nového, ale zatímco v ostatních hrách, se jednotlivé bitvy odehrávají jakýmsi stejným a zaběhnutým způsobem, autoři Cossacks (CEW) si dali za cíl uzpůsobit svou hru tak, aby se její válečné scény co nejvíce podobaly průběhu skutečných historických bitev.

• Střelný prach a munice
Začněme ale pěkně od začátku. CEW by se daly zařadit do skupiny klasických realtimových strategií, kde je prvotním úkolem těžit, popřípadě vyrábět, suroviny, jenž posléze složí k vytváření nových staveb a jednotek. Přesto se už zde setkáváme s několika inovacemi. Počet oněch surovin totiž není zrovna zanedbatelný, konkrétně se jedná o dřevo, jídlo, kámen, zlato, železnou rudu a uhlí. Vše je potřeba poctivě těžit a ta složka, které budete mít nedostatek, vám může způsobit menší či větší problémy. Na jejich získávání není nic neobvyklého, zajímavější je spíše jejich použití. Například jídlo. Je zdroj: tisková zpráva asi pochopitelné, že jeho výrobu si nemůžete dovolit přerušit, protože jídlo je neustále spotřebováváno a jeho stav se musí bez přestání doplňovat. Jde tedy o jakýsi spotřební proces, kdy vlastně platíte komoditou (jídlem) své jednotky, aby vůbec byly schopny fungovat.

Ovšem k mému překvapení se tato procedura ještě více komplikuje. Pokud si dejme tomu naverbujete vojáky se střelnými zbraněmi a budete je chtít použít v boji, potřebujete mít ještě v rezervě zásoby uhlí a kovu. Jednak kvůli střelnému prachu a také munici, jedno bez druhého nemůže fungovat. Navíc u dělostřeleckých jednotek je krom uhlí a kovu vyžadováno ještě zlato, takže pokud se chystáte válčit ve velkém, je nutno, mít slušnou zásobu těchto důležitých materiálů. Pokud něco opomenete, může se snadno stát, že v rozhodujícím okamžiku budou vaše zbraně a vojska z větší části nepoužitelné.

• Po celé Evropě
Hra samotná, ač nenabízí mnoho samostatných misí, vám umožňuje zahrát si čtyři hlavní kampaně za určité národy. Jedná se konkrétně o Brity, Ukrajince, Francouze a Rusy. Počet národů, za které si tuto hru můžete později vyzkoušet, je samozřejmě vyšší, ale musíte se spokojit pouze s vygenerovanými misemi nebo multiplayerem. Zato máte ale možnost bojovat za kteroukoli významnější mocnost, jenž vládla v rozmezí šestnáctého až osmnáctého století v Evropě. Jen pro úplnost uvádím, že jde například o Rakousko-Uhersko, Prusko, Španělsko, Turecko, Polsko, Portugalsko a další. Každopádně veškeré fígle a možnosti této hry se velice snadno naučíte v tréninkové zdroj: tisková zpráva kampani (obsahuje tři výukové cykly), ve které si názorně praktickým cvičením vyzkoušíte to, co je vám v jednotlivých kapitolách vždy předem vysvětleno.

Rozhodně nedoporučuji tuto výcvikovou část nějak podceňovat. Dozvíte se tak mnohé důležité skutečnosti, které by vás vystartováním rovnou do ostrých kampaní mohly více než zaskočit. Mluvím třeba o nutnosti mít svá vojska na pozoru, pokud má váš protivník silná dělostřelecká postavení. Ve hře se totiž vyskytuje několik druhů děl, a pokud je nepřítel vybaven protipěchotním dělostřelectvem, které vám stojí v cestě, můžete vzít jed na to, že několik takových jednotek dokáže rozmetat doslova desítky vašich vojáků. V takovém případě je nutné nejprve eliminovat tyto zbraně jinými prostředky a teprve poté nasadit pěšáky.

• Tisíce vojáků v jedné bitvě
Dalším překvapením by pro vás mohla být situace, když necháte někde o samotě své dělníky, kteří se třeba starají o nějaký důl nebo sklizeň obilí. Pokud u nich nemáte vojenský dozor, stačí i jedna jediná ozbrojená nepřátelská jednotka a z vašich pracovitých peasantů se stávají jednotky nepřítele. Pokud už se něco takového stane, obranou může být jen včasná reakce a rychlé zneškodnění vetřelce, po jehož likvidaci se vaše bývalé jednotky překonvertují zpět do vašich služeb, jsou-li ještě v dosahu. Mnohdy se stává, že už jsou tak daleko, že je není možné dostihnout. Pak už nezbývá, než se s nimi nadobro rozloučit nebo naplánovat podobnou záškodnickou akci.

Nemyslete si ale, že takto lze přetahovat na svou stranu pouze bezbranné dělníky - tento postup lze uplatnit i v boji proti dělostřeleckým jednotkám. Pokud je nepřítel dostatečně hloupý a nechá svá děla bez dozoru, není problém si je takto přivlastnit. Jediné co k tomu potřebujete, je dostat se k nim s jakýmkoli vaším ozbrojeným vojákem. Ovšem nejvíc takovými ztrátami budete asi trpět vy sami. Velmi často se totiž stává, že v obrovských bitevních vřavách, kterých se může účastnit až 8 tisíc jednotek, si prostě zdroj: tisková zpráva nedokážete sami uhlídat své dělostřelce. Nepřítel se jich poté zmocní a ke všemu použije proti vám. Buďte tedy ostražití, jak jen nejvíc můžete a pokud to bude jen trochu možné, nenechávejte svá děla bez dozoru.

Problém masových bitev bude asi některé z vás rovněž trápit. Představa, že byste ty opravdu gigantické bitvy hráli dejme tomu v rozlišení 800x600, je podle mě naprosto nemyslitelná. Jenom označení velikého pluku by vyžadovalo scrollovaní přes mnoho obrazovek a přehlednost boje by byla přinejmenším úděsná. CEW naštěstí disponuje značnými zobrazovacími možnostmi a tak nároční hráči, s dostatečně výkonnými počítači, mohou velet svým vojskům i při rozlišení 1600x1200 a to už je, věřte mi, jiné pokoukání. Na druhou stranu, vy kteří nejste tak dobře vybavení po hardwarové stránce, nemusíte věšet hlavu, pokud zvládne váš počítač a monitor aspoň 1024x768, neměli byste mít v rámci normálních kampaní žádný větší problém (tam se vyskytuje v celku rozumné množství jednotek). A pokud budete toužit zahrát si nějakou samostatnou misi s několika tisíci jednotkami, musíte se jen obrnit trochu větší trpělivostí.

• Síla uskupení
Určitě vás teď napadá, jak proboha zvládnout vojsko čítající několik stovek a někdy i tisíce jednotek. Řešení je ve své podstatě celkem jednoduché, v podobě utváření předem nadefinovaných skupin vojáků. To sice funguje v každé normální strategii, ale v Cossacks je to ještě vylepšené. Pokud si totiž vycvičíte velitelskou jednotku a bubeníka, můžete formovat vojska do formací. Velitel musí být neustále v těsném kontaktu se svou skupinou, to samé platí i pro bubeníka, jinak není možné udávat rozkazy. Jsou tři druhy možných útvarů: čtverec, kosočtverec a řada. Přičemž každá formace se posléze chová jako jedna jednotka, stačí na ní kliknout a poslat na patřičné místo, což je daleko jednodušší a rychlejší než používání klávesových zkratek. Využití formací je ze strategického hlediska přímo nutností. Ve hře totiž funguje takové pravidlo, že pokud zaútočíte třeba i dvojnásobnou přesilou, v jednom houfu ledabyle označených jednotek, na úplně stejně vyzbrojeného soupeře, který je v pečlivě upravené formaci, nemáte prakticky žádnou šanci v tomto souboji zvítězit. Důvodem je fakt, že formace dává vašim zdroj: tisková zpráva vojákům sílu a správné rozložení sil, kdežto houf je pouze neorganizovaná banda ozbrojenců. Toto pravidlo ale neplatí pro jízdu na koních, ta díky své rychlé pohyblivosti nepotřebuje větší organizaci, to ale jen pro úplnost.

Už jsem se jednou zmínil o jedné skutečnosti, kterou je snaha autorů o to, aby bitvy a jejich průběh vypadaly co možná nejvěrohodněji. Nečekám, že většina z vás má nějaké potuchy o vojenské taktice, která se používala někdy před 400 lety. Ostatně ani já nejsem v této oblasti žádným přeborníkem, a proto není nic snazšího, než tu správnou taktiku odkoukat u protivníka a postupně ji vylepšovat. Jde tedy o to, že vše musí být pečlivě naplánováno a načasováno. Nejlepším řešením (podle mě) je mít vojsko v úhledných řadách, kdy střelci před zahájením bitvy stojí úplně ve předu, za nimi drží svá postavení vojáci s kopími a na úplném konci vyčkává jízda. Zatímco střelci jsou účinní pouze na dálku a na boj zblízka úplně nepoužitelní (krom Francouzů, kteří mají na puškách bodáky a mohou je tedy upotřebit i pro boj z blízka), je nutné střelce po ukončení střelby stáhnout za vojáky v druhé formaci. Ti, kteří drží kopí, by posléze měli vyrazit kupředu a střetnout se tváří v tvář nepříteli. Až se odehraje rozhodující boj mezi těmito vojáky, je načase povolat jízdu, která by už měla dokončit práci. Střelce samozřejmě můžete dál angažovat, ale v tom ohromném zmatku, který v následné bitvě vznikne, riskujete i zasažení vlastních lidí, je tedy už jen na vás, jak si poradíte.

Jednotlivé mise, nebo ty co si vygenerujete, mají velice jednoduchý scénář. Vyrobíte si potřebné budovy, obsadíte doly a budujete své armády až do chvíle rozhodující bitvy. V kampaních je to ale jiné. Zde se vytváří v jednotlivých misích děj, který se i vyvíjí. Například v jedné misi můžete dostat za úkol, dopravit malou četu vojáků do jedné vesnice a pomoct jí svými silami proti nájezdníkům. Když to splníte, události se dají do pohybu a vy musíte reagovat na vzniklou situaci. Někdy proto ke zdárnému splnění úkolu není potřeba zničit protivníka, ale jen ubránit určité místo nebo někde zasáhnout a opět se stáhnout. Málokdy je tedy něco přímočaré, vždy se všechno nějakým způsobem komplikuje a to přináší určité vzrušení, protože nikdy nevíte co vás čeká a co se zase přihodí. Málokdy to bude ale něco příjemného, většinou se jedná o pořádné nesnáze.

• IQ tykve aneb AI protivníka
zdroj: tisková zpráva Nepřímo jsem se dostal, přes nesporné klady této hry, k jejím nedostatkům. Krom určité podobnosti s AoE (po nashromáždění určitého obnosu zlata a surovin můžete postoupit do modernější doby a získat tím přístup k mnohým vylepšením), kterou ani nepovažuji za zápor, je tu něco mnohem závažnějšího, na co bych měl upozornit. Oním problémem je AI neboli umělá inteligence počítačem ovládaných protivníků, která je jedním slovem žalostná. Povětšinou se svojí hloupost snaží počítač maskovat velkou přesilou, kterou proti vám staví a nutno podotknout, že ačkoliv jsou jeho jednotky hloupé ve svém chování, jejich počet je většinou natolik dostatečný, aby tato hra byla velice obtížná a to dřív nebo později začne člověka pěkně štvát.

Vraťme se ale k oné inteligenci počítače, které jsem se nejednou musel nahlas smát. Představte si situaci, kdy dvě čety skoro stejného složení čítající asi 40 mužů, stojí proti sobě a odděluje je pouze most přes protékající řeku. Jelikož se počítačový protivník dlouho k ničemu neměl, odhodlal jsme se k prvnímu kroku sám. Vyslal jsem pár jednotek za účelem provokace na most a z něj zahájil palbu z pušek. Poté co se pár jeho vojáků odporoučelo k zemi, jsem ty své z mostu stáhl a očekával reakci počítače. Bohužel jeho nenapadlo nic lepšího, než poslat v řadě za sebou, jednoho svého vojáka po druhém a ačkoliv sám měl k dispozici střelce, útočil na mě pouze zbraněmi pro boj zblízka. Pro mě tedy nebyl problém, každého kdo překročil most zlikvidovat výstřelem z pušky, bez mých vlastních ztrát. Při popravě asi už dvacátého vojáka, mi došla trpělivost a dal jsem rozkaz k postupu všem mým jednotkám, které už moc velkou práci ani neměly.

zdroj: tisková zpráva Nutno podotknout, že na takových případů, kdy na vás počítač posílá zástup po jednom jdoucím vojákovi, jsem narazil skoro nepočítaně, což mě zrovna dvakrát nepotěšilo. Navíc z jednoho takového extrému se člověk v zápětí snadno dostane do druhého, například když se na mě hnala doslova neuvěřitelná převaha nepřátel, která nešla skoro zvládnout a bylo nutné neustále ukládat pozice a lámat si hlavu, co si vlastně v tak nezáviděníhodné pozici počít. Chci toho moc, aby byly síly vyrovnanější a protivník více chytřejší? Asi ano a tak nezbývá, než se po těchto rozpacích v singleplayeru, uklidnit ve hře pro více hráčů, kde je počítačový intelekt nahrazen lidským myšlením v podobě živých protihráčů.

• Vydařené animace jednotek
Co se týká grafiky, zde asi jen stěží mohu něco namítat. Jednotky jsou skvěle vykresleny, dokonce jak se zdá, souhlasí i jejich dobové uniformy. Rozhodně mě pak potěšily velice propracované animace jednotek. Zvláště zacházení se zbraněmi se ohromě povedlo. Mušketýři, vždy před střelbou zapíchnou do země podpěru, pro mušketu a až pak vystřelí. Pikemani zase až těsně před útokem sklopí svá kopí, bubeníci poctivě bubnují do svých bubnů a tak dále. Rovněž ztvárnění měst a budov se rozhodně za nic nemusí stydět. Může se sice stát, že pokud se vaše město rozroste o velké budovy, nebude přes ně dobře vidět, ale lze se kdykoli přepnout do průsvitného módu, kdy je vidět skrz stavení a tím máte dostatečný přehled o všech jednotkách, které byste jinak přes neprůhledné zdi nemohli vidět.

Za zmínku ještě stojí zpracování námořních bitev, které se rovněž ve hře vyskytují ve velkém měřítku. Lodě rozhodně nejsou omezovány pouze osmi směry pohybů, jako se tomu děje v některých jiných strategiích a jejich pohyb spolu s manévrováním vypadá velmi zdroj: tisková zpráva přirozeně. Součástí CEW je i rozsáhlá encyklopedie, která obsahuje podrobné informace o jednotlivých národech vyskytujících se v této hře. Koho toto téma zajímá, jistě si přijde na své.

Závěrem mi nezbývá nic jiného než malé shrnutí. Cossacks: European Wars jsou bezesporu výbornou hrou. Výsledné hodnocení ale do značné míry ovlivnila až příliš dementní AI, které si prostě nelze nevšimnout a je opravdu škoda, že autoři tuhle stránku hry nedopilovali tak, jako třeba grafiku.