Autor: Frix Publikováno: 27.září 2003 | Verze hry: finální/prodávaná Doba recenzování: 1,5 týdne |
Bradley, Foley, Jones i Connors jsou zpět Pokud jste si dovedli již teď vytvořit obrázek o "kvalitách" Conflict: Desert Storm II, v což upřímně doufám, přečtěte si jednoduše recenzi na první díl a mějte na paměti, že dvojka je úplně to samé v horším provedení a za stejně vysokou cenu. Jestliže z důvodů, které raději nechci poznat, trváte na důkladnějším popisu této nepokryté ždímačky peněz z tupých yankees, račte se mnou do hlubin herní stoky. Začněme třeba popisem toho, co zůstalo bez jediné, sebemenší změny - opět budeme kuvajtský konflikt hrát jako taktickou akci, kdy hráč má najednou pod kontrolou 4 vojáky, jednoho z nich přímo, nad zbytkem lze v mezích akčního žánru postavy i přepínat. To se ukáže velmi rychle jako nutnost, neboť každý člen vašeho týmu má na starosti něco jiného. Povolání jsou klasicky sniper, expert na výbušniny, scout a běžný voják. Autoři nejspíš předpokládali, že jsme se s postavami minulého dílu sžili, a proto se nijak nezměnili jejich modely ani jména - Bradley, Foley, Jones i Connors jsou zpět na scéně, jen proto, aby byli opět bleskově zapomenuti. Nepochopitelně horší ovládání Stejný je i systém ukládání ve hře a s ním spojené udělování zkušeností. V závislosti na zvolené obtížnosti dostanete buď žádný, nebo několik málo slotů sloužících pro uložení hry. Pokud byla jednička vyvíjena zvlášť pro všechny zúčastněné platformy, o pokračování se to již tvrdit určitě nedá a PC verze kopíruje všechny zažité konzolové koncepty ukládáním počínaje a gamepadovým ovládáním konče. Nedovedu si to racionálně vysvětlit, ale ovládání se ZHORŠILO. Čtete dobře, vystačit si s klávesnicí a myší je nyní podstatně obtížnější, přičemž nejhorší nepřívětivost se týká zaměřování. I přes opakované experimentování s nastavením citlivosti myši se mi nepovedlo vojáky přinutit mířit alespoň trochu svižně do stran, naopak i s nejnižší citlivostí vertikální se stačilo myši zlehka dotknout a muška letěla kamsi do nebes. Zpět však ke zkušenostem: v závislosti na tom, jak často a úspěšně budete používat svoji oblíbenou zbraň, bude se postavě připočítávat suma zkušeností, které se automaticky transformují v lepší přesnost střelby, nabíjení atd. Koncept je fajn, ale nebylo by od věci dovolit hráčům s body nakládat volněji, takhle je aktivní zapojení hráče víceméně vyloučeno. Umělá inteligence na úrovni Jedna věc, která zůstala bez špetky změn a přitom se ode mne stále dočká chvály, je inteligence vojáků. Nepřátelé se obecně chovají velmi uvěřitelně, jejich postup a způsoby krytí jsou různé pro jednotlivce a týmy. Skutečně dobří jsou pak vaší spolubojovníci, kteří josu narozdíl od podobných her skutečně schopní nepříteli pořádně zatopit, umí využívat celého arzenálu, poslouchají příkazy a dovedou se navzájem velmi schopně krýt. Nebýt AI, hodnocení CDS II by se pohybovalo daleko níž. Hádáte dobře, že beze změn je život/smrt vašeho komanda - pokud je náhodou jeden z vojáků zabit, resp. mu klesne hodnota zdraví na nulu, ještě zhruba minutu se válí na zemi a čeká na pomoc v podobě lékárničky. Pokud se mu jí dostane, vesele vyskočí na nohy a mašíruje nakopávat dále arabské zadky, v opačném případě umírá a mise se uzavírá jako neúspěšná. Humorná vložka v podobě dabingu Opakuje se možnost hrát v uniformách britských SAS nebo amerických Delta Force, tentokrát s sebou výběr přináší i různý dabing briefingů. Pokud máte pokročilejší zkušenost s angličtinou, nejspíše se zasmějete nad anglickým namluvením, které by šlo připsat rodilému Skotovi, jenž ke všemu hlášky natáčel v 11 večer po vítězství Celticu nebo Rangers. Zbraně se chovají nachlup stejně a jejich nabídka je obohacena pouze o fosforové granáty, pro výčet klasických kusů se podívejte na recenzi prvního dílu. S novými granáty souvisí roztomilá vychytávka, totiž možnost koulet se v lehu po zemi a rychleji tak uhasit oheň nebo si prostě jen upravit střeleckou pozici. Můžeme rovněž nově s celým týmem nasednout na džíp a trochu se povozit, vaše místo ovšem bohužel není za volantem, nýbrž pouze za statickým kulometem. Příliš lineární a iritující mise Misí je 14, jsou relativně dlouhé a teoreticky by měly být hlavním důvodem ke koupi, žel, není tomu tak. Oproti jedničce se nyní většina akce odehrává v soubojích na blízko, ať už přímo v ruinách vybombardovaných měst nebo prostě v šikovně naaranžované poušti. Hře to příliš nesvědčí, zvláště s ohledem na stále mizernou minimapu a kompas, které vám postup ani trochu neulehčují. Enginové animace před misemi jsou bohužel výrazně osekány, a tak je nyní ještě větší problém zorientovat se v cílech mise a především najít přesně tu cestu, kterou pro vás autoři zamýšleli. CDS II je totiž silně lineární záležitost. Chuť dát autorům ochutnat výbušný fosfor ve mě probudilo opět začleněné automatické obnovování nepřátel, které jsem si naivně dovolil považovat již za přežitek. Neexistuje nic jako pomalý, taktický postup, misemi musíte prolétat co nejrychleji, jinak vás nekonečné zásoby nepřátel prostě rozšmelcují, není obrany. Tyto dva problémy, tedy oživování nepřátel a přísná linearita dohromady, tvoří ideální podmínky pro iritaci hráče, a bohužel se tak i děje. Mise prostě nedosahují ani náhodou kvalit jedničky, místo toho opakují tytéž chyby a dále je prohlubují, nikde ani náznak invence. Nelogické vyškrtnutí multiplayeru Nyní ovšem přichází ten skutečný, největší podraz na hráče, speciálně pak nás PCčkáře - multiplayer byl v prvním dílu vyveden skutečně dobře, jak deathmatch, tak především kooperativní mód. Světe div se, ale zatímco na konzolích je multiplayer opět přítomen a vylepšen, zatímco na PC zde kompletně chybí. Nedělám si legraci - Pivotal Games se rozhodli ponechat možnost hry více osob jen na konzolích, kde je tato možnost dramaticky méně rozšířená než na osobních počítačích, a z nějakých absolutně ďábelských důvodů tuto šanci PC znemožnili. Dokážete takovýhle krok, doslova kopání vlastního hrobu, pochopit? Když není problém ve hře ponechat staré bugy jako zasekávání nepřátel na střechách, je problém nechat nám alespoň ve staré podobě i multiplayer? Ne, tohle opravdu nedovedu pochopit ani při nejlepší vůli. další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Před rokem jsem grafiku CDS prohlásil za překvapivě dobrou, ovšem svět stárne a pro hry to platí dvojnásob. S enginem bez poskvrny změn tak autoři podruhé již díru do světa zřejmě neudělají. Animace jsou fajn, stejně tak kvalita textur, ale jednoduše se již úroveň vzhledu nemůže rovnat se současnými špičkami, takže CDS II zůstává pouze v šedi lehkého nadprůměru. Zvuk je profesionální, dabingem (snad až na zmiňované Skoty) počínaje, střelbou konče. Hudbu jsem během hraní prakticky nevnímal, zřejmě tedy nebyla dostatečně otravná na to, abych cítil potřebu ji vypnout. Shrnutí z pohledu hráče jedničky Na Conflict: Desert Storm II jsem se upřímně těšil v očekávání další příjemné zábavy ve stylu prvního dílu. Dočkal jsem se hry horší, zastaralé a očesané o některé vyloženě základní vlastnosti jako je multiplayer. CDS II je tak strašně zjevný prostředek na dojení peněz z patriotického nadšení širokých mas, že je mi z toho zle. Nemá cenu se s hrou podrobněji zabývat, zvláště když nyní vychází Freedom Fighters, kteří jsou ve všech směrech o několik řádů výš. Na druhou stranu nelze opomenout jednu podstatnou věc - totiž to, že moje rozhořčení plyne především z obrovské podobnosti s prvním dílem. Pokud by ke hře přišel hráč jedničky neznalý, nejspíš by se u ní dovedl zabavit na jedno, dvě deštivá odpoledne. Závěrečné hodnocení tedy počítá právě s pohledem člověka nezatíženého tolik vztahem k prvnímu dílu. Moje lamentování se bez výjimky vztahuje ke zhoršení od minula, v celkovém pohledu zůstal CDS II víceméně průměrný, ale nic víc. Doufejme, že autoři se vzpamatují a příště budeme moci usednout k zábavné a solidně zpracované hře s nějakými opravdovými vylepšeními. Stáhněte si: Demo, Cheaty Související články: Conflict: Desert Stom recenze (10/2002), Novinky |
Frix | |
autorovi je 17 let, píše pro Tiscali Games a Level a dlouhodobě žije ve Finsku, kde studuje International School of Helsinki. Hraje akce všeho druhu, trpí úchylkou pro stealth žánr, GTA a Warrena Spectora (všechny články autora) |