Combat Mission: Afrika Korps - recenze
8/10
zdroj: Archiv

Combat Mission: Afrika Korps - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

13. 1. 2004 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Po bojích v západní Evropě a tažení do Ruska se v třetím pokračování této válečné 3D strategie s neobvyklým herním systémem podíváme do pouští severní a východní Afriky, Itálie nebo na Krétu.

Autor: Bergy
Publikováno: 13.ledna 2004
První česká recenze této hry zdroj: Archiv Verze hry: finální/anglická
Doba recenzování: 2 týdny


Obrázek zdroj: Archiv Pokud nepočítáme zlatou edici prvního dílu Combat Mission, shledáváme se s touto trochu zvláštní strategií, jejíž herní princip jsme podrobně vysvětlovali v předchozích recenzích, již do třetice. Po bojích v západní Evropě a tažení do Ruska pod krycím názvem Barbarossa se nyní podíváme do severní a východní Afriky, Itálie a na Krétu. Jak už sám název napovídá, nejzajímavější částí hry jsou boje v pouštní Africe, které jsou svým charakterem v Combat Mission novinkou. I když to v pouštních scénářích není úplným pravidlem, setkáte se zde převážně s rozlehlými planinami a menším počtem přírodních bariér, za které se dá krýt.

 Specifika bojů v Africe
Souboje se v poušti odehrávají hlavně na velké vzdálenosti, kde kromě dobře zvolené taktiky hraje velkou roli i tloušťka pancéřování a velikost ráže zbraní. Díky tomu jsou čistě obranné scénáře z pohledu obránce skoro zívačkou, protože pokud nemá soupeř velkou převahu a vy jste dobře opevněni, těžko se k vám nepřítel ve zdraví přiblíží, natož aby zabral nějaké cíle mise pro dosažení vítězství. Horší už to je v roli oblehatele, kde člověk musí trochu zapřemýšlet a jít na věc s rozumem. Počítač se totiž chová jako vy, tzn. stojí ve svých obranných pozicích a do protiútoku se logicky moc nehrne.

Pouštní Afrika má také další specifika v podobě oblak prachu, která se vytvářejí za jedoucími motorizovanými jednotkami. Někomu to může připadnout jen jako reálný grafický prvek, ale ono to má i ryze praktické využití. V případě, že máte pro scénáře zapnutou „fog of war“, nemůžete jako hráč spatřit nepřátelské jednotky, které přímo nevidí alespoň jedna z vašich jednotek na bojišti.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Díky oblakům prachu však můžete vidět, z jakých směrů se k vám nepřítel blíží. Pochopitelně přesný počet ani typ bojových prostředků tímto způsobem nezjistíte, ale i tak je to zajímavý element, se kterým se na travnatých nebo zasněžených plochách zkrátka nesetkáte.

 Vliv terénu na přesuny
Zvětšit zdroj: Archiv Tento v pořadí třetí díl Combat Mission ale není jen o bojích v poušti. Nabízí i celou řádku dalších map z vyprahlé Kréty nebo slunné Itálie. Na Apeninském poloostrově naleznete doslova všehochuť. Od vyschlé krajiny, přes kopcovité travnaté terény až po zasněžené scénáře. Ačkoliv to podle názvu hry moc nevypadá, větší variabilitu map jsme snad zatím v žádném díle série nemohli spatřit.

Ani ony pouštní mapy nejde naházet do jednoho pytle. Například zabarvení písku východní a severní Afriky se svým způsobem liší. Krom rozlehlých plání se najdou i takové pouštní mapy, které obsahují větší či menší skalnaté kopce (pro techniku jsou velmi obtížně sjízdné, neplatí však pro pěchotu) a různé druhy zakrslých rostlin. Pouště či polopouště mají vůbec hned několik druhů písečných povrchů a všechny jsou jinak sjízdné pro dané jednotky. Někdy je i lepší naplánovat menší či větší objížďku lepším terénem, než se hnát tou nejkratší cestou něčím méně prostupným.

 Fiktivní a historické scénáře
V tradičně jednoduchém až spartánském menu najdete opět soupis všech dostupných scénářů a operací. Možností je spousta, a proto je dobré rozlišovat a hrát ty scénáře, které nejvíce vyhovují vašemu hernímu stylu. Na výběr je od malých map s několika málo jednotkami na 15 až 20 kol až po střední a rozsáhlé scénáře s desítkami jednotek na 60 či 75 tahů. Nutno podotknout, že ovládání opravdu početné armády je posléze dosti obtížné a jeden tah může při udílení desítek rozkazů zabrat vcelku slušnou chvíli.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Rozlišovat lze i mezi fiktivními scénáři, které vznikly pouze v hlavách tvůrců map, a scénáři, které si dávají za úkol rekonstruovat skutečné bitvy druhé světové války (např. Sidi Nsir, Bir Hakeim, Anzio atd.) V záloze zůstává již obvyklý editor, kde si můžete vytvořit vlastní mapy nebo pozměnit ty stávající. Ten, kdo se nechce s ničím piplat, může využít generátor rychlých bitev a tím je o zábavu postaráno téměř donekonečna.

Zvětšit zdroj: Archiv V Combat Mission: Afrika Korps také narazíte na další druhy bojové techniky, které spadaly do daných období scénářů. Německá strana vás asi jen stěží něčím překvapí, ale spojenecká výzbroj v počátcích afrického tažení disponovala takovými kousky, jako např. Stuart Mk. I, Crusader Mk. II, Valentine Mk. II, M3 Grant (má 2 děla s různou ráží) či Bren Carrier apod. Spojenci poskytují i větší variabilitu hratelných národů. Jedná se o Brity, Američany, Kanadu, Nový Zéland, Austrálii a Francouzskou cizineckou legii. U strany Osy je to pouze Německo a Itálie. Kromě pravidelné armády jsou v některých scénářích k dispozici i výsadkové jednotky.

 Stále stejná grafika
Grafika spolu s ovládacím rozhraním je, jak sami z obrázků vidíte, v podstatě totožná jako u Combat Mission 2: Barbarossa to Berlin. Na jednu stranu vizuální přitažlivost podobných her stojí až na druhém místě za vším ostatním, ale stejně by se určitě nikdo nezlobil, kdyby se textury terénu vylepšily.

Osobně bych uvítal i lepší ztvárnění pěchoty, která na mě nepůsobí dobrým dojmem hned od prvního dílu. Modely a textury pozemní techniky jsou ale v ostrém kontrastu se vším ostatním. I když se neskládají z bůhvíkolika polygonů, jsou potaženy hezkými texturami a ve výsledku jsou tím nejlepším (z vizuálního hlediska), co vám dosud mohla Combat Mission série nabídnout.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Celkově průměrná grafika by asi už zasloužila zásadní změnu, ale jinak to neberu jako vážný nedostatek. U těchto her je důležitá především hratelnost a ta je stále vynikající. Škoda, že takové vychytávky jako je odrážení se AP projektilů od šikmého pancíře nebo fakt, že se motorizovaná jednotka rozbije sama od sebe ve špatném terénu, ocení jen velmi úzká skupina lidí, která se těmito hrami s nadšením zabývá.

 Manuál s průvodcem pro začátečníky
Zvětšit zdroj: Archiv Důvodem je určitě na poměry obyčejných hráčů vysoká obtížnost jak Combat Mission: Afrika Korps tak i obou předešlých dílů. Když ale jednou odhalíte půvaby této hry, už u ní nejspíše zůstanete. Je to totiž i po letech stále jediná taktická hra, která využívá k udílení rozkazů tahový režim a reálný čas k pasivnímu sledování boje.

Veškeré dění si tak můžete díky plastickému terénu a 3D jednotkám skvěle vychutnat, a to zcela ve vaší režii. Když vás totiž něco během real-time části (do té jinak nemůžete zasahovat svými rozkazy) zaujme, stačí si danou pasáž přetočit a pustit znova. Rovněž si můžete libovolně nastavovat kameru a na podruhé sledovat třeba opačný úsek fronty.

V případě, že se pro tuto hru rozhodne někdo ze začátečníků, pak se může těšit na více než dvousetstránkový manuál, kde jsou přehledným způsobem rozebrány možnosti hry včetně všech voleb a rozkazů. Nalézt se v něm dá i sekce věnovaná právě nezkušeným hráčům v podobě průvodce, se kterým si projdete a úspěšně dokončíte tréninkovou misi. Kombinace praktického nácviku a toho, co si člověk přečte v průvodci, je asi tím nejlepším způsobem jak do této hry proniknout. Manuál je jinak doplněný i o výborné kreslené vtipy zobrazující druhou světovou válku trochu humornějším pohledem, než jak je tomu ve hře.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z této hry naleznete v sekci screenshotů

Těžko se to sice porovnává, ale jsem přesvědčený o tom, že zvuková stránka hry je v Combat Mission: Afrika Korps o poznání lepší než minule. Už během prvních pár misí jsem si všiml, že zvuky zbraní a hlavně motorizovaných jednotek jsou opravdu skvělé a hlavně velmi reálné. Ne, že by tomu v minulých dílech bylo jinak, ale nyní je výsledný dojem ještě o něco lepší.

 Jak hodnotit?
Souhrnně je novinek v tomto díle ještě méně než v druhém pokračování, což není zrovna chvályhodné, ale na druhou stranu se to dá přežít. Berte ho zkrátka jako druhý díl s novými mapami a pouštním prostředím navíc.

Zvětšit zdroj: Archiv Za běžných okolností bych podobnou hru nemohl hodnotit nijak vysoko, ale v tomto případě je kladen důraz především na kvalitní mapy či scénáře a o ty zde žádná nouze není. Něco podobného je možné vypozorovat třeba i u Close Combat série čítající pět dílů. I u ní jsme se shledávali s relativně velmi malým množstvím změn a stejně to byla do posledního pokračování skvělá zábava. To samé se zatím dá říci i v případě Combat Mission.

Stáhněte si: Demo

Související články: Combat Mission 2 recenze (11/2002), Combat Mission: Beyond Overlord recenze (7/2000), Novinky

 
Bergy
autorovi je 24 let, pracuje v IK+EM jako správce ekonomického systému a specializuje se na strategie všeho druhu (všechny články autora)



 
 
Bergy

Verdikt:

I přes nízký počet novinek se stále jedná o jedinečnou strategii, protože ani po více jak třech letech nedokázala díky svému neobvyklému hernímu systému najít konkurenta.

Nejnovější články