Codename: Panzers 2 CZ - exkluzivní rec.
8/10
zdroj: Archiv

Codename: Panzers 2 CZ - exkluzivní rec.

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

26. 8. 2005 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Mussoliniho armáda si z válečných bojů v Africe neodnesla zrovna dobré renomé. V druhé části Panzers však můžete notně pošramocenou reputaci Italů napravit, stejně jako se stát jugoslávskými partyzány.

Autor: Bergy
Publikováno: 26.srpna 2005
První česká recenze této hry zdroj: Archiv Verze hry: česká/finální 1.03
Doba recenzování: 1 týden

Obrázek zdroj: Archiv
Velmi úspěšná strategie Codename: Panzers (recenze) se po roce dočkala slibované druhé části ze zamýšlené trilogie. Ovšem pozor, ačkoli se to tak může zdát, nejedná se o regulérní druhý díl. Ten totiž podle posledních informací vyjde až v roce 2008 pod názvem Codename: Panzers 2. Phase Two je tedy nástupcem jedničky na prakticky stejném enginu s novými kampaněmi a pár vylepšeními. Na druhou stranu mluvit o pouhém datadisku také není na místě. Jde o samostatně spustitelnou hru a proti mluví i plná cena, u nás přes tisícovku korun.

 Italské tažení
Hra jednoho hráče nabízí stejně jako minule hned tři základní kampaně. Na klasickou západní či východní frontu ale rovnou zapomeňte, protože tentokrát se veškeré dění přesunulo o něco jižněji, konkrétně do severní Afriky, Itálie a na území bývalé Jugoslávie. Všechno to jsou ve hrách méně okoukaná prostředí, což je myslím hned na úvod velmi pozitivní informace.

První tažení je věnováno Italům vydatně podporovaných Němci a začíná se na sklonku léta 1940 v Sidi Barrani. Ač je místo bojiště zcela autentické, příběh a události jsou vymyšlené pro potřeby této hry. Autoři dali jasně najevo, že dávají přednost dobré hratelnosti a vlastnímu scénáři před kopírováním skutečnosti. To je nakonec jedině dobře, protože zvláště italská armáda se svými úspěchy zrovna moc chlubit nemůže.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Hlavní postavou Italů je hrdina jménem Dario DeAngelis, kterému asistuje náš starý známý Němec Hans vol Gröbel. Děj má od začátku osobní charakter, protože Dario mimo jiné usilovně hledá svého bratra, který byl coby pilot sestřelen v poušti. Kampaň Osy čítá dohromady 8 misí a ze začátku obsahuje hlavně útočně laděné akce, jako třeba prolomení britské obrany a různé obchvaty. Později přibývají s rostoucí silou Spojenců i obranné mise, které však mají také své kouzlo. Například nalákání nepřítele do průsmyku, jehož vrcholky jsou osázeny německými osmaosmdesátkami, je skvělým zážitkem.

Zvětšit zdroj: Archiv
 Spojenci a partyzáni
Spojenecká kampaň má oproti tomu přesně opačný začátek. Nejdříve se musíte v roli Britů urputně bránit u El Alameinu a ihned na to přejít do drtivého protiútoku. Tažení pokračuje přes Tobruk a Tunis až ke spojeneckému vylodění na Sicílii. Další boje zuří ve vnitrozemí a vše vrcholí bitvami u Monte Casina a Anzia. V osmi misích se zde opět setkáte ze známými hrdiny z první části Panzers, kterými jsou Angličan Barnes a Američan Wilson. Akorát je trochu divné, že si americký hrdina není od minula moc podobný.

Velkou zvědavost ve mně vzbudila poslední kampaň se čtyřmi misemi. Odehrává se v bývalé Jugoslávii a ovládáte v ní jednotky partyzánského odboje materiálně podporované Sovětským svazem. V úvodu se objevuje v roli hrdiny Ital Sergio DeAgelis (onen ztracený bratr z první kampaně), který má dopravit veliteli tábora zprávu o tom, že Itálie oficiálně ve válce končí a od nynějška spolupracuje se Spojenci. Následují mise, v nichž se formují všechny dostupné síly ke konečnému náporu.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Zajímavostí je, že se na scéně mihnou i skutečné historické postavy, konkrétně generál Tito a Randolph Churchill (syn Winstona Churchilla). Po herní stránce jsem ale z partyzánské kampaně spíše zklamán, ač je jinak vítaným bonusem. Ve třech misích člověk ovládá pouze pěší vojáky a celé dění nemá patřičný spád. Vše napravuje až samotný závěr, kde je k dispozici už i těžká technika rudé armády, ale to je asi tak všechno.

 Náplň misí
Zvětšit zdroj: Archiv Každý scénář obsahuje po již zavedeném vzoru dva až tři hlavní úkoly, které hráč většinou dostává postupně jak prochází mapou a zjišťuje nové okolnosti. Obvykle se jedná o útok na pozice nepřítele, vytvoření vlastní obranné linie či přesun na určité místo na mapě. Krom toho je ale možné plnit i volitelné úkoly jako například vyčíhání si a zničení zásobovací kolony, zlikvidování dělostřeleckých postavení atd. Splnění těchto cílů je vskutku dobrovolné a nic vás nenutí se jimi zdržovat. Na druhou stranu se tak připravíte o dobré výsledné hodnocení, ze kterého se kalkulují body pro nákup nových jednotek.

Aby byl výčet úplný, musím zmínit rovněž tajné úkoly. Ani těmito záležitostmi vás nikdo nenutí se zabývat. Zadání je navíc až do poslední chvíle neznámé a nejde se tak dopředu nijak připravit. Odměnou je ale kromě dalších prestižních bodíků i bezprostřední výhoda přímo v právě hrané misi. Například při průzkumu odlehlé pouštní stezky lze narazit na prosbu domorodého Araba, který potřebuje vyléčit svá zranění. Za odměnu poté pro vás dělá vyzvědače a zcela bez práce tak zjistíte rozmístění nepřátelských jednotek.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Rozporuplné animace
Všechny mise jsou jako dříve doslova protkány nespočtem předělových scén v podobně in-game animací. Některé z nich se přehrávají uprostřed misí, třeba když dorazíte na předem vytyčený bod na mapě. Zde bych se ale zastavil, protože pár pasáží se ne zcela povedlo. Třeba setkání mého hrdiny s tajným agentem v Tobruku probíhalo tak, že v inkriminovaném místě schůzky zuřila slušná bitka mezi tanky a pěchotou. Poté se spustila animace, ve které si oba pánové v relativním klidu sedli před baráček, popíjeli drink a za hudby gramofonu debatili o důležitých věcech.

Něco podobného se poté opakovalo v partyzánské kampani, kdy bylo potřeba dopravit Sergia DeAngelise na německé letiště, aby mohl odletět v ukradeném letadle pryč. Opět byl můj hrdina doslova obsypán nepřáteli a tanky, ale když přišel na dráhu, spustila se předělová scéna. V té bylo už letiště zcela opuštěné. Sergio ještě stačil pohovořit s jedním z partyzánů a v naprostém klidu nakonec odletěl pryč německou Stukou.
Zvětšit zdroj: Archiv
Hratelnost je jinak pořád na velmi solidní úrovni, která se dá srovnat s prvním dílem Panzers. Důvodem je určitě dějová provázanost podpořená příběhem a také nutnost občas improvizovat, když se nedostává prostředků. Systém hry je stále postaven na omezeném počtu jednotek s potřebou jednotky neustále opravovat a doplňovat jim ubývající munici. Scénáře rovněž mnohdy počítají s tím, že nebudete vše jen zuřivě ničit, ale pokusíte se získat některé nepřátelské stroje pod vlastní velení.

Na reálnosti účinků zbraní se ale bohužel nic nezměnilo. Stále se hraje na tzv. udolávání jednotek. To znamená, že všichni po sobě střílí tak dlouho dokud jim nedojde život a až poté dochází ke skutečné eliminaci. Něco jako rozstřelení slabě pancéřovaného vozidla na jeden zásah těžkým kalibrem je zde stále něčím neslýchaným.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Noční bojové akce
Novinek je v Phase Two naprosté minimum. Když pomineme rozdílné prostředí, autoři s ničím převratným nepřišli. Jediné, co stojí za zmínku, je asi používání světlometů při nočních misích. Z historického hlediska je to samozřejmě nesmysl, aby si jednotky v bojové zóně svítily na cestu, ale musím připustit, že to není zas tak špatný nápad. Vše je totiž na rozhodnutí hráče, jestli světla jednotkám rozsvítí či nikoli. Pokud se světlomety použijí, získá se o 25% lepší viditelnost okolí. Cenou za to je však pro soupeře velmi snadná identifikace vašich jednotek a to i skrze Fog of War!

Další herní možností je jako obvykle skirmish mód s osmi mapami, na kterých lze generovat bitvy s různým počtem protivníků. Zážitky z hry více hráčů už byly zmíněny v dojmech z dema, proto jen dodávám, že multiplayer se dá provozovat jednak po lokální síti, IP adrese či po internetu skrze učet na Gamespy. Součástí Phase Two je také editor, ve kterém si ti tvořivější z vás mohou navrhnout vlastní mise. Pro případné zájemce je z oficiálních stránek možné stáhnout tutoriál k editoru.

Základ grafické podoby zůstal nezměněný, jen přibyly lokace jižních krajin, kde se děj druhé části Panzers odehrává. Obměnou v podobě nových textur musely logicky projít i některé jednotky, nicméně především ty italské byly vyrobeny od úplného základu. Jelikož jsem během uplynulého roku podstatně vylepšil svůj počítač, nedokážu posoudit, jestli je Phase Two stejně hardwarově náročná jako Phase One. Každopádně ale na sestavě AMD Athlon 64 3500+, 1 GB RAM a GF 6800GT (použité rozlišení 1280x1024) probíhalo hraní bez sebemenších problémů.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů

 Opět s českými titulky
Stejně jako před rokem i tentokrát vychází Codename: Panzers Phase Two v české lokalizaci, kterou zajistila domácí distribuční firma Cenega Czech. Až na malou drobnost, kdy se mi v jedné animaci nezobrazily titulky, jsem nenarazil na žádný zádrhel či nedostatek, o kterém bych se zde musel zmiňovat. Naopak velmi chválím skutečnost, že se na rozdíl od Phase One tentokrát nepřekládaly kódové volací znaky radiové komunikace. Už se tedy nemusíte lekat hlášek typu „Haló Skřivane! Tady Vinná réva!“ a podobně.

Zvětšit zdroj: Archiv Celkově Phase Two ničím zásadním nepřekvapila, ale také se nedá mluvit o nějakém zklamání. Poskytuje rovnocennou zábavu, stejně jako první díl, což ale znamená, že se tato investice vyplatí jen zarytým fandům první části. Těm z vás, kteří dříve o Panzers nikdy neslyšeli, doporučuji podívat se nejdříve po původní hře, která nabízí klasická evropská bojiště a stojí pouze polovic.

Stáhněte si: Demo, Trailery, Videa, Cheaty...

Související články: Dojmy z dema, Codename: Panzers CZ recenze, Novinky

 
Bergy
autorovi je 25 let, pracuje v IK+EM jako správce ekonomického systému a specializuje se na strategie všeho druhu (všechny články autora)






 
 
Bergy

Verdikt:

Kampaně za Italy v Africe či partyzány v bývalé Jugoslávii nabízí zajímavé herní možnosti, které jistě potěší všechny fandy původních Panzers. Vše ostatní zůstává při starém, i když to zde není nutně na škodu, protože jde vedle Soldiers: Heroes of WW2 stále o jednu nejlepších RTS z druhé světové války.

Nejnovější články