Autor: Bergy Publikováno: 26.srpna 2005 |
![]() ![]() ![]() TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek ![]() Spojenecká kampaň má oproti tomu přesně opačný začátek. Nejdříve se musíte v roli Britů urputně bránit u El Alameinu a ihned na to přejít do drtivého protiútoku. Tažení pokračuje přes Tobruk a Tunis až ke spojeneckému vylodění na Sicílii. Další boje zuří ve vnitrozemí a vše vrcholí bitvami u Monte Casina a Anzia. V osmi misích se zde opět setkáte ze známými hrdiny z první části Panzers, kterými jsou Angličan Barnes a Američan Wilson. Akorát je trochu divné, že si americký hrdina není od minula moc podobný. Velkou zvědavost ve mně vzbudila poslední kampaň se čtyřmi misemi. Odehrává se v bývalé Jugoslávii a ovládáte v ní jednotky partyzánského odboje materiálně podporované Sovětským svazem. V úvodu se objevuje v roli hrdiny Ital Sergio DeAgelis (onen ztracený bratr z první kampaně), který má dopravit veliteli tábora zprávu o tom, že Itálie oficiálně ve válce končí a od nynějška spolupracuje se Spojenci. Následují mise, v nichž se formují všechny dostupné síly ke konečnému náporu. ![]() ![]() ![]() Zajímavostí je, že se na scéně mihnou i skutečné historické postavy, konkrétně generál Tito a Randolph Churchill (syn Winstona Churchilla). Po herní stránce jsem ale z partyzánské kampaně spíše zklamán, ač je jinak vítaným bonusem. Ve třech misích člověk ovládá pouze pěší vojáky a celé dění nemá patřičný spád. Vše napravuje až samotný závěr, kde je k dispozici už i těžká technika rudé armády, ale to je asi tak všechno. ![]() Aby byl výčet úplný, musím zmínit rovněž tajné úkoly. Ani těmito záležitostmi vás nikdo nenutí se zabývat. Zadání je navíc až do poslední chvíle neznámé a nejde se tak dopředu nijak připravit. Odměnou je ale kromě dalších prestižních bodíků i bezprostřední výhoda přímo v právě hrané misi. Například při průzkumu odlehlé pouštní stezky lze narazit na prosbu domorodého Araba, který potřebuje vyléčit svá zranění. Za odměnu poté pro vás dělá vyzvědače a zcela bez práce tak zjistíte rozmístění nepřátelských jednotek. ![]() ![]() ![]() Všechny mise jsou jako dříve doslova protkány nespočtem předělových scén v podobně in-game animací. Některé z nich se přehrávají uprostřed misí, třeba když dorazíte na předem vytyčený bod na mapě. Zde bych se ale zastavil, protože pár pasáží se ne zcela povedlo. Třeba setkání mého hrdiny s tajným agentem v Tobruku probíhalo tak, že v inkriminovaném místě schůzky zuřila slušná bitka mezi tanky a pěchotou. Poté se spustila animace, ve které si oba pánové v relativním klidu sedli před baráček, popíjeli drink a za hudby gramofonu debatili o důležitých věcech. Něco podobného se poté opakovalo v partyzánské kampani, kdy bylo potřeba dopravit Sergia DeAngelise na německé letiště, aby mohl odletět v ukradeném letadle pryč. Opět byl můj hrdina doslova obsypán nepřáteli a tanky, ale když přišel na dráhu, spustila se předělová scéna. V té bylo už letiště zcela opuštěné. Sergio ještě stačil pohovořit s jedním z partyzánů a v naprostém klidu nakonec odletěl pryč německou Stukou. ![]() Hratelnost je jinak pořád na velmi solidní úrovni, která se dá srovnat s prvním dílem Panzers. Důvodem je určitě dějová provázanost podpořená příběhem a také nutnost občas improvizovat, když se nedostává prostředků. Systém hry je stále postaven na omezeném počtu jednotek s potřebou jednotky neustále opravovat a doplňovat jim ubývající munici. Scénáře rovněž mnohdy počítají s tím, že nebudete vše jen zuřivě ničit, ale pokusíte se získat některé nepřátelské stroje pod vlastní velení. Na reálnosti účinků zbraní se ale bohužel nic nezměnilo. Stále se hraje na tzv. udolávání jednotek. To znamená, že všichni po sobě střílí tak dlouho dokud jim nedojde život a až poté dochází ke skutečné eliminaci. Něco jako rozstřelení slabě pancéřovaného vozidla na jeden zásah těžkým kalibrem je zde stále něčím neslýchaným. ![]() ![]() ![]() Noční bojové akce Novinek je v Phase Two naprosté minimum. Když pomineme rozdílné prostředí, autoři s ničím převratným nepřišli. Jediné, co stojí za zmínku, je asi používání světlometů při nočních misích. Z historického hlediska je to samozřejmě nesmysl, aby si jednotky v bojové zóně svítily na cestu, ale musím připustit, že to není zas tak špatný nápad. Vše je totiž na rozhodnutí hráče, jestli světla jednotkám rozsvítí či nikoli. Pokud se světlomety použijí, získá se o 25% lepší viditelnost okolí. Cenou za to je však pro soupeře velmi snadná identifikace vašich jednotek a to i skrze Fog of War! Další herní možností je jako obvykle skirmish mód s osmi mapami, na kterých lze generovat bitvy s různým počtem protivníků. Zážitky z hry více hráčů už byly zmíněny v dojmech z dema, proto jen dodávám, že multiplayer se dá provozovat jednak po lokální síti, IP adrese či po internetu skrze učet na Gamespy. Součástí Phase Two je také editor, ve kterém si ti tvořivější z vás mohou navrhnout vlastní mise. Pro případné zájemce je z oficiálních stránek možné stáhnout tutoriál k editoru. ![]() ![]() ![]() další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů Opět s českými titulky ![]() Stáhněte si: Demo, Trailery, Videa, Cheaty... Související články: Dojmy z dema, Codename: Panzers CZ recenze, Novinky |
Bergy | |
autorovi je 25 let, pracuje v IK+EM jako správce ekonomického systému a specializuje se na strategie všeho druhu (všechny články autora) |