Close Combat: First to Fight - recenze
6/10
zdroj: Archiv

Close Combat: First to Fight - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

6. 5. 2005 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Situace na Blízkém Východě se vyostřuje a do konfliktu jsou povolány elitní mariňácké jednotky, kterým můžete v této týmové taktické akci velet právě vy. Vyplatí se nabídku přijmout, když je konkurence víc než silná?

Autor: Frix
Publikováno: 6.května 2005
První česká recenze této hry zdroj: Archiv Verze hry: finální/anglická
Doba recenzování: 1 týden

Obrázek zdroj: Archiv
Poslední dobou zažívá velký nástup nový žánrový mix, označitelný nejlépe jako taktická týmová akce. Jeho hlavními představiteli je výborná moderní válečná hra Full Spectrum Warrior a stejně tak povedená Brothers in Arms, zasazená do období druhé světové války. Close Combat: First to Fight se pokouší na nové módní vlně přiživit a přestože se na první pohled tváří spíše jako příbuzný Full Spectrum Warrior, na pohled druhý je to již jablko nepadlé daleko od stromu Brothers in Arms. Skutečnost je však ještě o něco zamotanější, gordický uzel ale snadno přetnete díky první české recenzi.

CLOSE COMBAT - OD STRATEGIE K AKCI
Close Combat je původně série real-time strategií od firmy Atomic Games, která před pěti lety oznámila krach. Její hry se vyznačovaly hardcore zpracováním a většina hráčů si na ně v současnosti už nejspíš ani nevzpomene. První Close Combat vyšel roku 1996 a další díly následovaly vždy po roce až do pátého a na dlouho posledního dílu, jenž se objevil roku 2000. Z podtitulů lze snadno odvodit, kde se odehrávaly: The Russian Front, Battle of the Bulge a Invasion Normandy. Časem se dočkáme regulérního šestého dílu s názvem Red Phoenix. Děj se přesune do roku 2006 a bude pojednávat o fiktivním konfliktu v Jižní Koreji.

Taktická akce Close Combat: First to Fight (dále jen CCFF) byla původně trenažérem pro americkou armádu, přesněji pro známé mariňáky. Přestože není ve hře vliv armády nijak dále zmiňován, vliv Uncle Sama je na dojmu z hraní znát zatraceně dobře. Od krabice po striktně vojenskou terminologii během hraní vám dýchá na krk americký patriotismus ze všech sil. Zatímco u Freedom Force to bylo spíše úsměvné, u CCFF mi bez nadsázky chvílemi naskakovala husí kůže, protože se velký zámořský bratr chvílemi opravdu bere až příliš vážně. Na tvorbu hry mělo údajně vliv i několik čerstvých veteránů, kteří se vrátili z misí na Středním Východě

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Jinak ovšem podstatnější stopy příběhu nečekejte, mariňáci mají za úkol vyhnat z libanonského hlavního města Bejrútu syrské teroristy. Jak se tam dostali a co požadují vám již sděleno není, zřejmě v zájmu informačního embarga americké armády. Hráč se stává velitelem čtyřčlenného týmu vojáků, kteří jsou vyslání postupně na šest masivních misí, které sestávají z řady druhotných částí. Úkoly misí jsou obyčejně omezeny docela jasně na postupné čištění dané oblasti, přesun jinam, opět vybití všeho arabského a tak dále až do získání všech možných medailí a ocenění. Nechybí ani občasné oživení ve formě záchrany rukojmích, nebo honu na obzvláště významného nepřátelského důstojníka.
Zvětšit zdroj: Archiv

 Dítko nejasného původu
Dojem, který budete z CCFF mít, jsem již zhruba popsal v úvodu, hodilo by se ještě přidat Rainbow Six a máte hrubou představu o herním stylu – tedy alespoň jeho prvních pár minut, dokud ještě věříte přesvědčování hry, že má skutečně jít o takticky náročnou akci, kdy nestačí prostě běhat a střílet. Skutečnost je totiž víceméně přesně taková. V Brothers in Arms byl hráč nucen nejdřív nepřátele potlačit a pomocí několika manévrů se jim dostat do zad, případně se pokusit jich několik zdálky zastřelit a usnadnit si práci.

Akce v CCFF se však řídí tím, že nepřátelé nejsou většinou schopní si jakýkoliv úkryt najít a rozhodně nedoceňují svůj život tolik, jako náckové z BiA i příbuzní muslimové z FSW. Na obíhání ze stran a taktickou manipulaci s týmem se tu nehraje a v samotném úvodu vám to dá dokonce CCFF dost jasně najevo – své muže se nemáte pokoušet obstarávat a velet jim, vystačí si po drtivou většinu času sami, vy pěkně střílejte Muhamady a Mehrany do turbanů.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Charlie volá Cobru, potřebujeme pomoc!
A přestože headshot není v CCFF nic obtížného, mariňáci jsou se zbraněmi překvapivě většinou dosti nešikovní a rozptyl při střelbě je enormní. Nemluvím přitom o dávkách, stačí střílet po jednom a po dvou kulkách míříte už skoro do stropu. Jinak je ovládání zvládnuto na výbornou a není si vůbec nač stěžovat, často lze využít kontextové menu, známé třeba z Rainbow Six 3 nebo SWAT 4, kde pohybem myši vyberete požadovanou akci a tým se přizpůsobí. Typickým příkladem je průnik za zavřené dveře, kdy se nejprve kolegové seřadí před dveřmi a počkají na vás, po druhém stisku tlačítka následuje precizně provedená akce, kde má každý své místo a úkol v závislosti na typu zbraně.

Zvětšit zdroj: Archiv Vedle toho máte také coby velitel týmu možnost si přivolat pomoc ve formě sniperů, granátometčíků a helikoptér Cobra. Pokud například narazíte na zabarikádované kulometné hnízdo, stačí zavolat Cobru a raketový útok je na cestě. Stejně tak se v několika kritických chvílích hodí využít snipera, který se zjeví pouze na mapě coby zelená tečka, nepřátelské řady ale dovede pročistit solidně. Škoda, že autoři tyto milé speciality hned dvakrát podkopali – jednak je možností jejich využití žalostně málo a především obvykle nemůžete vidět třeba ono kulometné hnízdo, když si na něm helikoptéry smlsnou, protože do poslední chvíle musíte zůstat v zájmu přežití skrytí.

 Málo zbraní, ale o to více lokací
Zbraní je poskrovnu, základní sestavu tvoří puška M-16 A4, přídavný granátomet M203, tříštivé a kouřové granáty. Vedle toho můžete sebrat libovolnou zbraň, která zůstane po nepřátelích, ani jejich výběr však není zrovna bohatý. Chápu, že to je realistické, nicméně střílet po celou hru stále s jednou zbraní není zrovna mým ideálem zábavy.

Lépe je na tom různorodost co se lokalit týče. Mise se plynule přesouvají mezi interiéry a rozbombardovanými ulicemi, které jsou v rámci možností zpracovány vcelku dobře a neschází občasné oživení ve formě dekorativního náměstí, mešity, muzea, tržiště atp.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Absence taktiky i umělé inteligence
Hlavní problém CCFF spočívá v nevyváženém taktickém elementu, který ustupuje stále více do pozadí, až postupem času zjistíte, že je skoro nejlepší nechat svoje parťáky na začátku mise a jednoduše se brodit střílecími pasážemi o samotě. Hra sice nedisponuje svobodným save systémem, po vystřílení každé oblasti však automaticky pozici uloží. Vždy jsem byl proti omezování hráče, co se ukládání týče, CCFF ale můj pohled na věc poněkud mění.
Zvětšit zdroj: Archiv
Hra ukládá vaší pozici prakticky každou minutu a vcelku záhy se tak styl hry mění v pouhé „nech se zabít, zapamatuj si, kde stojí nepřátelé, nahraj pozici, zabij je, nech si uložit pozici“. Taktizování naprosto ustupuje do pozadí, většinou vám zajistí smrt vaši nebo vašeho týmu a pokud zemřou všichni tři kolegové, mise končí.

S tím přímo souvisí umělá inteligence, která extrémním způsobem kolísá mezi nezvykle kvalitní a obvykle debilní. Nepřátelé vás umí někdy oběhnout a ve větších počtech jsou zpravidla opravdu nebezpeční, stejně často se však třeba zaseknou u stěny a pálí do ní namísto vašeho týmu. U nepřátel by však chyby šly přejít o něco snáz, než je tomu u parťáků, kteří bývají někdy už celkem k pláči. Když je zastihnete v dobrý den, dovedou se perfektně koordinovat v týmu a přesnost jejich mušky je obdivuhodná.

Jindy však postrádají jakýkoliv pud sebezáchovy a dokud jim nepřikážete, ať se schovají, klidně zůstanou v cestě tankovému kulometu nebo raketometčíkovi. Fatální jsou pak boje v budovách, kdy může nepřítel proběhnout chodbou až k vašim kolegům, zatímco ti jej budou ignorovat a v pohodě vyčkají, dokud všichni nepadnou mrtví.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Hra obsahuje i jakýsi psychologický model založený na morálce a disciplíně, v praxi se však tato hezky znějící teorie zvrhává v otázku, zda svoje zraněné parťáky pravidelně léčíte - s sebou lze nést až osm medkitů, které vyléčí zhruba třetinu zdraví a fungují okamžitě. Lépe jsou na tom nepřátelé, kteří po smrti většího množství svých spolubojovníků složí zbraně a čekají na zatčení, případně se prostě vydají na zběsilý úprk.

 Multiplayer a technické zpracování
Zvětšit zdroj: Archiv Singleplayerová kampaň zabere zhruba 8 hodin k dokončení a již ke konci první třetiny jsem se dost značně nudil. Kde nic není, ani smrt nebere a nemá smysl hru protěžovat jen kvůli relativně známému jménu. Hodnocení do značné míry vznáší nad hranici průměru multiplayer, kde vedle šedivého deathmatche figuruje velice příjemný co-op mód, který vynahrazuje nedostatky umělé inteligence a hra tak dostává šmrnc, který v singlu tolik chybí.

Technická složka hry kopíruje tu herní a rovněž není tak dobrá, jak se může zdát na první pohled. Modely postav a většina textur jsou sice pěkné, ale CCFF obsahuje nezvyklé množství různých bugů, které začínají ve větším počtu rušit hraní. Stíny mají tendenci probleskovat na dost neskutečná místa, jako například z balkónu ve třetím patře na protější dům. Hra mi občas také spadla.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

Animace běhu působí prkenně a venkovní prostředí by určitě snesla trochu více barvy na úkor temna, které hru provází skoro neustále. Krev je přítomna ve zcela minimálním množství, což zavdává spolu s nekvalitním fyzikálním enginem příčinu řadě humorných situací – nepřátele se po přímém zásahu granátem ladně vznesou do vzduchu, kde pár vteřin levitují, než žuchnou zpět, zcela neposkvrnění.

Dabing je překvapivě nekvalitní, a to jak ve hře, tak v několika úvodních cut-scénách před začátkem misí, také zvuky zbraní jsou slabší. Hudba je slyšet pouze v menu a několika daných sekvencích ve hře, například před rizikovým vstupem do místnosti.

 Sestupná tendence
Zvětšit zdroj: Archiv Po prvních chvílích hraní jsem si říkal, že CCFF by mohla být solidní hra, která by si zasloužila svých 70% a že fanoušci žánru u ní asi rádi stráví několik hodin. Stačilo bohužel vydržet trochu déle a postupně jsem upadal do stále hlubších a hlubších bažin nudy, které v CCFF na hráče čekají. Celkově hra působí jako budgetový titul, který nemá, čím by ohromil a pouze se snaží přiživit na současné popularitě tohoto žánru a známém jménu RTS Close Combat.

Stáhněte si: Trailer, Videa, Cheaty...

Související články: Novinky..., Close Combat 4 recenze, Close Combat 5 recenze

 
Frix
autorovi je 19 let, píše pro Tiscali Games, Level a Playmobil, po třech letech ve Finsku se vrátil do ČR, kde studuje Angloamerican College v Praze; hraje akce všeho druhu, trpí úchylkou pro stealth žánr, GTA a hry Warrena Spectora, vedle hraní patří mezi jeho hobby lezení po skalách, bowling a cestování






 
 
Frix

Verdikt:

Ani ryba, ani rak. Na taktickou akci tu není zdaleka dost taktiky a akce, kterou Close Combat nabízí, je plochá a nezajímavá. Nad známku čistého průměru hru dostává jedině kvalitní multiplayer a ucházející vzhled. Zahrajte si raději třeba SWAT 4 nebo Full Spectrum Warrior.

Nejnovější články