| Autor: Frix Publikováno: 6.května 2005 | 
zdroj:
tisková zpráva
Verze hry: finální/anglickáDoba recenzování: 1 týden |
Taktická akce Close Combat: First to Fight (dále jen CCFF) byla původně trenažérem pro americkou armádu, přesněji pro známé mariňáky. Přestože není ve hře vliv armády nijak dále zmiňován, vliv Uncle Sama je na dojmu z hraní znát zatraceně dobře. Od krabice po striktně vojenskou terminologii během hraní vám dýchá na krk americký patriotismus ze všech sil. Zatímco u Freedom Force to bylo spíše úsměvné, u CCFF mi bez nadsázky chvílemi naskakovala husí kůže, protože se velký zámořský bratr chvílemi opravdu bere až příliš vážně. Na tvorbu hry mělo údajně vliv i několik čerstvých veteránů, kteří se vrátili z misí na Středním Východě 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek 
zdroj:
tisková zpráva
Dojem, který budete z CCFF mít, jsem již zhruba popsal v úvodu, hodilo by se ještě přidat Rainbow Six a máte hrubou představu o herním stylu – tedy alespoň jeho prvních pár minut, dokud ještě věříte přesvědčování hry, že má skutečně jít o takticky náročnou akci, kdy nestačí prostě běhat a střílet. Skutečnost je totiž víceméně přesně taková. V Brothers in Arms byl hráč nucen nejdřív nepřátele potlačit a pomocí několika manévrů se jim dostat do zad, případně se pokusit jich několik zdálky zastřelit a usnadnit si práci. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Charlie volá Cobru, potřebujeme pomoc! A přestože headshot není v CCFF nic obtížného, mariňáci jsou se zbraněmi překvapivě většinou dosti nešikovní a rozptyl při střelbě je enormní. Nemluvím přitom o dávkách, stačí střílet po jednom a po dvou kulkách míříte už skoro do stropu. Jinak je ovládání zvládnuto na výbornou a není si vůbec nač stěžovat, často lze využít kontextové menu, známé třeba z Rainbow Six 3 nebo SWAT 4, kde pohybem myši vyberete požadovanou akci a tým se přizpůsobí. Typickým příkladem je průnik za zavřené dveře, kdy se nejprve kolegové seřadí před dveřmi a počkají na vás, po druhém stisku tlačítka následuje precizně provedená akce, kde má každý své místo a úkol v závislosti na typu zbraně. 
zdroj:
tisková zpráva
Vedle toho máte také coby velitel týmu možnost si přivolat pomoc ve formě sniperů, granátometčíků a helikoptér Cobra. Pokud například narazíte na zabarikádované kulometné hnízdo, stačí zavolat Cobru a raketový útok je na cestě. Stejně tak se v několika kritických chvílích hodí využít snipera, který se zjeví pouze na mapě coby zelená tečka, nepřátelské řady ale dovede pročistit solidně. Škoda, že autoři tyto milé speciality hned dvakrát podkopali – jednak je možností jejich využití žalostně málo a především obvykle nemůžete vidět třeba ono kulometné hnízdo, když si na něm helikoptéry smlsnou, protože do poslední chvíle musíte zůstat v zájmu přežití skrytí.• Málo zbraní, ale o to více lokací Zbraní je poskrovnu, základní sestavu tvoří puška M-16 A4, přídavný granátomet M203, tříštivé a kouřové granáty. Vedle toho můžete sebrat libovolnou zbraň, která zůstane po nepřátelích, ani jejich výběr však není zrovna bohatý. Chápu, že to je realistické, nicméně střílet po celou hru stále s jednou zbraní není zrovna mým ideálem zábavy. Lépe je na tom různorodost co se lokalit týče. Mise se plynule přesouvají mezi interiéry a rozbombardovanými ulicemi, které jsou v rámci možností zpracovány vcelku dobře a neschází občasné oživení ve formě dekorativního náměstí, mešity, muzea, tržiště atp. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Absence taktiky i umělé inteligence Hlavní problém CCFF spočívá v nevyváženém taktickém elementu, který ustupuje stále více do pozadí, až postupem času zjistíte, že je skoro nejlepší nechat svoje parťáky na začátku mise a jednoduše se brodit střílecími pasážemi o samotě. Hra sice nedisponuje svobodným save systémem, po vystřílení každé oblasti však automaticky pozici uloží. Vždy jsem byl proti omezování hráče, co se ukládání týče, CCFF ale můj pohled na věc poněkud mění. 
zdroj:
tisková zpráva
Hra ukládá vaší pozici prakticky každou minutu a vcelku záhy se tak styl hry mění v pouhé „nech se zabít, zapamatuj si, kde stojí nepřátelé, nahraj pozici, zabij je, nech si uložit pozici“. Taktizování naprosto ustupuje do pozadí, většinou vám zajistí smrt vaši nebo vašeho týmu a pokud zemřou všichni tři kolegové, mise končí. S tím přímo souvisí umělá inteligence, která extrémním způsobem kolísá mezi nezvykle kvalitní a obvykle debilní. Nepřátelé vás umí někdy oběhnout a ve větších počtech jsou zpravidla opravdu nebezpeční, stejně často se však třeba zaseknou u stěny a pálí do ní namísto vašeho týmu. U nepřátel by však chyby šly přejít o něco snáz, než je tomu u parťáků, kteří bývají někdy už celkem k pláči. Když je zastihnete v dobrý den, dovedou se perfektně koordinovat v týmu a přesnost jejich mušky je obdivuhodná. Jindy však postrádají jakýkoliv pud sebezáchovy a dokud jim nepřikážete, ať se schovají, klidně zůstanou v cestě tankovému kulometu nebo raketometčíkovi. Fatální jsou pak boje v budovách, kdy může nepřítel proběhnout chodbou až k vašim kolegům, zatímco ti jej budou ignorovat a v pohodě vyčkají, dokud všichni nepadnou mrtví. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Hra obsahuje i jakýsi psychologický model založený na morálce a disciplíně, v praxi se však tato hezky znějící teorie zvrhává v otázku, zda svoje zraněné parťáky pravidelně léčíte - s sebou lze nést až osm medkitů, které vyléčí zhruba třetinu zdraví a fungují okamžitě. Lépe jsou na tom nepřátelé, kteří po smrti většího množství svých spolubojovníků složí zbraně a čekají na zatčení, případně se prostě vydají na zběsilý úprk. • Multiplayer a technické zpracování 
zdroj:
tisková zpráva
Singleplayerová kampaň zabere zhruba 8 hodin k dokončení a již ke konci první třetiny jsem se dost značně nudil. Kde nic není, ani smrt nebere a nemá smysl hru protěžovat jen kvůli relativně známému jménu. Hodnocení do značné míry vznáší nad hranici průměru multiplayer, kde vedle šedivého deathmatche figuruje velice příjemný co-op mód, který vynahrazuje nedostatky umělé inteligence a hra tak dostává šmrnc, který v singlu tolik chybí.Technická složka hry kopíruje tu herní a rovněž není tak dobrá, jak se může zdát na první pohled. Modely postav a většina textur jsou sice pěkné, ale CCFF obsahuje nezvyklé množství různých bugů, které začínají ve větším počtu rušit hraní. Stíny mají tendenci probleskovat na dost neskutečná místa, jako například z balkónu ve třetím patře na protější dům. Hra mi občas také spadla. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Animace běhu působí prkenně a venkovní prostředí by určitě snesla trochu více barvy na úkor temna, které hru provází skoro neustále. Krev je přítomna ve zcela minimálním množství, což zavdává spolu s nekvalitním fyzikálním enginem příčinu řadě humorných situací – nepřátele se po přímém zásahu granátem ladně vznesou do vzduchu, kde pár vteřin levitují, než žuchnou zpět, zcela neposkvrnění. Dabing je překvapivě nekvalitní, a to jak ve hře, tak v několika úvodních cut-scénách před začátkem misí, také zvuky zbraní jsou slabší. Hudba je slyšet pouze v menu a několika daných sekvencích ve hře, například před rizikovým vstupem do místnosti. • Sestupná tendence 
zdroj:
tisková zpráva
Po prvních chvílích hraní jsem si říkal, že CCFF by mohla být solidní hra, která by si zasloužila svých 70% a že fanoušci žánru u ní asi rádi stráví několik hodin. Stačilo bohužel vydržet trochu déle a postupně jsem upadal do stále hlubších a hlubších bažin nudy, které v CCFF na hráče čekají. Celkově hra působí jako budgetový titul, který nemá, čím by ohromil a pouze se snaží přiživit na současné popularitě tohoto žánru a známém jménu RTS Close Combat.Stáhněte si: Trailer, Videa, Cheaty... Související články: Novinky..., Close Combat 4 recenze, Close Combat 5 recenze | ||
| Frix | |
| autorovi je 19 let, píše pro Tiscali Games, Level a Playmobil, po třech letech ve Finsku se vrátil do ČR, kde studuje Angloamerican College v Praze; hraje akce všeho druhu, trpí úchylkou pro stealth žánr, GTA a hry Warrena Spectora, vedle hraní patří mezi jeho hobby lezení po skalách, bowling a cestování |
