Autor: Korgull Publikováno: 17.února 2006 | Verze hry: prodávaná/česká Doba recenzování: 3 týdny |
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Čtete pomalu? Zapomeňte na příběh Pokud byste na úvod čekali klasický filmeček, čekali byste marně. Místo něj vás čeká na můj vkus až příliš dlouhý, nicméně docela propracovaný dialog, při kterém se s určitým úsekem rozhovoru vždy mění statická tvář jeho účastníků podle emocí, které probíraná problematika u postavy vyvolává. Jak už bylo zmíněno výše, dabing je anglický, text český. Zde si dovolím poznámku, že pokud někdo nerozumí anglicky a navíc mu ještě dělá problémy i čtení v češtině, ten se asi příliš chytat nebude, protože rozhovor (a ve hře se jich vyskytuje v průběhu více) není rozdělen do částí, které by hráč sám spouštěl dle vlastní rychlosti čtení, ale jede neustále a zcela nekompromisně dopředu tak, jak jde mluva. Nicméně, pokud vás obsah diskuse nezajímá, můžete ji klidně přeskočit, přijdete maximálně o informace týkající se příběhu, který je významnou součástí kampaně. Rozpačitý tutoriál Dále se musím pozastavit u tutoriálu, který ve mně zanechal poněkud rozporuplné pocity. Dost dobře si neumím představit, že by úplně nezkušený nebo méně zkušený hráč na jeho základě bez problémů pronikl do tajů fungování hry - a že je do čeho pronikat. Základní informace o tom, co a jak můžete dělat, sice nabízí manuál, ale ty nejsou konkrétní a tutoriál je postaven tak, že se musíte víc domýšlet. Samozřejmě ve hře existuje ještě podrobnější nápověda (Buddy), ale tu obvykle považuji běžně až za další krok. Ono to má všechno asi původ v tom, že celá kampaň je v podstatě postavena na předem určených událostech, které nereflektují, zda hráč už náhodou situaci neřešil. Jestli mi nerozumíte, uvedu příklad. Postavíte nějakou budovu, kterou máte v nabídce, ale v rámci příběhu na ni ještě nepřišla řada, což samozřejmě dopředu nevíte a za nějakou dobu poté se objeví úkol, podle nějž byste ji teprve měli postavit. V tu chvíli vám prolétne hlavou myšlenka, že už ji přece máte a než se rozkoukáte, máte na obrazovce hlášku s gratulací za vyřešení zadání. Stalo se mi i to, že se v průběhu kampaně nedostávalo peněz na přijetí jedné artistky. Hra však měla jinou představu o složení mého týmu a tak se nakonec stalo, že se ona děva prostě v jednu chvíli najednou sama od sebe vyskytla mezi mými svěřenci a jako by se nechumelilo se dožadovala nějakých dalších náležitostí. Je to možná detail, ale pozastavíte se nad ním. Kampaň celkově působí jako stojatá voda. Nemá spád (přestože můžete ovlivňovat rychlost toku času). To je možná pro tento druh hry, kombinující prvky budovatelské a manažerské strategie, trochu silné slovo, ale snad chápete, co myslím. Prodleva mezi jednotlivými zadáními úkolů je zde zpravidla delší, než by bylo příjemné. Na jednu stranu to dává hráči prostor pro vlastní průzkum možností hry (to ale je zvlášť zpočátku, kdy nejsou některé funkce ještě ani odemčeny, trochu mimo mísu), na stranu druhou ho to uvrhává do nejistoty. Tápete, co dál a pak vás snadno překvapí situace popsaná výše. Šeditelování cirkusu se dá propadnout Přesto všechno, jakkoliv nepříznivě vyznívají předchozí odstavce, máte-li dost trpělivosti a ducha objevitele, můžete této hře i svým způsobem propadnout. I když svůj cirkus budete muset teprve řádně vybudovat, spíš než budovatelem se stanete jeho manažerem. Stavebních orgií si zde moc neužijete. Ne, že by nebylo areál cirkusu čím vybavit, všechno je ale tak drahé a peníze se získávají tak těžko, že budete muset hodně přemýšlet, co má momentálně větší prioritu. Soustředit se tedy budete spíš na hon za financemi. Do kasy peníze přicházejí (když se daří) z několika zdrojů. Největší obnosy lze vydřít z představení, která mohou být i dvě za den. Ale není to jen tak. Publikum je náročné a neotevírá kapsy pro nic za nic. Hráč musí sledovat reakce diváků a podle toho sestavovat show tak, aby se co nejlépe zavděčil. Obecně jsou diváci také hákliví na čistotu v cirkuse a jeho areálu. Důležitou roli hraje i úroveň zeleně a zda se můžete pochlubit nějakými okrasnými či odpočinkovými objekty. Bohatší vrstva vás navíc nenavštíví, dokud nedosáhnete potřebného standardu. Uspokojit účinkující dá také zabrat Další kapitolou, která významně ovlivňuje stav představení, jsou účinkující. Ti mají pochopitelně své požadavky. Nejsou to žádní bezejmenní panáčkové, ale zcela konkrétní osoby/tvorové s jasnou představou o vlastních potřebách (stravování, bydlení, plat, prostředí, a mnoho dalšího). Musím přiznat, že svou komplexností, a to nejen co do účinkujících, mě Circus Grande velice překvapil. Příjemně. Hráč musí sledovat náladu svých svěřenců a zvlášť pak důležité parametry jako je energie a stres, na jejichž základě se dá dále rozhodovat o rozvrhu dne a možnostech dané postavičky. Každé představení totiž tvoříte pěkně číslo po čísle (určujete, jaká hudba, efekty, apod. je mají doprovázet), přičemž každý z kousků má stanoveno nejen to, jaký přínos má pro publikum, ale hlavně nakolik je náročný pro daného aktéra. Ti jsou navíc různě citliví, a tak co jednoho nechá ledově chladným, druhého rozhodí, od čehož je jen krůček k chybám při představení, v horším případě ke zranění (a vězte, že léčení může zabrat hodně času, případně peněz) a následné nespokojenosti publika. Odolnost některých účinkujících ovlivňují i další faktory. Například pokud postavička nerada vystupuje s jinými a vy ji přesto začleníte do čísla, kde musí být po boku některého kolegy, zvyšuje to její stres a riziko selhání je tím větší. Klaun je ochlasta a zloděj, ale lidi ho milují Někdy stačí, když máte v týmu jedince, co se celkově špatně snáší s ostatními lidmi. To se pak může stát, že dojde k hádce, načež se jedna z postaviček rozhodne další den nevystupovat nebo aspoň netrénovat. Můžete ji zkusit uchlácholit, ale ani to nezaručuje, že ji z depky dostanete. O osobnostech vašich účinkujících by se dalo psát dlouho. Poznáte např. klauna, co pije, takže se vám tu a tam ztratí peníze z kasy; krotitele, co občas zdrhne za svou láskou, čímž může i pěkně zavařit svým kolegům; línou opici; mlsného medvěda, co to občas přežene s louděním u návštěvníků, atd. Zvládnout je všechny tak, aby cirkus vydělával a měl pořád co divákům nabídnout, dá skutečně zabrat. Trénink je potřeba, dovolené také A to zdaleka není vše, co můžete se svými postavičkami dělat. Na základě jejich oblíbenosti u publika, osobnosti a při vystoupeních nabytých zkušeností, je postupně lze trénovat v nových a třeba i složitější číslech. V tomto ohledu se dá mluvit o prvcích RPG. Doba trvání nacvičení jednoho čísla se liší za ideálních podmínek (tj. když bude dost energie, stres v normě a nezasáhne do toho nějaká nečekaná událost, jako například epidemie chřipky v areálu, apod.) dle schopností postavičky a jeho náročnosti. Některá čísla vyžadují přítomnost více účinkujících najednou, takže se může stát, že pokud ve vašem týmu nenajdete vhodné aktéry, v představení je nebudete moci využít, přestože je postavička ovládá. V případě opačném budete muset při sestavování představení dávat pozor na to, aby měli všichni účastníci číslo natrénované co nejlépe a také ať je nepřetížíte. O všem vás hra podrobně informuje, takže rozhodně netápete. Pořád cvičit a vystupovat, to samozřejmě nejde, a tak můžete své svěřence čas od času vyslat na dovolenou. Možností je hned několik, různě nákladných. Mimochodem, pokud jde o ženskou část vašich účinkujících, ty můžete zkusit také balit a s některou vyvolenou se nakonec třeba i oženit. Tím můžete vašemu cirkusu přinést i nějaké výhody. Minimálně tedy rozšíříte řady účinkujících o další, malé artisty. Do kasičky málo a pomalu... Ale to jsme trochu odbočili, takže se teď vraťme zpět k již zmíněnému získávání financí. Další drobné plynou ze vstupného do areálu, kam se zájemci chodí dívat na zvířata. Něco vydělat můžete také na prodeji různého občerstvení, na suvenýrech a případně i toaletním papíru. A sem tam se vám poštěstí urvat peníz navíc splněním nějakého úkolu, anebo přes některého z vašich účinkujících (třeba když se někdo nechá vyfotit do časopisu). Takhle by se mohlo zdát, že peněz musí být dost. Jenže... ... z kasičky hodně a rychle Výdaje jsou víc než nemilosrdné. Když pominu nepominutelné náklady na provoz stánků a další nezbytné výdaje související s provozem areálu, musíte počítat rovněž s platy zaměstnanců (uklízečů, pečovatelů, veterinářů, lékařů) a samozřejmě účinkujících, kteří navíc, když na to přijde, spolykají dost peněz i mimo mzdy (viz dovolená, léčba nemocí a zranění, krádeže, kostýmy, jídlo, atd.). A to nemluvím o dalších finančních problémech, které pro vás plynou z příběhu, anebo o reklamě, která také nebývá zadarmo. Divákem na vlastním představení Doufám, že z informací uvedených výše vyplynulo dost jasně, jak hodně komplexní hrou Circus Grande je, a že vám nedá nic zadarmo. Nějaký ideální stav mezi příjmy a výdaji se buduje opravdu nelehce. Co jste se zde ještě nedočetli je to, že kromě pakárny okolo vydělávání peněz a zajištění potřeb návštěvníků a účinkujících, hra nabízí možnost stát se divákem na vašem vlastním představení. Už při jeho sestavování se můžete přepnout do speciálního módu náhledu, který vás přenese do prázdného šapitó a předvede vybraná čísla nebo i celé představení, tak jak jste jej navrhli, v akci. Ovšem větší zážitek je pochopitelně vidět show, když v hledišti sedí diváci. Ještě musím podotknout, že tvůrci nezapomněli ani na možnost přepínání kamery do různých úhlů a pozic, takže si můžete své "divadlo" prohlédnout skutečně důkladně. Některá nastavení kamery se mi však jevila poněkud neohrabaná nebo naopak příliš divoká a bohužel především neovlivnitelná. Grafika a zvuk Zejména po grafické stránce neočekávejte od Circus Grande žádný velký zázrak. Snaha tvůrců byla nepřehlédnutelná, ale konečný výsledek působil celkem rozpačitě, nevyváženě. Některé objekty a textury se mi zdály propracovanější než jiné a stejné to bylo i s animacemi. Zatímco některé se jevily téměř jako živé (artista na trampolíně, některá čísla zvířat), další působily až tragikomicky (artista měl při chůzi na rukách paže zvláštně překřížené v ramenech, jak hadrová panenka, artistka se při chůzi po provaze podivně lámala v pase, jak kdyby trpěla střevními problémy, apod.). Co se týče publika, s tím se vývojáři moc nepárali. V hledišti je jen pár různých typů diváků a zbytek jsou jejich klony. Navíc povětšinou ve zcela strnulé póze. Pravděpodobně právě proto, aby to nepůsobilo až příliš staticky, nasadili tvůrci některým vši, protože se stále drbou. Jiní zase pomalu otáčejí hlavou sem a tam. Ocenit lze nicméně měnící se cyklus dne a noci, doprovázený různými efekty, včetně efektů počasí (déšť, písečná bouře, aj.). Měsíc putující po obloze, když zrovna není zataženo, rozednívání se, stmívání - to vše a celá řada dalších nepodstatných, ale roztomilých drobností, rozhodně hru příjemně oživuje. Na druhou stranu některé detaily byly nepochopitelně opomenuty. Například návštěvníci se dožadují laviček, ale sedět je na nich nikdy nevidíte. Je to hloupost, ale všimnete si jí. A nesmím zapomenout ještě na jednu věc. O možnosti sledovat představení víceméně z pozice diváka tu řeč již byla, ale o možnosti procházet se po parku mezi návštěvníky a kochat se jeho krásami nebo nedostatky "zevnitř", to ještě ne. Sice si budete připadat trochu jako ve světě duchů, protože lidé vámi procházejí (nebo vy jimi), jako byste byli ze vzduchu, ale i tak jde o zajímavý zážitek. další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů Jinak grafický styl určitě podle mého názoru odpovídá tématice a pojetí titulu. Stejně tak hudba, která hraní doprovází, a skladby, jež jsou součástí výběru při tvorbě představení. Jde o muziku navozující typickou atmosféru cirkusu. HW nároky + nedostatky Oficiální systémové požadavky nejsou nijak drastické, na dnešní dobu spíše lehce pod průměrem. Minimálně potřebujete 1 GHz procesor, 256 MB RAM, 16 MB grafickou kartu. Doporučeno je mít 2 GHz procesor, 512 MB RAM, 64 MB grafická karta a vyšší (něco typu GF 4 nebo ATI 9700, s technologií T&L a kompresí textur). V zásadě mi hra na mé sestavě (Athlon 2200+, 512 MB RAM, GF FX 5700) fungovala zpočátku bez problémů, ale později začala najednou bez zjevné příčiny a v nijak vymezených okamžicích padat. Stávalo se mi i to, že když přímo nespadla, tak najednou přestal fungovat zvuk, načež bylo nutné kampaň opustit, hru vypnout a znovu spustit. Při jejím vypnutí a návratu do Windows mě kromě toho často uvítalo opět okno s nahlášením chyby a že je program třeba ukončit. Vzhledem k tomu, že zde funguje autosave, nebyl to až takový nervák, ale příjemné to také nebylo. Shrnutí Circus Grande je bezesporu originální a určitě v určitém slova smyslu zajímavá hra. Graficky nejde sice o žádný zázrak, ale je to dílo nečekaně obsáhlé a dokáže vykouzlit úsměv na tváři. Místy však bohužel vyvolává spíše rozpaky, kampaně působí díky náročnému vydělávání peněz velmi zdlouhavě a opravdu vytknout jí musím časté padání, včetně dalších výše zmíněných neduhů. Upřímně řečeno, dost dobře nevím, jakému typu hráčů ji pořádně doporučit. Ne proto, že by byla špatná, to si vůbec nemyslím, ale spíš proto, že na příliš mladé nebo nezkušené hráče by to mohlo být moc velké sousto a zarytí "tycooniské" by mohli být frustrovaní ze značně omezené budovatelské části hry. Oficiálně je určena všem věkovým kategoriím. Já si to dovolím zúžit na hráče obrněné trpělivostí a obdařené velkou dávkou hravosti. Trochu škoda je možná pro někoho i toho, že ačkoliv jde o hru z dílen domácích vývojářů, dabing je anglický (byť velmi povedený). Stáhněte si: Video Související články: Novinky... |
Korgull | |
Korgull spatřil světlo světa před více než 26 lety, protlouká se, jak se dá, a na Tiscali Games píše především novinky. Nejraději hraje adventury (staré dobré Grim Fandago, Neverhood), ale nepohrdne ani dobrou strategií, RPG nebo akcí |