| Autor: Michigan Publikováno: 6. února 2007 | Verze hry: finální/anglická Doba recenzování: pár dnů |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek 
zdroj:
tisková zpráva
Mnozí z vás si teď jistě po právu řeknou, proč s takovým výtvorem vůbec ztrácet čas a musím se přiznat, že i já jsem na tom nebyl po prvních pár minutách hry jinak. Zatnul jsem ale zuby a pokračoval dál. Co hra totiž ztrácí po grafické stránce, to částečně dohání fůrou textů, tedy příběhem a (občas i vtipnými) dialogy.•O co tady půjde? Hlavním hrdinou, kterého se ujmete, je šestadvacetiletý Edgar Delacroix, který odjíždí ze svého rodného Quebecu, kde právě absolvoval univerzitu. Se svými naivními představami o světě přijede do zkaženého Montrealu 20. let a doufá, že úspěšně vkročí do světa dospělých. Po chvíli tápání odpoví na první inzerát v novinách... no a skončí jako asistent detektivní kanceláře. Na to ale není ani v nejmenším připraven. S případy, dostane na starost mu tak samozřejmě pomůžete vy. Prvních pár úkolů je zahřívacích a dost nudných, ale záhy se cosi zvrtne, někdo zemře a od té chvíle se kolečka příběhu rozjedou naplno. Další děj tu prozrazovat nebudu (i když není nijak výjimečný), abych vás neochudil o to nejlepší, co hra nabízí. Jediné, co řeknu je to, že hra začíná být zajímavá právě až v té druhé části. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Mezi lokacemi se pohybujete pomocí mapy, kterou máte neustále u sebe. Během hraní se setkáte s opravdovým montrealským výkvětem – mj. potkáte inspektora posedlého morálkou, podvodného prodejce starožitností, mazaného chlapce prodávajícího noviny, zvrhlého černošského patologa či zapřísáhlého a neoblomného komunistu (kterého nakonec přece jen oblomíte, když se budete hodně snažit). S většinou postav se budete muset bavit více než jednou, abyste se dostali dál. Hru navíc ozvláštňuje systém kompetencí, které jsou zajímavým prvkem nejen v rozhovorech. • A tyhle kompetence… se zvyšují? 
zdroj:
tisková zpráva
Tak nějak. Podobná věc v adventurách není moc běžná, i když výjimky by se asi našly. Hráči RPG by však byli doma – nejedná se totiž o nic jiného než o systém skillů, které se vylepšují, pokud se vám nějaká akce povede. Úspěch akce pak závisí na tom, jak máte tu kterou schopnost vytrénovanou. Takový Postřeh, Přesvědčování či Prozkoumávání se řadí mezi ty užitečné, bez jejichž trénování se většinou dál nedostanete. Naopak Břichomluvectví, Podvádění a Tajné chvaty slouží víceméně čistě pro pobavení. Jak kompetence rostou, odemykají se vám další možnosti, kde je využít. Zní to sice hezky, ale většinu akcí stejně udělat musíte, abyste se pohnuli vpřed. Na druhou stranu je to prvek, který vás neustále žene dál.Zajímavé je to, že mezi jednotlivými díly bude možné tyto vlastnosti přenášet, čemuž nasvědčuje i exportování postavy na konci hry. Je šance, že se dočkáme pěti dílů a autoři slibují rozdílné zážitky různých hráčů a také to, že některých cílů půjde dosáhnout odlišným způsobem v závislosti na schopnostech, které jste trénovali. Navíc by měl být příběh jednotlivých epizod uzavřený, i když se celou sérií má proplétat zápletka, která je bude spojovat. Může to být zajímavý příslib do budoucna, ale jen čas ukáže, zda se slibný potenciál podaří zhodnotit. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Adventury jsou o používání předmětů, že ano? Ne tak docela. Případy a důležité poznámky se vám v Carte Blanche přehledně přidávají do deníku, takže vždy víte, co máte dělat. Zapisují se vám tam i sebrané předměty a jejich popis je velmi netradičně pojat jako reklama podomního prodejce, který je nabízí (občas by ale neškodilo něco obyčejnějšího). Kombinovat je mezi sebou nelze; stejně jako si nelze vybírat, kde je použijete – prostě se samy nabídnou, když jsou potřeba. Odpadává tak, pro někoho zábavné, pro někoho nudné, hledání správného předmětu, který se vám na daném místě hodí. Někomu to může připadat jako vodění za ručičku a má pravdu. Rovněž možnost volby je ve hře mizivá a když už, tak jen na oko – vše je pěkně lineární, i když se to nezdá. Hra je díky tomu velmi jednoduchá a stačí jen obíhat aktivní místa, vylepšovat kompetence a nemůžete se ztratit. Vše se hraje skoro samo. • Ono to i hraje? 
zdroj:
tisková zpráva
No, právě, že moc ne. Frustrující ticho, které je přítomné od začátku do konce mi vadilo celkem dost – hudba jako taková je sice dobrá, ale jen když hraje a to je bohužel málokdy. Na okolní zvuky, aby si člověk také najal detektiva, jeden by řekl, že tu snad nejsou vůbec. Dabing jednotlivých charakterů kolísá na hranici poslouchatelnosti a amatérismus z něj jen číší. To co si hlavní hrdina myslí není pro jistotu dabováno vůbec. Většinu ženských postav namluvili muži a podle toho to také vypadá. Korunu všemu ale nasazuje sekretářka detektivní agentury, jejíž nepříjemně hrdelní řvaní vám za chvíli poleze na nervy. Ani se nedivím, že z ní mají všechny postavy respekt, pro mě byly její monology natolik nesnesitelné, že jsem i ztišoval zvuk. Zrovna tohle mi dvakrát vtipné nepřišlo.• Říkal tu někdo něco o humoru? O humorné situace není nouze a hra je jimi přímo protkaná. Všechny různé narážky, ironické poznámky či parodování sama sebe dokáží vykouzlit úsměv na rtech každého. Za všechno uvedu příklad, kdy Edgar zjistí tajné heslo, které zní „Další Schnitzel?“ (sám přitom neví, že schnitzel je v překladu „řízek“) a pokládá tuhle otázku každému s kým mluví, aby našel člověka, který tento kód zná. Nemusím snad ani říkat, kolik různých nedorozumění z toho vzejde. Připomnělo mi to doby prvního Broken Swordu, kdy George chodil s upatlaným kapesníkem a ten každému strkal pod nos :) Takových a podobných momentů je tu plno. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii Některé zápory jsem sice už nakousl, ale je tu i pár dalších, víceméně technických, které často kazí nejen hraní, ale i výsledný požitek. Předně vše dost dlouho trvá – nejen, že některá tlačítka reagují se zpožděním a při pojmenovávání savů, aby si člověk málem došel udělat kafe, ale horší jsou pomlky v rozhovorech mezi větami, což s nadsázkou působí jako hlášení na vlakových nádražích. Narazit se dá i na různé nelogičnosti, kdy je jedna postava zdánlivě na dvou místech zároveň anebo kdy mluví jiný text než by měla. Překlepů v titulkách je také víc než dost a důkladný betatest by určitě prospěl. Všechno by se dalo přehlédnout s faktem, že hru vytvořilo nezávislé studio - kdyby tomu ovšem odpovídala i cena. Carte Blanche se ale nyní prodává za 27 liber (cca 1100 Kč) a to už jen tak omluvit nelze. Sice je v ceně zahrnut i kupón na 128 MB USB disk, ten lze ale sehnat i jinak (a za dvě stovky). Srovnám-li to s právě vycházejícími epizodami Sama a Maxe, které stojí 9 dolarů, tak můžu jen nechápavě kroutit hlavou. 
zdroj:
tisková zpráva
I když se po některých předchozích větách může zdát, že není téměř o co stát, celkově hra nepůsobí až zas tak hrozným dojmem a dokonce se i relativně dobře hraje. Je se sice potřeba hned na začátku pořádně obrnit, ale těch 10 hodin, které jsem se prokousával až na samotný konec, rozhodně nebylo žádným utrpením. Stejně jako v jiných detektivních příbězích vás totiž i tady žene touha zjistit, jak to asi všechno dopadne. Poučí-li se autoři ze svých vlastních chyb, druhá epizoda a potažmo celá série by už mohla být o dost lepší. |
| Michigan | |
| autorovi je 26 let, věnuje se překládání a hry hraje už více jak 12 let;žádný žánr mu není cizí, ale nejraději má ty s dobrým příběhem či pohlcující atmosférou;ve volném čase s oblibou sáhne po fantasy knížce či zajímavém filmu |
