zavřít

Burnout Paradise - recenze

Vychází na platformách: Windows, PS3, X360

Verdikt: Velice kvalitní arkádové závody s neuvěřitelnou porcí adrenalinu schovanou pod kapotou dlouhého zástupu aut, které ovšem v singleplayeru začnou po nějaké době hrát na stále stejnou strunu. Nakolik libě vám bude znít, to nakonec určuje výsledné skóre, v jehož prospěch promlouvá ještě online multiplayer pro 8 lidí.

Hodnocení redakce 8/10

Jak hodnotíme

metacritic 87/100

- Recenze autor: Redakce Games.cz Komentáře: 0

Okázalá jízda v ulicích velkoměsta se spoustou efektních srážek a podporou online multiplayeru by mohla být ideální volbou pro váš zmlsaný herní jazýček, co říkáte? + DALŠÍ NÁZOR

Autor: Mart
Publikováno: 12.února 2008
Verze: review/PS3/anglická
Doba recenzování: 1 týden


Nejnovější díl v rámci kultovní závodní řady od Criterion Games, která si drží po čertech vysoký standard spolu s po čertech vysokou rychlostí hlavních "plechových protagonistů", se nám protlačil na další generaci herních konzolí, kde samozřejmě nabízí ještě po čertech jakostní audiovizuální zpracování. Tedy ne, že by v tomhle bodě předchozí díly snad selhávaly, ale upřímně, pokud si dnes na TV pustím Burnout Dominator z PS2 a vedle toho nově vydaný Burnout Paradise na PS3, je ten rozdíl skutečně obrovský. Jednak co do míry detailů a potom také rozličných efektů (počítaje v to i lehce přepálené nasvícení), jež u PS3 verze umocňuje skutečnost, že poprvé nejste na předdefinované a jasně ohraničené trati, ale ve zcela otevřeném světě - Paradise City. S vlastním dopravním ruchem a fůrou silnic a cest pro svezení. Navzdory tomu je dění neskutečně plynulé a stabilní a fakt, že se po spuštění již nedočkáte žádného loadingu, přispívá výrazně k povědomí, jak pečlivě je nejnovější závodní kapitola v Burnout sérii ošetřena!

 Oč tu běží, resp. která bije
Ponejprv je třeba připomenout, že Burnout Paradise jsou městské závody, u nichž je noha na plynu žádaná tak často a hlavně na tak dlouho, že je arkádový koncept hry zcela nepřehlédnutelný už od prvního centilitru spotřebovaného benzínu. Přičemž výsledná rychlost, s jakou se tady povětšinou řítíte silnicí, je jedním slovem strhující a následné srážky zase jedním dechem spektakulární.



Burnout Paradise si opravdu nehraje na nějaký akurátní jízdní projev, byť je trochu na škodu věci, že v případě vozítek soupeřů tyto mnohdy podivně vybočují z tvůrci daných fyzikálních zákonitostí, jež se týkají vaší káry. Budiž jim milostivě odpuštěno, neboť se nám tu snaží předvést v plné kráse další vydatnou porci neskutečně adrenalinového zápolení, jemuž v otevřeném herním prostředí k dokonalosti chybí snad jen ti chodci, potažmo řidiči za volantem. Nicméně jejich absence je jasným záměrem nemít z toho další Carmageddon…

Tradičně výborně je navržené ovládání, které vám okamžitě a bezproblémově přejde do krve, přičemž tady a teď mluvím o PS3 gamepadu. Věřím, že stejně co v předchozích dílech pomůže alternativa připojení podporovaného volantu dále umocnit výsledný závodní prožitek, k čemuž tu vyhrává patřičně nářezový soundtrack, který si nota bene můžete upravit k obrazu svému. Mě osobně se sice výběr songů dvakrát nezamlouval, nicméně potěší jejich rychlé přepínání v průběhu hraní.

 Potíže v ráji
Hustota dopravního provozu bývá jedním z  klíčových faktorů, jež vymezují rámec vašeho stylu závodění, ke kterému mají co říci pouhopouhé dva pohledy na dění (stejně co v minulosti) - buď ve first-person nebo v third-person perspektivě, tedy za károu. Kde sice lze oproti dřívějšku pomocí pravého analogu zvedat úhel náhledu ve vertikální ose, ale tento se vždy sám vycentruje. Přičemž v kombinaci s R2 plynem a tlačítkem X pro boost se vám v některých momentech nemusí dostávat prstů na žádanou kamerovou korekci, to jako když je před vámi zrádný hup dolů, apod.


Žádaný přehled citelně chybí i v počátcích hraní, kde se vám postupně na mapě odhalují záchytné body sloužící jako taková startovní místa pro různé typy závodních klání, jako je např. to, kdy musíte z celé skupinky vozů dojet na zpravidla hodně vzdálené místo určení jako zcela první. Problém spočívá ve skutečnosti, že se vám na obrazovce zohledňuje jenom velmi malý výsek mapy a tudíž musíte neustále přerušovat závod skokem do menu, kde se na velké mapě celého Paradise City snažíte zorientovat a zapamatovat si správnou cestu k cíli.


Nenechte se mýlit, navzdory otevřené struktuře města a přilehlého okolí těch cest zase tolik není a stačí jedno špatné odbočení a závod je rázem prohraný. Což díky mizerné real-time navigaci není žádný velký problém, hlavně zkraje, kdy ještě nemáte zažité herní prostředí, různé zkratky a také chování a možnosti vašeho vozu, kterých tu bude posléze několik desítek na výběr.

V tomto kontextu dále zamrzí, že závod nelze ihned restartovat, resp. po vzoru GTA si musíte zase dojet na jeho pomyslný začátek, což je dle mého zcela zbytečná časová investice. A není zdaleka jediná. Také díky uvedenému nepřekvapí, že Burnout Paradise je záležitost na hodně desítek hodin a to mluvím jenom o singleplayeru. Nabízejícímu ovšem jen několik málo závodních disciplín a resumé, že tohle pohříchu není automobilové GTA co do možností, ale pouze co do rozsahu a otevřenosti herního prostředí. Kde je tak zřejmá inspirace projekty jako Midnight Club či Test Drive Unlimited, z něhož si tvůrci mohli nicméně vypůjčit příkladnou GPS navigaci pro snazší orientaci řidiče-hráče, byť se tahle kritika s naježděnými hodinami otupuje.


 Kolik vozů máš, tolikrát jsi řidičem
Další stroje do vašeho katalogu získáte tehdy, až se s nimi potkáte na ulici a šikovným Takedownem - po předchozí zběsilé stíhačce - je sestřelíte. Jistě potěší, že každé vozítko má trochu jiné atributy a jízdní projev, nemluvě o alternativě vybrat si vámi favorizovaný design, nyní zase mluvím o volbě z několika přednastavených barevných modifikací.

Zdejší vozový park, jenž si postupně zpřístupňujete, se přitom dělí do třech základních kategorií a třebaže nejde o licencované značky, mají své reálné předobrazy, což je sympatické. Jedna skupina vozů se hodí spíše do silových klání, jako jsou Takedowny, kde sestřelujete tvůrci zadaný počet závodníků na trase, kterou určuje vaše maličkost. A nebo do podniků, v nichž musíte dojet na místo určení v jednom kuse, byť se vás snaží poslat na vrakoviště zákeřná černá jízda, co vás v průběhu závodu nemilosrdně nahání a atakuje.

Další skupina aut je díky skvělé manévrovatelnosti vhodná pro různé kaskadérské kousky, kde se vedle čar s ruční brzdou ve vysokých rychlostech počítá s rozličnými skoky na rampách, se salty, apod. A v neposledku tu jsou dlouhé štace pro rychlostně vybavené stroje s unikátním parametrem Boostu, tedy maximálním zrychlením pomáhajícím dohnat zbytek závodního pole poté, co jste zažili kupř. ošklivou srážku.


V těchto momentech opět oceníte skvělou grafickou prezentaci hry, nabízející zpomalené záběry na ukázkově se šrotující auta pozbývající přitom jednotlivých dílů a tvarů. Po čemž následuje vždy reset a navrácení vašeho stroje zpět na trasu. Tohle spektakulární představení si navrch můžete vychutnat i díky všudypřítomnému Showtime režimu, kdy to můžete kdykoliv - ve vámi žádaný okamžik - naplno "nacpat" do nějakého protijedoucího vozu a při zpomaleném běhu akce a za pomoci vašeho destruktivně se valícího auta tady způsobit opravdový chaos. Další samostatnou kapitolou pro vaše vyžití mohou být např. speciální billboardy, jimiž projíždíte, a jejichž hledání ve finále nabízí fůru hodin zajímavé explorace zdejšího světa.

 Destrukce na place
Dobrý dojem z hraní přichází i díky interaktivní herní scéně, kde nemluvím zdaleka jenom o autech, co lze nabořit, ale o dopravních značkách, plotech, semaforech, sloupech, bednách a dalších věcech v obraze, které můžete rozbít, přejet a zlikvidovat, přičemž postupující poškození vašeho plechového miláčka působí neméně impresivně, byť nemá na jeho jízdní projev zásadní vliv. Všechno tohle podtrhuje vskutku mimořádný zážitek z patřičně bláznivé jízdy, jejíž kontury bez diskuse dále umocňuje online multiplayer pro osm hráčů, do něhož se dostanete velice snadno skrzevá pokrokový a velice povedený interface.

 Jeden boost nestačí
Pro patřičně adrenalinové závodění budete muset pravidelně využívat funkci Boostu u každého stroje, kterážto se doplňuje průjezdem skrze benzínky, anebo správným způsobem řízení. Boost je tedy znovu ona klíčová featura, umožňující dramatické zrychlení vašeho stroje po vymezený časový úsek, přičemž jeho plnění je zhusta podmíněno typem vozu. Jednou to je za kaskadérské kousky, podruhé za jízdu v protisměru, apod. Také využití je odlišné. Např. u ryze závodních prototypů lze po Boostu sáhnout jedině tehdy, když je jeho ukazatel maximální, ale pak lze jet na plný knedlík takříkajíc donekonečna. Uvedené znamená, že tu vedle rychlých reakcí a postřehu využijete i jistou strategii nemluvě o tom, že si některé herní úseky můžete uměle ztížit kupř. volbou ne zcela vyhovující značky vozu, což na vás bude klást vyšší nároky. Ty ze začátku nejsou moc velké, ale věřte, že bude přituhovat a konkurenti na trati nejednou překvapí svými vychytralými kousky.


 Resumé
Burnout Paradise je vděčná hra s předlouhou životností, výtečnou grafikou a efekty a příjemnou online podporou. Nelze sice nevidět, že tu tak trochu vítězí forma nad obsahem a právě toho obsahu není až zase tolik, kolik by se na otevřenou strukturu hry slušelo - neboli už po chvíli zjišťujete, že tady děláte stále to samé. Na druhou stranu tahle kritika není u závodní hry úplně na místě. Takže nastal nejvyšší čas usednout do virtuálního kokpitu zdejších vozů a ochutnat si bezprecedentní rychlost, která vás může rychle vyvézt do pomyslné herní extáze. To je Burnout Paradise - buď jej budete milovat a nebo nenávidět, nic mezi tím asi není.

MULTIPLAYER A DALŚÍ NÁZOR - Michal Jonáš
I když je hlavní a největší složkou hry klasický singl, multiplayerová část je do jisté míry unikátní nejen svým pojetím ve stylu Test Drive Unlimited, ale také důrazem na sociální vazby. Mezi oběma režimy se přechází bez jakéhokoli loadingu pomocí digitálního kříže, kde je namapováno MP menu se všemi jeho volbami. Při aktivaci MP režimu tak na mapě nově přibudou ikonky živých jezdců, kterých může být od dvou do osmi. Všeobjímajícím duchem hry více hráčů je tzv. Freeburn, pod čímž se skrývá zevlování po městě a soutěžení s ostatními o překonávání rekordů právě připojených rivalů, nebo 9 denních statistik. Vždy vidíte, kdo udělal nejdelší skok, kdo jel nejdéle na plný boost, kdo má na kontě nejdelší drift, atd. Při volném poježdění pak můžete podobné skopičiny vyvádět i vy a snažit se tak překonat dosažené výsledky ostatních.

Stejně tak se ovšem počítají takedowny (bouračky) do živých soupeřů a je vždy na hostujícím hráči, aby zajistil společnou zábavu pro připojené spolujezdce. K tomu slouží drobné úkoly (challenges), kterých je 50 pro každý jednotlivý počet hráčů, tedy celkem 350. Host mezi nimi může svobodně vybírat a např. pozvat všechny na synchronizované skákání po rampách, nebo vyhlásit třeba minisoutěž o co nejdelší jízdu s plným nitrem. Míra zábavy tak závisí zejména na fantazii hostujícího hráče, protože ten by měl vlastně ostatním vytvářet povyražení. Kooperativně splněné úkoly se navíc počítají do podrobných statistik a žebříčků, v Xbox verzi je za ně také několik achievementů. Při plnění challenges se ale nevyhnete stálému znovu opakování úkolů, protože většina těchto zadání je shodná pro všechny počty hráčů.

Druhou a zároveň poslední možností jsou klasické závody, které opět může vytvořit zakládající hráč, nebo si prostě vytvoříte své vlastní. Délka i trasa závodu s možností až 15 waypointů je na vaší volbě, příjemné je, že si navržené trasy můžete uložit a později z nich brát. Do závodů se lze také přihlásit přímo i přes volbu hráčských, nebo hodnocených závodů (player/ranked match), ovšem tyto kazí právě svobodná volba cesty. Po startu se pole většinou rozprchne do různých směrů vedoucích k cíli a zážitek z jízdy „plech na plech“ se pak vytrácí. Ovšem jednou se mi také stalo, že se celé startovní pole vyřítilo na plný boost za prvním závodníkem, načež to vedoucí jezdec napral v plné palbě do betonového svodidla uprostřed silnice. A všichni ostatní jeli jak housata za ním, takže se zbytek celého pole masivně rozmašíroval o stejnou překážku. Každého to pak hodilo na jinou vozovku, takže poté nikdo nevěděl, kde je a kudy má jet dál.


další obrázky v galerii


Navíc zakládající často vytváří záměrně trasy, které dobře znají a před ostatními mají pak jasnou výhodu ve znalosti nejkratší cesty, když zbytek pole bloudí jak v hustém lese. Bohužel byl ale zcela vypuštěn splitscreen, multiplayer je orientován striktně jen na internetová klání, což mě výsledný dojem dosti kazí. Martin vytýká hře stereotyp, což při tom možná uměle nafouklém počtu závodů a úkolů je oprávněná výtka. Přece jen 248 jízd a závodů, 350 úkolů a 570 skrytých míst je zbytečně moc a po projetí čtyřicáté branky se zkratkami a skoky už toho budete mít plné zuby. Spíše by mohlo být typů závodů a jízd povícero, než přítomných 7.

Živou hru Burnout Paradise tak spíše vnímám jako dobrý doplněk k mnohem širšímu singlu pro občasné povyražení, než plnohodnotnou konkurenci k offline podnikům, ale pokud se sejde dobrá parta, tak je o dobrou zábavu královsky postaráno. Celkově tak stále řadím na vrchol celé série třetí, či čtvrtý díl (Takedown a Revenge) pro PS2. Paradise již spíše rozvíjí a osvobozuje stále stejný koncept jízd a bourání, ovšem v parádním provedení, takže by mu v mém osobním žebříčku patřila třetí příčka a hodnocení 8/10.



Burnout Paradise stunts trailer - stažitelná verze (25 MB)

Stáhněte si: Demo z PSN/Xbox Live, Videa & Trailery

Související články: TEST, Novinky, Burnout Revenge recenze, Burnout Dominator recenze

Mart
editor:jd




 
 

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.