| Autor: Marek Beniač Publikováno: 4.února 2009 | Verze: PC/review/česká Doba recenzování: 1 měsíc |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
vlastní obrázky vytípané z hraní Jednak je mnohem uvěřitelnější, když se na jeho ulice a silnice nevejde deset aut vedle sebe. Ale správné měřítko je jenom začátek. Křižovatky, nadjezdy, odbočky… to vše je daleko blíž realitě, stejně jako zakomponovaný obchvat, nadzemka nebo tunely. Dokonce ani ta rozloha nehraje ve finále velkou roli, všechno je tady mnohem zhuštěnější. Tam kde může série NFS už nudit pustými pasážemi nebo místy jak přes kopírák, vyrukuje Paradise City s pestrým světem. Je tu centrum města s baseballovým stadiónem, přístav (včetně letadlové lodi) napojený na industriální čtvrť a písčité pláže na severu. Západ zas okupují skalisté hory, obepínající velké jezero, nechybí ani masivní přehrada, kotviště pro bezpočet lodí… nepamatuju, že by kterékoliv NFS bylo tak různorodé. Lokacemi i uspořádáním. Na začátku možná budeš trochu tápat, ale až se po chvíli zorientuješ, začneš se tu cítit jako doma. Z údivu jak skvěle je to navržené a jak výborně to funguje, ale nevyjdeš. Burnout byl ale vždycky o bouračkách, ne? Skoro se bojím, že nebudu mít čas kochat se okolím... Určitě, závody, v nichž je hlavním cílem likvidace soupeřů, tvoří rozhodně valnou část obsahu. Právě otevřený svět jim ale dodal nový náboj – už se nejezdí jen v korytě, ze kterého není úniku. Třeba taková Zuřivá jízda (jak nazývá česká verze takedown běsnění) při které jde o přežití a odrovnání protivníků. Trať není pevně daná a už vůbec ne uzavřená, klidně si jeď kam je libo. Nikoho nezajímá, jestli vraky z kolegů vytvoříš na dálnici nebo naopak v úzkých serpentinách někde v horách. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Zrovna tak režim s Terčem na zádech. Dostaneš jen zadání kam máš dojet, ale za jak dlouho se ti to povede a jakou cestu vybereš, nikdo neřeší. Ovšem pozor, v tomhle módu máš doopravdy pomyslné střelce v patách, když se tě neustále snaží sejmout skupinka tmavých pronásledujících aut. Tohle je vyloženě o přežití, kdo na chvíli uteče, uhne a alespoň trochu poodjede, většinou dorazí k cíli a vítězí. Mimochodem umělá inteligence za volantem těch zabijáků je docela drsná, což ostatně platí i pro takedowny. Na začátku hry ti ještě AI dává šanci, čím dál ale postupuješ, tím nepříjemnější soupeři jsou. A že to není o kochání se okolím? Při výrobě vraků z kolegů vážně nemáš čas na nic jiného. Kaskadérská jízda již ovšem předpokládá znalost terénu, jakožto um ho používat. Ve Stunt runu jde vesměs o dělání skopičinek, jízdu smykem, těsné míjení okolní dopravy, používání ramp a skokánků… jelikož za tohle všechno se nejen dobíjí nitro, ale inkasuješ i „stunt bodíky“. A právě o ty jde především, když každá jízda požaduje dosáhnout určitého hodnocení. Uspějí samozřejmě jen ti, kdož město dokonale znají a vědí co na imaginární porotce zabírá nejvíce. Ale vážně, je dobré kaskadérské kousky řetězit, všechny akce pokud možno plynule navazovat – jen propracovaná komba mají díky multiplikátorům úspěch. Ale jsou tam i normální závody, že jo? Tohle zní pomalu jako Stuntman. Jsou a co do množství jich bude i většina. Snad na každé křižovatce, na každém semaforu, čeká nějaký ten závod. Stačí jen protočit motor, trochu zagumovat a už se jede. Většinou soupeří balík osmi aut, pár výzev ovšem funguje formou duelu – jen ty a vyzyvatel. Jinak je to opravdu klasika, závodí se z bodu A do bodu B, a vítěz bere vše. Pochopitelně taky v tomhle případě si volíš cestu a hra tě nutí plánovat vhodnou trasu. Podstatou úspěchu je rychlost a navigace, hodí se ale i velká porce štěstí – abys vykličkoval co možná nejvíc civilních aut na silnicích, abys vždycky správně odbočil, aby tě co chvíli někdo nerozmáznul o svodidla… 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Kupodivu bodů B je pouze osm. Tohle mne zpočátku dost vyděsilo, v celém městě máš jen osm šachovnic, osm cílových pásek. Docela jsem se proto obával, že už po pár závodech nastoupí nuda, když budeme v jednom kuse závodit ke stadionu v centru, k větrné elektrárně v horách, k observatoři… Nakonec to ale vůbec není problém, startuje se pokaždé jinde (povětšinou na druhém konci mapy) a shodný je vážně pouze cíl, potažmo posledních pár metrů před ním. Jinak vždycky volíš jinou trasu a samozřejmě experimentuješ. Můžeš se držet soupeřů a odkoukat kudy to berou oni, můžeš prubnout co doporučuje navigace, můžeš i zariskovat, trochu si zajet a místo klikatých uliček uhánět třeba po obchvatu. Invenci se meze nekladou. Abych nezapomněl, kromě Závodů máš čas od času možnost testnout i takzvanou Žhavou dráhu. Něco na způsob „v kabrioletu se to dá stihnout od loděnic k farmě za minutu a půl“. Pro každé auto tvůrci navrhli speciální výzvu a stanovili pevný časový limit. A věz, že ten je vždycky sakra napjatý a chce to jet tou nejlepší trasou, bez chyb, s nitrem a s plynem na podlaze. Tenhle mód je čistý adrenalin a hodně velká zábava, zrovna tak tě ale může rychle vytočit – pokud se nevede a pořád jak naschvál trefuješ auta, co se pletou do cesty. Naproti tomu ta radost, když se dílo podaří! Já několikrát dorazil s rezervou pouhých pár desetin. A co ty auta? Fakt nic nekupuješ, ani netuníš? Absolutně nic. Burnout Paradise to řeší klasicky, když tě na začátek hodí do vody s nic moc károu… a dělej co umíš. Chvíli se potuluješ městem, objevuješ nové lokace, další a další závody – nehraje se přitom ale o peníze ani prestiž, nýbrž o licence. Jak vyhraješ pár disciplín, řidičák ti vymění za lepší a zároveň máš možnost pořídit si silnější auto. Ovšem ne v autosalonu nebo někde v bazaru, na vrakovišti! Stačí jen sestřelit protivníka courajícího se někde v ulicích… a pak si na šrotišti vyzvednout příslušný zdemolovaný vehikl. Nic se neplatí, z ničeho neinkasuješ, všechno máš grátis. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Totéž platí o servisech a benzínkách. Jakmile je objevíš, stačí jimi jen v plné rychlosti profrčet a rázem máš autíčko jak ze škatulky, respektive nádrž nitra doplněnou. A tohle prosím funguje i v závodech, potažmo při zuřivých jízdách a pronásledování. Trasu tudíž často přizpůsobuješ i poloze servisů a pump, ostatně bez příležitostných oprav by mnohé ze závodů byly setsakramentsky těžké a frustrující. Konečně každé auto má trochu jiné parametry a hodí se pro jiné klání. Jsou ostatně rozdělena do třech kategorií, na rychlostní, kaskadérská a agresivní, přičemž už podle vzezření každému dojde, že masivní dodávka nebo jeep toho asi hodně vydrží, v závodě na čas ovšem budou na chvostu pole. Na skok ještě k těm upgradům a vylepšením. Všechna auta bereš tak jak jsou, bez možnosti zvýšit jejich výkon nebo jízdní vlastnosti. Maximum je výběr skinu a barevného provedení, tím to hasne. A tak jako průjezd čerpací stanice nabere nitro, může jízda přes lakovnu změnit vizuální podobu auta, zcela náhodně. Zapomeň ovšem na power-upy, dočasnou nezničitelnost a tyhle věci, na to se v Paradise City nehraje. A musím jen dodat, ještě že tak! Alespoň mají všichni stejné šance a můžeš si hned porovnat výkony s ostatními. Technika je stejná do posledního šroubku, rozhoduje pouze řidičské umění. Kolik aut tam vůbec je? A jak to jezdí? Vozidel je pětasedmdesát, mnohé z nich jsou ale v garáži (pardon, na vrakovišti) hned několikrát, v různém provedení. Zkrátka nejdřív jezdíš hroznou popelnicí a chvíli na to máš možnost přesednout jen do o něco menší, označené GT, Racing nebo Sport. Vtip je ale v tom, že jízdní vlastnosti se relativně hodně liší, stejně jako síla motoru, objem nitro nádrže či tuhost karoserie. Tomuhle vážně tleskám, víc jak 70 aut… a každé se opravdu jinak řídí a reaguje. Co na tom, že model vypadá prakticky totožně, když kára dokáže věci, o kterých si kolegyně nechá jen zdát? 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Všechno je to ale hodně relativní a tak se postupem hrou mění tvoje preference i přístup. Auto, co se zdálo naprosto neovladatelné a k ničemu, se na druhý den může stát tvým miláčkem a preferovaným vozem. Jindy zase rád přesedláš do něčeho staršího a pomalejšího, jelikož kaskadérské kousky se ti tak plní lépe, než s hypermoderní a ultrarychlou raketou. Nakonec on ani pocit rychlosti není zrovna konstantní. Tahle série je obecně považovaná za šílenou arkádu, kde okolí supluje jedna velká rozmazaná šmouha. Opět ale záleží na úhlu pohledu. OK, auta z konce hry uhánějí vážně pekelně a když pak pro srovnání vytáhneš jedno z těch nejpomalejších, můžeš začít skoro i dřímat. Ovšem k WipeOutu je pořád ještě dost daleko. Burnout Paradise je sice arkáda, ale v tom nejlepším smyslu slova. Řídit můžeš s přehledem i na klávesnici a chování aut tak nějak odpovídá tomu, co by člověk čekal. Některá jsou přetáčivá, jiná nedotáčivá, není však těžké ovládnout začínající smyk (a přejít do plynulého driftu) ani s ruční brzdou řezat zatáčky a měnit prudce směr. Kéž by podobný přístup razila i jiná studia, výraz arkáda by pak přestal fungovat jako hanlivé označení. Přitom Criterion neusíná na vavřínech a díky odezvě od fanoušků pořád vše ladí. PC verze hry je vzhledem k vývoji (balíčky, patche) o kus dál než konzolová sestra před rokem a změny lze čekat také v budoucnu. A co bouračky? Jsou zase jaksepatří takový, že mi z nich spadne čelist? Jasně, na modelu poškození a atraktivně zpracovaných haváriích si série Burnout zakládá. Na konzolích je dost možná bezkonkurenční, PC závodníci (už léta drtící FlatOut) však mají ještě vyšší nároky a v tomhle ohledu budou hodně kritičtí. Takže? Stručně řečeno, tak spektakulární podívanou patrně žádná jiná PC hra nenabídne. Ačkoliv Flatout 2 (potažmo Ultimate Carnage) dramaticky zrychlil, Burnout je ještě o fous rychlejší. Oba soupeři na to přesto jdou trochu jinak. Ten první nabízí přetlačování aut na uzavřené dráze, s mačkajícími se karoseriemi a občas utrženým nárazníkem a plechy. Burnout naproti tomu pracuje výhradně se srážkami ve vysoké rychlosti, kde stačí jen zavadit při předjíždění o civilní vůz či špatně najet na skokánek. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Auta tady mnohem častěji metají kotrmelce, množství čelních srážek a nárazů do překážek, zase rezultuje v oblíbenou demolici předku a efekt tahací harmoniky. Téměř při každé kolizi teatrálně explodují skla v oknech a přední část vozu se s adekvátním zvukovým doprovodem v mžiku změní na masu zmačkaného plechu. Mohlo by se i zdát, že se tak děje dle intenzity a směru nárazu. Na druhou stranu, deformační zóna končí někde u přístrojové desky a obecně vzato, boky a zadní část auta nejsou podobnému divadlu příliš nakloněny. Uzříte tak šmajdající i utržená kola, zmáčknutou střechu, poničené plechy, popraskané plasty, součástky poletující všude okolo… kostra však v základu stále drží a vždy se deformují jen objekty na ní přilepené. Suma sumárum, je to skvělé a díky zpomaleným záběrům většiny havárií si mnozí hráči přijdou na své. Přímé srovnání s FlatOutem ale není moc dobrý nápad, neb ten je trochu jinde a jeho vozy mnohdy umí přinejmenším odhalit celou kostru, motor a řidiče na sedačce. A úplně na konec, deset let starý Carmageddon II stále vítězí. Jen on totiž dokázal ohnout po nárazu do sloupu vehikl klidně do pravého úhlu nebo rozpůlit auto vedví a dál pokračovat v jízdě. Takové destrukci se zatím nepřiblížilo nic, včetně (ne)slavné herní Cobry 11. Vypadá to zábavně. Nebude ale to věčný bourání a závodění po čase nuda? Burnout Paradise na PC je zvláštní hra. Po pár hodinách se skoro zdá, že člověka přestane bavit a že v ní není až tak co dělat. Pět základních herních módů, průzkum města… a tím to končí. Jenže ve finále je to spíš tak, že nevíš co dřív. Už jen objevování nových lokací vydrží na dlouhé hodiny. Nejde o to, že musíš najít všechna vrakoviště, servisy, benzínky a lakovny, bavit se můžeš i jinak. Jedním z vedlejších úkolů je třeba lokalizovat (a úspěšně absolvovat) všechny super skoky. Kdo hrál Grand Theft Auto, což byli asi všichni, ví co může čekat. Nebo billboardy, těch je po Paradise City rozeseto na dvě stovky, zvládneš je všechny najít a proskočit jimi? 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Já se v dobrém slova smyslu natrápil i se zkratkami a skrytými průjezdy. Každá taková ulička je přehrazena pletivem a jen tak mimochodem máš všechny tyhle ploty rozrazit. Zpočátku to ani nevnímáš, červík ale začne hlodat při pohledu do statistik, když vidíš, že v centru ještě čtyři vyražení zbývají. Kde jen jsou? No to bych se na to podíval. Fandové filmu zase mohou krom skoků, super skoků a různých otoček, vývrtek a dalších kaskadérských kousků (už jsem zmínil skryté letiště a kamenolom?) trénovat parkování smykem. Stojící auta u chodníku potkáš na každém kroku, jen mistr ale dokáže poslat mezi ně auto s efektní otočkou, přes ruční brzdu. A pěkně až k obrubníku, hodnotíme umělecký dojem! PC verze má též ekvivalent achievementů a mít spolu se statistikami všechno na jedničku s hvězdičkou dá taky zabrat. To ale pořád není všechno, kromě dalších závodů a úkolů v multiplayeru (více o něm tady) se kupříkladu měří čas na každé ulici a silnici. Kdo je profrčí nejrychleji, kdo bude mít rekord? Všechny výsledky se hned porovnávají s celosvětovým žebříčkem. A nebo mód Showtime – malá obdoba dřívějších bouraček na křižovatkách. Ulice se mohou rázem změnit v pinballové stoly (alespoň já to tak vidím) když začneš s autem poletovat jak s kuličkou a odrážet se od okolní dopravy. Samozřejmě se sbírají bonusy (aneb za autobus je nejvíc) naskakují multiplikátory a do celkového skóre se promítne počet zasažených aut, způsobená škoda a uražená vzdálenost. Zní to šíleně, ale takovýhle pinball já ještě nehrál. Koukám na podtitul The Ultimate Box. Má PC verze něco navíc, oproti konzolím? Ano, PCčkáři najdou ve hře vše, co Criterion doposud vytvořil a ještě pár věcí navrch. Jsou tu dodatečné balíčky Cagney a Bikes, respektive nové závody a motorky. Ovšem ty jsou jen čtyři a ačkoliv jsou k dispozici hned od začátku, vážně působí spíš jako přídavek. Mají vlastní řidičáky, závody i úkoly a hraní s nimi je odděleno od aut. Jsou však příjemným oživením, jezdí se na nich skvěle a navíc využívají i nově implementovaný prvek, v podobě denní doby. Noční závody se neliší jen hustotou dopravy, ale často mívají i jiná zadání – půlnoční jízdy na čas, denní jízdy podle checkpointů a tak. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Mimochodem fungující čas a pohyb slunce po obloze vypadá famózně. Hra může respektovat systémové hodiny počítače, virtuální den ale umí trvat také jen 24 nebo 48 minut. Nasvícení je každopádně úchvatné, ať už se Paradise City koupe v zapadajícím slunci nebo září umělé osvětlení. Počasí kupodivu (zatím?) absentuje, ovšem po ránu je občas mlha, obloha se tu a tam zatáhne… město jen málokdy vypadá naprosto stejně. Za zmínku stojí také realtime stínování, několikrát jsem jen zůstal stát a s údivem sledoval stíny, putující ve zrychleném režimu po asfaltu. PC verze samozřejmě obsahuje bezpočet drobných vylepšení a ve své aktuální podobě je odladěná a upravená nejen dle připomínek Xbox360/PS3 řidičů. Co ale rozšiřující balíčky zatím na konzole nepřinesly, je novinkový Party pack – v podstatě offline multiplayer, pro maximálně osm hráčů. (režim split-screen bohužel hra nezná) Při plnění různých dovednostních úkolů a soutěží, se hráči před obrazovkou střídají, přičemž driftují, skáčou po rampách, jezdí v hustém provozu… V kruhu přátel to na pár hodin legrace rozhodně vystačí, zvlášť disciplíny jako jízda v protisměru se zaseknutým pedálem plynu, potažmo s otevřeným nitrem, bývají hodně zábavné. A jak se povedla konverze? Běhá to líp než GTA IV? ;) V tomhle směru je Burnout Paradise přímo ukázkový. Je perfektně optimalizovaný, nemá přehnané systémové nároky (hw_info.txt) a bohatě využívá specifických možností platformy PC. Samozřejmostí jsou detailnější textury, rozlišení až 3840x1200 (hra umí zobrazení na třech monitorech) nebo podpora DirectX 10 a SSAO (Screen Space Ambient Occlusion). Opravdu jsem žasnul, jak bezproblémově Burnout běhá (přitom šlo „jen“ o review verzi!) a framerate se na X1950Pro drží mezi 40-50 FPS. Klobouk dolů před Criterionem, zvlášť po zážitcích s mini-lagy v NFS: Undercover a městskými akcemi Saints Row 2 či GTA IV. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Jen pro zajímavost – přítomen je také dabing, ale pouze v uvítacím filmečku. Stálo asi za úvahu namluvit i deejaye, kromě vtípků se totiž z vysílání rádia Crash FM dozvíš řadu šikovných tipů. Celkově ovšem zvuk nemá chybu, ať už jde o skřípění plechů a další efekty havárií, nebo burácení motorů a prskající výfuky. Potěší též řízný soundtrack, čítající přes stovku skladeb. U které jiné hry vyhrávají Guns N’ Roses, Depeche Mode, Faith No More, Soundgarden nebo Twisted Sister, spolu s klasikou od Bacha, Mozarta, Beethovena, Čajkovského či Dvořáka? Bonusem pak budiž skladby z prvních tří Burnout titulů. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry v galerii Tak desítku bych mu asi nedal (to možná žádné hře) ale k dokonalosti opravdu mnoho nechybí. Dala by se vytknout absence řidiče za volantem, ovšem to je záměr – tohle není FlatOut ani Carmageddon. Bezvládné tělo jezdce kamera nezabírá dokonce ani po bouračce na motorce, vždycky jen stroj. Co dál… osobně bych chtěl víc kamer, na výběr máš jen pohled z nárazníku a zpoza vozu. A ten se hned vycentruje (škoda) a nelze ho ovládat myší. Taky replay posledních několika vteřin by nebyl k zahození, kouknout se občas na povedený manévr nebo na vydařenou havárii. 
zdroj:
tisková zpráva
Umělá inteligence se povedla, catch-up je v pohodě, navigace bez problémů, obtížnost tak akorát… snad jen doprava se někdy generuje zvláštně. Minimálně při žhavých jízdách si všimneš, že provoz je předem daný a na křižovatce pokaždé panuje stejná situace. Na druhou stranu je to výzva na čas, s danými pravidly. No a zamrzí absence tachometru nebo jakéhokoliv ukazatele rychlosti. Rád bych třeba věděl kolik jedu, jak moc zrychlím když zapnu nitro… to už jsou ale vážně hnidopišské připomínky. Naopak vstřícným krokem a sympatickým pokusem, je způsob distribuce. Plnou verzi hry si dokonce bude možné stáhnout zdarma a tato bude po 60 minut fungovat jako demoverze. Stáhněte si: Demo z Xbox Live/PlayStation Network, Videa, Trailery... |
| Marek Beniač | |
| autorovi je 27 let, dříve psal pro GamePort, pracuje v IT, nejraději má hry sportovní a závodní, případně akce všeho druhu, ostatní žánry ale též vyloženě nezavrhuje |
