| Autor: Frix Publikováno: 17.srpna 2005 | Verze hry: finální/anglická pro PC Doba recenzování: 1 týden |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek • Láska na první pohled, co nevydrží 
zdroj:
tisková zpráva
Bloodrayne 2 oproti jedničce obsahuje ještě větší škálu různých specialit, které si kladou za cíl pozvednout hru nad ostatní akční záležitosti. Aby také ne, vždyť upíří tématika přímo vyzývá ke všem možným vylomeninám, často doslova. Forma hraje prim nad obsahem, což nemusí být nutně špatně, zvláště pak u akční hry, kde je s moderními grafickými možnostmi příslovečný wow-efekt čím dál tím důležitější. Čím by byl Doom 3 bez své grafiky, že? V případě Bloodrayne 2 se jedná o vzhled bojů, které sice stojí na absolutně stejných, ne-li jednodušších základech než u libovolné jiné akční hry, nicméně výsledek často vypadá skutečně perfektně.Rayne má znovu k ruce, respektive na ruce, své věrné zápěstní čepele, které jsou oproti prvnímu dílu překvapivě o něco kratší a tudíž se musíte trochu více snažit, abyste vykouzlili co možná nejbrutálnější útok. Vedle toho dovede v boji také skákat, kopat, sát krev a používat různé speciality, nicméně bez základu by to nešlo. Tvořit komba je snadné a intuitivní, ačkoliv přemíra možností roste časem do tak olbřímích rozměrů, že je problém se zorientovat a nesetrvat na jednom či dvou pohybech. • Desítky možností, jak udělat z nepřátel sekanou Solidní pomoc nabízí výčet pohybů, které dovede Rayne aktuálně provést, jež se šikovně objeví během pauzy. Na sobě nezávislá komba lze totiž tvořit v běžném boji, ve skoku, z obranné pozice nebo pokud jste svoji pozornost uzamkli na jednom z nepřátel, což usnadňuje orientaci v boji. Extrémně užitečná je pak harpuna, díky níž může Rayne na solidní vzdálenost odzbrojit a hodit vzduchem drtivou většinu běžných nepřátel, krom toho, že je často potřeba k řešení silně osobitých puzzlů. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Střelné zbraně jsou také zastoupeny a to poměrně nápaditou formou, ačkoliv autoři už bohužel jaksi zapomněli na to, že PC hráči jsou zvyklí na možnost s bouchačkou samostatně mířit, ne se spolehnout na automatický zaměřovač. Rayne ovládá dvě pistole jménem Karpatští Draci, které vynikají dvěma zvláštnostmi. Zaprvé, čím více je Rayne používá, tím silnější útoky časem poskytují a když se dostanete například k samonaváděným raketám, srdce vám opravdu zaplesá. Zadruhé fungují Draci na krev, kterou můžete čerpat z nepřátel, ovšem po vystřílení celého zásobníku se Draci napojí na samotnou Rayne a s trochou nepozornosti tak můžete spáchat nepříliš elegantní sebevraždu. Bez pistolí by byly některé segmenty hry neudělatelné, ale jak jsem již říkal, jejich efektivita a skvělé provedení je zkaženo absencí míření, které by se opravdu hodilo. • Padá hlava, něco si přej! Stejně jako pistole je třeba krmit krví i Rayne samotnou, lékárničky totiž v žádné úrovni nenaleznete, musíte si je sami vytvořit z libovolného nepřítele, který se připlete do cesty. Na konci sání můžete Rayne nechat, aby nebožáka prostě odhodila stranou, nebo se rozhodnout pro jednu z poprav, nebo chcete-li fatalit, proti kterým bledne i Soldier of Fortune studem. Nepochybuji, že prepubertální obecenstvo bude z groteskně vysoké míry brutality ve hře unešeno. 
zdroj:
tisková zpráva
Jedním ze dvanácti triků můžete nepříteli třeba akrobaticky zlomit vaz podpatky a následně mu useknout hlavu, nebo jej doslova rozseknout vejpůl a to jak horizontálně, tak vertikálně. Chvíli je to zvrhle zábavné, ale ke konci zhruba desetihodinového průchodu hrou, která mimochodem nenabízí volbu obtížnosti, už vás budou usekané končetiny či hlavy nejen nudit, především se vám začnou hnusit. Snesu opravdu hodně a kvalitně zpracovaná brutalita k akčním hrám neodmyslitelně patří, ale co je moc, to je moc.• Miláček jménem harpuna S hrdinkou můžete provádět ještě slušnou řádku dalších kousků a přitom je ovládání skutečně tak jednoduché, že opisuje pomyslný kruh a stává se matoucím. Komba se vyvolávají takřka identickou kombinací kláves a přestože boje jsou nesmírně efektní, víceméně nad nimi máte jen minimální kontrolu – Bloodrayne 2 je ideálním obětním beránkem těch, kteří si stěžují na jednoduchost moderních her, které se „hrají samy“. Zmínku si zaslouží hádanky, kterým sami autoři dali přívlastek zabíjecí: hned několikrát je třeba pro postup do další lokality třeba vyřadit z provozu nebo naopak zapnout nějaké zařízení, čehož Rayne dosahuje velice originálně – zabíjením nepřátel. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
V několika prvních případech vás hra jasně upozorní, co je třeba udělat, postupem času je už třeba držet oči na stopkách. Ve všech případech se jedná o házení nepřátel určitým směrem pomocí harpuny - například musíte zablokovat vrtuli větráků zhruba dvaceti těly, nebo naopak zapnout elektricky ovládanou bránu postupným házením nepřátel na dráty, které k ní vedou. Krom toho lze harpunou házet oběti též na různé ostré předměty, kterých je v úrovních vždy celá řada. Jako ozvláštnění akce to není špatné, i když se podobně drsný materiál někomu rychle přejí. Harpuna je důkazem, že v jednoduchosti je krása a autoři hry upřednostnili kvantitu nad kvalitou. Možností máte tunu, nicméně po čase je jasné, že úplně stačí na dálku odzbrojit nabíhající nepřátele, postupně je vysát a v případě nouze je v rychlosti vyřídit co nejsilnějším kombem. Vzhledem k tomu, že tímto stylem můžete naprosto bezbolestně a rychle projít prakticky všechny úrovně, již tak zřejmá linearita hry se stává ještě znatelnější chybou, která oproti jedničce ještě posílila. 
zdroj:
tisková zpráva
• Bez atmosféry to nejde Přesně to jsem měl na mysli v úvodu recenze, kdy jsem psal o ztrátě atmosféry. Ukazuje se, že i pro v zásadě primitivní akční rubačku, jako je Bloodrayne, nemůže stát příběh na vedlejší koleji. Takový Max Payne sice nabízel o poznání vypilovanější akci, kdy záviselo na preciznosti, ale Bloodrayne má zase v rukávu mnohem více různých specialit. Shodným faktorem obou her je linearita – tam, kde Max Payne držel hráče přikovaného k monitoru, protože se chtěl dozvědět, jak se vyvine poutavý děj, nabízí Bloodrayne jen sterilní průměrnost, která vás od dalšího hraní může spíše odradit a to rozhodně není dobré znamení. Bloodrayne 2 je velmi snadná hra, která na hráče neklade prakticky žádné nároky a po získání základních znalostí ohledně ovládání jednotlivých útoků je nemožné se jakkoliv zaseknout – po většinu času vám hra sama před obtížnější sekcí ukáže animaci, která jasně osvětlí, jak postupovat. Není pak trochu zbytečné tvořit bossy, kteří vyžadují speciální postup, když jej sama hra okamžitě předloží na stříbrném podnose? Škála způsobů, kterými se Rayne může zbavovat nepřátel, sice jednoduchost hry poněkud otupuje, ovšem v jádru se jedná o skutečně velice, velice nenáročnou záležitost, která by mohla protřelejším hráčům přijít nudná z prostého principu, že nenabízí dostatečnou výzvu. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Několik vlastností Rayne je přímo okopírováno z jiných her, jako například akrobatické prvky z Prince of Persia. Každá úroveň obsahuje několik skákacích puzzlů, které jsou řešeny ucházejícím způsobem, ačkoliv je podobnost s perským princem skutečně do očí bijící. Opomenout nemohu ani tři speciální schopnosti, které si Rayne přinesla z prvního dílu. Jsou to Blood Rage, která dočasně zesílí útoky, Aura Vision, která ukáže cestu k cíli a zvýrazní nepřátele či předměty, po kterých lze skákat a nakonec Dilated Perception, neboli bullet-time. Všechny tři jdou zlepšit o dva stupně a pokud se o nich dá v základním tvaru říci, že jsou velice užitečné, na posledních stupních už se jedná skoro o podvádění, které hra sama nabízí. Například třetí stupeň bullet-time skutečně zmrazí čas a i ty nejtěžší boje jsou rázem k smíchu. Blood Rage a její další stupně pak činí z jinak odolných bossů ubohé loutky – pocit síly je příjemný, tvůrci však bohužel neodhadli správnou míru. 
zdroj:
tisková zpráva
• AI a jiné kiksy Umělou inteligenci není třeba rozpitvávat nijak hloubkově, v Bloodrayne 2 totiž nic takového neexistuje. Stejně jako v prvním díle nebo třeba v Painkillerovi spočívá veškerá funkce nepřátel v běhu směrem k hlavní postavě bez braní ohledu na jakékoliv vnější vlivy, jako je třeba harpuna mířící k jejich hrudi. AI je skutečně příšerná, což ještě posiluje dojem tupé, jednoduché hry. Stačilo přitom jen trochu přitlačit na pilu, dát nepřátelům k dispozici sem tam úskok nebo týmovou spolupráci a Bloodrayne 2 mohla dopadnout lépe. Nechybí ani několik bugů, z nichž nejhorší je velmi výrazně zrychlený pohyb kamery. S podobným problémem jsem se potýkal už v prvním dílu, nyní se sice dá nastavit citlivost, ovšem vliv není během hraní prakticky znát a často je obtížné se v boji zorientovat, protože sebemenší pohyb myši vyvolá zuřivé kroužení kamery kolem Rayne. Animace jsou často trhané a nereálné, zvláště je to pak znát se zpomaleným tokem času. Zaznamenal jsem také několik potíží se skripty, které mě v jednom případě donutily restartovat danou sekci mise. Ukládání je řešeno konzolově. Sami uložit pozici nemůžete, hra to činí za vás prostřednictvím záchytných bodů, které se aktivují zhruba každých pět minut hraní. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů • Výborná grafika Nad hranici průměru vynáší Bloodrayne 2 vedle efektních bojů především technické zpracování, které mě v dobrém slova smyslu zvedlo ze židle. Oproti konzolovým verzím je znát obrovské zlepšení grafiky, která vypadá nádherně a k jejímu rozhýbání vám vystačí i skutečně slabý počítač – ačkoliv na Athlonu 2800+, 1GB RAM a GeForce 6600GT vypadala hra v rozlišení 1280x1024 nádherně a hýbala se na stabilních 60 fps, na Celeronu 2,2 s pouhými 256MB RAM a GeForce4Ti se hra prakticky vůbec netrhala i v rozlišení 1024x768 a vzhled neutrpěl nijak tragicky. Modely postav, stínování, speciální efekty, to všechno je výborné a přestože je Bloodrayne 2 hra povrchní, rozhodně jí nejde upřít líbivost. Snad jen krev je paradoxně zpracovaná hůř, než v jedničce. Absurdní cynismus scénáře byl ještě o něco posílen a tentokrát už můžete veškeré průpovídky Rayne skutečně s klidným svědomím ignorovat. Pokud je vám blízký humor nejnižšího jmenovatele ve stylu estrád Petra Novotného, nejspíš se budete smát zplna hrdla, v opačném případě si ale vlasy hrůzou také nevytrháte. Zvukové efekty jsou čistý průměr, hudba pak chvílemi příjemně překvapuje, zvláště pak v samém úvodu hry, kde let končetin vzduchem příjemně doprovází klavírní melodie. Častější jsou však drsné skladby, opět zjevně příbuzné s Blade. • Stojí za hřích i podruhé? 
zdroj:
tisková zpráva
Pokud se vám zamlouval první díl, bude vás bavit i dvojka. Pokud jste jedničku měli za docela slušnou, ale nijak světobornou záležitost, pak ruce pryč – Bloodrayne 2 se zjevně pokouší o zlepšení chyb svého předchůdce, což se však bohužel nejen nedaří, často to končí i jejich prohloubením. Jen pro skutečné akční maniaky nebo nedospělé hráče, kteří odvozují hodnocení od počtu prolitých litrů krve.Stáhněte si: Demo, Trailer, Videa, Cheaty... Související články: Novinky, BloodRayne recenze (5/2003) |
| Frix | |
| autorovi je 19 let, píše pro Tiscali Games, Level a Playmobil, po třech letech ve Finsku se vrátil do ČR, kde studuje Angloamerican College v Praze; hraje akce všeho druhu, trpí úchylkou pro stealth žánr, GTA a hry Warrena Spectora, vedle hraní patří mezi jeho hobby lezení po skalách, bowling a cestování |
