zdroj: Archiv Milovníkům geniálního RPG systému, nadmíru úspěšně použitým v různých modifikacích (kromě Baldur’s Gate třeba v Planescape Torment či Icewind Dale), je určen další počin Black Isle Studios a Bioware v podobě datadisku k jejich zatím poslední „plné hře“ Baldur’s Gate II: Shadows of Amn. Tento čtyřcédéčkový kolos se k nám dostal na podzim loňského roku a i když je na pohled v podstatě stejný jako „jednička“, vyrážel dech tím, co se ukrývá pod slupkou - famózní příběh a s ním spojená vynikající hratelnost.

• Trocha omáčky na úvod
Předpokládám, že každý, kdo RPG žánru fandí, se s některou z her od Bioware na enginu Baldur's Gate už setkal, neboť jejich uvedení před pár lety znamenalo revoluci v RPG žánru, který po letech své zlaté éry v podobě Beholderů, Isharů, Dungeon Masterů a jim podobných pecek víceméně zkomíral. V době, kdy už vypadalo, že je tomuto odvětví na počítačích odzvoněno, se zčistajasna objevil projekt Baldur’s Gate, který vše doslova přes noc obrátil naruby. Naprosto geniální engine s výborným systémem soubojů, grafika, kterou jinde asi nenajdete a stejně taková hudba byly jen tou úvodní šlupkou, kterou každý obdržel okamžitě po spuštění hry. Další přívaly neuvěřitelné dokonalosti pak hráči objevovali při hraní hry samotné. Obrovská spousta předmětů, NPC postav a questů, více, méně či vůbec nesouvisejících s hlavní dějovou linií, vzájemné souvislosti a mistrovsky promyšlený příběh přinesly na počítače něco, co kde kdo včetně mě s otevřenou pusou sotva vstřebával. Důležité a další veliké plus je i to, že jsou pravidla hry tvořena podle mezinárodních RPG pravidel používaných i v deskových hrách - tzv. AD&D Rules (Advanced Dungeons&Dragons Rules).

zdroj: Archiv zdroj: Archiv zdroj: Archiv

Jejich základní podstata je v tom, že veškeré souboje jsou založeny na obranných a útočných možnostech soupeřících postav. Při každém útoku se spočítá obranná hodnota bránící se postavy, která se skládá z pevné a náhodně proměnlivé složky (ta se pokaždé hází mnohostrannou kostkou) a to samé se provádí při počítání útočníkova úderu. Výsledky se porovnají a rozdíl udá, jestli byl útok účinný a jak moc. Ve skutečnosti je to ještě o něco složitější a vstupují do hry další faktory, ale na pochopení podstaty to stačí. Zkrátka a dobře - není každý úder stejnou zbraní stejně účinný a stejná výbava neposkytuje vždy konstantní stupeň ochrany. Na počítači je vše provedeno přesně tímto uznávaným principem s tím rozdílem, že se všechny „hody kostkou“ i další výpočty generují automaticky.

• Výběr postav
zdroj: Archiv Neobvyklá bohatost hry je dána už na počátku výběrem postav. Každá vlastnost, kterou si vybíráte je podrobně popsaná a tak každý, kdo chce věnovat hře od začátku maximální péči bude náramně spokojen. Navíc mají všechny vlastnosti na celou další hru a její průběh veliký vliv. Různé rasy a povolání vedou k vlastnostem, které jiná postava nemůže nikdy nabýt a tomu se vaše hraní bude muset přizpůsobit - mág umí čarovat, zloděj krást, hledat a nastražovat pasti, páčit zámky apod. To samé platí i o ostatních členech vaší družiny, kterou je vhodné správně nakombinovat, aby se schopnosti jejich členů vhodně doplňovaly. Ale ani to není nutné a budete-li chtít hru hrát s partou šesti zlodějů, klidně můžete. Vše je promyšleno do nevídaných detailů a pamatováno je na všechno.

Na druhou stranu ona důkladně promyšlená hra vyžaduje od hráčů pečlivé hraní, aby z ní vyždímali maximum. Je samozřejmě možné ji odehrát rychlým odboucháním dialogů, ale budete se ve hře ztrácet, bloumat a spousta zajímavých prvků vám k vaší škodě unikne. Bohaté jsou i popisy všech předmětů, které budete nalézat, kupovat či jinak získávat - ke každému najdete komentář včetně detailního popisu vlastností pro boj či speciální použití. Na pomoc nejen sklerotikům slouží deník, do kterého se automaticky zapisují všechny důležité události, započaté questy i ty již dokončené a máte možnost si do něj přidávat vlastní poznámky. Stejně tak jsou na tom mapy území, kterými putujete, jež je možné opatřit vlastními popiskami důležitých lokací. A mnoho a mnoho dalšího, do čehož se nebudu pouštět, neboť tohle má být jen úvod ke hře, jejíž princip je stejný jako v hrách již známých. Neméně důležitou složkou hry je i manuál čítající často stovky stránek, kde se dozvíte všechno potřebné včetně pravidel AD&D, způsobu počítání útoků a obran, tabulek všech zbraní a předmětů s jejich charakteristickými hodnotami apod.

zdroj: Archiv zdroj: Archiv zdroj: Archiv

• Throne of Bhaal
Throne of Bhaal je datadiskem, čili jakousi nastavenou kaší pro ty, kdo vlastní hru Baldur’s Gate 2: Shadows of Amn. Ta je samozřejmě k hraní datadisku nutná. Po jeho instalaci máte v podstatě dvě možnosti - buď budete pokračovat v rozehraném Shadows of Amn, a do mapy vám přibyde další rozsáhlá lokace Watcher’s Keep, anebo začnete hrát rovnou Throne of Bhaal jako samostatnou hru a zmíněná lokace se vám objeví v mapě této nové hry. Pokud budete hrát hru novou, máte možnost si sem přenést vytrénované postavy z předchozích hraní (celou partu z nějaké uložené pozice nebo jen hlavního hrdinu importem), a tak trochu se s tím i počítá. Není to ale vůbec nutné a klidně můžete začít od píky vygenerováním hlavní postavy, která se pak chvíli po startu bude moci obklopit dalšími bojovníky (v partě vás může být maximálně šest). Rozhodně ale ti, kdo mají namakané postavy, udělají jen dobře, když je použijí, především pro různé speciální a kouzelné předměty, které určitě vlastní.

zdroj: Archiv Hra počítá s tím, že se v ní objeví už od začátku zkušení jedinci a je na to připravená. Každá zkušenost a hlavně kouzelný předmět či speciální schopnost se tedy šikne dvojnásob. Některé potvory jsou velmi tuhé a rafinované a tak se nenechte překvapit třeba hodinovým soubojem. Překvápko taky můžete zažít, když sejmutím protivníka z něj jsou dva, pak čtyři atd. To se za chvíli nestačíte otáčet, než vám dojde, že sekáním si protivníky jedině přidáváte. Ještě snad zmíním, že dosažitelná úroveň dovedností v Shadows of Amn byla dvacet a mohli jste získat necelé tři miliony zkušenostních bodů, v Throne of Bhaal je maximální úroveň posunuta na 40 a zkušenosti hraničí někde u osmi milionů. S tím jsou spojeny další schopnosti bojovníků a mágů, kteří budou moci získat nové bojové dovednosti a kouzlit silná kouzla, stražit pasti apod. Pro informaci ještě zmíním, že při hraní datadisku začínáte s generovanými postavami někde na úrovních cca 13 až 16.

Throne of Bhaal začíná svým vlastním příběhem, který opět dává celé hře duši, odlišnou od jeho sesterských her, které vypadají graficky a technicky v podstatě shodně. Bylo by ale velkým omylem se domnívat, že to je málo. Naopak. Každá z her má spoustu odlišností v hratelnosti právě díky různé pojatým prvkům ve zpracování linie děje a toho, jak na sebe vaše postavy s okolním světem působí. Dodává to každé hře zcela osobitou atmosféru a nejinak je tomu v případě Throne of Bhaal. Záměrně se zcela vyhnu popisování detailů, protože nechci nikomu kazit hru a prozrazovat to, co si musí každý pozjišťovat sám. Jen nadhodím, že osobitým prvkem v Throne of Bhaal bude speciální schopnost vašeho hlavního hrdiny (a potažmo i celé vaší party) se přenášet mezi lokacemi pomocí malého „kapesního letadla“, jak by se dala ona vlastnost otrocky přeložit z angličtiny. Funguje to na principu teleportu, kdy se můžete rychle přenášet v prostoru.

zdroj: Archiv zdroj: Archiv zdroj: Archiv

• Zajímavý příběh
Budu-li se na datadisk dívat po stránce příběhové, určitě na hráče zapůsobí celkový zmatek, který je symbolický pro hlavního hrdinu, jenž si na pozadí celého dění řeší i poznání vlastní identity, zjištění pravdy o své minulosti, přítomnosti i toho, co teprve přijde. To není nijaká samolibost či rádobyduchaplný plk, vše je řízeno nadpřirozenými silami světa, v němž se příběh odvíjí a vše má s hrou jasnou i často zprvu nejasnou souvislost a hrdina je jimi v příběhu doslova vlečen. Nejasnosti, to je jeden z hlavních pocitů, které budete při hraní hry sami prožívat. Nic není jednoznačné, postavy nejsou rozděleny na klaďasy či záporňáky a ani u většiny dialogů nejste s to rozpoznat, jak byste měli správně reagovat. A to dává hře tu správnou atmosféru opravdového světa, kde rovněž není nic černé a bílé, a často musíte volit řešení, které se odrazí jinde třeba negativně, i když to nechcete.

zdroj: Archiv K některým činům jste dohnáni nezbytností, jindy zjistíte, že jste pomáhali někomu, z něhož se vyklube pěkný podrazák a všichni okolo vám to budou mít najednou za zlé. A vy? Vy se se budete cítit podvedeni. Jedni chtějí, abyste je zachránil, druzí vám vyčítají, že při tom zabíjíte. Bez toho to ale nejde. Komu se zavděčit dřív? Jo jo, takový je život a taková je i tato hra, která po krátkém uvedení začíná v obléhaném městečku Saradush, za jehož hradbami zuří dobyvačné choutky generála Yaga-Shury, který vrhá na město krom jiného ohnivé koule, které každou chvíli přeletí hradby a dopadnou do ulic, kterými zevlujete se svou partou, a které vás mohou pořádně pošramotit - čili neobvyklá zajímavost hned na úvod. Prvním větším úkolem, kterému se nevyhnete bude samozřejmě toto městečko ze spárů dobyvatelů vysvobodit, což nebude jen tak a kdoví, jestli se vám to vůbec podaří.

Samozřejmě, že se hra neodehrává jen mezi hradbami jednoho města. Jak je zvykem, budete putovat rozmanitými lokacemi, perfektně graficky i zvukově zpracovanými. Každá z nich má svoji originální grafiku, v každé se většinou vyskytují jiné typy příšer, k jejichž přemožení často nestačí jen silný bojovník, ale je nutné přijít na to, co na koho platí. Někdo je zcela imunní proti fyzickému útoku, jiný odolává ohni, další kouzlům, jedu atd. Každý má ale svoji achillovu patu a její odhalení může být tvrdým oříškem. Řadu nepřátel budete znát z dřívějška, celá spousta jich ale bude nových, takže je se na co těšit. Nově jsou zpracované i skripty, které můžete používat pro řízení chování svých jednotlivých postav. Zcela nová je možnost hrát za typ Wild Mage - divoký mág.

Jak jsem již psal, o příběhu vám neprozradím zhola nic, a tak se můžete jenom dívat na obrázky, které jsou tady všude kolem. Jsou nádherné, ale nic jiného jsme asi ani nečekali.

zdroj: Archiv zdroj: Archiv zdroj: Archiv

Co rozhodně doporučuji, je hrát hru v klidu a připravit si pro to správnou atmosféru. S tím souvisí i poněkud hlasitější hudba, kterou radím aspoň trochu vybudit. Muzika je totiž naprosto famózní a v hrách jinde nic takového hned tak asi nenajdete. Když začnete vstřebávat doprovodnou muziku, dostanete ze hry zase mnohem víc a sami se ocitnete přímo tam, kde putují vaši hrdinové. Řinčení zbraní, zaříkavadla mágů, bolestivé výkřiky raněných - to vše je při trochu vyšší hlasitosti mnohem autentičtější.

Oficiální zprávy tvrdí, že datadisk slibuje takových 30 - 40 hodin zábavy. Já nemám toto odměřování rád, protože je to podle mě zcela individuální a rozdíly jsou obrovské. Já patřím zrovna k těm pomalejším, kteří si každý dialog v klidu přečtou a odpověď pečlivě po zralém uvážení vyberou, dělají si poznámky, pročítají si informace o kdejakém nově nabytém předmětu, prolézají kšefty a chrámy a studují, co se kde dá a za kolik pořídit, pořád se snaží partu co nejlépe a nejefektivněji vybavit, študují deník apod. Pro mě je tohle záležitost na podstatně déle a tím líp.

zdroj: Archiv zdroj: Archiv zdroj: Archiv
• Srovnání s původní BG II
Zajímavé jsou taky postavy, které zde potkáte a ještě zajímavější je to, co s mnohými známými prožijete. Určitě si pamatujete na otčíma Goriona nebo ať nechodíme daleko jeho vraha - záporňáka Sarevoka. Budete se asi divit... A kdo zná trochu komunitu kolem Baldur’s Gate, určitě bude znát chlapíka přezdívaného Volo. To je živá osůbka, které se autoři hry odvděčili tím, že ji zvěčnili v jedné hospůdce, kde ji můžete potkat a nechat si od ní leccos o sobě či svých druzích povyprávět.

zdroj: Archiv Ještě si dovolím malé osobní porovnání s Shadows of Amn: mě osobně se víc líbil právě styl Shadows of Amn, který měl příběh plný zvratů, pro jeden quest jste nestihli druhý, člověk prostě nemohl být všude ani když moc chtěl a tento styl hry jsem vnímal jako největší vylepšení a vlastnost hry oproti Baldur’s Gate jedničce. Byl to pro mě zatím nejlepší příběh, který jsem ve Forgotten Realms prožil. Throne of Bhaal je zase jiný (a to je dobře), u mě ale Shadows of Amn nepřekonal a trošku mi to větvení chybělo, i když chápu, že by se k jeho příběhu asi tolik nehodilo. Tím nechci vůbec ani trochu naznačit, že ToB není dost dobrý - naopak.