| Autor: Pavel Oreški Publikováno: 14.října 2005 | 
zdroj:
tisková zpráva
Verze hry: anglická s patchem 1.2Doba recenzování: 2 týdny |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek
• Peníze až na prvním místě 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Munici získáváte jen z terminálů, které jsou roztroušeny po bojišti. V nich si ještě můžete opravovat brnění. Lepší variantou je ale před misí naverbovat inženýra, který ochotně a bezplatně vaše brnění na požádání opraví. Do týmu lze najmout i chlapíka se štítem a pistolkou, ostřelovače nebo trochu tužšího vojáka s automatickou puškou. Takový inženýr je vskutku výhodná investice, ale o zbylých povoláních to lze říci stěží a peníze bych za ně vyhodil jedině v případě velkých přebytků. 
zdroj:
tisková zpráva
Horší je to s navigací ostatních vojáků týmu po úrovních. Poměrně často se zaseknou o sud nebo na žebříku, případně se ztratí úplně a nejbližší cestu si vyhlédnou přes nepřátelské zákopy. Po pravdě řečeno, kdyby se autoři vzdali myšlenky na rádoby pomáhající souputníky, udělali by lépe. Naprostý berserk jsem dostal, když jsem asi po třicáté nahrával pozici, protože mi umřela důležitá osoba. Tu poznáte tak, že je na rozdíl od běžných žoldáků (kterým zadáváte příkazy „zastav“ nebo „následuj mě“ a tím je šikovně uklidíte) nelze ovládat. A to je kámen úrazu. Jak asi tušíte, tihle „páni Důležití“ mají nezkrotnou touhu vyhrát válku vlastními silami a tak se před cizí hlavně vrhají se stejnou pravidelností jako Baroš k zemi v šestnátce soupeře.Na druhou stranu protivníci se chovají jakž takž chytře. Snaží se krýt za překážky, postupovat v určitých formacích a využívat výhod své výstroje. Například v prvním sledu jdou vojáci se štíty a za nimi se kryjí držitelé účinnějších zbraní. To ale pouze v případě, že s nimi bojujete na krátkou vzdálenost. Když totiž používáte sniperku (a ta přijde ke slovu často), už jejich chování tak impozantně nevypadá. Pohybují se totiž mezi dvěma body v pravidelných intervalech a není nic jednoduššího, než si v klidu počkat, až vystrčí hlavičku. • Výstroj a roboti 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Zpestřením jsou přídavné náboje, které se dají koupit do vyspělejších kousků. Hlavně halucinogenní a oslepující jsou dosti nepříjemné a kdykoliv mě přepadl šampión s takovou výbavou, hodně rychle jsem se mu ztratil z dohledu. Kapitolou samou pro sebe jsou bojoví roboti alá Mechwarrior. Ale opět se nemohu ubránit pocitu, že to sice někdo slušně vymyslel, ale špatně realizoval... Roboti nejsou tak silní, jak na první pohled vypadají a jejich jediným opodstatněním je nakonec jen likvidace nepřátelských tanků. Ty totiž nelze zničit přenosným raketometem, ale pouze tím umístěným na tělu robota. Naneštěstí tvůrci nenabízí více okamžiků (pamatuji si jeden), kdy byste nasedli do kokpitu a v ten moment by proti vám vystartovali desítky vojáků. Takhle nastoupíte do robota jen proto, že vám ušetří trochu peněz za vyplýtvané náboje a kvůli vystřelení sedmi raket na tank. • Nohama na Zemi 
zdroj:
tisková zpráva
Všech osm misí se odehrává na matičce zemi ve čtyřech různých prostředích – Evropa, Aljaška, střed USA a Kuba. Vesměs se pohybujete kolem vojenských základen, v zákopech a v menších městech. Graficky jsou jednotlivé lokace docela věrohodné, což se ale rozhodně nedá říci o jejich designu. Ten je šitý na míru přímočarému postupu a běda vám, jestli náhodou chcete vyzkoušet jinou cestu. To vám autoři buď rovnou nedovolí neviditelnou stěnou nebo za to jednoduše zaplatíte životem, v nejlepším případě jen velmi obtížně naleznete z takového prostoru cestu ven.Například v jedné z pozdějších misí jsem měl zůstat na ochozech a likvidovat nabíhající vojáky pod sebou. Ale ouha, místo toho jsem seskočil dolů a vesele odrážel jednu vlnu za druhou. Když jsem zneškodnil všechny, ozval se pan „Důležitý“, že mám jít za ním. Ale on se nacházel na místě, kam jsem se normálně nemohl dostat. Nakonec jsem to vyřešil starým známým rocket jumpem a to není zrovna košer. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Zábava vs. iritace Hratelnost by nebyla tak špatná, kdyby se vše povedlo tak, jak mělo. Vůbec si nedovedete představit, jak nepříjemné a nervy kýblující je to, o čem sem se už zmínil, tedy nutnost doplňovat náboje v terminálech. Průběh misí pak vypadá tak, že se dostanete na bojovou linii, vystřílíte náboje a musíte se o kousek vrátit nabrat nové. Což o to, v misích, kde běžíte z bodu A do bodu B, to není nic strašného, ale když máte třeba bránit pevnost, je to k uzoufání. Neustále se vracíte a přitom myslíte na to, jestli to pan Důležitý náhodou neschytá, když mu nejste nablízku. Podobné je to s ukládáním pozic. I když se mi zdejší systém docela líbí, provedení je opět nic moc. Ukládáte pomocí rozdílných terminálů a opět za peníze, ale danou konzoli lze použít jen jednou. Celkem dobrý nápad, až na to, že v jedné části mapy máte tři terminály vedle sebe a o kus dál, kde byste to potřebovali mnohem více, není žádný. Naprosto nejhorší jsou pasáže, kde musíte zabít spoustu nepřátel a teprv potom vás čeká souboj s šampiónem. Když dostanete soupeře, který jde jen těžko zabít, musíte onen předvoj vojáků překonávat třeba ještě dvakrát, než se vám podaří zneškodnit šampióna. • Kolísající obtížnost K herní pohodě nepřispívá ani značně kolísající obtížnost. Prvních pár úrovní je doslova triviálních, pak ale nastávají krušné časy. Ačkoliv jsem hrál na střední obtížnost, míra znovunáhrávání uložených pozic je obrovská. Takové problémy jsem už dlouho neměl a to si vždy volím spíše obtížnost vyšší (třeba 3. ze 4). Ona náročnost je spojena s různými nedomyšlenostmi zmíněnými výše (pan Důležitý, skripty). Co obtížnosti přidává na gradaci jsou ostřelovači. Když vám po place běhají tři roboti, těžko se vám hledá dvojka sniperů zalezlých v jednom z dvaceti oken. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Samozřejmě nechybí momenty, kdy má hra ten správný spád, vyváženou obtížnost a vyloženě vás baví. Třeba gladiátorská aréna, kde musíte zneškodnit padesát protivníků v řadě. Když to však odhadnu, je to ani ne polovina herní doby (zbytek tvoří z větší části ty hodně těžké pasáže a z menší ty trapně jednoduché). A pak jsou tu klání šampiónů. Ty probíhají tak, že po pár minutách válčení s řadovými vojáky si vás vyčíhne nějaká extra třída (3x – 4x za misi). Hra vás uzavře do improvizované arény a vy máte asi minutu na to, abyste šampióna zabili. Zpočátku jsem se pokoušel vymýšlet různé taktiky, ale nakonec zjistíte, že je nejlepší naběhnout přímo k nepříteli a prát do něj jednu dávku za druhou. Tedy v případě, že protivník nedisponuje zbraní se speciálními účinky, to se naopak musíte přepečlivě krýt.
• Technické zpracování 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Zakopaný pes možná u mě bude v absenci přídavné fyzikální karty PhysX, případně slabším procesoru. Je vidět, že když se to na obrazovce hemží pohybem, procesor se zadýchává. Přirovnal bych to k situaci v Half-life 2, kde vyspělý fyzikální model celou hru dost zpomaluje, ale stále ne tak zásadně jako zde. Navíc se autoři v jednom z rozhovorů vyjádřili v tom smyslu, že pakliže nebude speciální karta počítající fyziku přítomna, budou výpočty provádět softwarově (tj. procesorem). A to je zarážející, protože musím říci, že fyzikální model se mi nezdál ani zdaleka tak vymakaný jako třeba právě v HL2 a jestliže má být BOS první ukázkou toho, co PhysX dokáže, pak doufejme, že jde o ukázku nepovedenou. 
zdroj:
tisková zpráva
Za problémy mohou stát také nevyladěné ovladače. Hned v úvodu na vás vyskočí logo NVIDIE, takže asi se nikdo příliš nesnažil zoptimalizovat hru pro ATI. Pokud vám hra neustále padá a máte ATI, nainstalujte ovladače Catalyst 5.1 nebo 5.4. Poslední zmínku bych věnoval audiu. Zbraně a válečná vřava je zachycena skvěle, ale naprosto příšerný je dabing, který je tak úlisný, až mu kape olej z čela. Zvláště ohlašování soubojů je v anglické verzi ukázkou toho, jak nenadabovat zanícený komentář.Stáhněte si: Dema, Trailery... Související články: Novinky | ||||
| Pavel Oreški | |
| autorovi je 25 let, píše občas i pro Level, hraní her se věnuje téměř patnáct let a nepohrdne jakýmkoli žánrem |
