Bet on Soldier - recenze
6/10
zdroj: Tisková zpráva

Bet on Soldier - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

14. 10. 2005 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Sázíte rádi? Už vás omrzelo tipovat vítěze v šachu? Vložte svoje peníze na opravdové hrdiny, na skutečné gladiátory, na zabijácké mašiny, které si to rozdávají v arénách zvrhlých reality show! Bet on Soldier!

Autor: Pavel Oreški
Publikováno: 14.října 2005
První česká recenze této hry zdroj: Tisková zpráva Verze hry: anglická s patchem 1.2
Doba recenzování: 2 týdny


Obrázek zdroj: Tisková zpráva Na zvláštní střílečku od francouzských vývojářů Kylotonn čekal herní svět poměrně netrpělivě. Nejen proto, že je letošní rok na kvalitní FPS o poznání chudší, ale hlavně kvůli jejímu zpracování a schopnosti využít nejnovější hardware. Pro majitele hraček s nápisy Athlon64, PhysX nebo GeForce 7800 GTX se začíná blýskat na lepší časy a Bet on Soldier je první z vlny her, které tyto technologie naplno využijí. Bohužel normální hráč, který provádí upgrade jednou za dva tři roky, spláče nad výdělkem, což je i můj případ. Proto také omluvte krapet nižší kvalitu screenshotů, která je zcela úměrná výkonu mého počítače.

 Jako v reality show
Bet on Soldier má hodně zajímavé příběhové pozadí. Odehrává se v roce 1998, ale v alternativní minulosti, kdy se už osmdesátým rokem vleče celosvětová válka. V podstatě, jako by neskončila první světová, což bystrému uchu připomene jinou FPS Iron Storm. A skutečně, na Bet on Soldier pracovalo několik lidí, kteří se podíleli na Iron Storm. Ale zpět k příběhu – hlavním motorem lidského konání je nekončící konflikt, celá ekonomika je postavena na zbrojení a dodávkách válečného materiálu. Takže není divu, že i nejsledovanější televizní pořad se točí kolem vojáků.

Oním pořadem je Bet on Soldier. Vladkovy vlasy, Reginin sprej na brouky a dokonce ani Shrekova bitka nesahají téhle reality show po starou kůži na nohou. V pravidelných vstupech se na obrazovkách objevují dva šampióni, kteří se potkávají při běžných vojenských operacích. Široká veřejnost na duely sází horentní sumy a na své si přijdou i sami bojovníci, kteří za vítězství obdrží slušný obnos na novou, lepší a smrtelnější výbavu.

Obrázek zdroj: Tisková zpráva Obrázek zdroj: Tisková zpráva Obrázek zdroj: Tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Bohužel jde jen o zajímavý námět. Samotný příběh je naprosto infantilní a předvídatelný a styděl by se za něj i Zdeněk Troška. To zamrzí dvojnásob, protože mise prolíná parádně zpracovaný komix, kterého je pro takové kydy škoda. Musím se zmínit o výtažcích z novin, různých letáků nebo učebnic. Objevují se v průběhu nahrávání, jsou hodně vtipné, ale v realitě, kterou přibližují, bych rozhodně žít nechtěl (více v rámečku).

PAMĚTIHODNÉ HLÁŠKY
- Podpořte válečné sirotky! Už za pár dolarů měsíčně můžete dopřát i těmto dětem vojenskou výchovu a budete mít jistotu, že vyrostou ve vynikající bojovníky.

- „Nechápu snahu Odboje za světový mír - co si myslí, že pak asi budeme všichni dělat? Každopádně jim přeji hodně štěstí“, říká dělník ve zbrojní továrně v Tusconu.

Zvětšit zdroj: Tisková zpráva

- „Víš, jak přesněji mířit a spotřebovat méně nábojů? Před střelbou zaklekni a tvá střelba bude přesnější a účinnější“ Výňatek z knihy Malý Šampión.

- Když v boji přijdete o nohy, ještě to neznamená konec vaší kariéry. Stačí si koupit naše nejnovější pásové křeslo, které už v základní výbavě obsahuje raketomet...

 Peníze až na prvním místě
Celá hra je postavena na vydělávání peněz. Dostáváte je za zabíjení nepřátel (nejlépe do hlavy), plněním úkolů a hlavně souboji s ostatními šampióny. Za tvrdě vydělané peníze pak nakupujete zbraně, brnění, najímáte žoldáky (ovládané počítačem) a během operací doplňujete munici a opravujete výstroj. O peníze tedy jde až v první řadě, ale opět je to trochu nedotažené, v tomto případě možná přetažené. Moc nechápu, proč nemůžete sbírat zbraně a náboje po mrtvých protivnících. Když přistoupím na argument, že protistrana má typově jinou výzbroj, pak nechápu, proč nemůžete recyklovat náboje alespoň padlých spolubojovníků.

Obrázek zdroj: Tisková zpráva Obrázek zdroj: Tisková zpráva Obrázek zdroj: Tisková zpráva

Munici získáváte jen z terminálů, které jsou roztroušeny po bojišti. V nich si ještě můžete opravovat brnění. Lepší variantou je ale před misí naverbovat inženýra, který ochotně a bezplatně vaše brnění na požádání opraví. Do týmu lze najmout i chlapíka se štítem a pistolkou, ostřelovače nebo trochu tužšího vojáka s automatickou puškou. Takový inženýr je vskutku výhodná investice, ale o zbylých povoláních to lze říci stěží a peníze bych za ně vyhodil jedině v případě velkých přebytků.

 Pan Důležitý
Zvětšit zdroj: Tisková zpráva Horší je to s navigací ostatních vojáků týmu po úrovních. Poměrně často se zaseknou o sud nebo na žebříku, případně se ztratí úplně a nejbližší cestu si vyhlédnou přes nepřátelské zákopy. Po pravdě řečeno, kdyby se autoři vzdali myšlenky na rádoby pomáhající souputníky, udělali by lépe. Naprostý berserk jsem dostal, když jsem asi po třicáté nahrával pozici, protože mi umřela důležitá osoba. Tu poznáte tak, že je na rozdíl od běžných žoldáků (kterým zadáváte příkazy „zastav“ nebo „následuj mě“ a tím je šikovně uklidíte) nelze ovládat. A to je kámen úrazu. Jak asi tušíte, tihle „páni Důležití“ mají nezkrotnou touhu vyhrát válku vlastními silami a tak se před cizí hlavně vrhají se stejnou pravidelností jako Baroš k zemi v šestnátce soupeře.

Na druhou stranu protivníci se chovají jakž takž chytře. Snaží se krýt za překážky, postupovat v určitých formacích a využívat výhod své výstroje. Například v prvním sledu jdou vojáci se štíty a za nimi se kryjí držitelé účinnějších zbraní. To ale pouze v případě, že s nimi bojujete na krátkou vzdálenost. Když totiž používáte sniperku (a ta přijde ke slovu často), už jejich chování tak impozantně nevypadá. Pohybují se totiž mezi dvěma body v pravidelných intervalech a není nic jednoduššího, než si v klidu počkat, až vystrčí hlavičku.

 Výstroj a roboti
Zvětšit zdroj: Tisková zpráva Jak už jsem napsal, za penízky si kupujete zbraně. Jsou rozděleny do pěti kategorií. V první jsou nože na boj zblízka. Druhá obsahuje slabší pistolky, samopalky a brokovničky. Ve třetí máte na výběr mezi odstřelovací puškou a štítem. Až na první úroveň jsem vždy volil sniperku. Čtvrtá kategorie obsahuje těžký kulomet, raketomet, ultra brokovnici a granátomet. No a poslední pátá je plná granátů, ať už útočných nebo třeba kyselinových, které krásně leptají brnění.

Zbraně jsou, zdá se, dobře vybalancované a je radost s nimi kosit jednoho protivníka za druhým. Jen škoda, že tak od třetí mise vám nic nebrání v používání pouze sniperky a jednoho z těžších kalibrů (mojí oblíbenou je ultrabrokovnice), protože ty slabší mají velký problém s ničením dražšího brnění.

Obrázek zdroj: Tisková zpráva Obrázek zdroj: Tisková zpráva Obrázek zdroj: Tisková zpráva

Zpestřením jsou přídavné náboje, které se dají koupit do vyspělejších kousků. Hlavně halucinogenní a oslepující jsou dosti nepříjemné a kdykoliv mě přepadl šampión s takovou výbavou, hodně rychle jsem se mu ztratil z dohledu. Kapitolou samou pro sebe jsou bojoví roboti alá Mechwarrior. Ale opět se nemohu ubránit pocitu, že to sice někdo slušně vymyslel, ale špatně realizoval...

Roboti nejsou tak silní, jak na první pohled vypadají a jejich jediným opodstatněním je nakonec jen likvidace nepřátelských tanků. Ty totiž nelze zničit přenosným raketometem, ale pouze tím umístěným na tělu robota. Naneštěstí tvůrci nenabízí více okamžiků (pamatuji si jeden), kdy byste nasedli do kokpitu a v ten moment by proti vám vystartovali desítky vojáků. Takhle nastoupíte do robota jen proto, že vám ušetří trochu peněz za vyplýtvané náboje a kvůli vystřelení sedmi raket na tank.

 Nohama na Zemi
Zvětšit zdroj: Tisková zpráva Všech osm misí se odehrává na matičce zemi ve čtyřech různých prostředích – Evropa, Aljaška, střed USA a Kuba. Vesměs se pohybujete kolem vojenských základen, v zákopech a v menších městech. Graficky jsou jednotlivé lokace docela věrohodné, což se ale rozhodně nedá říci o jejich designu. Ten je šitý na míru přímočarému postupu a běda vám, jestli náhodou chcete vyzkoušet jinou cestu. To vám autoři buď rovnou nedovolí neviditelnou stěnou nebo za to jednoduše zaplatíte životem, v nejlepším případě jen velmi obtížně naleznete z takového prostoru cestu ven.

Například v jedné z pozdějších misí jsem měl zůstat na ochozech a likvidovat nabíhající vojáky pod sebou. Ale ouha, místo toho jsem seskočil dolů a vesele odrážel jednu vlnu za druhou. Když jsem zneškodnil všechny, ozval se pan „Důležitý“, že mám jít za ním. Ale on se nacházel na místě, kam jsem se normálně nemohl dostat. Nakonec jsem to vyřešil starým známým rocket jumpem a to není zrovna košer.

Obrázek zdroj: Tisková zpráva Obrázek zdroj: Tisková zpráva Obrázek zdroj: Tisková zpráva

Ostatně ani naskriptování misí není z nejlepších. Často se účastníte obřích bitev se spoustou vojáků. Pak ale přichází okamžik, kdy cítíte, že by měl přijít jakýsi zvrat, ale nic se neděje. Po dlouhých minutách pobíhání najdete zastrčeného vojáka a violá, můžete dál. Ještě horší to je v momentě, kdy je posun vpřed vázán na konkrétní místo. To potom běháte po levelu a strkáte nos i do těch nejzastrčenějších koutů, abyste konečně spustili nějaký skript a pohnuli se vpřed.

Zvětšit zdroj: Tisková zpráva  Zábava vs. iritace
Hratelnost by nebyla tak špatná, kdyby se vše povedlo tak, jak mělo. Vůbec si nedovedete představit, jak nepříjemné a nervy kýblující je to, o čem sem se už zmínil, tedy nutnost doplňovat náboje v terminálech. Průběh misí pak vypadá tak, že se dostanete na bojovou linii, vystřílíte náboje a musíte se o kousek vrátit nabrat nové. Což o to, v misích, kde běžíte z bodu A do bodu B, to není nic strašného, ale když máte třeba bránit pevnost, je to k uzoufání. Neustále se vracíte a přitom myslíte na to, jestli to pan Důležitý náhodou neschytá, když mu nejste nablízku.

Podobné je to s ukládáním pozic. I když se mi zdejší systém docela líbí, provedení je opět nic moc. Ukládáte pomocí rozdílných terminálů a opět za peníze, ale danou konzoli lze použít jen jednou. Celkem dobrý nápad, až na to, že v jedné části mapy máte tři terminály vedle sebe a o kus dál, kde byste to potřebovali mnohem více, není žádný. Naprosto nejhorší jsou pasáže, kde musíte zabít spoustu nepřátel a teprv potom vás čeká souboj s šampiónem. Když dostanete soupeře, který jde jen těžko zabít, musíte onen předvoj vojáků překonávat třeba ještě dvakrát, než se vám podaří zneškodnit šampióna.

 Kolísající obtížnost
K herní pohodě nepřispívá ani značně kolísající obtížnost. Prvních pár úrovní je doslova triviálních, pak ale nastávají krušné časy. Ačkoliv jsem hrál na střední obtížnost, míra znovunáhrávání uložených pozic je obrovská. Takové problémy jsem už dlouho neměl a to si vždy volím spíše obtížnost vyšší (třeba 3. ze 4). Ona náročnost je spojena s různými nedomyšlenostmi zmíněnými výše (pan Důležitý, skripty). Co obtížnosti přidává na gradaci jsou ostřelovači. Když vám po place běhají tři roboti, těžko se vám hledá dvojka sniperů zalezlých v jednom z dvaceti oken.

Obrázek zdroj: Tisková zpráva Obrázek zdroj: Tisková zpráva Obrázek zdroj: Tisková zpráva

Samozřejmě nechybí momenty, kdy má hra ten správný spád, vyváženou obtížnost a vyloženě vás baví. Třeba gladiátorská aréna, kde musíte zneškodnit padesát protivníků v řadě. Když to však odhadnu, je to ani ne polovina herní doby (zbytek tvoří z větší části ty hodně těžké pasáže a z menší ty trapně jednoduché).

A pak jsou tu klání šampiónů. Ty probíhají tak, že po pár minutách válčení s řadovými vojáky si vás vyčíhne nějaká extra třída (3x – 4x za misi). Hra vás uzavře do improvizované arény a vy máte asi minutu na to, abyste šampióna zabili. Zpočátku jsem se pokoušel vymýšlet různé taktiky, ale nakonec zjistíte, že je nejlepší naběhnout přímo k nepříteli a prát do něj jednu dávku za druhou. Tedy v případě, že protivník nedisponuje zbraní se speciálními účinky, to se naopak musíte přepečlivě krýt.

MULTIPLAYER
Zvětšit zdroj: Tisková zpráva V review-verzi poskytnuté od distributora (ten u nás vydá hru koncem října kompletně v češtině) nebylo možné otestovat multiplayer s živými lidmi, a tak jsem ho chtěl omrknout alespoň ve veřejném multiplayerovém demu. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem během několika dnů na internetu narazil jen na dva dostupné servery, kde nehrál buď nikdo nebo jsem tam výjimečně potkal jednoho človíčka, s nímž se zábavy příliš neužilo, i proto, že se ping (navzdory mému rychlému připojení) pohyboval ve vysokých hodnotách 500-1000 ms.

 Technické zpracování
V prvním odstavci jsem to nakousl a teď to dokončím. Bet on Soldier vypadá skutečně dobře. Vynikající textury, světelné efekty, výbuchy, vlnící se vzduch, odlesky, zkrátka vše, na co si oko zmlsané efekty roku 2005 vzpomene. Dokonce i na mojí sestavě jsem ho spustil v 1024x768 na plné detaily, ale po pár krocích jsem musel začít ubírat, až jsem se nakonec ocitl na samotném dně vizuálního zpracování. Jakmile totiž na obrazovce přibude postaviček a efektů, stává se hra naprosto nehratelná. Pravdou je, že nevlastním na dnešní poměry nijak oslnivou sestavu (Athlon 2500+, 1,5 GB RAM, R9600XT), na druhou stranu mám dostatečnou rezervu nad minimálními požadavky.

Obrázek zdroj: Tisková zpráva Obrázek zdroj: Tisková zpráva Obrázek zdroj: Tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

Zakopaný pes možná u mě bude v absenci přídavné fyzikální karty PhysX, případně slabším procesoru. Je vidět, že když se to na obrazovce hemží pohybem, procesor se zadýchává. Přirovnal bych to k situaci v Half-life 2, kde vyspělý fyzikální model celou hru dost zpomaluje, ale stále ne tak zásadně jako zde. Navíc se autoři v jednom z rozhovorů vyjádřili v tom smyslu, že pakliže nebude speciální karta počítající fyziku přítomna, budou výpočty provádět softwarově (tj. procesorem). A to je zarážející, protože musím říci, že fyzikální model se mi nezdál ani zdaleka tak vymakaný jako třeba právě v HL2 a jestliže má být BOS první ukázkou toho, co PhysX dokáže, pak doufejme, že jde o ukázku nepovedenou.

Zvětšit zdroj: Tisková zpráva Za problémy mohou stát také nevyladěné ovladače. Hned v úvodu na vás vyskočí logo NVIDIE, takže asi se nikdo příliš nesnažil zoptimalizovat hru pro ATI. Pokud vám hra neustále padá a máte ATI, nainstalujte ovladače Catalyst 5.1 nebo 5.4. Poslední zmínku bych věnoval audiu. Zbraně a válečná vřava je zachycena skvěle, ale naprosto příšerný je dabing, který je tak úlisný, až mu kape olej z čela. Zvláště ohlašování soubojů je v anglické verzi ukázkou toho, jak nenadabovat zanícený komentář.

Stáhněte si: Dema, Trailery...

Související články: Novinky

 
Pavel Oreški
autorovi je 25 let, píše občas i pro Level, hraní her se věnuje téměř patnáct let a nepohrdne jakýmkoli žánrem






 
 
Pavel Oreški

Verdikt:

Bet on Soldier mohl být slušnou netradiční střílečkou, ale nezkušení vývojáři nakousli spoustu věcí, aniž by do konce dotáhli byť jedinou. Je opravdu škoda, že promrhali tolik nápadů a nechytli příležitost za pačesy. Takhle jde jen o velmi průměrnou zábavu. Sečteme-li všechny nedostatky jak v oblasti designu, tak realizace, výsledné skóre nemůže být (alespoň pro singleplayer) jiné.

Nejnovější články