Beijing 2008 - recenze české verze
7/10
zdroj: Archiv

Beijing 2008 - recenze české verze

15. 8. 2008 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Jeden svět, jeden sen – takový je slogan olympiády v Číně. Její oficiální hra by se však pro leckoho mohla stát spíše noční můrou. Opravdu se na PC nedá ovládat, nebo zdejší bohatý výběr disciplín jen zahaluje smog?

Autor: Marek Beniač
Publikováno: 15.srpna 2008
Verze: PC/česká/prodávaná
Doba recenzování: 1 týden
Obrázek zdroj: Archiv
Před dávnými časy, v dobách kdy ještě nikdo neznal výrazy jako next-gen nebo 3D grafický akcelerátor, byl tenhle typ her velice populární. Ať už jste vlastnili ZX Spectrum, Commodore 64 nebo snad Atari, případně postávali někde v maringotce u automatu, nějaká ta "olympiáda" vašim očím dozajista neušla. A nemusela být hned oficiální nebo licencovaná, vždyť tenkrát šlo především o hratelnost a ta byla většinou parádní. Kdo by u všech těch Super-testů a Decathlonů zkoumal název či hledal pět spojených kruhů, když se skvěle bavil?

 Tradiční (licencovaná) olympiáda
Třebaže se pyšní licencí Mezinárodního olympijského výboru, jakožto i titulem Oficiální hra letní olympiády v Číně, ve své podstatě je na tom hodně podobně jako jeho dávní předchůdci. V jádru jde znovu o soubor několika sportů v jednom balení, oficiality vesměs končí nápisy Beijing 2008 na panelech kolem sportovišť a všudypřítomným emblémem pěti olympijských kruhů tamtéž. Vše ostatní je více-méně bezejmenné - nečekal snad někdo, že na startovní listině uzří jména jako Šebrle, Špotáková, Vlašičová, Isinbajevová nebo Gay a Phelps?

Na druhou stranu, duch her se nikam nevytratil a na rozdíl od nemastného-neslaného Torina 2006, tu nechybí slavnostní zahájení celé olympiády ani vyhlašování vítězů, spolu se státní hymnou. Též všechna použitá sportoviště byla do digitální podoby přenesena (zdá se) velmi pečlivě, každá disciplína má speciální úvod, představení závodníků… až na „no name“ soupeře typu PC USA nebo PC GBR, si vlastně není nač stěžovat. Snad jen ten výběr zúčastněných zemí není kdovíjak pestrý (obrázek) a našince jistě přinejmenším otráví, že s Českou republikou se absolutně nepočítá.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

 Od tréninku až po finále
Že Beijing 2008 není žádná rychlokvaška, naznačuje už hlavní menu - letmé nakouknutí do nabídky sportů a disciplín je toho jen důkazem. Inu britští Eurocom Entertainment vědí jak na to a s žánrem (jsou podepsáni pod vcelku povedenými Athens 2004) mají zkušenosti. Základem hry je pochopitelně trénink, jen perfektní zvládnutí všech disciplín vám zajistí pestrou sbírku cenných kovů. Nasbírané zkušenosti lze následně ověřit, případně zúročit, v jednotlivých soutěžích či přímo v módu Olympijských her. Za pozornost stojí též bohatý multiplayer, pokud se nemýlím, až doposud nebývalo zvykem mít i u olympiády „západní výdobytky“ typu síťová hra, neřku-li klání po internetu.

Potěší i lehká možnost editace, tváře sportovců lze mírně upravit a postavit vlastní tým plný individualit. Stejně tak je možno skládat soutěže dle chuti do jakýchsi balíků - nemusíte závodit jen v jedné disciplíně, klidně si navolte atletický paklík či vodní radovánky v bazénu. Z přednastavených záležitostí stojí za vypíchnutí atletický desetiboj a sedmiboj, výběr však můžete nechat i na paní štěstěně respektive losu. Podobné nabídky nebývají v tomhle žánru vůbec samozřejmé (jakkoliv se to jeví nepochopitelně) stejně jako přítomnost obou pohlaví – čímž znovu narážím na slabé Torino 2006 a jeho trapná omezení. Beijing 2008 umí kluky i holky a prakticky u všech disciplín máte na výběr, koho do nich nasadíte.

 Hlavní režim
Je relativně zajímavě udělaný a přináší řadu nových prvků. Celé hry kouskuje do jednotlivých dnů, ve kterých hráči postupně předkládá jednotlivé sporty. Začíná se samozřejmě kvalifikací a dejme tomu snazšími disciplínami, zrovna tak nároky na umístění nejsou zpočátku vysoké. Pro každý den je připraveno 4-5 různorodých sportovišť, vaše výkony se bodují a v závislosti na získaném skóre se následně vylepšují atributy celého týmu. Vidíte-li kupříkladu, že aktuálně přijdou na řadu běžecké a vrhačské soutěže, je dobré investovat do síly, vytrvalosti a obecně kondice, chystá-li se namátkou výjezd na střelnici, rozhodně bych body vložil do přesnosti a odpočinku sportovce.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Podobné RPG prvky pamatujeme už ze Sydney 2000, tam ovšem spolu s posilovnou sloužily spíše k „budování“ atleta. Zde jdou ruku v ruce s rostoucí obtížností a čím dál vyššími očekáváními. Jestliže v prvních několika dnech stačí sportovat v klidném tempu a zajistit si postup z kvalifikace, v pokročilejší fázi již hra vyžaduje zisk medaile či více úspěchů najednou (umístění do čtvrtého místa v několika kláních) a pakliže se to nepodaří, končíte. Vtip je pochopitelně v tom, mít co možná nejuniverzálnějšího borce, s výbornými výkony (získá více bodů) zároveň ale sportovce odpočatého a dobře připraveného. Ve „dnech volna“ lze dokonce narazit na bonusové výzvy (slibující příliv bodíků) jenže pokud v nich neuspějete, jen se zbytečně ještě více unavíte.

 I nejbohatší virtuální olympiáda
Zvětšit zdroj: Archiv Letošní pekingské hry se honosí přívlastkem největší, nejlepší, nejdražší… těch nej by bylo víc. SEGA se v tomhle ohledu drží celkem zpátky a virtuální verzi olympiády nijak zvlášť neprezentuje. Přitom co se počtu sportů, respektive disciplín týče, Beijing 2008 je jasnou jedničkou… dost možná i s ohledem na všechny ty Sinclairy a Commodory. Takovou nálož jsme tu ještě neměli. Hra pochopitelně v mnohém kopíruje svoji čtyři roky starou řeckou příbuznou, ale objevuje se tu také hodně novinek a opožděných premiér. PC verze Athens 2004 jak známo dorazila se zpožděním až na podzim a aby té ostudy nebylo málo, dokonce neúplná - oproti konzolovým verzím řada sportů chyběla.

Peking je proti tomu už patřičně vyleštěný a finální. Připraveno je bezmála čtyřicet disciplín a přestože mnohé sporty jsou si velice podobné, nabídka je lákavá a dostatečně pestrá. Chybět logicky nemůže klasika, v podobě atletiky. Ať už to jsou běžecké disciplíny od sta po patnáct set metrů (včetně překážek), dálka, trojskok, výška nebo skok o tyči. Navazují pochopitelně hody oštěpem, diskem, kladivem a koulí, hodně se tentokrát dovádí také v bazénu. Plave se na všechny styly i vzdálenosti, jen ten Phelps nedorazí. Krásné a zajímavě řešené čínské Národní centrum vodních sportů nicméně hostí též skoky z prkna a z věže.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Zbytek sportů již nebývá zrovna obvyklou náplní podobných her, přestože ještě u střelby (luk, brokovnice, vzduchová pistole) to ve spojení s vývojáři z Eurocomu neplatí. Ovšem gymnastika, to je již nejen na PC poměry celkem exotika. Kdy naposledy jste si střihli prostná, kladinu nebo hrazdu? O kruzích, přeskoku přes koně a bradlech nemluvě. Velmi zajímavý je rovněž stolní tenis, i když Table Tennis od Rocktaru je přirozeně propracovanější, potažmo judo. Naopak jako vzpomínka působí dráhová cyklistika a kajak na divoké vodě (Summer Games od Accolade) případně vzpírání, malá silová noční můra ze Sydney 2000.

 Připravte si prsty
Olympiády na počítačích (konzolích, automatech…) byly tradičně především o tom, podat málem skutečný sportovní výkon a při honbě za medailí či rekordem pomalu rozmlátit klávesnici nebo zničit joystick. Beijing 2008 zůstává této tradici věrný, což hodnotím (nejen z pohledu pamětníka) rozhodně pozitivně. Tvůrci se přesto rozhodli pro několik inovací a pokusů, pojmout věci jinak, co se ovládání týče. Zběsilé střídavé mačkání rychlostních tlačítek tu sice vesměs zůstalo, tu a tam však vykoukne moderní prvek, využívající hlavně analogového kloboučku gamepadu.

Namátkou starty, lépe řečeno nervozita a napětí před výstřelem. S pomocí předních shiftů se udržuje jakási startovní horečka a kdo lépe a rychleji zareaguje na signál, získá výhodu. Kdo naopak horlivost přežene, bude napomenut, v horším případě (plavecký bazén) ihned diskvalifikován. Řada disciplín se také svezla na populárním kopírování pohybu kloboučkem, alá střelba v hokejové NHL. K napnutí tětivy luku se tak natahuje páčka dolů, jindy je zapotřebí s ní rotovat a napodobovat pohyb kladiváře, koulaře, diskaře nebo ovládat pádlo v rukou kanoisty. Chce to samozřejmě cvik a mnohdy i precizní koordinaci, pár sportů naštěstí zná alternativu a dá vám na výběr. Můžete kvrdlat páčkou, stejně jako mačkat střídavě tlačítka… dokonce lze využít i krátkodobého zpomalení času (hotový Matrix) k lepšímu načasování akce.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

To ovládání... to je snad špatný vtip!
Možná jste se podivili, že ačkoliv je recenzována PC verze hry, při nakousnutí ovládání byl neustále zmiňován gamepad a jeho analogová tlačítka. Inu to je tak, když konverze z Xboxu360 proběhne bleskovou rychlostí a absolutně se zapomene na klávesnici i myš. Už na obalu se praví, že Beijing 2008 podporuje ovladač Xbox 360 pro Windows. Správně by tam však mělo být, že je hrou (málem) vyžadován, jelikož bez něj se o přílišném komfortu a něčem jako slušné ovládání nedá skoro mluvit.

Zvětšit zdroj: Archiv Všechna menu a vlastně i funkce přímo ve hře, jsou bezostyšně popisovány barevnými X360 symboly. Kritizoval jsem to před pár dny u FlatOut: Ultimate Carnage a je to tu znovu. OK, po chvíli se na to dá zvyknout. Dále každá disciplína nabízí tutoriál, jenž osvětlí principy a tlačítka, jimiž se ovládá. OK, vše je ale je vysvětlováno jen a pouze pro X360 gamepad! Představte si absurdnost celé situace, kdy máte jen klávesnici, hra o tom ví, dokonce vám umožní nadefinovat si tlačítka jak je libo (kromě shiftů – ale to je jiný příběh) a následně vás po chvíli trápení (co za klávesu je to modré X? a zelené A-čko… to bylo J nebo K?) pustí až na sportoviště. Načež se spustí výuka, která zcela automaticky vypráví o čudlících A, B, X a Y, točení kloboučky tam a zase zpátky (jakými? kde je mám na klávesnici?) plynulém stlačování triggerů… vážně prima zážitek.

Jako bych už slyšel argumenty, že sporty a gamepad k sobě patří, že bez nich to nejde, že i PC určené na hry musí mít dnes ovladač se spoustou tlačítek a dvěma analogy. Jistě, s tím se dá souhlasit, přesto Beijing 2008 s klávesnicí na oko počítá (a následně na ni zapomíná) plus jako bonus navrch, některé ovladače renomovaných značek mnohdy odmítá a nepodporuje. Tady už argumenty docházejí. Ze hry označené logem „Games for Windows“ máme rázem záležitost pro Xbox360, jelikož i v případě, kdy váš joypad náhodou plně spolupracuje, se jen těžko zorientujete v označení tlačítek. Jen si zkuste mačkat v rychlosti různé kombinace, když jsou zobrazovány jen v X360 barvách.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Hrajeme si v retro-stylu
Máte-li trpělivosti na rozdávání, popřípadě vytrváte přes všudypřítomná prohlášení „na klávesnici se to nedá“ a „absolutně neovladatelné“, možná se doberete stejné fáze, jako já. Totiž pochopíte co a jak, co a čím a co je co. ;) Připadal jsem si opravdu jak v 8bit dobách, kdy jsme se metodou pokus-omyl snažili zjistit co je cílem té které hry a jak se to šmarjá Jozefe vůbec ovládá. Retro styl v případě Beijingu 2008 neznamená jen bušení do klávesnice, ale také zkoušení všech tlačítek v naději, že odhalíte k čemu slouží. Ve finále už zbývají opravdu snad jen polepky, stejně jako kdysi s českou diakritikou, a tvorba improvizované X360 klávesnice/gamepadu.

Jak se naštěstí posléze ukázalo, bezmála všechny disciplíny se dají celkem v pohodě ukočírovat i digitálně a na klávesách. Proč to jen někdo neřekl těm srandistům, zodpovědným za tutoriály? Samozřejmě musíte počítat s mírnou nepohodou, zvlášť když se mačkají v rychlém sledu kontextová tlačítka. Taková gymnastika nebo kladina je s pokročilejší sestavou docela kvapík na prsty, ale obsloužit čtyři hlavní akční tlačítka není ani zdaleka nemožné. Klidně se do diskuse pod článkem pochlubte, jak jste se s ovládáním popasovali a jaké skryté finty se vám podařilo odhalit. Tajemstvím zahalené zůstává především judo, kde i manuál mlží a ohledně chvatů doporučuje zkoušet různé kombinace.

 Slušné technické zpracování
Grafika působí velice příjemným dojmem, stejně jako animace. Nejde pochopitelně o technologickou špičku, přesto v daném žánru asi nenajdete lépe provedené sporty. Za vypíchnutí stojí každopádně propracované a dobře animované tváře sportovců, plačícím borcům u státní hymny, jakožto i projevům radosti ze světových rekordů není důvod nevěřit. Slušnou práci odvádí též režie, od prezentace atletů, přes startovní procedury, vlastní závody, opakovačky až k medailím. Škoda jen opakujících se záběrů, stejně jako hlášek od dvojice komentátorů – ale to už tak nějak ke sportovním hrám patří, vždyť ani mistři z EA Sports na tom nejsou lépe.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z této hry v galerii

HW nároky s otazníkem
Na krabičce se hovoří o procesoru 2,4GHz, 1GB RAM a grafice se shadery 3.0 na úrovni GF8800, jako o minimálních požadavcích. Hezké. Hned vzápětí však nastupuje manuál (je v češtině, stejně jako celá hra), jenž z nároků na systém trochu slevuje. Podle něj si Beijing 2008 vystačí jen s GF6600 či grafikou od ATI na stejné úrovni. Kde je pravda? Asi tam venku, viďte agente Muldere.
Zvětšit zdroj: Archiv
Buď jak buď, potřeba pokročilých shaderů (tipnul bych, že na vodní hladinu) spolu s nedomyšleným ovládáním (hraničícím až s výsměchem PC scéně) jsou patrně jedinou kaňkou, na technické stránce. Přeci jen olympiády bývaly vždy velice lidovou záležitostí, co se hardwarových požadavků týká a i to bušení do kláves tak nějak patřilo k věci.

Související články: Novinky, Torino 2006 recenze, Athens 2004 recenze, Sydney 2000 recenze

Marek Beniač
autorovi je 27 let, dříve psal pro GamePort, pracuje v IT, nejraději má hry sportovní a závodní, případně akce všeho druhu, ostatní žánry ale též vyloženě nezavrhuje




 
 
Marek Beniač

Verdikt:

Patrně vůbec nejlepší "olympijská" hra tohoto století. Nabízí obsáhlý výběr sportovních disciplín, soutěživě pojaté ovládání, jakožto i zajímavé herní režimy. Může se pochlubit také dobrým online multiplayerem a slušným technickým zpracováním. Bohužel ovládání, lépe řečeno jeho konverzi či přizpůsobení platformě PC, někdo hrubě odfláknul. Pokud nejste majiteli kompatibilního gamepadu a nejlépe gamepadu se zeleným, červeným, modrým a žlutým tlačítkem... radši si z hodnocení o jeden až dva bodíky odečtěte.

Nejnovější články