• Trocha historie
Bitva o Británii vstoupila do historie jako největší letecký konflikt, který se do té doby uskutečnil. Rovněž je tato bitva považována za mezník, kdy se německé expanzivní plány začaly poněkud hatit a snad i proto se o ní dodnes zajímá mnoho lidí. Věčný je i spor, kdo vlastně tuto bitvu prohrál. Jen pro úplnost si tedy stručně shrňme všechna fakta:

Poté, co německá vojska svým brilantním „objetím“ Maginotovy linie donutila Francii ke kapitulaci, stála v cestě k úplnému vítězství na západě pouze stará dobrá ostrovní Anglie. Plán s krycím názvem „Seelöve“ byl tedy odstartován, jeho cílem byla invaze na pobřeží Velké Británie. První krok ale nespočíval v samotném vylodění, nýbrž v letecké přípravě, kdy Göringova Luftwaffe měla za úkol vybombardovat většinu Britských letišť umístěných v dosahu německého letectva a zničit tak podstatnou část RAF ještě na zemi. Ze začátku byla tato snaha vcelku úspěšná, než došlo k nešťastnému incidentu, kdy byl omylem odbombardován samotný Londýn, což vyvolalo zákonitou protiakci v podobě shození britského pozdravu na Berlín. Sám vůdce to považoval za nebetyčnou provokaci a nařídil začít bombardovat ve velkém měřítku Londýn. To ale byla osudová chyba, protože anglická letiště rázem přestala být napadána bombardéry a stíhači konečně měli klid na svou práci, ty největší letecké bitvy měli totiž teprve přijít. Svůj prostor také dostaly i tzv. Malloryho velké pluky (svaz 50 a více stíhačů napadající současně kordon německých bombardérů) a jak čas ubíhal, německé vrchní velení čím dál tím více zjišťovalo, že touto taktikou vzdušnou nadvládu (hlavní faktor pro úspěšnou invazi) prostě nezíská. Bohužel pro Němce bylo pozdě až příliš. Ostrovní průmysl se totiž rozjel natolik, že počet stíhaček bránící Britanii už byl tak velký, že invaze musela být odložena na “neurčito“. Navíc Luftwaffe, ač stále velmi silná, si musela začít šetřit rezervy na další chystanou invazní operaci s názvem Barbarossa neboli vpád do Ruska.

zdroj: tisková zpráva Pokud bychom na Bitvu o Británii pohlíželi ze strany Angličanů, určitě dospějeme k názoru, že oni jsou jasnými vítězi, odrazili přeci hrozící invazi, ale fakta jsou fakta a tak i když je zde jasný vítěz, nemůžeme označit německou Luftwaffe jako poraženou, protože když je někdo poražen, je zcela bezmocný a zlomený, to ovšem nebyl případ Luftwaffe, která rozhodně měla ještě dost sil, ale bohužel také zcela neschopného maršála Hermanna Göringa, který zcela zničil veškeré naděje na úspěch. Ovšem zatímco na německé straně označoval zpupný Göring své piloty za zrádce a zbabělce, britští stíhači včetně těch československých, polských a dalších se rázem stali národními hrdiny, což Winston Spencer Churchill veřejně komentoval nádherným citátem:

„Nikdy v dějinách lidských konfliktů nevděčilo takové množství lidí, za tak mnohé, tak malé hrstce jednotlivců.“

Těmi jednotlivci samozřejmě myslel všechny piloty, kteří se účastnili této velké a dlouhotrvající bitvy a odvrátili tak možnou pohromu pro tamější obyvatelstvo. Dost ale o historii a pojďme se věnovat svým námětem velmi přitažlivé hře, která by nám měla poskytnout prožít si onu vzrušující atmosféru z prvních let druhé světové války.

• Netradiční kampaně
Rowan’s Battle of Britain (BoB) je koncipována jako letecký simulátor, jehož hlavní částí jsou dynamické kampaně, které vám mnoho simulátorů nenabídne. Něco podobného jste mohli vidět například u Mig Alley, což je mimo jiné rovněž produkt z dílny Rowan Software. Jde o to, že hlavní scénou kampaní je klasický War-Room, který jste mohli shlédnout v akci například ve vynikajícím filmu z roku 1969 „Bitva o Británii“, kde na rozsáhle mapě britských ostrovů a západní Francie rozmísťovaly operátorky postavení a pohyb leteckých jednotek. Tato činnost byla řízena informacemi získaných z radarů nebo od pracovníků hlásné služby a právě odsud patřiční velitelé plánovali protiakce proti neustále přilétávajícím svazům bombardérů a jejich doprovodů. Vy jako hráči si můžete vybrat od každé strany ze čtyř časově odlišných etap bitvy o Británii a po osdstartování příslušné kampaně se před vámi objeví právě onen War-Room, nebo spíše jen ta hlavní mapa, na které jasně vidíte, které perutě jsou ve vzduchu a jestli je nepřítel už na cestě.

zdroj: tisková zpráva Systém je plně automatický, tzn. že rozkazy k samotným vzletům vydává počítač oběma stranám (máte akorát možnost ovlivnit počet akcí za určitý den), pak už je jen na vás, v jaké fázi se přesunete do kokpitu letadla a svými silami se pokusíte zvrátit průběh mise. Vše probíhá v reálném čase a i ten lze kdykoli podstatně urychlit, to v případě že se zrovna na mapě nic zajímavého neděje. Sice v tomto případě dostává trochu na frak realita, kdy vy jako pilot jménem „XY“ startujete například během 2 hodin v 3 různých perutích po celé Anglii, ale nesmíme být zas až tak velcí puntičkáři. Atmosféra je jinak vynikající, pořád máte celkový přehled o dění nad celou Anglií, přičemž vše je stále v pohybu a pokud vás neustálé za sebou běžící „sweepy“ unaví, není nic snazšího, než si uložit pozici a pokračovat ve válce až zase budete mít chuť.

• Osedlejte střílnu bombardérů
Samotný průběh kampaně za Brity je asi vcelku jasný, k dispozici máte dva tehdejší modely stíhaček (Spitfire a Hurricane), se kterými ať už v malých či rozsáhlých formacích napadáte nepřátelské bombardéry a utkáváte se s jejich stíhacími doprovody. Rozhodně více zajímavá je ale kampaň za stranu německou, která nabízí kromě aktivního pilotování třech letadel (Me-109, Me-110 a Ju-87 STUKA !!!) možnost i pasivního letu v bombardéru Heinkel 111 a v lehkých bombardérech Ju-88 nebo Dornieru 17, ve kterých se nestaráte o let, ale jen o střílny, mezi kterými se lze přepínat. Střílny jsou dle mého názoru velice přehledné a rozhodně se mi z nich střílelo lépe než třeba v simulátoru B-17: The Mighty Eight, ale to je možná jen věc názoru.

Důležitý je fakt, že BoB je po této stránce rovněž variabilní hrou, jenž vám dává možnost vyzkoušet si posty všech účastníků bitvy o Británii. Rozhodně bych nechtěl být např. pilotem STUKY, který se pokouší shodit svůj náklad na Doverský radar a mít za zadkem několik Spitfirů. Abych to vyjádřil úplně přesně, použiji slov britského stíhače, který právě nad Doverem sestřelil několik STUK: „Je to jako střílet krysy v sudu“. Pomalé Ju-87 s pevným podvozkem opravdu neměli proti obratnému Spitfiru mnoho šancí, snad jen bezhlavý „úprk“ a i ten mnohdy nestačil. Německé kampaně tedy shledávám daleko zábavnější, protože jednou letíte jako stíhač a děláte doprovod, podruhé jako střelec bombardéru a jindy si zas sami něco odbombardujete.

• Drobnosti které potěší
zdroj: tisková zpráva Jestli mě ale něco u her baví, tak je to objevování maličkostí v podobě různých detailů. Vzpomeňme si třeba na druhý díl CFS, kde když jste vyskakovali v případě nouze z letadla, museli jste mačkat ještě tlačítko pro otevření padáku a když se tato procedura náhodou nepovedla, prostě smůla a byla z vás placka. Zde tato simulace trhání za padákovou šňůrku sice také není, ale pro opuštění letadla musíte vždy nejprve odsunout nebo u některých německých strojů rovnou odhodit překryt kabiny, abyste se vůbec dostali ven. Pokud se něco zvrtne, třeba když se kabina zasekne (ano to se doopravdy stávalo), nezbude vám nic jiného, než se pomodlit a rozplácnout se i s letadlem o zem. Dále jsem uvítal, že si konečně někdo opět vzpomněl a vrátil Spitfiru a Hurricanu funkční zpětná zrcátka, která, ač se to nezdá, vám kolikrát mohou zachránit krk. Opravdu nechápu, proč se zpětná zrcátka ve hrách jako EAW nebo Fighter Squadron, kde se na Spitfirech létá, zapomíná.

Navíc mě v BoB velmi potěšily odrazy slunečních paprsků na sklech kabiny, které jsou doopravdy věrné, ale druhým pohledem bych zde měl první výhradu. Jedna věc je jejich ztvárnění, ale druhá věc je to, že ony odrazy se nijak nemění tak jak točíte s letadlem. To znamená, že pokud máte slunce v zádech, odraz je úplně stejný jako když máte čumák letadla přesně proti rozžhavenému slunci, což jak asi sami uznáte, není zrovna nejlepší efekt :) Ovšem plně spokojen jsem byl s dobovými kamuflážemi, které se doopravdy podobají svým skutečným vzorům (v EAW byla například použita taková malá lest, kdy skutečná kamufláž byla jen na půlce letadla, která pak byla zrcadlena na půlku druhou, což bylo sice hezké, ale skutečnosti to jaksi moc neodpovídalo) a samozřejmě nechybí diferencování jednotlivých letadel pomocí rozdílných kódových písmen, takže každé letadlo má hezky odlišné písmena nebo v případě některých německých strojů rozdílná čísla.

Rovněž stopovky (zápalné střelivo v kulometech) jsou snad celkem v pořádku, nedokázal jsem vypozorovat, jestli jejich intenzita odpovídá skutečnosti, ale střelba mi přišla docela reálná. Jediné co mě mrzí je, že v BoB nejsou nasimulovány vypadávající prázdné nábojnice, což by už dneska měla být samozřejmost. Na druhou stranu si ale můžete zapnout funkci „gun camera“, což znamená, že kdykoli sáhnete na spoušť a spustíte palbu, bude kamerou v křídle zaznamenán průběh střelby na film, který si po skončení mise můžete pustit a zhodnotit kdy jste vystřelili předčasně a podobně. Škoda že nejde zaznamenat celý let nebo aspoň tu část kdy probíhají boje, rozhodně bych se rád kouknul na své manévry z pohledu třetí osoby, ale to je asi opravdu jen hudba minulosti, ve starých hrách byla taková možnost naprostou samozřejmostí.

• Až příliš velká HW náročnost
zdroj: tisková zpráva Nyní se ale věnujme trochu grafice. Už na první pohled je jasné, že kvalitu zpracování nikdo nebude opěvovat chvalozpěvy. Svojí vizáží se BoB bohužel řadí spíše k průměru, ale říkal jsem si, že možná když grafika není nijak oslňující, nebude aspoň tolik zatěžovat herní engine a všechno pošlape jako na drátkách. Ouppss … další zrada, engine je líny doslova jako hlemýžď a tak ač mi to asi nikdo nebude věřit, abych měl hru opravdu plynulou i při velkých potyčkách, kdy se na nebi proháněly desítky bombardérů a mnoho stíhačů, musel jsem jít se svojí konfigurací (PIII 800, 128 MB RAM a GF2MX) na rozlišení 800x600, což bylo pro mě velmi nepříjemné.

Lidé se slabšími počítači mají pouze jediné řešení. Přepnout krásně otexturovaný terén do jakési light varianty, která sice nezatěžuje herní engine, ale je bohužel příšerné kvality, na kterou je až hrůza pohledět. Pokud ale chcete svižně hrát, stejně vám asi nic jiného nezbyde, přičemž si budete muset odpustit rozhledy po krajině. Ovšem útoky na pozemní cíle se stanou s tímto terénem pravděpodobně vaší noční můrou, já měl totiž problém najít i letiště velké několik čtverečních mil. Rozhodně překvapením byl pro mě fakt, když jsem se dozvěděl, že BoB jde spustit pouze na počítačích jejichž grafické karty a monitory jsou schopny zobrazit minimální rozlišení 1024x768. Je to doopravdy perlička, protože těch 1024x768 je určeno pro základní menu hry jako minimum, na hru samotnou si už můžete nastavit i podstatně menší grafické rozlišení. Pro mě samotného tato „komplikace“ sice neznamenala sebemenší problém, ale na vlastní oči jsem se přesvědčil o tom, že se mezi vámi najdou i tací, co mají slušný počítač a třeba 14“ monitor, a i když máte sebelepší grafickou kartu, je vám to houby platné, protože tuto hru prostě nespustíte.

• Široká škála nastavení
zdroj: tisková zpráva Pokud se ale vrátíme k BoB jako leteckému simulátoru, určitě ještě stojí za zmínku široká škála možností, jak si nastavit obtížnost této hry. Zcela jistě si tento simulátor může zahrát jak naprostý nováček, tak i ostřílený válečník, který má ovládání kniplu (joysticku) v malíku i se všemi ztěžujícími elementy. S obtížností samozřejmě souvisí i AI (umělá inteligence protivníků), kterou lze rovněž dopředu nadefinovat od zelenáče který se prakticky ani nepokouší o větší manévry, až po eso, se kterým se můžete pustit do pořádného dogfightu. Vliv na ovládání letadla má i poškození vašeho letounu, které je i patřičně viditelné na vašem letounu. Například takový 20mm kanón vám dokáže udělat pěknou díru do křídla a v tu ránu začne letadlo hezky táhnout do strany a je zralé na to, abyste co nejrychleji někde přistáli. Jinak grafické znázornění poškození není rozhodně tak věrné jako třeba u B17 II, kde se projevovaly zásahy přesně tam, kam mířila nepřátelská palba.

Nuže, na samotný závěr mi dovolte malé résumé. Ačkoli nám BoB nabízí celkem 8 svým pojetím originálních kampaní, řadu samostatných tréninkových a historických misí a dovolím si říct pěknou řádku vychytaných detailů, jsou tato pozitiva přehlušena negativy v podaní pomalého a náročného herního engie a vcelku nepříliš kvalitní grafikou. Zde by pánové z Rowan Software ještě měli pořádně zapracovat, je to opravdu velká škoda, takhle mi nezbývá nic jiného, než tuto hru doporučit pouze lidem, kteří mají pořádně nadupané počítače (od 1Ghz výše) a trochu trpělivosti.