| Autor: Martin Holas Publikováno: 12.dubna 2007 | 
zdroj:
tisková zpráva
Verze hry: finální/anglická/PCDoba recenzování: 1 týden |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Další krůčky vedou velmi rychle ke zjištění, že to, co vypadá jako dům, vlastně ani dům není, ale spíše nepojízdná verze chaloupky na muřích nohách říznutá fantaziemi J. Verna. Cíl je jasný – vdechnout do zrezivělých útrob zpět život a vyrazit na procházku. Samosebou to nese spoustu zajímavé činnosti jako nahazování generátorů, zpřístupňování zablokovaných kajut, zprovoznění navigace a podobně. 
zdroj:
tisková zpráva
Pokud vám dosavadní popis Auru úplně nepřípomíná, po prvních trampotách jste vrženi do mystického údolí plného průchodů do bublinových minirealit (ledová říše, bažinaté vílí panství, hřbitov,…), mezi kterými je možné libovolně cestovat a plnit vzájemně související pavučinu indicií a problémů. Osobně nemám podobné samoúčelné “propojení” exotických prostředí příliš v lásce a nadával jsem na to už při recenzování Secrets of Atlantis. Jednoduše to příliš mrzačí konzistenci příběhu. Nicméně vzhledem k tomu, že tu není dějová linie, kterému by to mohlo nějak ublížit, dá se to přejít. • Mistři hádankáři To důležité, originalita a související atraktivita úkolů, totiž zůstalo jako v prvním díle ve značně nadprůměrné rovině. Vzpomenu si například na systém čtyř otočných válců na hřídeli, které je za pomoci spojování výstupků řetězem uvést do určité polohy. Nebo magický rituál, kdy podle symbolického návodu budete muset v knihách nalistovat příslušné stránky. Čeká na vás ale i trocha alchymistického míchání lektvarů a spousta jiných hříček. Samozřejmě narazíte i na obvyklejší úlohy jako opakování zahrané melodie na zvonky nebo Hanoi věž, ale ty jsou naštěstí zcela zastíněny svými nápaditějšími bratříčky. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Polovinou řešení kvalitního puzzlu je nalezení a rozluštění nápovědy. Někdy to budete mít lehké, naleznete útržek s jasným náčrtkem, jindy už složitější – nápomocná berlička na vás může číhat vcelku kdekoliv. Ve zdánlivé dekoraci, barevném motýlovi v trávě nebo jen kratičké zmínce v rozhovoru. Prakticky vždy má mechanika hádanek velmi logické pozadí. Bohužel se nemůžu zbavit dojmu, že, byť k tomu dochází velmi zřídka, je hráč ponechán takříkajíc se staženými trenýrkami. 
zdroj:
tisková zpráva
Na povrch proto vyvěrají i několikahodinové zákysy (nutnost vykonat nějakou činnost několikrát po sobě, než se její účinek projeví, patří k dnes už divnému druhu oldschool metod, jak mi může designer zabrnkat na nervy). Součástí hry je naštěstí přehledný deník, kam se nejdůležitější část nalezených indicií automaticky zakreslí. Nelibě jsem ovšem i tentokrát nesl fakt, že si hra nepamatuje poslední otevřenou stránku, a tak musíte po otevření vždy zběsile listovat, zvláště ke konci hry. Budiž, je to drobnost. • Nádech mezi rébusy Postup mezi individuálními puzzly je stmelen klasickou adventurní prací s inventářem a interakcí mezi předměty. Berte to ale samozřejmě spíše jako impulz, proč se posunout od jednoho roztodivného přístroje nebo artefaktu k druhému, než jako skutečný problém. Povětšinou jsou vztahy velmi zřetelné a je hned jasné, co se po vás chce. Vyřešením jedné hádanky prostě ve většině případů získáte předmět, kterým na jiném místě aktivujete hádanku jinou. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Když jsme u těch renderovaných animací, v duchu předchozího dílu je jich opět připraveno něco ke dvěma stovkám a každá významnější akce je s jejich pomocí prezentována. Kvality jsou sice značně kolísavé a z poletujících artefaktů vlivem komprimace se často až zvedá žaludek, každopádně jako odměna za úspěšný postup hrou fungují více než přijatelně. 
zdroj:
tisková zpráva
Celkové technické zpracování si ovšem chválu nezaslouží, i s přihlédnutím k relativní nedůležitosti tohoto aspektu v rámci žánru. Omni3D engine uvíznul v propasti času už někdy před pěti lety. Princip poskakování mezi aktivními místy sice stále považuji z hlediska adventury za dostatečný, ovšem zpátečnickou technologii nezachrání ani podpora rozlišení až 1600x1200 a jakás takás umělecká hodnota okolních přístrojů a dekorace. Ani da Vinci by nestvořil Mona Lisu kusem uhlu a tady je to podobné. Použitý engine tradičně přináší i trochu těžkopádnější hratelnost. Něco jako podpora druhého tlačítka myši neexistuje, tzn. řešení některých hádanek s otočnými prvky je zdlouhavější, než by mohlo být. Přechod mezi lokacemi byl na můj vkus vyřešen hodně rozvláčně a trvá dlouho. Proto po čase začne přesun z místa na místo člověka obtěžovat. To je ještě více umocněno pobíháním vekovními prostranstvími, kdy mezi dvěma důležitými lokacemi leží třeba pět zbytečných míst. Proč, to mi zůstává záhadou… Grafika není natolik úžasná, abych se mohl čímkoliv kochat. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii 
zdroj:
tisková zpráva
Prvnímu dílu byl často vytýkán dabing, a bohužel ani zde se mnoho nezměnilo – nezajímavý průměr. Nicméně jak už jsem zmínil, dialogů tolik není a je to tudíž přežitelné. Už o dost méně snesitelná je utkvělá představa autorů, že každé správné dveře musí při otevření nutně vrznout na sto nejodpornějších možných způsobů, což dříve nebo později začne hodně lézt na nervy. Ze zvukového doprovodu si tedy pozdvihnutí zaslouží jen soundtrack, který se mi vážně zalíbil a místy zavání i příjemně orchestrálním zabarvením. V samostatně spustitelných souborech bohužel k dispozici není.Stáhněte si: Demo... Související články: Novinky, Aura: Fate of the Ages recenze |
| Martin Holas | |
| autorovi je 19 let, studuje na Masarykově univerzitě v Brně; na hrách si cení originality a kvalitního příběhu, upřednostňuje dobré RPG, adventuru či strategii; rád se uchyluje do dob dávno minulých, především co se týče hudebního a filmového vkusu :-) |
