Aura 2: The Sacred Rings - recenze
7/10
zdroj: tisková zpráva

Aura 2: The Sacred Rings - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

12. 4. 2007 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Neohrožený hrdina Umang pokračuje ve svém úkolu přesně tam, kde minule skončil. Pro nás to znamená jediné – spoustu nových puzzlů v pokračování povedené adventury na způsob Mystu.

Autor: Martin Holas
Publikováno: 12.dubna 2007
První česká recenze této hry zdroj: tisková zpráva Verze hry: finální/anglická/PC
Doba recenzování: 1 týden

Obrázek zdroj: tisková zpráva
Jak kolega Nukem v pojednání o Aura: The Fate of Ages postuloval, byl příběh o klanu Strážců a mladíkovi Umangovi, který byl vyvolen k opatrování všemocných prstenů, dosti násilně utnut a předpřipraven na pokračování. Slova prorokova se naplnila a dnes, téměř po dvou letech, nám bylo dokončení dějové linky konečně naservírováno.

Jak asi nikdo z nás ani nečekal, k razantním změnám v konceptu hry v žádném případě nedošlo, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu. Zřejmě nejtrefnější by bylo poznamenat, že Aura i Aura 2 jsou v podstatě jedinou hrou, jež byla patrně z komerčních důvodů vydána uprostřed vývoje s tím, že na zbytek dojde “až někdy”.

 Chodící dům
Máme opět tu čest s pseudotrojrozměrnou adventurou hlavně o hádankách a puzzlech, kde je důležitost příběhu odsunuta silně do pozadí na odhadem pátou až šestou kolej. Patrné je to už z prvních kroků herním prostředím, kdy Umang vyběhne z toho stejného portálu, do kterého na konci předchozí poloviny příběhu skočil, a je s tajemným spolubydlícím uvězněn v nedobytném ocelovém domě plném fantasmagorických zařízení.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Další krůčky vedou velmi rychle ke zjištění, že to, co vypadá jako dům, vlastně ani dům není, ale spíše nepojízdná verze chaloupky na muřích nohách říznutá fantaziemi J. Verna. Cíl je jasný – vdechnout do zrezivělých útrob zpět život a vyrazit na procházku. Samosebou to nese spoustu zajímavé činnosti jako nahazování generátorů, zpřístupňování zablokovaných kajut, zprovoznění navigace a podobně.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Pokud vám dosavadní popis Auru úplně nepřípomíná, po prvních trampotách jste vrženi do mystického údolí plného průchodů do bublinových minirealit (ledová říše, bažinaté vílí panství, hřbitov,…), mezi kterými je možné libovolně cestovat a plnit vzájemně související pavučinu indicií a problémů. Osobně nemám podobné samoúčelné “propojení” exotických prostředí příliš v lásce a nadával jsem na to už při recenzování Secrets of Atlantis. Jednoduše to příliš mrzačí konzistenci příběhu. Nicméně vzhledem k tomu, že tu není dějová linie, kterému by to mohlo nějak ublížit, dá se to přejít.

 Mistři hádankáři
To důležité, originalita a související atraktivita úkolů, totiž zůstalo jako v prvním díle ve značně nadprůměrné rovině. Vzpomenu si například na systém čtyř otočných válců na hřídeli, které je za pomoci spojování výstupků řetězem uvést do určité polohy. Nebo magický rituál, kdy podle symbolického návodu budete muset v knihách nalistovat příslušné stránky. Čeká na vás ale i trocha alchymistického míchání lektvarů a spousta jiných hříček. Samozřejmě narazíte i na obvyklejší úlohy jako opakování zahrané melodie na zvonky nebo Hanoi věž, ale ty jsou naštěstí zcela zastíněny svými nápaditějšími bratříčky.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Polovinou řešení kvalitního puzzlu je nalezení a rozluštění nápovědy. Někdy to budete mít lehké, naleznete útržek s jasným náčrtkem, jindy už složitější – nápomocná berlička na vás může číhat vcelku kdekoliv. Ve zdánlivé dekoraci, barevném motýlovi v trávě nebo jen kratičké zmínce v rozhovoru. Prakticky vždy má mechanika hádanek velmi logické pozadí. Bohužel se nemůžu zbavit dojmu, že, byť k tomu dochází velmi zřídka, je hráč ponechán takříkajíc se staženými trenýrkami.
Zvětšit zdroj: tisková zpráva
Na povrch proto vyvěrají i několikahodinové zákysy (nutnost vykonat nějakou činnost několikrát po sobě, než se její účinek projeví, patří k dnes už divnému druhu oldschool metod, jak mi může designer zabrnkat na nervy). Součástí hry je naštěstí přehledný deník, kam se nejdůležitější část nalezených indicií automaticky zakreslí. Nelibě jsem ovšem i tentokrát nesl fakt, že si hra nepamatuje poslední otevřenou stránku, a tak musíte po otevření vždy zběsile listovat, zvláště ke konci hry. Budiž, je to drobnost.

 Nádech mezi rébusy
Postup mezi individuálními puzzly je stmelen klasickou adventurní prací s inventářem a interakcí mezi předměty. Berte to ale samozřejmě spíše jako impulz, proč se posunout od jednoho roztodivného přístroje nebo artefaktu k druhému, než jako skutečný problém. Povětšinou jsou vztahy velmi zřetelné a je hned jasné, co se po vás chce. Vyřešením jedné hádanky prostě ve většině případů získáte předmět, kterým na jiném místě aktivujete hádanku jinou.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Přestože během cesty narazíte na slušnou řádku NPC postav, dialogy v pravém smyslu v Aura 2 neexistují a setkáte se tu jen se strohými a věcnými animacemi. Pravda, je to víceméně pochopitelné a v souladu s původní filozofií hry, nicméně charaktery to jsou natolik zajímavé (nabručený správce hřbitova, vychytralý alchymista,…), že se k důmyslnějšímu dokreslení pozadí příběhu přímo nabízejí. Trocha nezávazného blábolení s nimi by jen a jen pomohla dodat na věrohodnosti jinak nudné a ploché hlavní zápletce.

Když jsme u těch renderovaných animací, v duchu předchozího dílu je jich opět připraveno něco ke dvěma stovkám a každá významnější akce je s jejich pomocí prezentována. Kvality jsou sice značně kolísavé a z poletujících artefaktů vlivem komprimace se často až zvedá žaludek, každopádně jako odměna za úspěšný postup hrou fungují více než přijatelně.
Zvětšit zdroj: tisková zpráva
 Místy děravá kapota
Celkové technické zpracování si ovšem chválu nezaslouží, i s přihlédnutím k relativní nedůležitosti tohoto aspektu v rámci žánru. Omni3D engine uvíznul v propasti času už někdy před pěti lety. Princip poskakování mezi aktivními místy sice stále považuji z hlediska adventury za dostatečný, ovšem zpátečnickou technologii nezachrání ani podpora rozlišení až 1600x1200 a jakás takás umělecká hodnota okolních přístrojů a dekorace. Ani da Vinci by nestvořil Mona Lisu kusem uhlu a tady je to podobné.

Použitý engine tradičně přináší i trochu těžkopádnější hratelnost. Něco jako podpora druhého tlačítka myši neexistuje, tzn. řešení některých hádanek s otočnými prvky je zdlouhavější, než by mohlo být. Přechod mezi lokacemi byl na můj vkus vyřešen hodně rozvláčně a trvá dlouho. Proto po čase začne přesun z místa na místo člověka obtěžovat. To je ještě více umocněno pobíháním vekovními prostranstvími, kdy mezi dvěma důležitými lokacemi leží třeba pět zbytečných míst. Proč, to mi zůstává záhadou… Grafika není natolik úžasná, abych se mohl čímkoliv kochat.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii

Pozitivní vlastností budiž alespoň to, že je hra spustitelná prakticky na čemkoliv a velmi stabilní – nekorektně jsem ji nebyl nucen ukončovat ani jednou. I přes snahu autorů však bohužel prosta bugů nezůstala, a některé skutečně příjemné nejsou. Nemám teď na mysli občasné vypadnutí několika “textur” nebo neuložení hry, ale především smutnou věc jako nezamýšlené zmizení předmětu z inventáře. Neumím si představit pro adventuru smrtelnější ránu.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Prvnímu dílu byl často vytýkán dabing, a bohužel ani zde se mnoho nezměnilo – nezajímavý průměr. Nicméně jak už jsem zmínil, dialogů tolik není a je to tudíž přežitelné. Už o dost méně snesitelná je utkvělá představa autorů, že každé správné dveře musí při otevření nutně vrznout na sto nejodpornějších možných způsobů, což dříve nebo později začne hodně lézt na nervy. Ze zvukového doprovodu si tedy pozdvihnutí zaslouží jen soundtrack, který se mi vážně zalíbil a místy zavání i příjemně orchestrálním zabarvením. V samostatně spustitelných souborech bohužel k dispozici není.


Stáhněte si: Demo...

Související články: Novinky, Aura: Fate of the Ages recenze

 
Martin Holas
autorovi je 19 let, studuje na Masarykově univerzitě v Brně; na hrách si cení originality a kvalitního příběhu, upřednostňuje dobré RPG, adventuru či strategii; rád se uchyluje do dob dávno minulých, především co se týče hudebního a filmového vkusu :-)






 
 
Martin Holas

Verdikt:

Pokračování slušné adventury, které si udrželo vysokou kvalitu nabízených logických puzzlů. Nezbývá než udělit podobné hodnocení jako minule, tedy s drobnou penalizací za technické zpracování, které vypadá s odstupem dvou let ještě vousatěji.

Nejnovější články