Aladdin a hopsačka. To už jsme někde slyšeli. Přesně tak. Aladdin: Nasira’s Revenge je titul, který navazuje na slavnou hopsačku firmy Disney Interactive, která okupovala naše pentia v době jejich počátků. Od té doby uběhlo spousty vody ve Vltavě, a tak se tyhle dvě hry od sebe pohříchu liší. A není tak úplně jisté, jestli je to úplně dobře. Ale nebudeme přeci prozrazovat úplně všechno hned na začátku.

• Jak zachránit princeznu Jasmínu
zdroj: tisková zpráva Příběh staví hry staví na běžných základních kamenech her určených mladším hráčům. Máme tu zlou čarodějnici, ducha jejího bratra i kouzelného džina. S takovým materiálem se už přeci něco dá dělat. Alespoň se nás o tom snaží přesvědčit úvodní animace, která si příliš nezadá se záběry z Disneyho animovaných filmů. Zlá čarodějnice (jinak půvabná šlechtična) vyvolá ducha svého bratra Jafara, kterého Aladdin podle všeho kdysi zabil (to se stalo právě v prvním díle hry). Kromě toho dá unést princeznu Jasmínu. Aladdinovi tedy nezbývá, než se vydat na cestu aby zachránil svou lásku, potrestal zlo a vydělal pokračovatelům pana Disneyho nějaké ty dolary navíc. Fuj, to je ale ošklivá poznámka, co? Ale tak už to chodí.

V našem případku však není příběh až tak podstatný, z pohádek už většina našich čtenářů přeci jen vyrostla. Zůstává tu tedy samotná náplň hry. A tato nabídka vypadá lákavě. Trojrozměrné prostředí umožňuje přeci jen trochu širší paletu řádění než pouhé dva rozměry. Takže si užijeme pobíhání v úzkých a spletitých uličkách pouštního města Arabaghu, budeme žasnout nad nádherou sultánova paláce. Budeme utíkat ze stísněných prostor podzemního vězení. Divit se budeme v jeskyni Divů a v odporných doupatech zloduchů budete zachraňovat sultána a jeho kráááásnou dceru.

• Nastavení kamery
To, co budeme dělat, je už jasné, otázkou však jak moc nás to bude bavit/nebavit. O zábavnosti hry rozhoduje v podstatě jedna jediná skutečnost, totiž to, jestli si všimnete funkce dvou kláves (v nastavení se o jejich existenci dozvíte, stejně jako v manuálu) Q a W. Ty totiž ovládají kameru, která se samozřejmě snaží udržet optimální úhel pohledu, ale její názor se od vašeho bude často lišit. Takže pokud e vám stane, že se hned vrhnete do hraní vybaveni pouze instinktem, zjistíte, že někde v polovině druhého levelu už prostě nemůžete dál. Tam totiž nastává chvíle, kdy si Aladdin začne hrát na firemního bratrance Tarzana (i ve hře je na opičího syna narážka). Skákání z provazu na provaz už se nezbavíte, a pokud máte kameru z úhlu, skončíte v džehenně a ne v sladkém náručí Jasmíny. A pokud se vám povede opakovaně spadnout poté, co jste zdárně překonali téměř všechny sebevražedné skoky a při doskoku na poslední plošinku se netrefíte přesně a spadnete, mrštíte klávesnicí či joyem pod stul a cédéčko si dáte pod hrnek s kafem.

zdroj: tisková zpráva Situace se ale razantně změní, pokud si před každým skokem hezky seštelujete kameru. To samozřejmě neomlouvá nedostatky v ovládání, ale pokud se rozhodnete snížit se k takové věci, hra vás chytne, začne vám to trochu lépe jít a nakonec vás chytne tak, že si nedáte pokoj dokud se nedostanete dále až do poslední 28. úrovně.

• Mince a drahokamy
Pravda pravda, Aladdin vás potěší opravdu velkým rozsahem, a to v těchto 28 kolech nejsou započítány početné mezihry, které se zpřístupní, pokud ve hře sesbíráte všechny červené drahokamy. Drahokamy však nejsou jedinou věcí, kterou můžete sbírat. Třeba bez mincí by skákačky nebyly skákačkami. A tak jich v Aladdinovi najdete hned dva druhy. Obyčejné a kupodivu běžnější zlaté máte k běžné spotřebě (budete za ně kupovat koláče, ale koupit i můžete i život navíc a podobně) kdežto stříbrné slouží ke speciálním účelům. Třeba se vám otevřou nějaká vrata, když hodíte stříbrnou minci do kašny pro štěstí, jak vám radí starý žebrák. A tím se zase dostáváme k NPC, které se v Aladdinovi rozhodně neprojevují pouze jako nepřátelé. Už tu byla zmínka o nakupování, kromě toho nyní budou ostražitým, byť občas podřimujícím prodavačem, hlídána i jablka, které Aladdin využívá k vyřazení nepřátel z boje. Než si pak vojáci stačí vytřít z očí jablečnou dřeň, podřízne je svou šavlí. Ale to jsme trochu utekli.

• Další postavy ve hře
Tedy kromě prodavačů se na ulicích občas najde i žebrák, který přihodí dobrou radu. Nesmíme zapomenout ani na Džina, který se zjevuje ve své obrovské modré formě a vede vás hrou za použití svého laskavého humoru. Džin se prekvapive zjeví pokaždé, když na své pouti minete olejovou lampu. Zjeveni samozřejmě nejsou bezúčelná, pokaždé se objeví malá animace a hlavně nějaká důležitá rada. Na začátku budete svého rádce potkávat velice často, v pozdějších kolech už ho ani tolik potřebovat nebudete, tedy pokud nenarazíte na nějakou novinku. Hlavně se nebojte, že byste se nudili.

zdroj: tisková zpráva Posledním druhem NPC jsou postavičky, které vám zadají nějaký úkol, prvním příkladem je třeba fakír, který přišel o svou flétnu, no a vy mu jí najdete, či spíše budete flétnou odměněni za splnění jiného úkolu. Tento moment přidává do klasické skákačky lehce naznačené prvky adventure či RPG, a to vůbec není na škodu. Začínám být příliš nadšený, změníme téma.

• Grafika ve 3D
V podstatě nám zbývá, jako obvykle na konec, technická stránka věci. Problém s ovládáním celou recenzi začal, podotkneme k němu tedy jen to, že kromě klasické chůze se Aladdin může i bezstarostně klackovat. To oceníte při kradení hlídaných jablek či unikání pozornosti strážných. Grafická stránka hry je téměř bezchybná, a když pomineme nepříliš časté prolínání polygonů, můžeme říct, že hru nerozeznáte od animovaného filmu.

Zvuky jsou vyladěné, je jich dostatek a namluvení hry, zejména pak postavy Džina, vás dostane. Hudba se mění podle prostředí a je nevtíravá, jen jemně podkresluje atmosféru hry.