Name: Airborne Troops - recenze
Item: AIRBORNE TROOPS
Rating: 3

„Jmenuji se John Welsh a tohle je můj pravdivý příběh...“ Tak nějak začíná third-person akce o americkém výsadkáři, který v Normandii roku 1944 doprovází tajného francouzského agenta do německého týlu.

Autor: Kopulkon
Publikováno: 5.června 2005

Verze hry: finální/anglická pro PC
Doba recenzování: 1 týden

zdroj: tisková zpráva „Jmenuji se John Welsh a to, co vám budu vyprávět, je můj pravdivý příběh...“ Takhle nějak vás uvítá v intru hry Airborne Troops, pocházející z dílny vývojářů Widescreen Games, hlavní hrdina. John Welsh je americký výsadkář, který doprovází dva dny před spojeneckým vyloděním v Normandii roku 1944 tajného francouzského agenta do německého týlu. Jejich dopravní Dakotu ale zasáhne těžká protiletecká palba a agent Murat se se šrapnelem v břiše necítí dost v pohodě na to, aby mohl svůj úkol splnit. S hořícím motorem se letoun ve vzduchu již drží z posledních sil, a tak hrdina John vyskočí a vydá se s nožem v ruce zachránit úspěch nadcházející invaze.

Toliko k příběhu, o němž se na oficiálních stránkách dočtete, že odpovídá historickým událostem tohoto období. O tom by se ale asi dalo s úspěchem pochybovat. V této rádoby „stealth“ akci, viděné z pohledu třetí osoby, totiž likvidujete příliš velká kvanta nepřátel a techniky, než aby se těmto odvážným proklamacím dalo jakkoli věřit. Ale hráče bude jistě spíše zajímat hratelnost a celkové zpracování, nežli rozbor poněkud zavádějících oficiálních údajů o hře.

• Béčko každým coulem
Již při prvním spuštění Airborne Troops vás do očí udeří „béčkovitost“ celého projektu, ať už samotným pojetím úvodních filmečků, zpracováním úvodního menu nebo třeba tím, že rozložení kláves musíte nastavit v externím programu. To vše by se ještě dalo překousnout, ale poslední zbytky naděje na skvělý zážitek ztratíte, jakmile před sebou poprvé spatříte Johnova záda a začnete hrát.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Grafika sice není bůhvíjaká, ale pohřbívá ji její naprostá sterilita, celková neatraktivnost a nenápaditost. Ale přesto se jedná spíše o jednu ze světlejších stránek hry. Animace mají asi být parodií na všechny novější hry. Nepřátele totiž vůbec nezajímá, jestli dostali puškou do hlavy nebo špuntovkou do kotníku, vždy po zásahu reagují naprosto stejně. V momentě, kdy jim dojde zdraví, se postaví do pozoru, komicky sebou zatřesou a sesunou se k zemi a to buď dopředu nebo na záda.

zdroj: tisková zpráva Atmosféru by snad ještě mohly zachránit zvuky a nápadité herní situace, leč neděje se tak. Ba co hůř, zvuky jsou naprosto zoufalé, hudba je řekněme jen podprůměrná. Jeden příklad za všechny. Kdyby se autoři alespoň jednou podívali na nějaký válečný film (třeba Zachraňte vojína Ryana, když už nic), věděli by, že americká puška M1 Garand po vystřelení posledního náboje vydá zcela nezaměnitelné cinknutí. Netřeba dodávat, že v Airborne Troops nic takového neuslyšíte.

• Rambo v americké uniformě
Úkoly misí jsou přímočaré, nevěrohodné a evidentně vycucané z prstu. K úspěšnému dokončení úrovně musíte splnit všechny primární cíle, to je jasné. Kromě toho ale dostanete plno sekundárních úkolů, za jejichž splnění budete odměněni hrstkou vcelku pohledných artworků. Co se týče oné nevěrohodnosti, tak ať se na mě autoři nezlobí, ale opravdu nevěřím, že Němci skladovali velkorážní dělostřelecké granáty v nějaké zapadlé místnosti uprostřed středověkého zámku. Netřeba dodávat, že jejich likvidace dynamitem nemá na okolí pražádný vliv. Kdo by čekal masivní výbuch a rozmetání části budovy po okolí, bude zklamán.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Kladem a zároveň záporem je, že zakysnout opravdu nelze a svůj mozek neupotřebíte. A to jednak díky mapě a jednak díky obrovským ikonám, které označují všechna důležitá místa, takže vždy je naprosto jasné, co máte dělat a kudy jít. Pro případy, kdy budete ve svém americkém těle mít nasypáno příliš mnoho německého olova (John je tvrdý chlap a vydrží toho fakt hodně), povalují se všude podivné zelené ikonky, které krom toho, že působí jako pěst na oko, vylepší váš zdravotní stav.

zdroj: tisková zpráva Německé vojáky likvidujete arsenálem skutečných zbraní, ve kterém nemůže chybět již zmiňovaný Garand, samopal Thompson, pistole Colt 1911, německá puška Mauser, MP40 a pár dalších. Střílení s těmito hračkami je ovšem zážitek sám o sobě. Nejdříve se musíte přepnout do palebného módu. Změní se citlivost myši a na obrazovce se objeví zaměřovač, který je ale spíše jen orientační, kulky mají dost velký rozptyl. U samopalů zaměřovač dokonce chybí úplně. Po chvíli si na tento styl palby zvyknout ale rozhodně jde, i když se mi párkrát stalo, že místo střelby začal můj hrdina mlátit pažbou, neboť jsem zapomněl zapnout bojový mód. Než si ovšem zvyknete na pomalou odezvu svého svěřence na stisk pohybových kláves, jistě vyjde z vašich úst na adresu autorů mnoho nepublikovatelných vět.

• Nas mnogo v německém podání
Co ovšem považuji za naprosto idiotské, je systém obnovy nepřátel, kdy se náckové materializují ze vzduchu. Kdyby Wehrmachťáci třeba vybíhali z kasáren nebo mělo jejich objevování nějaký racionální důvod a nebylo jich nekonečně mnoho, bral bych to, ale takto zůstávám jen nevěřícně zírat. Při pozornějším hraní si všimnete naskriptovaných zón, do kterých když vstoupíte, vyběhnou zpoza určeného rohu dva vojáci. Vlastně proč zpoza rohu? Oni se objeví klidně kde se jim zachce... Pokud nedej bože spustíte poplach, objeví se Němci klidně pár centimetrů za vašimi zády a pokud je zabijete, přiteleportují se další a to až do doby, než vypnete poplach nebo neutečete. Takovýto systém bych od vážně míněné hry v roce 2005 opravdu neočekával ani v nejhorším snu.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů
Když už jsme se dostali k těm vojákům, podívejme se také na jejich mozek. Ale moc toho k vidění není, autoři se na umělou inteligenci poměrně vykašlali. Němci umí určit přímý směr k hráči, naběhnout a střílet, popřípadě se postavit k alarmu a mačkat na něm červené tlačítko. Ale pozor, pokud se nácek rozhodne spustit poplach, absolutně jej přestane zajímat svět a běží k vytouženému tlačítku, nic nedbaje vaší palby. Netřeba dodávat, že vlastně všichni vojáci musí nejdříve doběhnout na určité, předem dané, místo a až pak začínají bojovat.

• Dvě a tři čtvrtě hodiny
Misí je celkově sedm, ale s tím, že první slouží jako tutoriál a poslední je vlastně souboj s finálním záporňákem, strašně zlým kapitánem SS. Abych to nezdržoval, podařilo se mi Airborne Troops na střední obtížnost dokončit za necelé dvě a tři čtvrtě hodiny (čas, který mi ukázala hra), lze tedy předpokládat, že ani příležitostný hráč nebude mít po odpoledni stráveném u počítače co dělat s načatým večerem.

zdroj: tisková zpráva Sice máte možnost zahrát si hru za partyzánku Valmy, ale nezmění se vůbec nic. Autoři se dokonce neobtěžovali ani překreslovat obrázek u ukazatele zdraví, takže i když běháte se sličnou Francouzkou, pořád se tam koukáte na drsného Johnyho. Herní dobu o něco prodlužuje nemožnost ukládat pozici jindy, než po dokončení mise. V případě své smrti, ale opakujete jen kratší část, ne celou misi, takže za tohle přičítám hře malé bezvýznamné plus. Posledním hřebíčkem do rakve tohoto počinu je naprostá absence jakéhokoliv multiplayeru, ale to bychom asi chtěli od budgetové hry za 20 Euro příliš (někde dokonce stojí 40 Euro nebo 30 britských liber!).

Související články: Novinky