Autor: Marek Beniač Publikováno: 29.září 2006 |
![]() ![]() ![]() TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek ![]() Adrenalin je ve své podstatě obyčejná arkádová závodní hra. Pokud si odmyslíte veškeré to dění okolo, vyloupne se „něco na způsob NFS“. Pravda, auta jsou trochu futuristická a závodní tratě často hodně extrémně situované (potrubí kanalizace, starý důl, letadlová loď…) ale být tu vozy světoznámých značek a potemnělé ulice velkoměst, rozdíly aby jeden pohledal. Společným jmenovatelem všech závodů, je samozřejmě rychlá jízda v pevně vymezeném „betonovém korytě“ bez možnosti někam uhnout. S výjimkou speciálních soutěží (o nich více až za chvíli) se pokaždé jede na okruhu a první v cíli je vítězem. Okruhový závod má v kalendáři nejpočetnější zastoupení, právě při něm si ovšem mnoho adrenalinu neužijete. Často je vypsán na zbytečně vysoký počet kol, což spolu s délkou tratě znamená klidně i 8-10 minut za volantem. Problém je, že díky nevalné umělé inteligenci a agresivitě soupeřů vcelku absentuje napětí. Soutěžení také omezuje možná až přehnaný catch-up, jehož zásluhou je prakticky nemožné někomu ujet, či naopak nabrat velikou ztrátu. Malé zlepšení nabídne až takzvaný Vyřazovací závod. Ano, jde o klasický knock-out systém, kdy je poslední jezdec při nájezdu do dalšího kola vyřazen. Tohle už je docela napínavé – zvlášť když na nepostupové příčce jede hráč. ![]() ![]() ![]() Tak trochu Crashday Větší napětí a podívaná pro diváky přichází prakticky až s módem Všichni proti všem, který se plně věnuje destrukci. Kroužení po okruzích a boje o přední příčky tu střídá pravé a nefalšované demoliční derby. Závod má povětšinou vypsán jakýsi „frag-limit“ jenž vlastně určuje dobu trvání – kdo nastřádá nejvíce úspěšných demolic, vyhrál. Hra pochopitelně disponuje modelem poškození, ten se však (poněkud zvláštně) neprojevuje vizuálně, ani zhoršením jízdních vlastností. Auta se nedeformují, nic z nich neodpadá, po několika nárazech se jen z pod kapoty začne linout černý kouř. Pak už většinou stačí jen jedna větší rána a vůz exploduje, aby se v mžiku objevil zase v plné síle na dráze. ![]() Také Skokanský závod poměrně okatě vykrádá duo Crashday - Carmageddon. Ptáte se jak? Na prostorném place (no konečně) je rozeseto několik nájezdových ramp, ke skokům lze ovšem využít i šikovně tvarovaných bariér a rádoby mantinelů. Bodový zisk, respektive pořadí v závodě, pak logicky závisí na efektních skocích a době strávené ve vzduchu. Extra bonusy jsou za všelijaké vývrtky, salta… diváci ale ocení též délku a výšku skoku. Z popisu to vypadá docela nadějně, inspirace v Crashday ovšem přinesla i jistá negativa – skokanské můstky na sebe nenavazují (a vcelku jich je i dost málo) takže ladné sestavy či propojená komba se opět nekonají. Škoda. Nebezpečná rychlost, James Bond a Bohumil Stejskal Inspirace pro Rychlostní závod byla – aby se to nepletlo – načerpána z filmového plátna. Dějištěm se znovu stává závodní okruh, klíčovým prvkem je však nebezpečná rychlost. Hned po startu totiž pořadatelé nastaví rychlostní limit, kterého se jezdci musí držet. Kdo pojede pomalu, nevybuchne, ale přijde o jeden z kreditů. Zpočátku není problém zůstat ve hře, když ale vedení zavelí (podobně jako Bohumil Stejskal v Dědictví aneb Kurvahošigutentag) „teď jeď na stodvacet“ v ostrých zatáčkách začíná být hodně těsno. ![]() ![]() ![]() A co James Bond? Od něj si tvůrci vypůjčili několik udělátek, která Q obvykle montuje do agentského služebního vozu. Kromě klasického nitra lze přikoupit třeba trysky pro ovládání v letu, gyroskop zajišťující jízdu po dvou kolech, převraceč jenž vás vrátí na „všechna čtyři“ či různá nárazníková pošťuchovadla na soupeře a samoopravovací systém. Podobné vymoženosti přijdou samozřejmě vhod především v akčně pojatých závodech, ale neztratí se ani při kláních na okruhu. Diváci totiž svými hlasy hodnotí nejen rychlost a precizní řízení, ale i krkolomné kousky nebo agresivní jízdu a kontakty. ![]() Trochu jinak se získávají finance na nákup vozů, upgradů a vylepšení. Celá reality show je skrz-naskrz sponzorovaná a jednotlivé závody jsou vlastně pořádány jako velká cena té které společnosti. Firma tak vypíše druh závodu, finanční odměny i výši startovného a soutěžící si mohou vybrat, kde a za jakých okolností se pokusí získat přízeň diváků a nějaké ty penízky. Podnikavci mají před startem ještě možnost podepsat několik reklamních smluv, zajišťujících další příliv financí. Místa na karoserii je dost, tak proč ji nepolepit logy reklamních partnerů, že? Nabídky jsou povětšinou štědré a nároky nijak vysoké – většině šéfů stačí jen vidět váš vůz v cíli mezi prvními třemi, menší společnosti často požadují jen prosté dokončení závodu. ![]() ![]() ![]() Investovat vydělané peníze do vylepšení vozu, se zdá být vcelku logické. Tradičně lze nakupovat hned v několika kategoriích, od motoru přes převodovku, podvozek, až ke spoilerům, nárazníkům či plastovým dílům na karoserii. Tuning v Adrenalin se nicméně nese v duchu „koupím motor číslo dvě a převodovku číslo tři“, na výběr jednotlivých dílů se tu opravdu nehraje. Veškeré nákupy navíc probíhají tak nějak z povinnosti, jelikož soupeři jsou čím dál rychlejší a kdo chce zůstat konkurence schopný, musí vůz neustále vylepšovat. Nehledě na fakt, že pokročilé závody si žádají též určitou úroveň techniky – aneb bez upgradů nám sem nelez. Jestliže už základní modely aut nejsou zrovna pomalé, po nákupu výkonnostních dílů hravě překonáte rychlost 300km/h a to prosím bez nitra. Prostě rakety na kolech. Použitý jízdní model se fyzikou nechal jen vzdáleně inspirovat ;) každopádně od šílené adrenalinové arkádové hry jen těžko čekat něco jiného. Ovládání zpočátku nevypadá zrovna přítulně, po pár závodech každopádně pochopíte jak zhruba jezdit a přistoupíte na specifické smykování i osobitý styl zatáčení. Řidičský um bohužel do jisté míry degraduje design tratí. Ačkoliv nejsou nijak široké a často disponují nepříjemnými zatáčkami, na použití brzd dojde jen výjimečně. Je přece mnohem snazší (bohužel) využívat zdí k odrazům, či se svézt po svodidlech, s minimální ztrátou rychlosti. ![]() Zpracování Adrenalin: Extreme show příliš nezazáří ani po technické stránce. Tvůrci hru vystavěli na vlastním Dagor enginu, který údajně – alespoň dle jejich slov – snese srovnání s třetím Burnoutem. Podle mého názoru je grafika veskrze průměrná, sice vyloženě neurazí, ale ani nenadchne. Auta jsou vymodelovaná vcelku detailně, naproti tomu okolí je již tradičně chudší. Toho si však povšimnete asi až při opakovačkách, jelikož při závodech není čas kochat se krajinou a případné drobnosti stejně skryje nános shaderových efektů a masivní motion blur. Co se ozvučení týče, vizuální stránku hry určitě nepřekonává. Zvukových efektů není zrovna moc, už po chvilce hraní jsem navíc zaregistroval smyčky s potleskem a jásotem diváků, které se poměrně slyšitelně opakují v krátkých intervalech. Text na krabičce slibuje také strhující rockovou hudbu, podbarvující závodění. Mohu potvrdit, že soundtrack spadá do jmenovaného žánru, jedním dechem ale musím dodat, že ruské rockové kapely – pro našince prakticky bezejmenné – nejsou zrovna můj šálek kávy. Po pár závodech jsem proto nechal burácet jen motory a autorádio zcela stáhnul. ![]() ![]() ![]() další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii Lokalizace Díky distribuční společnosti Cenega je Adrenalin opatřen nálepkou kompletně v češtině. Hra je však spíše počeštěna než přeložena, řada věcí byla totiž upravena pro místní trh. Původně šlo o soutěž dvanácti krasavic z celého světa, účastnit se dokonce měla i skutečná Miss Rusko 2003. Česká verze celou reality show pojala trochu lokálně a hned deset dívek je z ČR nebo zde alespoň trvale žije. K českým textům, i k úvodnímu dabovanému videu ze studia, nicméně nemám větších výhrad a s povděkem kvituji také fakt, že herní HUD byl (vzhledem ke specifickým výrazům) raději ponechán v anglické verzi.
|
Marek Beniač | |
autorovi je 27 let, dříve psal pro GamePort, pracuje v IT, nejraději má hry sportovní a závodní, případně akce všeho druhu, ostatní žánry ale též vyloženě nezavrhuje |