Farmaření, to je moje. Ve všech jeho myslitelných podobách. Když se před časem světu odhalila hra Lightyear Frontier, v níž okopáváte zahrádku na neznámé planetě z pohodlí obřího mecha s designovými prvky starého traktůrku, nebylo pochyb o tom, že si ji musím co nejdřív zahrát. Přání se mi alespoň částečně splnilo na letošním Gamescomu.
Tvůrci mi dali do rukou gamepad a po krátké animaci, během níž se kosmonaut i s mechem zřítí na povrch mimozemské planety, jsem se pustil do jeho prozkoumávání. A prakticky okamžitě mě okouzlila zdejší příroda, která je jednoduše nádherná, západy slunce berou dech a člověk má skoro problém pro své vlastní potřeby pokácet tak čistý, nenarušený přilehlý les.
Ale znáte to, bez dřeva se daleko nedostanete, nic nepostavíte. A bez mecha v podstatě taky ne. Hra mě překvapila tím, že vlastně nehrajete za mecha, ale jste člověk – můžete si svobodně po svých pobíhat po kraji, ale chcete-li překonat větší vzdálenosti a dosáhnout svých cílů rychleji, budete více času trávit usazení v křesle traktoristického mecha.
Ten je vybavený nejrůznějšími zařízeními: Se základní sbíječkou natěžíte dřevo a kamení, díky vysavači naplníte svou nádrž vodou a inventář plodinami se semínky, zatímco kanónem tato semínka vstřelíte do gigantických záhonů a pumpou je zalijete dříve načerpanou vodou.
zdroj:
Frame Break
Z hlediska farmaření vlastně nejde o nic moc nového, ale jelikož to děláte z pozice obrovského stroje a za použití tak neotřelých nástrojů, je to docela jiná zábava. Lightyear Frontier ovšem nechce konkurovat Farming Simulatoru, když je tu vedle pěstování hodně co dělat.
Prim hraje průzkum neznámého světa, který tvoří celkově sedm lokací s rozličnými biomy, kde se to hemží nejrůznějšími zvířátky, plodinami a jinými surovinami.
Nechybí ani mimozemské zříceniny, které nakopnou vaši zvědavost, takže se budete také pídit po historii dávné civilizace. Svět je zároveň sužovaný jakousi nákazou, tedy fialovým slizem, který ubírá té nádherné přírodě na kráse.
zdroj: Raw Fury
Stačí ho ale pocákat vodou a sliz se poroučí. Jakmile takto v daném biomu vyčistíte dostatek nákazy, vše opět rozkvete, z doupat vylezou nová zvířátka a svět se vám promění před očima.
V rámci krátké ukázky mi tvůrci stihli ukázat obchodníka, který tu a tam přiletí s nabídkou zboží, jemuž zároveň můžete prodat nepotřebné věci a vypěstované plodiny. Budete stavět desítky budov s nejrůznějšími účely, z nichž nejdůležitější bude „mecha-dílna“.
Ze svého mecha můžete fyzicky strhat úplně všechny díly a nahradit je novými. Může jít o čistě kosmetickou proceduru (z nasbíraných rostlin si dokonce můžete odemknout nová barviva), ale nechybí ani možnost funkčního upgradu.
V neposlední řadě musím zmínit, že se hra velmi dobře ovládá. Pohyb mecha, se kterým měli ve studiu prý nejvíc práce, je krásně plynulý. Horní polovina těla je nezávislá na nohách, ale není to stejné jako ve World of Tanks, tedy nemusíte řešit, že vám spodek jede jinam, než kam se koukáte. Automaticky se plynule sehrají.
Mech si navíc hravě poradí s nerovnostmi, což animace slušně respektují. Při pádu z větší výšky či při snaze přelézt větší překážku si můžete pěkně natlouct čumák. Při pohledu z první osoby se mi nicméně ve chvílích, kdy se mech kácí k zemi, udělalo skoro nevolno, ale jinak je tento pohled o něco užitečnější než ten ze třetí osoby, kdy pořádně nevidíte na to, co těžíte.
Byla to jen velmi malá ochutnávka plná vývojářské magie, díky které jsem měl okamžitě přístup k věcem, k nimž se jinak hráči budou v průběhu mnoha hodin dostávat postupně odemykáním nového obsahu. A rozhodně v ní vidím potenciál.
Lightyear Frontier v první řadě moc krásně vypadá, ve druhé se moc dobře ovládá a v dalších řadách umí vyvolat zvědavost svým prostředím, touhou dozvědět se víc, odemknout si víc, vypěstovat si víc…
Celé vesmírné dobrodružství navíc budete moct podstoupit s dalšími až třemi kamarády v rámci online kooperace, jakmile se někdy v příštím roce otevřou brány předběžného přístupu. Plná hra je tedy ještě poměrně dost vzdálená.
