Letos se mi na Gamescomu poměrně častokrát stalo, že jsem si zahrál nějakou indie hru a jeden z jejích tvůrců mi až poté řekl, že daná ukázka je vlastně dávno veřejnou demoverzí na Steamu. Tedy něco, co jsem si mohl zahrát v klidu domova a nemusel jsem tím ztrácet čas na Gamescomu, kde je přece jen spousta příležitostí zahrát si něco opravdu exkluzivního. Ve většině případů mě takové zjištění naštve, ale tvůrci hry Conscript Jordanovi Mochiovi jsem to nakonec velmi snadno odpustil. Protože se mi do jeho hry původně vůbec nechtělo a doma bych si demo stejně nikdy nezahrál a tím bych se připravil o naprosto dechberoucí zážitek.
Conscript se odehrává v první světové válce v zákopech (tedy alespoň hratelný začátek hry), kde hrajete za francouzského vojáka stojícího proti silám Německa. Kupředu vás žene srdceryvný příběh, v němž během bitvy u Verdunu pátráte po svém bratrovi, ale brzdí vás hádanky a samozřejmě nepřátelé.
Sám tvůrce hru označuje za „nový pohled na klasické survival horory“, kdy se inspiroval třeba prvními Metal Geary. Nedá se říct, že by hra byla vyloženě akční, byť o souboje v ní není nouze. A jsou tedy fantastické.
Jelikož se Jordan (dle mého názoru) správně rozhodl upustit od myšlenky klišé v podobě nacistických zombií, svou hru pojal zcela historicky, vydal se do předešlého konfliktu a s úctou k tématu, podařilo se mu vytvořit opravdu hororový zážitek stojící na hrůzách války.
Začíná to už výborným ozvučením, kdy vám s každým výbuchem a výstřelem tuhne krev v žilách. A když pak slyšíte hrůzné skřeky svého umírajícího spolubojovníka, nebo rovnou vidíte, jak se vaším směrem plazí bez nohou a zanechává za sebou dvě krvavé louže, člověku se sevře srdce a nastupuje úzkost.
A pak se před vámi zjeví první nepřítel a vy nemáte po ruce nic jiného než lopatu. Souboj je velmi tuhý, pomalý a docela uvěřitelný. Nepřítel někdy podlehne jediné ráně, jindy ho tou lopatou musíte umlátit.
Z vítězství máte jen hořkosladkou pachuť na patře, ale nemáte čas uvažovat nad tím, co se zrovna stalo, protože se už blíží další Němci. Nezůstane ale jen u brutální lopaty, protože se ke slovu dostanou i palné zbraně.
V rámci dema jsem se postupně chopil pušky, brokovnice i statického kulometu. Kulomet je samozřejmě skvělé řešení, jak se vypořádat s více protivníky naráz, pokud tedy běží ze správného směru.
A i zbylé dvě zbraně jsou logicky mocnější než lopata, kdy správně mířená rána z každé z nich může znamenat okamžitou smrt, byť s puškou jsou ty rány většinou potřeba dvě. Ale nemyslete si, že s touto palebnou silou odpadá hrůza a strach o svůj život.
Nábojů je pomálu, vážíte si úplně každého výstřelu a každá střela mimo pěkně zabolí. Zbraně jsou navíc strašně pomalé, kdy po každém jednotlivém výstřelu musíte ručně nabít komoru. Díky tomu všemu vypadají souboje v zákopech tak, že vystřelíte a když se netrefíte, dáte se na útěk, po chvíli se zastavíte a nabijete, dáte se znovu na útěk a po chvíli se konečně odvážíte zastavit, otočit, zamířit a znovu vystřelit.
Možná se to takhle z popisu nezdá, ale je to neskutečně intenzivní, atmosférický zážitek, který je brutální, hororový a pořádně náročný. Vyčistit hlavní zákop od nepřátel (odhadem tak 10-15 vojáků) mi zabralo čtyři pokusy s tím, že záchytný bod je schválně jen před vstupem do daného zákopu. Conscript tím trochu připomíná formulku soulslike her.
Kromě soubojů trávíte spoustu času hledáním zásob, ať už jde o zmíněné zbraně, náboje, ale také obvazy a spoustu prvků, které prohlubují příběhové pozadí. Tvůrce navíc slibuje několik konců i odemykání kosmetických doplňků (nové uniformy).
Celému zážitku napomáhá i grafická stránka, kdy se zdejší variace na pixel art umí postarat o tu správnou atmosféru první světové války – vše je správně šedé, hnědé a rudé a animacím nemám vůbec co vytknout.
Zkrátka a dobře, Conscript je do značné míry unikátní zážitek. Velmi pomalá hra, pořádně surová, nekonečně děsivá, se vzrušujícími souboji a po všech stránkách zábavná. Je to výsledek šestileté práce jediného vývojáře, který má můj veškerý obdiv a už se nemohu dočkat, až si hrou projdu od začátku do konce.