Jak už jsme vás informovali na začátku týdne, v těchto dnech probíhá další Steam Next Fest, tedy událost zasvěcená stovkám demoverzí. Každý tak má jedinečnou příležitost si vyzkoušet chystané, převážně menší hry nezávislých vývojářů a snáz se rozhodnout, zda si je v budoucnu bude chtít pořídit. Sami jsme v redakci postahovali kousky, které nás něčím zaujaly, a níže naleznete naše dojmy z desítky takových her. Dema jsou k dispozici do 16. října 19. hodiny, takže přes víkend můžete zkoušet ostošest.

Kubův výběr:

RoboCop: Rogue City (Steam)

RoboCop: Rogue City je zářným příkladem hry, od které jsem vůbec nic nečekal a ze které se docela dobře klube černý kůň letošního podzimu. Úžasný fanservis chytne za srdíčko každého fanouška Alexe Murphyho, z něhož brutální střet s detroitským podsvětím udělal nezničitelný nástroj zákona a pořádku.

Nový herní RoboCop není jen bezduchá střílečka, zvládá toho mnohem více. Jasně, jste obrněný tank, který si ze zbraní běžné ráže nic moc nedělá, a tenhle dojem se daří zprostředkovat bez kompromisů. Střelba je brutální a výbušná. Skvěle vypadající prostředí vyvedené v Unreal Enginu 5 je částečně zničitelné, takže po vašich policejních zásazích zbývají ze soukromých prostor ruiny provrtané kulkami RoboCopovy ikonické automatické pistole.

Do štěkání zbraní hraje filmový soundtrack, Murphyho dabuje původní herec Peter Weller a ponurá atmosféra dystopického Detroitu střídá „cheesy“ hlášky akčňáků z 80. let s krutou a syrovou realitou drog, násilí a úpadku společnosti. Rogue City je jednoduše perfektní pocta kultovnímu snímku. Jde ale mnohem dál, protože na kompetentní střílečku roubuje ještě regulérní RPG střižené s adventurou.

zdroj: Foto: Se svolením Teyon

RoboCop totiž není jenom o spiknutí megakorporací, ale i běžné policejní činnosti. Budete stíhat chuligány za drobnější kriminalitu, hledat důkazy, rozplétat vraždy a rozdávat pokuty za parkování. To abyste si udrželi důvěru veřejnosti, která má s prototypem robotického policisty problém.

Byť jsem nezaregistroval, že byste mohli obvinit špatnou osobu, jednotlivé případy skrývají nečekané zvraty a zajímavé motivace. Oplechovaná ruka zákona může rozvíjet své schopnosti, které ji nejen zlepšují v boji, ale odemknou vám například i nové dialogové možnosti a snadnější dedukci. Hra navíc nahlíží i pod pancéřovanou přilbici a ukazuje se, že Murphy bude bojovat nejen proti kriminálníkům, ale i s vlastními zbytky lidství.

Zkrátka paráda! Jasně, je třeba přivřít oči nad obecnou kostrbatostí hry. Nad tím, že třeba postavy vypadají spíše k smíchu a že na vás občas vybafne nějaký ten grafických glitch, ale celkově mám z úvodních tří hodin RoboCopa skvělý dojem a hra rázem skáče na vrchní příčky žebříčku mých nejočekávanějších podzimních titulů.

The Thaumaturge (Steam)

Konverzační RPG The Thaumaturge láká především svým zasazením a zajímavým pojetím slovanských mýtů a pověstí. Jste thaumaturg, čaroděj, který dokáže prohlédnout závojem mystična do astrálního světa kleteb, démonů a víl. Dokážete v lidech rozkrýt jejich nejniternější tužby, emoce a myšlenky a díky tomu s nimi manipulovat.

The Thaumaturge hratelností evokuje adventury od Telltale. Pro dialog s větvícími se možnostmi nesahá daleko, bude přitom jen na vás, jaká tajemství odkryjete. Prim hrají skvěle napsané dialogy, dopisy, zkoumání stop a dedukce. Navíc na vašich rozhodnutích záleží, takže pohnuté osudy Evropanů na začátku 20. století můžete řešit různými způsoby, které mají vliv na další rozuzlení příběhů.

zdroj: Foto: se svolením Fool's Theory / The Thaumaturge

Dojde ale i na akci. V ten moment se The Thaumaturge mění v tahovku, kde hraje prim iniciativa a snaha omráčit protivníka, čímž ho zbavíte tahu. Přestože je celková prezentace skvělá a zajímavé pojetí alternativní historie výborně dokresluje macatý kodex, trochu jsem během hraní dema zápasil s herními mechanismy. Nejsou totiž dobře vysvětlené a úplně se mi nedařilo pochopit zdánlivě komplexní systém trhlin, afinit emocí a robustního soubojáku.

I přesto The Thaumaturge roztáčí ozubená kola zajímavého, ponurého příběhu, který se snad dokonce vydá prozkoumat možnosti odvrácení první světové války. Navíc v malebné grafice a nám blízkém geografickém a kulturním zasazení. Pokud máte rádi upovídané adventury, jde o jasný tip.

Peripeteia (Steam)

Peripeteia mě mezi demoverzemi zaujala na první pohled zřejmou inspirací kultovním Deus Exem. Zajímavé akční RPG v kyberpunkovém neosovětském světě i přes zjevnou low-poly stylizaci přináší příslib toho, co na hrách od Looking Glass a Ion Storm milujeme. Jenže jednotlivé díly chytlavé skládačky do sebe vůbec nezapadají a divil bych se, kdyby Peripetia skončila jako něco víc než indie bizárek s, pro mě nejspíš nepochopitelným, kultovním statusem.

Byť hra zajímavými implantáty, rozvětvenými dialogy a možností řešit úkoly různými způsoby dělá dobrý první dojem, vše sráží do bahna naprosto příšerný level design a navigace.

zdroj: Foto: Se svolením Ninth Exodus

Megalomanská architektura působí na první pohled impozantně, ale v obrovských a příšerně prázdných prostředích se nedá rozumně orientovat, protože chybí jakékoliv ukazatele lokací nebo i jednoduchá minimapa. V demu jste tak odkázáni na bezcílné a náhodné bloumání liduprázdnými prostory s nadějí, že po dlouhých minutách, kdy se nic neděje, narazíte na NPC, které vám řekne něco zajímavého.

Když dojde na vzácné přestřelky, jsou krkolomné. Umělá inteligence v podstatě neexistuje a plížení rozlehlými koridory nemá smysl. První dojem zkrátka není dobrý a marně se snažím přijít na důvod, proč si Peripeteia zahrát. Obzvláště, pokud máte trpělivost a počkáte si na skvěle vypadající Core Decay.

Ondrův výběr:

Laika: Aged Through Blood (Steam)

Laika je definitivně to nejlepší, co jsem během Steam Next Festu stihnul odehrát. Postapokalyptický western od studia Brainwash Gang mne zastihl zcela nepřipraveného, jelikož kompletně proplul pod mým radarem. 

Nesmírně stylová metroidvania do vytěženého subžánru přináší vtipný twist, jelikož se veškeré souboje odehrávají na motorce. Věrným železným ořem vykrýváte střely, zpoza řídítek odstřelujete nepřátele a během toho děláte triky, abyste přebíjeli nebo doplňovali schopnosti. Než se naučíte všechno skloubit do působivého baletu, zabere vám to sice chvíli a pár spršek nadávek, ale jakmile vám tempo přejde do krve, je to neuvěřitelná zábava. A díky systému postupného vylepšování se výsledek nejspíše ani moc rychle neohraje.

zdroj: Foto: Vlastní

Současně dechberoucí komiksový svět, ve kterém se místo lidí pohybují antropomorfní zvířátka, možná na první pohled vypadá rodinně, ale to je opravdu pouze zdání. Nešetří se v něm násilím, sprostou mluvou ani „drsňáctvím“, které celému putování dodává značný říz. Navíc rozehraný příběh o vztahu matky a dcery je vykopnutý více než dobře.

Jestliže si Laika: Aged Though Blood přenese formu z ukázky do plné verze, dost možná tu je zaděláno na podobné překvapení, jaké se v předminulém roce stalo u Inscryption – nenápadný hit, který si po vydání musí všichni povinně zahrát. A to jsem ani nezmínil parádní soundtrack se systémem sbírání kazet s písničkami.

Terminator: Dark Fate - Defiance (Steam)

Svět Terminátora mám rád, i když je na plátnech už od roku 2009 pravidelně znásilňovaný (dobře, Salvation mám svým způsobem rád). Proto každou hru zasazenou do tohoto světa vítám. Tím spíše, když se jí podaří příjemně překvapit, podobně jako v případě koridorové střílečky Terminator: Resistance. Bohužel, strategie Terminator: Dark Fate – Defiance se to podle všeho úplně týkat nebude.

Jedná se o typický produkt společnosti Slitherine. Tuhá, těžkopádná realtimová strategie, která cílí především na hardcore fanoušky žánru a wargamingu. Právě těm se s největší pravděpodobností podaří prokousat fádním příběhem, nepříliš strhujícími střety, topornými animacemi i řádkou bugů, a užijí si správu střeliva, hrstku zajímavých systémů či chystaný multiplayer.

zdroj: Foto: Vlastní

Navíc je velká škoda, že titul ani pořádně nevyužívá licenci. Sice to „sviští“ a „bouchá“ docela působivě, ale jinak se reálie značky příliš nedaří prodat. Možná za to může fakt, že se zde pracuje s událostmi ze zatím posledního filmu.

Proto namísto Skynetu dorazila inteligentní síť Legion a ikonickou hudbu nahradila nová, zcela zaměnitelná. Cílovku si strategický Terminátor asi najde, leč já v ní určitě nebudu.

Hollow Cocoon (Steam)

Při spuštění Hollow Cocoon jsem očekával bizarní japonský výlet za babičkou na venkov, nakonec jsem ale dostal atmosférickou adventuru, která rozhodně má potenciál přidat se k tomu lepšímu, co hororový žánr nabízí.

Ukázka druhého projektu malého studia Nayuta je sice kraťoučká, ale i na minimálním prostoru dokáže zaujmout. Relativně klasická adventura lehce připomínající Resident Evil 7 a trochu sérii Fatal Frame asi vyloženě nebude přepisovat tabulky nejlepších her roku, ale nabídne poctivé strašení v japonské vesničce z osmdesátých let.

zdroj: Foto: Vlastní

Titulní záhada působí správně mysteriózně, ústřední potvora nepříjemně. Jestli vývojáři přijdou se zajímavými hádankami a špetkou poctivého teroru, v prosinci pravděpodobně na startu nebudu chybět.

Jenom, prosím, buďte té lásky a hned po zapnutí si vypněte pokyvování hlavou. Stačí, když vám bude špatně z místního násilí na slepicích, nikoliv přímo z hraní. Navíc dávám plusové body za to, že si konečně někdo všiml strašidelného potenciálu bource morušového.

Patrikův výběr:

Deep Rock Galactic: Survivor (Steam)

Na rovinu se přiznám, že původní Deep Rock Galactic nadále zůstává ve škatulce mých restů, ale když se naskytla příležitost vyzkoušet jeho verzi inspirovanou Vampire Survivors, prostě jsem nemohl odolat. A k mému vlastnímu překvapení jsem, jako už tolikrát předtím, velmi příjemně překvapený.

Jádro se ani tentokrát nemění. Ovládáte pohyb postavy, která střílí sama od sebe po všem živém. A všechno živé se na vás valí ze všech stran a musíte udělat vše pro to, aby se pařáty pavoukovitých emzáků nezabodly do vašeho trpasličího těla.

Čím je to jiné? Kutáním! Během střílení, s nímž vám pomáhá poletující robůtek, musíte těžit horniny. Z nepřátel totiž vypadávají jen zkušenosti, které vám přihrají nové zbraně a jejich vylepšení (v tomhle by hra mohla být přece jen divočejší, protože upgrady se týkají jen ranivosti, kadence, rychlosti nabíjení a šance na kritický zásah). Mezi úrovněmi si ale můžete nakupovat vylepšení za dva typy rudy, pokud jste si je tedy poctivě natěžili.

zdroj: Ghost Ship Games

Zároveň jsou tu další speciální horniny, které vám jako jediné zůstávají po smrti/dokončení výsadku, jimiž si trvale vylepšujete způsobované zranění, rychlost běhání a kutání, štíty a tak podobně. A je to zase strašně zábavné a návykové.

Během každého pokusu řešíte i vedlejší úkoly s odměnou v rudách, kutání potom nevyužíváte jen k zisku materiálů, ale i k úniku. Když se na vás valí hordy ze všech stran, není nic jednoduššího než si vytvořit svou vlastní únikovou cestu. Deep Rock Galactic: Survivor se zkrátka rýsuje jako další skvělý zářez do nového, rozpínajícího se žánru.

All Quiet in the Trenches (Steam)

Bohužel stále platí, že her, které by zpracovávaly první světovou válku, je žalostně málo. All Quiet in the Trenches zkusí zaplnit tuto díru na trhu, aniž by šlo o očekávatelnou střílečku. Jedná se totiž o příběhovou tahovku s důrazem na správu malé družiny německých vojáků.

Jste velitelem, který má své rozkazy – odházet zával v zákopech, vyšťourat nějaké zásoby, ustanovit noční hlídku a tak podobně. Jenže vaši chlapi jsou neustále unavení a vynervování, a když je budete přepínat, jejich morálka půjde dolů. Mají spoustu ukazatelů duševního zdraví, samozřejmě nechybí ani to fyzické.

Hra se odehrává po kolech, v nichž si v deníku přečtete nové příběhové drobky, dáte řeč s některými postavami, rozdělíte práci (a odpočinek) svým vojákům a posunete se do dalšího dne. Mezi tím jedná nepřítel, což se projeví zejména při střetech.

zdroj: Totally Not Aliens

Přestože je hra na tahy, působí živě, jelikož je vše neustále animované a rozpohybované. Navíc před vás neustále padají nová dilemata. Dovolíte si při ústupu zastavit a necháte jednoho vojáka ošetřit druhému zranění, zatímco se zbylí dva postarají o krycí palbu? Nebo přikážete pokračovat v ústupu s tím, že vás zraněný bude zpomalovat a bude na tom jenom hůř?

„Akci“ střídá pobyt v táboře, kde ale náročná rozhodnutí ani náhodou neustupují. Jak naložíte s přídělem potravy? Budete pochlebovat svému nadřízenému, nebo se zkusíte zalíbit svým vojákům? A jak se postavíte k francouzským vesničanům, jejichž obec jste obsadili?

All Quiet in the Trenches vypadá na první dobrou opravdu dobře, má velký potenciál a je hodně svá. Namístě je nicméně také otázka, jak to bude s vašimi rozhodnutími z dlouhodobého hlediska, jak snadné bude přijít o jednoho či všechny vojáky a tak podobně. Tuhle hru se ale každopádně vyplatí sledovat.

Acres (Steam)

Kdo mě zná, ten ví, že mě zajímá všechno stran farmaření. Obzvlášť pak originální přístupy k této „kratochvíli“. A přesně na ty mě nalákala hra Acres – de facto malé dioráma, kde si pěstujete plodiny a plníte tak zakázky přicházející odkudsi z neznáma.

Volíte si nástroje, jedním kliknutím zoráte čtvereček svého políčka, druhým zasadíte mrkev, třetím ho zalijete, čtvrtým zbavíte plevele, pátým sklidíte a jdete celý proces zopakovat. Postupně stavíte další a další sila, sázíte další a další plodiny, můžete v rámci lehké automatizace zapojit traktory a…

zdroj: Jimi Games

To je dost možná vše. Acres vypadá na první dobrou pěkně a zní zajímavě, ale začal jsem se nudit až příliš rychle. Zakázky jsou velmi snadné a brzy si za nastřádané peníze odemknete usnadňující prvky, které mi ale vlastně ani nepřišly moc zajímavé.

Potenciál by tu byl, ale chtělo by to nějaké scénáře/výzvy, potřebu něco pokořovat, protože jako čistě zenová indie hra mi alespoň demoverze přijde až moc mdlá.

Cursorblade (Steam)

Cursorblade je zástupce těch nejmenších nejnenápadnějších her, kterého by ale byla škoda minout. O co přesně jde, vám prozrazuje název. Kurzor myši je vaší zbraní, s níž musíte posekat všechna monstra na obrazovce. Stačí na ně ukázat.

Některá jsou malá a podlehnou rychle, jiná jsou velká a nejprve se rozpadnou na ty menší. Další jsou speciální a ztěžují vám život. Všechna se brání – ta základní koušou, takže na nich v daný moment nesmíte mít kurzor, jiná vystřelují projektily do všech stran, další vás rovnou bombardují naváděnými raketami, před nimiž musíte se svou myškou utíkat, a jiná zase vytváří bouřkové mraky.

zdroj: RealPeach

Po vyčištění každé bandy nepřátel si vyberete vylepšení – vlastní jedovatý oblak, štíty, elektrický útok, pád zraňující hvězdy, ohnivou stopu a tak dále. Zároveň může být váš kurzor některou z mnoha zbraní (v demu jsou jen dva typy meče).

Není to nic vyloženě světoborného a víc než 10 euro bych za Cursorblade rozhodně nedal, ale zároveň jde o velmi chytrý a návykový nápad, perfektní na rychlé odreagování. Vyzkoušejte a dáte mi za pravdu.